Lenka Hájková, Vít Voženílek, Radim Tolasz. Praha: ČHMÚ, Olomouc: Univerzita Palackého, 320 stran. ISBN 978-80-86690-98-8 (ČHMÚ), ISBN 978-80-244-3005-8 (UP)
Český hydrometeorologický ústav ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci vydal koncem roku 2012 publikaci Atlas fenologických poměrů Česka vytvořený realizačním týmem vedeným Lenkou Hájkovou, Vítem Voženílkem a Radimem Tolaszem. Na zpracování se podílelo celkem 12 autorů. Publikace má 311 stran na křídovém papíře velkého formátu.
Atlas zpracovává základní fenologické charakteristiky s množstvím grafů, tabulek, mapek České republiky, fotografií a vysvětlujícího textu. V knize je zpracováno období 1991–2010, neboť data za toto období jsou kompletní a jsou k dispozici v databázi Oracle Fenodata, kterou vytvořil Český hydrometeorologický ústav ve své pobočce v Ostravě ve spolupráci s ostravskou společností ATACO, spol. s r. o.
Atlas fenologických poměrů Česka je zpracován na základě výsledků fytofenologických pozorování podle metodiky ČHMÚ. Fenologická pozorování mají v České republice dlouhou historii – první byla konána již v 18. století. Česká meteorologická služba převzala fenologická pozorování v roce 1940, s celou sítí stanic i s archivem údajů od roku 1923. Od té doby až do současnosti tvoří fenologie součást meteorologické a klimatické služby začleněné od roku 1954 do hydrometeorologického ústavu. Během tohoto dlouhého období se měnila metodika pozorování, a proto byla ke zpracování
výsledků tohoto atlasu zvolena data za uvedené dvacetileté období. Z rostlinných druhů byly zvoleny ty, u nichž bylo k dispozici ke zpracování dostatečné množství dat.
Atlas je členěn do 8 tematických oddílů: 1. Fenologický výzkum v Česku; 2. Polní plodiny; 3. Ovocné plodiny; 4. Lesní rostliny – dřeviny; 5. Lesní rostliny – byliny; 6. Časoprostorová variabilita nástupu fenofází; 7. Fenologický kalendář a fenologická roční období; 8. Souhrnná fenologická charakteristika Česka.
Pro charakteristiku průběhu fenologických fází bylo vybráno 10 druhů polních plodin, 9 druhů ovocných plodin a 15 druhů lesních rostlin. U každého rostlinného druhu je uveden druhový popis, systematické zařazení, rozšíření, vztah k půdě a povětrnostním faktorům. Fenologické fáze jsou popsány nejen v textové části, ale jsou vyhodnoceny i v grafické podobě. V tabulkách a grafech je hodnoceno průměrné datum nástupu, odchylky nástupu, průměrné trvání intervalu mezi nástupy vybraných fenofází, průměrné trvání doby kvetení, včetně butonizace a průměrné trvání vegetačního období. V mapách České republiky jsou barevně znázorněna průměrná data počátku, průběhu a konce kvetení v jednotlivých oblastech republiky. Podobně jsou v mapách ČR přehledně znázorněna průměrná data průběhu olisťování u dřevin a průměrná data zrání plodů.
Mimo základní kapitoly je také uvedena geografická charakteristika Česka, kartografické zpracování fenologických pozorování a je uveden i rejstřík fenologických stanic.
Atlas fenologických poměrů Česka vychází v období, kdy z úsporných důvodů končí fenologická pozorování polních a ovocných plodin. Ve fenologickém pozorování bude pokračováno pouze u lesních rostlin, a to jak u dřevin, tak i u bylin. Ale i u lesních rostlin došlo ke snížení počtu lokalit pozorováni ze 49 na 25. Za novou etapu fenologického pozorování lze považovat pozorování na třech fenologických zahrádkách v naší republice, které jsou součástí mezinárodní sítě.
Vzniká otázka, zda výrazné snížení fenologických pozorování může být nahrazeno fenologickým výzkumem některých Výzkumných zemědělských a lesnických ústavů nebo rozvinutím fenologického pozorování na univerzitách.
Vzhledem k tomu, že fenologická pozorování jsou snížena jen na 25 sledovaných fenologických stanic, bylo by vhodné optimalizovat výběr lesních rostlinných druhů pro zkvalitnění dalších pozorování. Jako příklad nevhodného zařazení rostlin lze uvést srhu říznačku a psárku luční mezi lesní druhy. Jde o dva druhy trávy, které mají centrum svého rozšíření mimo les a optimum svého výskytu mají na loukách a pastvinách. Je vhodné srhu říznačku a psárku luční nahradit typickými lesními druhy, jako je např. strdivka nící, která je rozšířena od nížin do podhůří a nižších poloh hor, nebo bika lesní, která je typickým lesním druhem, vyskytujícím se ve vyšších polohách podhůří a hor. Rovněž je zapotřebí zvážit, zda kopretina bílá je vhodným bylinným reprezentantem lesa.
Tyto poznámky nejsou kritikou autorského kolektivu publikace, ale autorů metodiky, kteří uvedené druhy trav a bylin dříve zahrnuli mezi reprezentanty lesních rostlin. Jde pouze o námět k zamyšlení nad optimálním výběrem lesních rostlin k fenologickému pozorování. Je potřebné také dále upozornit, že pozorování fenologie dřevin v mezinárodních zahrádkách a arboretech bude odlišné od fenologie dřevin v lesích. Dřeviny v mezinárodních zahrádkách i v arboretech mají převážně solitérní charakter, kdežto ve vyspělých lesích s přirozenou strukturou a plným korunovým zápojem bude fenologie dřevin odlišná. Solitérní dřeviny, jako např. dub letní nebo lípa srdčitá, kvetou každoročně, kdežto v zapojených lesích je jejich kvetení nepravidelné, což se zvláště projevuje u dubu letního, kdy semenné roky má po čtyřech nebo více letech.
S potěšením lze konstatovat, že už v roce 2004 nakladatelství Českého hydrometeorologického ústavu vydalo Fenologický atlas autorů L. Coufala, V. Houšky, J. D. Reitschlägera, J. Valtera a T. Vráblíka. Jde o publikaci, která seznamuje čtenáře s detailním popisem jednotlivých fenofází dřevin a bylin. Je to názorná a nezastupitelná pomůcka pro fenologické pozorovatele a pro studenty na středních školách a univerzitách, kteří se fenologií zabývají. Fenologický atlas je určitým předstupněm a tedy i nedílnou součástí Atlasu fenologických poměrů Česka.
Základem pro fenologická pozorování a jejich vyhodnocování vzhledem ke klimatu je Atlas podnebí Česka, který vyšel v roce 2007. Všechny tyto tři publikace Českého hydrometeorologického ústavu tvoří ucelený soubor publikací, který je odborným základem pro poznání vztahu mezi vývojem klimatu a průběhem fenofází rostlin.
Vydání Atlasu fenologických poměrů Česka je velmi aktuální a přínosné, protože globální procesy oteplování jsou sledovány nejenom odborníky, ale i veřejností u nás i v zahraničí.
Zdeněk Bauer, MZ 2013/1, ročník 66, str. 28–29