Generální tajemník Světové meteorologické organizace (SMO) Petteri Taalas představil dlouho očekávané oficiální vydání internetové verze Mezinárodního atlasu oblaků (MAO).
Protože doposud chyběl on-line přístup k MAO SMO, začaly se na webu objevovat alternativní atlasy, což v důsledku vedlo k ohrožení globální standardizace klasifikace oblaků, která byla hlavním důvodem vzniku původního MAO v roce 1939.
Přesné a neměnné pozorování oblačnosti a jevů je stále velmi důležité pro meteorologii, klimatologii a hydrologii a nová verze tak zajistí, že pozorování zůstává celosvětově standardizované. Nový MAO byl proto poprvé vytvořen ve formě webových stránek a tato elektronická podoba umožňuje jeho lepší využití při výcviku a vzdělávání. Webová stránka byla navržena pracovní skupinou a odborníky z observatoře v Hongkongu a byla vytvořena a je provozována jménem WMO na domovské stránce portálu (https://www.wmocloudatlas.org). Struktura hlavních záložek menu webové podoby atlasu z velké části reflektuje text aktualizace atlasu z roku 1975.
První záložka v menu zavede uživatele k definici jevů pozorovaných v atmosféře nebo na zemském povrchu – meteorů a základní klasifikaci těchto jevů na hydrometeory, litometeory, fotometeory a elektrometeory.
Pod následující záložkou lze najít nejen rozdělení 10 druhů oblaků podle výšky a vertikálního rozsahu do tří pater (nízké, střední a vysoké) a jejich definice, popisy, symboly či zkratky a další specifikace podle tvarů, odrůd, zvláštností, či průvodních oblaků, ale i vlivy orografie či oblaka horní atmosféry (např. noční svítící oblaky). Původní klasifikace 10 druhů oblaků zůstala stejná (stratus, tratocumulus, cumulus, cumulonimbus, nimbostratus, altostratus, altocumulus, cirrus, cirrostratus a cirrocumulus), ke 14 dosavadním tvarům (fibratus, uncinus, spissatus, castellanus, floccus, stratiformis, nebulosus, lenticularis, fractus, humilis, mediocris, congestus, calvus a capillatus) přibyl jeden nový tvar (volutus, obr. 1). 9 odrůd oblaků zůstalo bezezměn (intortus, vertebratus, undulatus, radiatus, lacunosus, duplicatus, translucidus, perlucidus a opacus).
Mezi zvláštnosti oblaků (incus, mamma, virga, praecipitatio, arcus a tuba) bylo přidáno 5 nových (asperitas, cauda, cavum (obr. 2), fluctus (obr. 3) a murus) a mezi průvodní oblaky (pannus, pileus a velum) jeden nový průvodní oblak (flumen). Tvar floccus byl oficiálně uznán i v souvislosti se stratocumulem. Dříve oddělená část o mateřských a speciálních oblacích jako jsou cataraktagenitus, flammagenitus, homogenitus, silvagenitus a homomutatus byla připojena ke klasifikačnímu schématu oblačnosti.
Pod samostatnou záložkou jsou popsány všechny zbývající atmosférické jevy (jiné než oblaky). Mezi hydrometeory bylo zahrnuto několik dalších jevů, například sněhový vír či vír z mlhy z vypařování nad hladinou (obr. 4), tzv. „rarášci“, a byly přidány podrobnosti týkající se typů tornád. Optické jevy (fotometeory) se značně rozšířily o popisy halových jevů, duhy a fata morgány. Přidány byly elektrometeory horní části atmosféry (polární stratosférické a mezosférické oblaky jako irizující perleťové oblaky, skřítci nebo noční svítící oblaky), které ještě nebyly všeobecně známé v době předchozího vydání.
Samostatný oddíl tvoří návod pro pozorování oblaků, obsahuje části z předešlého vydání, které se zabývalo tvorbou a názvy kódování pro pozorování. Novou přínosnou pomůckou pro určení oblačnosti a jejího správného kódování jsou vývojové diagramy s barevnými ilustracemi zpracované MeteoSwiss. Pro amatérské příznivce počasí je připojen průvodce pro identifikaci základních druhů oblaků.
Webová forma atlasu umožnila vznik zcela nové funkce, prohlížeče obrázků, který umožňuje zobrazit všechny fotografie shromážděné v tomto vydání atlasu. Je možné vyhledat metadata, která jsou spojená s každým obrázkem, hledat obrázky jednotlivých oblaků nebo jiných jevů pomocí filtrů a porovnávat různé obrázky mezi sebou.
Poslední dvě záložky zahrnují výkladový abecední rejstřík použitých termínů a část obsahující další informace, které poskytují přístup k předmluvám a dodatkům z předchozích ročníků a PDF verze předchozích vydání ke stažení.
Nové vydání koresponduje s nejnovějšími vědeckými poznatky a novými technologiemi, použito bylo mnoho nových, barevných, digitálních obrázků s vysokým rozlišením s metadaty a podrobnými popisy včetně synoptických analýz, satelitních nebo radarových snímků či výstupů z aerologických sondáží. V některých případech byly použity časové sledy obrázků nebo videa, které pomáhají pozorovateli pochopit vývojové fáze konkrétního typu oblaku.
Stránky atlasu jsou přehledné a velice dobře se s nimi pracuje.
Literatura:
SMO, 2017. International Cloud Atlas, Manual on the Observation of Clouds and Other Meteors (WMO-No. 407) [online]. World Meteorological Organization [cit. 30. 5. 2017]. Dostupné z WWW: https://www.wmocloudatlas.org.
Ilona Zusková, Meteorologické zprávy, roč. 70, 2017/3, s. 92-94