Antonín Bečvář
1901–1965
Antonín Bečvář (10. června 1901, Stará Boleslav – 10. ledna 1965, Brandýs nad Labem) byl český astronom, fotograf a klimatolog. Vydal světově proslulý astronomický atlas – Atlas Coeli Skalnaté Pleso. Dlouhou dobu působil na Slovensku.
30 let od smrti Antonína Bečváře
Český meteorolog a astronom RNDr. Antonín Bečvář se narodil v Brandýse nad Labem jako syn chudého obuvníka. Narodil se jako slabé, neduživé dítě, a příroda, která jakoby se styděla za jeho tělesné nedostatky, ho obdařila mimořádně vyvinutým intelektem: výtečně maloval, skvěle hrál na housle i klavír. Ještě za studentských let založil v Brandýse pobočku čs. astronomické společnosti a na zahradě rodného domu si vlastními silami postavil hvězdárnu. Vybavil ji vlastnoručně zhotoveným hvězdářským dalekohledem se zrcadlem o průměru 26 cm.
V roce 1937 odešel pracovat jako lázeňský klimatolog na Štrbské pleso, kde rozvinul bohatou meteorologickou a klimatologickou činnost. Na střeše tamního hotelu si zřídil malou hvězdárnu, do které umístil svůj brandýský dalekohled a v noci sledoval a fotografoval oblohu. V letech 1940–1943 organizoval a řídil stavbu astronomicko-meteorologické observatoře na Skalnatém plese, ve které byl opět prvním přístrojem jeho brandýský dalekohled přenesený ze Štrbského plesa. V lednu 1945 zachránil novou observatoř před zničením, když se mu podařilo s nesmírným duševním vypětím přemluvit německé komando, aby ji nevyhazovalo do povětří; tuto historii později popsal v časopise Říše hvězd v článku „Žijeme 1945“.
Po válce se tato observatoř věnovala zejména hledání komet, za jeho vedení jich tam bylo objeveno více než tucet. V roce 1951 byl donucen z observatoře odejít. Vrátil se do rodného Polabí, ale po Vysokých Tatrách toužil stále. Do doby jeho pobytu v Brandýse nad Labem po roce 1951 spadá nejslavnější období jeho vědecké činnosti (publikoval více než 300 prací). Společně se svou ženou připravil, nakreslil a vydal několik hvězdných atlasů, z nichž zvláště jeho třídílný Atlas Coeli Borealis, Australis a Eclipticalis překonal vše, co do té doby bylo v astronomii v tomto odvětví vykonáno. Dnes snad ve světě neexistuje profesionální hvězdárna, která by neměla ve svém archívu jeden nebo všechny Bečvářovy atlasy, které jsou stále tištěny v nových vydáních. Připravoval ještě větší dílo; měl to být atlas galaxií, hvězdokup, planetárních mlhavin apod., ale jeho zdravotní stav mu to již nedovolil. Zemřel v Brandýse nad Labem 10. ledna 1965.
Na československý návrh nazvala Mezinárodní astronomická unie jeden z kráterů na odvrácené straně Měsíce jeho jménem. Na Zemi stojí jako jeho bezejmenný památník uprostřed horské přírody jeho observatoř na Skalnatém plese, observatoř, kterou tam doslova vykouzlil ze žuly a kleče, observatoř, kterou s nasazením vlastního života zachránil před nacistickým běsněním.
Karel Dubec, Věstník ČMeS 1995/1, únor 1995
Im memoriam RNDr. Ant. Bečváře (1902—1965). (Z neproneseného projevu při pohřbu.)
Přišli jsme se rozloučit se strážcem tatranské krásy, astronomem a meteorologem dr. Bečvářem.
Brzy po asistentuře na meteorologii u profesora St. Hanzlíka na Karlově universitě, který si tichého mladého vědátora už tehdy nesmírně oblíbil, přijal dr. Bečvář na moji radu místo lázeňského klimatologa na přání lékařů ve výzkumu povětrnostních poměrů horského vzduchu a slunce pro člověka nemocného i zdravého, neboť oběma vrstvám poskytuje tatranská příroda léčivé i osvěžující dary. Bečvář tedy odešel na Štrbské Pleso. Tam záhy za ním putovala hvězdárnička z Brandýsa n/Lab. Ve dne dělal meteorologii pro účely klimatotherapie, studoval záření, o překot fotografoval mraky, už ze zvyku z Brandýsa, ale zde se mu jevily v plné meteorologické nádheře, bohatosti a měnlivosti, v noci se pak zahleděl k hvězdám. Neúnavně pracoval.
Zatím uzrál, na jeho popud, projekt hvězdárny na Skalnatém Plese, odvážný, ale jedinečný. Vybudoval hvězdárnu ve výšce 1800 m, která se stala chloubou slovenské astronomie. Tam s veškerou důkladností řídil počáteční astronomické bádání. Jak mu záviděli v nížinách astronomové jeho příznivé pozorovací podmínky v zimním a podzimním počasí, které je k nim macešské! A opět fotografoval nejen mraky, ale i horskou květenu, komplexy lesů a kosodřeviny, vlajkové stromy, vzácnou zvěř, sněhové pláně a ovšem hvězdy. Mimo to psal velkou sérii článků z astronomie, hlavně do „Naší přírody”. Bečvářovy články byly z polovice učené, ale lehce přístupné fejetony s uměleckým nádechem. Když čtyřruční hra na klavír kdysi zazněla z okna ředitelny do velebného prostoru, kterému tvořily kulisy horské velikány, znělo to jako tatranská patetická symfonie.
Další projekt se vynořil. Výstavba observatoře na Lomnickém štítě, lákající meteorology i astronomy, ale tehdy zatracovaný ostatními přírodovědci. Pochopitelně, že dr. Bečvář mohl být a také byl z nedaleké hvězdárny bedlivým strážcem tohoto majáku na špici Tater. Záviděli nám i přátelé z Polska, že jsme se dostali s vědeckou pracovnou až do výšky 2630 m.
A co zanechal trvalého dr. Bečvář meteorologům? Originální filmy opravdu živých oblaků, ovoce bohaté fotografické žně, snímky pořizované v kratičkých intervalech za sebou a tak spojené ve filmy na promítání. Takto nám autor zachytil uměle obraz chvějícího se mrakového moře nad popradským údolím za anticyklonálních inverzí, jiné zase za vpádu studeného vzduchu přepadajícího přes hřebeny z Polska jako voda přes jez, nebo za letních konvektních proudů lezoucích vzhůru po úbočích štítů ve tvaru tyčících se homol a mračných komínů, předzvěst sklonu k horským bouřkám. Oživil tyto děje, neboť uměle divákovi urychlil jejich vývoj, tak jak botanik dovede filmem předvést rozvírající se pupen květu. Žasli jsme nad tímto meteorologickým trikem, ale v podstatě přirozeným úkazem, který se stal takto působivým pedagogickým experimentem. I cizince uvedly tyto filmy v údiv. Těžko pochopit, kde vzal dr. Bečvář čas na takové experimenty.
Ve výkladních skříních Akademie můžeme téměř kdykoliv shlédnout buď Bečvářovy atlanty coeli, které se už rozlétly na hvězdárny do celého světa, ale i atlas oblaků se snímky černobílými i fantasticky barevnými záběry při západu slunce na horách. Je pozoruhodné, že cizojazyčné popisy a definice různých odrůd a typů horských mraků jsou opatřeny latinskými charakteristikami velmi výstižnými, dříve než je připravila mezinárodní komise pro světový atlas mraků.
Dr. Bečvář byl neobyčejně skromný. Bez reklamních příprav nastoupil na Tatry do práce a neslyšně se vzdálil zase domů do Čech, odkud kdysi vyšel a tiše teď odchází od nás.
Připadá mi to, že v okamžiku tohoto loučení zní zpěv veršů čínských básníků z 8. století: „Odcházím, přátelé, do hor, loučím se s vámi, svět mi nebyl příznivý.” Tato slova rozloučení tvoří podklad pátého dílu nádherné „Písně o Zemi” Gustava Mahlera a doprovází je ve skladbě smuteční pochod podmanivě dojemný, této jedné z největších moderních skladeb.
Meteorologové se s Vámi, milý příteli, loučí. Byl jste obdivuhodný skromný přírodovědec a zanechal jste po sobě dílo trvalé hodnoty, které nám Vás bude vždy připomínat.
Alois Gregor, MZ 1965/2, ročník 18, str. 48-49
RNDr. Antonín Bečvář (*10. 6. 1901; † 10. 1. 1965) se narodil ve Staré Boleslavi. Od 16 let žil v Brandýse nad Labem, kde v roce 1927 postavil na zahradě rodinné zemědělské usedlosti malou hvězdárnu. Ta se záhy stala známým místem astronomického pozorování a Bečváře začali navštěvovat významní astronomové té doby.
Studoval klimatologii a astronomii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Svá studia ukončil disertační prací z oboru meteorologie v roce 1934. Antonín Bečvář měl od dětství velmi podlomené zdraví, a proto na svoji vědeckou dráhu mohl nastoupit až ve více jak 30 letech, kdy se jeho zdravotní stav stabilizoval. V roce 1937 přijal místo státního klimatologa ve Vysokých Tatrách. Po Mnichovské dohodě v roce 1938 musela být Československá astrofyzikální observatoř ve Staré Ďale (dnešní Hurbanovo) na Slovensku zrušena. Tehdy Bečvář velmi úspěšně zapůsobil na slovenskou vládu a prosadil, aby výkonný reflektor o průměru 600 mm byl převezen na nové místo na Skalnaté Pleso, kde v letech 1941 1943 inicioval výstavbu nové horské hvězdárny. Ta se stala jedinou vysokohorskou observatoří v tehdejším Československu a je jednou z nejvýše položených hvězdáren v Evropě. Hvězdárna na Skalnatém Plese se za dobu své existence stala uznávaným vědeckým ústavem a pod jejími kopulemi se vystřídalo mnoho věhlasných astronomů. Na Skalnatém Plese Dr. Antonín Bečvář položil základ svému budoucímu životnímu triumfu hvězdným atlasům. V roce 1948 dokončil se svými spolupracovníky svůj první hvězdný atlas – Atlas Coeli, který krátce po českém vydání vyšel i v zahraničí (v nakladatelství Sky Publishing Corporation Cambridge, Massachusetts pod názvem Atlas of heavens) a stal se skutečným fenoménem v oblasti hvězdné kartografie. V roce 1951 byl padesátiletý světově uznávaný vědec z observatoře na Skalnatém Plese propuštěn. Vrátil se zpět do Brandýsa nad Labem, opravil si hvězdárničku a započal práci na dalších hvězdných atlasech. V Brandýse nad Labem vytvořil velkolepou trilogii hvězdných atlasů atlasy Eclipticalis (1958), Borealis (1962) a Australis (1964), které vyšly též v zahraničí. Po celou dobu svého pobytu v Tatrách se zabýval fotografováním a studiem mraků. Jeho usilovná a systematická práce vyústila v roce 1953 ve vydání neobyčejného díla – Atlasu horských mraků. Bečvář byl člověk se širokým spektrem zájmů. Kromě astronomie se věnoval meteorologii, rád fotografoval, hrál velmi dobře na klavír a housle a v neposlední řadě byl náruživým turistou a oddaným obdivovatelem hor. V roce 1948 vydal barevnou publikaci Vysoké Tatry. Napsal i literární novelu Jediné léto, která vyšla ve válečném roce 1940. 10. ledna 1965 Dr. Antonín Bečvář v Brandýse nad Labem zemřel. Tehdy prof. Zdeněk Kopal, světově uznávaný astronom českého původu, v nekrologu pro magazín Nature napsal : “Smrtí Dr. Antonína Bečváře ztratili českoslovenští astronomové jednoho ze svých nejvýznamnějších kolegů a svět nejdůležitějšího přispěvatele astronomické kartografii všech dob.”
– S využitím textu původní Historické sekce ČAS, autor textu: Štěpán Kovář –
Antonín Bečvář se od mládí zajímal o astronomii a kromě toho byl i zdatným hudebníkem; doprovázel na klavír tanečnice baletní školy v Brandýse. Na Universitě Karlově vystudoval meteorologii a vzhledem ke svému tělesnému postižení, vybočení páteře, odcestoval ze zdravotních důvodů jako meteorolog do Vysokých Tater. Tady se mu – už po rozdělení Československa v březnu 1939 – podařilo přesvědčit vládu Slovenského státu, že každá kulturní země musí mít svou vlastní hvězdárnu, a tak se zasloužil o vybudování observatoře na Skalnatém plese a stal se i jejím prvním ředitelem (1943-50). Samozřejmě že ani zde nesměl chybět Bečvářův oblíbený klavír. Dokonce se pokusil, ale bez velkých úspěchů, o psaní prózy.
Bečvář je považován za průkopníka československé meteorologické fotografie (Atlas horských mraků, 1953) a filmu věnovaného vývoji horských mraků. V astronomii založil tradici výzkumu meziplanetární hmoty a Slunce. Slavné jsou jeho atlasy hvězdné oblohy Atlas Coeli Skalnaté pleso 1950.0 (1948, 1956 zdokonalená verze), Atlas Eclipticalis (1958), Atlas Borealis (1958), Atlas Australis (1964). O jeho významu pro světovou astronomii a meteorologii svědčí i skutečnost, že Bečvářovým jménem byl pojmenován jeden z kráterů Měsíce. Této cti se pak z našich astronomů dostalo i autoru skvělé mapy Měsíce Karlu Andělovi, profesoru astronomie na Universitě Karlově Vladimíru Heinrichovi, pražskému Němci a profesoru Karlo-Ferdinandovy university a autorovi fotografického atlasu Měsíce Ladislavu Weinekovi spoluzakladateli ondřejovské hvězdárny dr. Františku Nušlovi či profesoru pražské university Vojtěchu Šafaříkovi, nepočítáme-li ovšem slavné rodáky z jiných oborů nebo dob: Gregora Mendela, Tadeáše Hájka z Hájku, Jana Evangelistu Purkyněho či Heyrovského a další.
– S využitím textu původní Historické sekce ČAS, autor textu: Petr Bartoš –
Po Antonínmu Bečvářovi je pojmenovaná planetka (4567) Bečvář.
Doporučené odkazy
- Nušlova cena
- Tiskové prohlášení České astronomické společnosti č. 25: Antonín Bečvář astronom, který miloval mraky (pdf, doc)