Na letošní 12. květen 2020 připadá desáté výročí završení procesu vstupu České republiky do organizace EUMETSAT formou plného členství. Pojďme si při této příležitosti stručně připomenout nejen jednotlivé fáze postupného přibližování ČHMÚ a Česka k této organizaci, ale i historii samotné organizace EUMETSAT.
Mezinárodní organizace EUMETSAT (European Organization for the Exploitation of Meteorological Satellites, Evropská organizace pro využití meteorologických družic) formálně vznikla v roce 1986. Tomu ale předcházelo několik etap:
• v listopadu 1977 vypouští Evropská vesmírná agentura (ESA) první evropskou meteorologickou družici na geostacionární dráhu, družici Meteosat-1;
• v lednu 1981 přichází rozhodnutí o založení organizace EUMETSAT;
• v březnu 1984 vzniká EUMETSAT jako jedna ze sekcí uvnitř ESA;
• 19. 6. 1986 dochází k osamostatnění organizace EUMETSAT, která se tím stává mezinárodní organizací se stejným postavením jako ESA. V době vzniku má EUMETSAT celkem 17 členských států, prvním generálním ředitelem EUMETSATu se stává John Morgan.
Přibližně ve stejné době (koncem 80. let) začínají v ČHMÚ první pokusy s příjmem v té době ještě analogových snímků z družic Meteosat, zpracovávaných chemickou cestou na speciální fotografický papír (systém označovaný EUMETSATem jako WEFAX). Začátkem 90. let, s nástupem prvních osobních počítačů, dochází k postupnému přechodu na vizualizaci snímků z Meteosatů na monitorech počítačů – analogové snímky jsou digitalizovány přijímacími PC (takovéto systémy jsou označovány jako SDUS, Secondary Data User‘s Station) a vnitřní sítí, rodícím se intranetem ČHMÚ, jsou distribuovány na další interní pracoviště (Komořany, Ruzyň). Tyto snímky je také možné začít předávat i mimo pracoviště ČHMÚ, např. České televizi pro relace věnované předpovědi počasí, resp. je začít používat v téměř reálném čase pro televizní relace „Každá sudá – počasí“ na tehdejším kanálu ČT OK3, realizované z pracoviště ČHMÚ na Observatoři Libuš.
Právě rozšiřující se distribuce družicových snímků v téměř reálném čase vně eteorologických služeb je jedním z důvodů, proč si EUMETSAT začíná všímat toho, jak a kdo se snímky z jeho družic Meteosat v reálném čase nakládá. Začínají se proto formovat pravidla pro využití dat z družic Meteosat (resp. z nich odvozených produktů, především snímků), tato pravidla jsou pak základem budoucí Datové politiky (Data Policy) EUMETSATu. Zatímco využití snímků analogového původu ze systémů SDUS není nijak omezováno (včetně televizního vysílání), kvalitnější digitální data HRI (High Resolution Imagery) začínají podléhat přísnějším pravidlům.
Vzhledem k tomu, že tehdejší ČSFR v té době není členským státem EUMETSATu, jsou vztahy mezi EUMETSATem a ČSFR upraveny bilaterální smlouvou, podepsanou 11. února 1992 v Praze. Za ČSFR (resp. za ČHMÚ a SHMÚ) je tato smlouva podepsaná Dr. Ladislavem Sehnalem, tehdejším předsedou Čs. národního komitétu pro výzkum a využití kosmického prostoru. Smlouva exaktně omezuje využívání HRI dat, resp. z nich odvozených snímků z družic Meteosat pouze pro vnitřní potřeby ČHMÚ a SHMÚ a striktně stanoví, že jakákoliv redistribuce HRI dat a z nich odvozených produktů a snímků třetím stranám, mimo ČHMÚ a SHMÚ (s výjimkou národních subjektů, kterým je ČHMÚ povinen poskytovat informace a data ze zákona bezplatně), je zakázána.
ČHMÚ instaluje svůj nový družicový systém, který již umožňuje příjem digitálních HRI dat z družic Meteosat, tzv. systém PDUS, až v prosinci 1994 (Setvák a kol., 1996). Vzhledem k výše zmíněné smlouvě jsou data HRI využívána pouze interně, zatímco pro potřeby České televize a publikování snímků na internetu jsou i nadále využívány pouze snímky SDUS. Od září 1995 EUMETSAT zavádí kryptování HRI dat, pro jejich příjem jsou nutné tzv. dekryptovací jednotky MKU (Meteosat Key Unit), viz např. Setvák a kol. (2002). V návaznosti na tento krok je koncem roku 1995 podepsána nová smlouva mezi ČHMÚ a EUMETSATem, platná od začátku r. 1996, která mj. stanoví fixní poplatek za využívání HRI dat pro vnitřní potřeby (80 tisíc EUR ročně). Tato smlouva pak zůstala v platnosti až do začátku roku 2005, kdy se ČR stává spolupracujícím státem EUMETSATu. Doplňkem této smlouvy byly dílčí licenční smlouvy, zahrnující poplatky za využití snímků pro potřeby televizního vysílání a internetových prezentací, které stanovovaly roční poplatky odvozené od sledovanosti těchto médií. Princip poplatků odvozených od sledovanosti byl zrušen počínaje rokem 2019, kdy se přešlo k jednotnému poplatku za tyto služby.
Na zasedání Rady v červnu 1997 EUMETSAT schvaluje možnost těsnější spolupráce s doposud nečlenskými státy formou „spolupracujícího členství“ (co-operating member states), myšleného jako přechodná forma členství před plným členstvím.
Spolupracující státy platí výrazně nižší (byť postupně se zvyšující) členské poplatky, než kdyby vstoupily do EUMETSATu rovnou plným členstvím, zároveň ale zatím nemají možnost formálního zapojení se do řídících struktur EUMETSATu. Tato forma členství je cílena především na země bývalého východního bloku (střední Evropa, balkánské a pobaltské státy), přičemž do 5 let by spolupracující státy měly povýšit své členství na plné. Prvními spolupracujícími státy jsou postupně Slovensko, Maďarsko a Polsko (1999–2000), z nichž prvním novým plným členským státem se v roce 2006 stává Slovensko.
Česká republika začíná jednat s EUMETSATem o přistoupení formou spolupracujícího státu výrazně později, až v roce 2003, příslušná smlouva je pak podepsána (za českou stranu ministrem MŽP Liborem Ambrozkem, za EUMETSAT generálním ředitelem Tillmanem Mohrem) 31. května 2004 při zahájení mezinárodní družicové konference EUMETSATu v Praze. Spolupracujícím státem se pak ČR stává od začátku roku 2005. V té době je již na oběžné dráze plně funkčním Meteosat-8, první družice ze série Metosatů druhé generace (Meteosat Second Generation, MSG) – Setvák (2004), a ČHMÚ již má od prosince 2004 svůj nový systém pro příjem dat z družice MSG.
Jednání o změně členství ČR na plné začínají v Praze na MŽP 17. září 2008, následně probíhá schvalování vstupu ČR do EUMETSATu na mezirezortní úrovni, a konečně dne 22. června 2009 je na MŽP podepsána (za ČR ministrem MŽP Ladislavem Mikou, za EUMETSAT generálním ředitelem Larsem Prahmem) mezinárodní smlouva o vstupu ČR do EUMETSATu formou plného členství. Po schválení smlouvy parlamentem ČR je Listina o přistoupení ČR k EUMETSATu podepsána 14. dubna 2010 prezidentem ČR Václavem Klausem a plným členským státem EUMETSATu se ČR formálně stává 12. května 2010, po uložení Listiny u vlády Švýcarské konfederace, depozitáře Úmluvy o založení Evropské organizace pro využívání meteorologických družic (EUMETSAT). Je tedy zřejmé, že vstup ČR do EUMETSATu nebyl jednorázovým aktem, ale završením dlouhodobého procesu přibližování ČHMÚ, resp. ČR k této organizaci.
V současnosti se ČR, reprezentovaná ČHMÚ, již plně zapojuje do většiny aktivit EUMETSATu, jak administrativních, tak odborných. Z plného členství vyplývá nejen povinnost platit členské poplatky (hrazené vládou ČR prostřednictvím MŽP), ale i zapojení se do různých formálních skupin a orgánů EUMETSATu.
Vrcholným řídícím orgánem EUMETSATu je jeho Rada, která se schází pravidelně 2× ročně (mimořádně i vícekrát, dle potřeby) a která přijímá veškerá zásadní rozhodnutí EUMETSATu –týkající se odborných programů EUMETSATu, datové politiky, financí, smluv s různými mezinárodními či národními organizacemi o spolupráci, různých kontraktů, personální politiky, aj. Samotná Rada má několik podpůrných odborných skupin, které materiály pro Radu připravují – skupiny zaměřené na vědecko-technické záležitosti, provozní záležitosti, finance, datovou politiku, a celkovou vnější politiku EUMETSATu.
Kromě těchto administrativních aktivit jsou odborníci z ČHMÚ rovněž zapojeni do různých odborných programů EUMETSATu – např. do Konvektivní pracovní skupiny EUMETSATu (zaměřené na využití družicových dat pro nowcasting, monitorování a výzkum konvektivních bouří), či nejnověji do pracovních skupin orientovaných na přípravu přechodu na družice nových generací – Meteosat třetí generace (Meteosat Third Generation, MTG), a družic polárního systému druhé generace (EUMETSAT Polar System – Second Generation, EPS-SG, resp. Družice Metop-SG). Některé z operativních produktů, majících svůj původ na pracovišti družicového oddělení ČHMÚ v Praze – Libuši, jsou dnes díky aktivitám EUMETSATu používány celosvětově – např. standardizované barevně zvýrazněné IR snímky či tzv. sendvičové produkty. Tamtéž mají svůj prvně zdokumentovaný původ některé z dnes již všeobecně známých jevů, vyskytujících se nad konvektivními bouřemi – např. tzv. vlečky (nyní odborněji označované jako above-anvil cirrus plumes, AACP) nebo studené prstence (cold rings). ČHMÚ byl rovněž organizátorem mezinárodní konference EUMETSATu v r. 2004 v Praze či několika mezinárodních odborných nebo vzdělávacích workshopů EUMETSATu. Díky zapojení se do aktivit výše zmíněných pracovních či formálních skupin EUMETSATu zástupci ČHMÚ rovněž zásadním způsobem ovlivnili některá z klíčových rozhodnutí EUMETSATu – nejnověji např. předpokládaný způsob distribuce obrazových dat z MTG v režimu rapid scan.
V současnosti je patrně nejvíce pozornosti věnováno přípravám na nástup družic MTG, start první z nich (MTG-I1, po operativním zprovoznění budoucí Meteosat-12) je v současnosti plánován na konec roku 2021. Družice MTG nejenže přinesou další zkvalitnění poskytovaných obrazových dat díky přístroji Flexible Combined Imager (FCI – lepší geometrické rozlišení, nové spektrální kanály, a především zkrácený interval snímání), ale i zcela nové přístroje – přístroj Lightning Imager (LI, přístroj monitorující bleskovou aktivitu), Infrared Sounder (IRS, přístroj pro družicovou sondáž atmosféry z geostacionární dráhy) a Ultraviolet, Visible and Near-Infrared Sounder (UVN, označovaný též jako Sentinel-4 – přístroj zaměřený na aerosoly a chemizmus atmosféry). Podrobněji se na družice MTG a jejich přístrojové vybavení zaměříme v některém
z budoucích čísel Meteorologických zpráv.
Literatura:
SETVÁK, M., HAMPL, P., HLAVATÝ, K., KYJOVSKÝ, Š., 1996. Systém příjmu, zpracování, distribuce a archivace dat z meteorologických družic v ČHMÚ. Meteorologické zprávy, roč. 49, č. 6, s. 174–181.
SETVÁK, M., HLAVATÝ, K., LAŠTOVIČKA, J., 2002. Meteorologické družice na počátku 21. století a jejich využití v České republice. Československý časopis pro fyziku, roč. 52, s. 240–249.
SETVÁK, M., 2004. MSG – Meteosat druhé generace. Meteorologické
zprávy, roč. 57, č. 1, s. 15–20.
Martin Setvák, MZ 2020/1
