Od té doby bylo jeho jméno nerozlučné spjato 8 technickým rozvojem ústavu, kde během svého působení zajišťoval celou řadu inovací tak, aby československá meteorologická služba stála vždy v popředí světového vývoje v souladu s rozvojem vědního oboru i podpůrných technických disciplín.

Již v samých počátcích řešil složitý stav spojové techniky, kde bylo radiové spojení postupně nahrazováno dálnopisy. V roce 1956, kdy v Evropě končila výměna základních meteo­rologických zpráv radiovými pojítky, se podílel na propojení tehdy dvou nezávislých dálnopisných sítí, které postupně v Evropě vznikly; právě v této činnosti hrálo pražské praco­viště roli nad jiné významnou. Krátce nato zvládl kompli­kované přemístění tehdejší Synoptické a letecké služby z praž­ského letiště do Komořan. V roce 1964 stál při zahájení vy­sílání meteorologických map prostřednictvím faksimilového vysílače. V souvislosti s novými mezinárodními závazky československé meteorologické služby, potvrzenými usnesením československé vlády o výstavbě oblastního telekomunikač­ního centra Světové služby počasí, realizoval výstavbu Re­gionálního telekomunikačního centra (RTC), jehož provoz byl slavnostně zahájen 27. března 1973 za účasti tehdejšího generálního sekretáře Světové meteorologické organizace D. A. Davise.

Své bohaté zkušenosti v meteorologických spojích využil J. Kapucián při své práci na Kubě, kde strávil plných 18 mě­síců. Za tu dobu pozvedl úroveň kubánské služby v této ob­lasti; jeho zásluhy byly oceněny nejen děkovným dopisem jejího ředitele, ale i četnými díky, které při svých návštěvách v Praze kubánští soudruzi tlumočili.

V sedmdesátých letech se podílel na řešení státního úkolu Jednotný automatizovaný informační systém, čímž ČHMÚ zahájil využívání velké výpočetní techniky; původní spojovací služba byla 1. března 1976 rozšířena na Středisko přenosu a zpracování dat. I při řešení zcela nových úloh, které byly s tímto vývojem spojeny, se J. Kapucián osvědčil jako typ koncepčního řídícího pracovníka, zvládajícího nové metody práce a citlivě vedoucího stále se rozrůstající pracovní kolektiv.

S realizací koncepce rozvoje ČHMÚ v roce 1980 byl vytvořen nový útvar, odbor Výpočetní a telekomunikační centrum, před jehož vedoucího byl postaven kromě celé řady jiných problémů úkol zabezpečit činnost Odvětvového výpočetního centra vodního hospodářství s počítačem EC 1055M podle koncepce, kterou pro tuto oblast automatizovaného systému řízení vypracovalo MLVH ČSR. Došlo rovněž k inovaci spo­jovací techniky, v RTC Praha začaly pracovat zdvojené sys­témy ATM 80-30. Pro potřeby odboru operativních informací zahájily činnost interaktivní grafické systémy, pracující na bázi počítače ADT 4500. Zbývalo ještě zdvojit výpočetní sys­témy OVC …

O technických řešeních meteorologických telekomunikací i o výpočetní technice ústavu informoval J. Kapucián od­bornou veřejnost na stránkách Meteorologických zpráv i v ústavním Zpravodaji. Vykonával též celou řadu funkcí, ať už odborných nebo ve společenských organizacích. Mnoho let byl funkcionářem základní organizace KSČ ČHMÚ.

Jiří Kapucián patřil vždy k těm, pro něž byla pilná a tvořivá práce nejen povoláním, ale i koníčkem. Dovedl se úspěšně prát s úkoly a problémy, pro jejich řešení vždy strhával své okolí. Taktní a ohleduplný přístup k podřízeným, spojený vždy s veselou myslí, mu zajišťoval velkou přirozenou auto­ritu, český hydrometeorologický ústav v něm ztratil dobrého odborníka a schopného organizátora, my, jeho kolegové, ochotného a pečlivého spolupracovníka, skromného a dobrého člověka. Jeho dílo, které opustil uprostřed pilné práce, nám jej bude stále připomínat.

čest jeho památce!

Lubomír Coufal, MZ 1987/1, ročník 40, str. 32