K PŘEDPOVĚDI POČASÍ VE SDĚLOVACÍCH PROSTŘEDCÍCH

Takřka v souznění s tematickým heslem pro Světový meteorologický den na r. 1995 (Meteorologické informace pro veřejnost) jsme v minulém ročníku Meteorologických zpráv započali diskuzi motivovanou „strukturálními změnami” tele­vizních relací o počasí. Televizní stanice NOVA iritovala svou relací o počasí určitou část veřejnosti a s ohledem na vědomě odlišné pojetí pořadu vyvolala jistý despekt u „profesionálů”. Podstatou počátečního rozpačitého hodnocení se stala přímo­čará změna z populárně-odborné náplně pořadu, produkova­ného předtím ve- veřejnoprávní televizi v ustálené podobě, na pořad jiného typu s převahou popularizující složky. Ke změně pojetí však došlo i u ČT 1. NOVA vsadila plně na design zalo­žený na profesionalitě moderátorů, kteří by se stejným úspě­chem zprostředkovali i program úplně jiného typu, i na neo­třelou animaci. Koncepce pořadu vychází z předpokladu, že působivé „balení” ještě více zatraktivní informace, zajímající většinu veřejnosti. Ostatně celá strategie stanice NOVA je založena na vysílání takových pořadů, které by zasahovaly co nejširší okruh posluchačů, protože na komerčním úspěchu je tato televize existenčně závislá. Pro hlavní relaci o počasí pro­to zvolila i atraktivní vysílací čas před stěžejní večerní zpra­vodajskou relací. Z hlediska uvedených zásad a cílů se jeví uváděný program jako konzistentní: poskytuje základní infor­mace, nic nepředstírá, na nic si nehraje, je koncipován v sou­ladu s programovou strategií TV NOVA.

Složitější je zřejmě modifikace pořadu o počasí ve veřej­noprávní televizi (ČT 1). Již umístění hlavní relace do nevhodného podvečerního termínu (17.55 h) způsobuje, že značná část diváků považuje za hlavní pořad to, co vybyde před koncem Událostí (někdy jsou to dvě minuty, někdy tře­ba jen třicet sekund). Start relace, zajišťované tříčlennou pro­fesionální meteorologickou redakcí ČT (dr. Zákopčaník, dr. Míková, p. Karas), nebyl šťastný i z důvodů technických a moderátorských: dikční nejistota posunula úroveň relace leckdy do poloh, kdy vlastní obsahová složka není nejdůležitější. Z počátku – patrně podle zadání provozovatele – došlo i k okleštění pořadu (absence synoptických analýz, doplňují­cích aktuálních informací), což dalo podnět k příkrým reak­cím náročnějších posluchačů. A stanovisko odborníků? Je zřejmé ze závěru a ještě více z podtextu článku V. Seiferta, vedoucího oddělení synoptické meteorologie ČHMÚ [I]: „Vždyť solidní, populárně odborná informace prezentovaná odborníkem, který je denně ve styku se synoptickou mapou a složitou každodenní problematikou předpovědi počasí, musí působit věrohodněji, než. prezentace nezasvěceným nebo málo zasvěceným moderátorem, který přídavkem k relaci straší bio-meteorologickou předpovědí a z málo nemocných lidi dělá hodně nemocné.” Autor článku je přesvědčen, že specializo­vaný odborník musí být daleko kvalifikovanějším než neza­svěcený nebo málo zasvěcený moderátor (v případě redakce v ČT jsou dva ze tří redaktorů vysokoškolsky vzdělaní mete­orologové). S autorem bychom se patrně s odstupem času dohodli na uvážlivějším tvrzení: odborná svrchovanost je dobrým předpokladem obsahového zvládnutí problému, po­kud je skloubena s alespoň přijatelnou podobou interpretace (u audiovizuálních médií jde o požadavek zcela kategorický, zejména pokud jde o živé vysílání).

Položme si otázku, jaké jsou vlastně požadavky na předá­vání meteorologických informací veřejnosti. Tímto problé­mem se zabýval pracovník synoptické služby dr. J. Pavlík z ČHMÚ na semináři „Meteorologické informace pro veřej­nost”, pořádaném Českou meteorologickou společností v ro­ce 1993 [2]. Publikované závěry lze jistě považovat za uváže­né, a proto budeme hlavní zásady citovat:

Meteorologické zpravodajství by mělo být hlavně užiteč­né, pokud možno pravdivé a přesné, srozumitelné a zajíma­vé. Uživatel by měl vždy jednoznačně pochopit význam infor­mací; je proto potřeba používat srozumitelných termínů. Je nevhodné používat subjektivně zabarvených vyjádření typu „špatné počasí”, „zlepšování počasí”. Nechť uživatel sám posoudí, jaké počasí mu vyhovuje!

Je nutné mít na zřeteli, že znalosti uživatelů jsou na různé úrovni. Jsou získány z vlastní zkušenosti, ze studia literatury apod. Zejména v televizi lze tyto znalosti dobře rozvíjet vhod­nou populární osvětou.

Úspěšnost sdělení mohou zvýraznit moderní technické prostředky, pokud nejsou používány samoúčelně (grafika v televizi, snímky z družic, názorné mapky v novinách apod.).

Z publikovaných požadavků dospějeme ke třem základ­ním kritériím kladeným na meteorologické předpovědi:

1. Kvalita.
2. Zpracování a rozšiřování.
3. Interpretace.

Kvalita předpovědí je problém sám o sobe. ale nikoli pro­blém individuálně sdělované informace: taje výslednicí týmo­vého rozhodnutí speciálního pracoviště ČHMU. Pokud před­pověď není dobrá, nebo je dobrá jen částečně, pak ani zkuše­ný meteorolog-interpret ji na věrohodnosti nepřidá. Kvalita předpovědi souvisí velmi těsně s úspěšnosti, ale zpětné vyhodnocování se téměř neprovádí. Uvádějí-li synoptičtí me­teorologové (např. na semináři pořádaném Českou meteoro­logickou společností ve dnech 31. 8. – I. 9. 1993). že u jednodenních předpovědí je úspěšnost 85.7 9c. pak by to mělo byt veřejnosti dokumentováno. (Samostatnou kapitolou /ustává dlouhodobá předpověď – např. prezentace měsíční předpovědi na NOV? dne 1. 2. 1995 bez jakéhokoli osvětlujícího komentáře hraničí s hazardem dobrého jména ústavu). Nezbývá než konstatovat, že vyhodnocování úspěšnosti vlast­ní produkce, které se na ústavu provádí, zůstává nadále spo­lehlivé utajeno. Předpověděli jsme, zapomeňte! Zpracování a rozšiřování. Forma a způsob zpracování tvoří důležitou součást meteorologického zpravodajství. V tisku, věnujícímu v posledních letech předpovědím daleko větší prostor než drive, jde obvykle o standardní prognózu vývoje základních meteorologických prvků na nejbližší dny (teplota vzduchu, srážky, vítr. stav ozonové vrstvy) s grafickým zná­zorněním (mapky). Další doprovodné zpravodajství je dife­rencováno podle přání jednotlivých redakcí. V rozhlase, ved­le pravidelných zpravodajských relací, jsou na Radiožurnálu uváděny oblíbené ranní rozhovory s meteorology (v 5.45 a v 7.45 h). Úroveň závisí na nápaditosti dotazujícího se moderátora i na komunikativnosti meteorologa. V nejsledovanějším médiu – televizi – musíme způsob a úroveň zpraco­vání nazírat i z dalších poloh. Kromě čistě zpravodajského poslání, které jistě plní, jde o to, zda tvůrci využívají příleži­tosti přinést něco ..navíc”. A tu musíme konstatovat, že krea­tivita většinou schází, a tak ozvláštňujícím prvkem převážně zůstávají pranostiky (viz článek Pranostiky o počasí jako ber­ly chromých prognostiků [3]). Chybí např. to, co demonstro­val V. Seifert na Premiéře dne 2.6.1994: upozornil na příchod bouřek v následujících dnech, vysvětlil příčiny jejich vzniku a připomenul, že z víkendu se lidé budou vracet za úplně odlišných povětrnostních podmínek. K tomu všemu potřebo­val asi dvacet sekund. Bohužel speciální relace o počasí, zajiš­ťovaná na Premiéře synoptickými meteorology z ČHMÚ, zřejmě z finančních důvodů zanikla.