Na Slovensku byl ve druhé polovině 19. století největším popularizátorem přírodovědných poznatků Daniel Gabriel Lichard (1812-1882) a po jeho smrti Ján Alojz Wagner (1864-1930).

J. A. Wagner, rodák ze Slovenského Pravna, získal vztah k meteorologii během studia na gymnáziu v Banské Bystrici v letech 1879-1883, kde vypomáhal v pozorování na meteorologické stanici, kterou počátkem 50. let 19. století založil profesor Karel Václav Zenger (1830-1908) a v době Wagnerových studií vedl profesor matematiky a fyziky Jozef Szakmáry [2]. Wagnerovou celoživotní láskou se však stala astronomie. Doktorát z filozofie na vídeňské univerzitě nabyl v roce 1889 na základě práce o Měsíci. Zklamán tím, že nezískal asistentské místo na nově vybudované hvězdárně, nastoupil do zaměstnání k vídeňské pojišťovací společnosti a v pojišťovnictví pak pracoval až do konce života, po roce 1918 jako ředitel Státní pojišťovny v Bratislavě. Přesto je ve slovenských dějinách připomínán hlavně jako přírodovědec, popularizátor vědy, publicista a redaktor.

Napsal více než 700 článků o astronomii i meteorologii, vydal první popularizační rukověti těchto disciplin ve slovenském jazyce Nebo a zem z roku 1890 a Aké bude počasie z roku 1908 a několik dalších samostatných prací z astronomie a jiných oborů, např. Člověk a hviezdy (1905), Teória relativity a čo s tým súvisí (1923), Jedno-druhé z astronomie (1924) a filozofický spis Hmota a hmotári (1898), mířící proti přírodovědnému materialismu. Meteorologické látky se dotýká také kniha Zjavy nebeské (1895) a dále dílka Benjamín Franklin (1909) a Vzduchoplavba, jej rozvoj a terajší stav (1918), vydaná v Budapešti. Wagnerův život a dílo podrobněji popsaly E. Ferencová a E. Kukurová [1].

Z produkce J. A. Wagnera si více všimněme jen spisu Aké bude počasie [4], který rovněž vydal Budapešťský akcionářský (účastninársky) spolek, jež i v době sílící maďarizace sloužil k povznesení slovenského lidu. Útlá knížka je napsána tak, že od čtenáře nevyžaduje žádné předchozí odborné znalosti, a často se mu přibližuje tím, že navazuje na jeho zkušenosti a pozorování. Více než popisu vědeckých způsobů předpovědi počasí se její autor věnuje „oddělování zrna od plev“, tedy rozlišování správných meteorologických poznatků od omylů a pověr, velmi rozšířených mezi lidmi a přenášených z generace na generaci, a text odlehčuje humornými příběhy, souvisejícími s vysvětlovanou látkou.

Na jednoduchém příkladu ukazuje, že každá předpověď počasí musí vycházet z jeho pozorování a že v podstatě každý člověk se občas stává prognostikem: Už ten prvý človek, ktorý keď vídal husté mračno zatahovat’ sa po oblohe nebeskej, hiadal skrýšu, aby chránený bol pred blížiacim sa dažďom, bol v istom ohlode aj prvým prorokom počasia. Predzvestovaniu počasia predísť muselo jeho pozorovanie. Zavrhuje prognózy kdysi vlivných astrologů, kteří kromě počasí předpovídali i hlad a mor i konec světa, že pri tom použiť museli kolkokrát aj fígla, zpochybňuje vlivy planet a Měsíce na počasí i Falbovu teorii, naopak připouští, že chování některých zvířat může naznačovat změnu počasí a že některé pranostiky mají reálný základ. Porovnává slovenské pranostiky s německými a maďarskými a dospívá i k zajímavému zjištění o medardovských deštích. Německá pranostika, kterou uvádí i J. Munzar [3], říká, že když prší na Navštívení Panny Marie (2. 7.), prší dalších 40 dní. V případě, že by pršelo i na Medarda (8. 6.) a pak 40 dní, mělo by pršet i na Navštívení, čímž by deště trvaly celkem 64 dní!

Wagner podrobněji píše o oblacích, které třídí do skupin podle L. Howarda a zdůrazňuje, že místní znalci počasí se mohou podle nich řídit dosti spolehlivě. Za jedinou plně vědeckou metodu předpovědi však pokládá pozorování počasí nad velkým územím, telegrafické shromažďování údajů v ústředních ústavech, analýzy map izobar a stanovení pravidel, podle kterých se přemisťují depressie (tlakové níže), kterým připisuje největší význam.

Některá jeho tvrzení vzbuzují dnes úsměv. Např. Keď je povetrie suché, keď je tedy málo vyhladu na dážď, vtedy sme nervósni, nemožeme spať a cítime klopanie srdca. Najlepší príklad, jako účinkuje vlaha povetria na človeka, sú Amerikáni. V Severnej Amerike zriedka videť ludí vypasených, a preto sa zdajú, jako by mali dlhé hrdlá. A tohoto príčinou je tiežpovetrie. Povetrie Severnej Ameriky je suché, a preto sú Amerikáni takí nervósni, preto tak behajú, utekajú sem-tam. Dodejme, že nyní se zdá, že se „suchost“ severoamerického klimatu na obyvatelích neprojevuje jednoznačně. Někteří opravdu, včetně prezidenta, běhají, a naopak mnozí jiní trpí až chorobnou otylostí.

Literatura

[1] FERENCOVÁ, E. – KUKUROVÁ, E., 2001. Popredná osobnost slovenskej astronómie – Dr. Ján Alojz Wagner (1864 – 1930). In: XVIII. Zborník dejín fyziky. 7. Medzinárodný seminár dejín fyziky, Richnava 28.9. – 1.10. 2000. Brati¬slava, Slovenská spoločnosť pre dejiny vied a techniky pri SAV a Odborná skupina dejín a metodológie fyziky SFS, s. 95-100.

[2] KRŠKA, K. – ŠAMAJ, F., 2001. Dějiny meteorologie v českých zemích a na Slovensku. Praha: Univerzita Karlova, Nakl. Karolinum. 568 s.

[3] MUNZAR, J., 1985. Medardova kápě aneb Pranostiky očima meteorologa. 1. vyd. Praha: Horizont. 236 s.

[4] WAGNER, J. A., 1908. Aké bude počasie. Poučná knižnica, sošit I. Pešťbudín: Nákl. Budapeštianského nakladatelského spolku úč. spol. 40 s.

Karel Krška, MZ 2003/6, ročník 56, str. 195-196