Lidé mají nejrůznější sny a přání. ,,Lovec mrazů“, jak byl Antonín Vojvodík už před roky nazván jednou novinářkou, má sen naměřit rekordní mráz v České republice. Jedná se o teplotu, která by překonala dosavadní absolutní teplotní minimum z 11. února 1929, naměřené v Litvínovicích u Českých Budějovic. Teplota zde tehdy klesla na –42,2°C. 

O počasí se Antonín Vojvodík zajímá již od školních let, kdy si zapisoval teploty a měřil sníh v Beskydech, kde se narodil a strávil své dětství. Na Šumavu se přiženil a láska k počasí ho neopustila, ba právě naopak. Jako milovník přírody se často vydával na kole či pěšky do různých koutů Šumavy. Jednoho červencového rána projížděl na kole přes Horskou Kvildu a zarazil ho pohled na bílé omrzlé louky. To ho fascinovalo natolik, že se opakovaně do této lokality vracel s teploměrem a zjišťoval tuto výjimečnost. Místní obyvatel pan Předota si všiml jeho bádání a začal mu pomáhat se sledováním teplot. Nejprve se teploty opisovaly z okenního teploměru. Následně od roku 1978 existují pravidelné zápisy teplot, v roce 1980 zde vyrostla první meteorologická budka. V té době však nebylo lehké sehnat kvalitní teploměry, daly se koupit pouze přes organizaci zahrádkářů.

Poté, co v odborném meteorologickém měsíčníku publikoval článek ,,Malý šumavský zázrak roku 1983“, se spojil se svým kamarádem, zdatným technikem přes meteorologické přístroje a stejným koníčkářem pro nízké teploty Josefem Jindrou z Prahy. Od roku 1984 nastala jejich velmi intenzivní spolupráce v průzkumech dalších lokalit napříč Šumavou, kde po celý rok klesaly teploty pod bod mrazu. Jen na samotné Horské Kvildě proměřovali na mnoha místech hned v několika budkách najednou, aby tam zjistili to úplně nechladnější místo. V roce 1985 objevili mezi Kvildou a Jezerní slatí velmi silnou mrazovou lokalitu, kterou následně pojmenovali Kvilda-Perla. Název vznikl také z důvodu nesprávné lokalizace stanice novináři, kteří jí prezentovali jako stanice Jezerní slať, tedy v místě přísné rezervace, což se samozřejmě nelíbilo tehdejší správě CHKO Šumava. Teploty zde dosahovaly ještě nižších hodnot než obci Horská Kvilda. Po necelých dvou letech provozu zde poklesla teplota natolik, že neměla moc daleko do absolutního rekordu, minimálním teploměrům byly indexy zatlačeny až na –41,6 °C.

Z vyprávění místních občanů Horské Kvildy o velmi chladném únoru 1956, kdy na okenních teploměrech měli až –44 °C je lovec mrazů přesvědčen, že na vedlejší stanici Kvilda-Perla musela teplota klesat blízko k hodnotám –50 °C. Bohužel se v té době v těchto lokalitách ještě seriózně neměřilo.

Za velké pomoci kolegy Josefa Jindry postupem času meteorologických budek přibývalo, měřit se začalo kromě Horské Kvildy také na Březníku, na Hliništi, v obci Borová Lada, u Březových lad, na Rokytské slati, v dolní části Zátoně, ve Strážném, na Polce, na Modravě či v Šindlově. Důvodem bylo také přesvědčit ČHMÚ, že mrazové lokality zabírají velké plochy Šumavy, kde lidé žijí a pracují, a je tedy potřeba se tímto fenoménem zabývat. Antonín Vojvodík měl štěstí, že se seznámil s několika místními občany, kteří mu s měřením pomáhali. Někteří, nebo jejich děti, v měření pokračují až do dnešní doby. Týden co týden od roku 1984, za jakéhokoliv počasí vyráží Antonín Vojvodík do oblasti Kvild na odečty teploměrů a výměnu pásek v termografech. V zimě cestoval brzy ráno dlouhá léta autobusem na Kvildu (auto má až od roku 2005) a odtud objížděl budky na běžkách v třeskutých mrazech, za silného větru či za deště. Několikráte se stalo, že poslední autobus mu odjel a musel přes 20 km do Vimperka po svých. Naměřená data posílal do budějovické pobočky Českého hydrometeorologického ústavu.

V posledních letech většinou na jeho náklady došlo k postupné automatizaci měření od profesionální firmy z Vodňan. Do meteorologických budek byly nainstalovány digitální teplotní čidla s pamětí a odesíláním naměřených dat do centrály ČHMÚ. I přesto pravidelně vyráží na kontrolu stanic a výměnu pásku v termografech, nadále pravidelně kontroluje přesnost naměřených dat, zda automatika plně souhlasí s kalibrovanými teploměry.

Současná doba spojuje lidi s různými zájmy přes internet, tak se stalo, že i Antonín Vojvodík s Josefem Jindrou, kteří desetiletí dělali výzkumy a měření pouze oni sami, našli spřízněné nadšence s podobnými zájmy. Od roku 2009 se spojili s Markem Matouškem a jeho ženou, kteří provozují šumavský web a velmi kvalitní kamery s krásnými pohledy po celé Šumavě. Spolupráci navázali také s milovníky počasí Ivošem Rolčíkem a Jendou Procházkou. V posledních letech začali společně mapovat a stavět meteostanice v Jizerských, Krušných, Orlických a Novohradských horách. I tyto od Šumavy vzdálené lokality díky zavedenému měření teplot po celý rok ukazují, že mráz lze zažít i v jiných českých pohořích. Velká snaha a přesvědčení ,,lovce mrazů“ objevit mrazové lokality i mimo Šumavu nyní přináší své ovoce.

Antonín Vojvodík se nezaměřuje, jak by se mohlo zdát, jen na minimální teploty, ale společně se šumavskými kamarády mapuje výšku a výskyt sněhové pokrývky po celé Šumavě nebo měří srážky v zajímavých lokalitách. Doslova říká: ,,Naše nová větší parta, kdy se navzájem podporujeme, toho společně dokáže více. Po 40 letech mých šumavských výzkumů, jsem z čerstvě ženatého mladíka dospěl až do důchodového věku, ale už teď můžu žít s vědomím, že máme s kolegou Josefem zdatné mladší následovníky“.  

Ve Vimperku je Antonín Vojvodík stále dobrovolným pozorovatelem ČHMÚ. Počasí dokáže obětovat snad veškerý svůj volný čas i nemalé finanční prostředky. Bez podpory rodiny a svých blízkých by to však šlo jen velmi těžko. Díky moderním technologiím je v každodenním spojení s dalšími milovníky počasí a kamarády nejen na Šumavě, ale napříč celou republikou, s kterými konzultuje a probírá počasí a jeho vývoj. Jak sám již několikrát uváděl, v posledních letech jsou zimy slabší, teplejší a chudší na sníh. To však neznamená, že nemůže přijít vpád velmi chladného vzduchu a mrazivý současný rekord by byl rázem v ohrožení. Není to tak dávno, kdy v únoru 2012 nebylo k překonání rekordu moc daleko, teplota na stanici Perla klesla na –39,4 °C. Antonín Vojvodík si v tu dobu jen posteskl: „Opět jsme v těchto nadějných podmínkách neměli nad Šumavou ideální vyjasnění na to, aby ten starý rekord padl“. K tomu jak uvádí je potřeba kromě absolutně jasné oblohy, úplné bezvětří, čerstvě napadlý sníh a velmi chladný vzduch ve výšce. Nezbývá než doufat, že tyto podmínky nejlépe nad Šumavou brzy nastanou a Tondovi se splní jeho životní sen. Za svou dlouholetou aktivní činnost v oblasti meteorologie by si to nepochybně zasloužil.

 Zpracoval Ivo Rolčík a amatérští meteorologové ze Šumavy, 28. prosince 2015