Eva Urbanová – tehdy ještě Ouřadová _ se narodila dne 11. 12. 1940 v Praze a po maturitě v roce 1958 na chvíli pracovala – nomen omen – jako úřednice za poštovní přepážkou. Samozřejmě ji toto zaměstnání nemohlo uspokojit, a tak se na jaře v roce 1959 začala zapracovávat na kresličku povětrnostních map na letišti v Praze-Ruzyni. Koncem záři 1959 přešla Eva společně s námi –„zakladateli komořanské meteorologie“ do „Zámečku“ v Praze-Komořanech a zde věrně vydržela až do svého odchodu do důchodu v roce 2005.

Během svého „pracovního procesu“ se neustále vzdělávala, nejprve zdárně ukončila Přírodovědeckou fakultu UK – obor klimatologie a posléze zde získala i titul RNDr. Se svou rostoucí kvalifikací přešla z kreslírny nejprve do oddělení asistentů a posléze zakotvila na pracovišti krátkodobé a nakonec střednědobé předpovědi, většinou v nepřetržitém provozu. Kromě předpovědí počasí pracovala v odborných skupinách při typizaci povětrnostních situací, společně s legendou československé synoptiky RNDr. Janem Brádkou a postupně s dalšími RNDr. Alžbětou otrubovou. RNDr. Janou BíIovou i s bratislavskými kolegy. Na jaře v roce 1973 posílila společně se svou nejlepší přítelkyní Janou skupinku televizních moderátoru počasí, i když se jim tak tehdy neříkalo.

Eva Urbanová ráda navštěvovala koncerty a divadla a zejména milovala turistiku, která jí za přispění televizní popularity seznámila s jejím životním partnerem, za kterého se provdala. Narodila se jim dcera Hana, ale manželský vztah bohužel netrval dlouho a Eva se rozvedla. Po mateřské dovolené pracovala asi dva roky na oddělení zemědělské meteorologie. A když ještě babička mohla hlídat malou Hanu, o žních v osmdesátých letech se střídala s kolegy při experimentálních předpovědích počasí v Ústí nad orlicí. Ve svém osobním životě bohužel příliš štěstí neměla a po rozvodu až do svého odchodu z tohoto světa žila bez partnera se svou dcerou a komořanský ČHMÚ se jí stal druhým domovem. Do důchodu odešla v roce 2005. V posledních letech nebyl ke skromné a tiché Evě osud spravedlivý. Onemocněla poměrně vzácnou vážnou chorobou – amyotrofickou laterální sklerózou, což je vlastně pomalé, ale nezastavitelné odumírání motorických neuronů. Ta nemoc je zákeřná nejen protože se těžko diagnostikuje, ale zejména tím, že napadá svaly a mozek přitom funguje…

Evo, za všechny Tvé spolupracovníky si dovoluji slíbit, že na Tebe nikdy nezapomeneme.

Vladimír Vondráček, MZ 2012/2 ročník 65, str. 32