Miloš Trhlík
1937–1974
In memoriam Miloše Trhlíka
Dne 2. března 1974 po dlouhé a těžké nemoci zemřel dlouholetý a obětavý pracovník Hydrometeorologického ústavu v Praze promovaný fyzik Miloš Trhlík. Narodil se 21. února 1937 v Tučapech u Holešova. Během žákovských i studentských let vyzrávala jeho láska k přírodě a přírodním jevům. Jako student holešovské jedenáctiletky se výrazně orientoval na meteorologii, pravidelně pozoroval počasí a studoval odbornou literaturu.
Touha po poznání jej vedla do Prahy ke studiu meteorologie na Matematicko-fyzikální fakultě University Karlovy, kde ho zaujaly zejména přednášky z oboru Meteorologických přístrojů. Proto celá vysokoškolská příprava i orientace diplomové práce směřovala budoucímu uplatnění v tomto oboru.
Po úspěšném ukončení vysokoškolských studií nastoupil na podzim r. 1960 do Hydrometeorologického ústavu v Praze, zpočátku do zkušeben meteorologických přístrojů, později do funkce jejich vedoucího. Díky poctivosti v práci a dobrému vztahu k lidem byl od roku 1965 jmenován do funkce vedoucího technické služby ústavu, ve které setrval až do konce života.
Mimo tuto činnost pracoval Miloš Trhlík v řadě dalších funkcí. Obzvláště je třeba vzpomenout činnosti učitele a v období 1965-1967 plnění funkce vedoucího kursů pomaturitního studia zaměstnanců ústavu, dále dlouhodobého působení ve funkci sekretáře komise pro zlepšovatelství a vynálezectví, autorské činnosti v terminologické komisi při přípravě Meteorologického slovníku a činnosti v poradenských sborech ústavu.
Všichni ti, kteří ve služebním i soukromém styku Miloše Trhlíka znali, oceňovali jeho ochotu, skromnost a poctivost v práci. Byl výborným znalcem v oboru meteorologických přístrojů pro měření v přízemní vrstvě ovzduší, veškerou techniku v tomto oboru dokonale ovládal teoreticky i prakticky. Jeho činnost byla znát všude tam, kde stojí základy provozu ústavu a odrážela se zejména v zabezpečování dobrého chodu přístrojové techniky v sítích stanic.
Svědomitě se staral i o doplňování metodických pomůcek a pokynů k obsluze této techniky a v řadě předpisů, návodů i publikací ústavu jsou obsaženy jeho cenné rady a připomínky.
Dlouhodobá nemoc, kterou s velkým hrdinstvím snášel a které psychicky vzdoroval usilovnou prací až do posledního dne, však řekla poslední slovo.
Rodině odešel hodný manžel i otec, hydrometeorologické službě ČSSR poctivý pracovník a svědomitý vedoucí úseku a mnohým z nás, kteří ho znali blíže, dobrý přítel.
Čest jeho památce!
Lubomír Hodan, MZ 1974/3, ročník 27, str. 95