Vážení čtenáři,

nepřehlédli jste se! Ano, zavádíme rubriku DISKUZE. Vždyť solí každého časopisu je nefalšovaná výměna názorů, stanovisek, úsudků, v odborném časopisu umocněná o formulaci vlastního pojetí nebo řešení konkrétního prob­lému. V meteorologické obci však panuje dlouholetá nechuť jít na trh se svým vybočujícím názorem, chovat se ne-konformně, polemizovat s druhým. V redakci často zaží­váme přímo modelovou situaci: přijde odborník – tedy po­tenciální autor – s dotazem „Jak je možné, že prošly ty nesmysly v článku X. Y, kdo to pustil?” Po lákavém do­poručení, aby dotyčný své myšlenky a námitky písemně zformuloval, bojovnost rychle mizí a odchází se s ustaranou tváří se slibem neslibem, že se popřemýšlí… Většinou se však nedopřemýšlí.

Přiznejme však v minulosti častou nevůli redakce i re­dakční rady publikovat kontroverzní názory. Dnes naopak tuto možnost nabízíme. Jedním z „horkých témat” je sou­časná podoba meteorologického zpravodajství v televizi (ČT, NOVA)… Téma o to závažnější, že televizní relace o počasí si vydobyla pevné místo ve sledovanosti zpravo­dajských pořadů, oslovuje doslova miliony lidí. Jedna publicistka výstižně konstatovala, že tato relace je nejfrekventovanějším vstupem vědy na televizní obrazovce. Části ve­řejnosti se zdá, že současná podoba tohoto pořadu i způsob prezentace je ústupem od odbornosti k povrchnímu neanalyzovanému zpravodajství. Lze však předpokládat, že Česká televize vyhodnotí ohlasy na tento pořad a relace se bude obsahově vyvíjet. Než vyslovíme svoje mínění, zajímal by nás názor Vás – čtenářů, který by měl mít svoji váhu. Proto Vás vyzýváme: napište, a nejen k tomuto tématu! Po shrnutí ohlasů připravíme rozhovor s televizní redakcí meteorolo­gického zpravodajství ČT i s firmou METEOPRESS, která obsahově zajišťuje na základě smlouvy s ČHMÚ zpravo­dajství pro NOVu.

Redakce

 

TELEVIZNÍ RELACE O POČASÍ

Dlouho jsem váhal, zda mám v odborném meteorolo­gickém časopise reagovat na změnu relace o počasí na ČT 1. Říkal jsem si, že by to mohlo znít jako uražená ješitnost a že se snad ozvou hlasy, že nové pojetí je skvělé.

Nevím, kolik pochvalných dopisů dostávají dr. Zákopčaník, dr. Míková a pan Karas, ale v mém telefonu se ještě po měsíci stále ozývají rozzlobení diváci a stěžují si, co jsme to proboha s tím počasím v televizi provedli. Dopisy, které jsme dostali, byly vesměs negativní a na ulici, v metru a autobuse mě denně neznámí lidé oslovují s dotazy ve stej­ném duchu.

Společnou tematiku všech dopisů a dotazů vyjadřuje dopis pana Pavla Firsta z Prahy, odeslaný České televizi a dr. Lípové. Píše mimo jiné:

Předcházející tvář relace svojí populárně vědeckou formou – tj. používáním synoptických map pro stávající stav a prognózu, údajů o tlaku vzduchu, směru větru a okamži­tých teplotách, informacemi o východu a západu slunce, doplňujícími mapovými informacemi o srážkách a půdní vlhkosti, údaji o teplotách v řadě míst a v neposlední řadě odbornými aktuálními doplňujícími informacemi – nejen v dostatečné šíři, dávala informace nám, Vašim zákazníkům, ale její odborná hodnota v plné míře přispívala k růstu vzdě­lanosti lidu tohoto státu, i když si to pravděpodobně nikdo neuvědomoval.

Ještě si dovoluji dodat, že zde byly snímky z družice používány jako doplněk a ne nosná část.

A co bylo hlavní, hovořili k nám odborníci lidskou for­mou jako k lidem a ne jako k prostoduchým masám.

Dnešní trapná náhražka není hodna naší společnosti, kterou fakticky posunuje kamsi do oblasti bájí a pohádek a pilně pracuje na tom, abychom se všichni stali diváky jakýchsi pestrobarevných a komentátory předtančených „šou” s tím, že budeme s Vaším požehnáním opět po kapkách hloupnout, s prominutím jako obyčejné stádo, které mílie každý hnát, kam se mu zamane.

Pokud se někdo u Vás domnívá, že bezduché kopírování zahraničních vzoru těchto relací je krokem do Evropy, pak vězte, že nejde o takový krok, ale o pořádné zakopnutí spo­jené s nepříjemným pádem.”

V závěru dopisu pak autor ještě žaluje, že se ovlivňuje IQ národa.

Přiznám se, že jsem si tento dopis přečetl ne jednou, ale nikoliv s radostí, ale spíše se smutkem v duši. Znovu jsem vzpomínal, co se od roku 1960, kdy jsem nastoupil do ČHMÚ, udělalo v popularizaci meteorologie. Zkuste, vy starší, si zavzpomínat se mnou. Vždyť tehdy jsme byli „rosničkáři”, kterým to stejně nevychází. Meteorologii pros­tě nikdo nebral vážně.

Naše dlouhodobá, někdy více, někdy méně úspěšná snaha meteorologii popularizovat, přinesla ovoce. Mnozí lidé ještě loňského roku říkali, že předpovědi jsou dobré, že velice dobře vycházejí (i když meteorologové dobře vědí, že ne­úspěšné předpovědi také byly). Meteorologie jako obor i Český hydrometeorologický ústav vstoupily do povědomí široké veřejnosti. ČHMÚ získal pověst dobrého odborného pracoviště.

Dopisy, telefony, dotazy, samý nesouhlas a roztrpčení -to vše přejde, říkal jsem si a mladá generace nový způsob prezentace počasí přijme. Když ale za mnou přišel mladý redaktor z Mladého světa, s náušnicí houpající se v uchu, a vyjadřoval nespokojenost s novou relací, řekl jsem si, že jsme snad přeci jenom popularizaci meteorologie nedělali špatně.

Na závěr článku v Mladém světě tento redaktor napsal: „Tedy jak? Laciná show anebo laciná milost? Slunce do vašich duší anebo zatmění do našich mozků? Ať tak či onak – jak už to ostatně v meteorologii chodí – nebude-li pršet, nezmoknem.”

Nabízí se otázka. Má ČHMÚ zůstat lhostejný ke snahám dělat z meteorologie show? Je to ku prospěchu ústavu a oboru?

Já se domnívám, že nikoliv. Vždyť solidní, populárně odborná informace prezentovaná odborníkem, který je denně ve styku se synoptickou mapou a složitou každodenní pro­blematikou předpovědi počasí, musí působit věrohodněji, než prezentace nezasvěceným nebo málo zasvěceným mo­derátorem, který přídavkem k relaci o počasí straší biometeorologickou předpovědí a z málo nemocných lidí dělá hodně nemocné.

Zanedbatelný není ani předpoklad, že laciná podbízivá informace prezentovaná v TV negativně ovlivní důvěru pla­tících zákazníků ústavu. Reakce diváků, se kterou jsem se zatím setkal, svědčí i tom, že takový způsob prezentace snižuje prestiž ČHMÚ.

Závěrem si ještě dovolím citovat Ludvíka Vaculíka z článku v Literárních novinách:

„Pohádky pro děti se hororizují a pořady pro dospělé infantelizují. Od Nového roku nám zblbečkovali i předpověď počasí. Zmizel ten normální muž meteorologického zjevu vyjadřování a objevil se retardovec jakési sekty, který nám místo zeměkoule a mraků předvádí okýnka a panáčky a deštníky. Nemužnost, nestatečnost, lísavost a úplatnost.”

Vladimír Seifert, MZ 1994/2, ročník 47, str. 62-63