Po ukončení studií v červnu 1956 nastoupil jako hydrolog do Hydrometeorologického ústavu v Praze. Zůstal mu věrný po celý svůj život a svou činností a nezdolnou energií nesmazatel­ně přispěl k jeho rozvoji.

Josef Hladný byl jedním z prvních odbor­níků skutečně pojímajících a chápajících pro­blematiku vzniku odtoku a vodního cyklu jako komplexního problému, vyžadujícího propoje­ní meteorologie s hydrologií. V jeho profesní kariéře lze nalézt řadu významných milníků. Jedním z prvních byly povodně na Slovensku v červenci roku 1960. V reakci na ně totiž ve velmi krátké době vznikla propojením a rozšířením hydroprognózních pracovišť HMÚ hydrologická předpovědní služba. Ta sestávala z Ústřední předpovědní a vodohospodářské informač­ní služby v Praze a krajských předpovědních a vodohospodář­ských informačních služeben (známých jako „KPVISky”), kte­ré se staly základem většiny následných poboček současného ČHMÚ. Zásadní zásluhy na vybudování a dalším rozvoji hyd­rometeorologické předpovědní služby i po metodické stránce (např. použití výtokových čar, srážkoodtokových vztahů atd.) přitom patří právě Josefu Hladnému.

Ing. Hladný se podílel na zpracování publikace Hydrologické poměry ČSSR, která dosud zůstává v českých podmín­kách výjimečně obsáhlým a stále využívaným hydrologickým dílem. Od šedesátých let zastával vedoucí funkce v rámci hydrologické služby a později, v 70. letech i funkci náměstka ředi­tele pro hydrologii. V roce 1969 prosadil vznik Laboratoře hyd­rologie jako výzkumné složky hydrologické služby, podílel se na tvorbě databáze režimových hydrologických dat a násled­ně ustavení Hydrofondu, významně přispěl ke vzniku experi­mentálních povodí v Jizerských horách. Po reorganizaci ústa­vu v roce 1980 vykonával funkci náměstka ředitele ČHMÚ pro vědu a výzkum pokrývající všechny obory ústavu. Kromě orga­nizační práce se věnoval i vlastnímu výzkumu, přispěl do mno­ha projektů i publikací. Je jedním z tvůrců české hydrologické názvoslovné normy a jejích aktualizací.

Dlouhá léta působil také jako kontakt mezi českou a světo­vou hydrologií, zejména ve funkci předsedy Českého národní­ho výboru pro hydrologii v rámci Mezinárodního hydrologic­kého programu UNESCO a jako člen Komise pro hydrologii Světové meteorologické organizace (WMO). Byl to často prá­vě on, kdo přinášel do českých podmínek nové vědecké poznat­ky a podněty a prosazoval jejich aplikaci do praxe, či je distri­buoval dalším hydrologům k využití. Významným přínosem byl například program HOMS Světové meteorologické organizace, v jehož rámci byly získány komponenty softwaru umožňující­ho rozvoj hydroprognózní služby. Působil rovněž jako odborný svorník mezi českou a slovenskou hydrologickou obcí, a to i po rozdělení HMÚ na ČHMÚ a SHMÚ.

Mimo práce v ČHMÚ se hydrologii a hydrometeorologii věnoval i na akademické půdě, zejména jako přednášející na Přírodovědecké fakultě UK nebo například v rámci mezinárod­ních postgraduálních hydrologických kurzů UNESCO. Během univerzitní výuky se zasloužil také o popularizaci hydrologie, a tím o zvýšený zájem studentů pracovat v ČHMÚ.

Hydrologická služba dneška v ČR je právě jeho dědictvím, a to nejen z hlediska vybudovaných sítí, postupů zpracování a uchování dat, ale možná nejvíce v podobě týmu hydrologů, z nichž velkou část do ústa­vu osobně přivedl, inspiroval, napomáhal jejich rozvoji, a často je formoval podle svého vzoru.

Josef Hladný žertem říkával, že ČHMÚ je jeho druhá rodina, ale my ostatní jsme o tom vůbec nikdy nepochybovali. Přínos Ing. Hladného ČHMÚ byl oceněn při příležitosti jeho osmdesátin v roce 2012, kdy byla ustave­na a Josefu Hladnému jako prvnímu laureátu udělena cena A. R. Harlachera.

Přáteli oslovovaný Pepa Hladný byl výji­mečný odborník, ale především to byl skvě­lý člověk. V mládí byl členem skautské orga­nizace a skautské desatero svým konáním a vlastnostmi vždy naplňoval. Snad nikdo si jej nedokáže vybavit se špatnou náladou, či rozzlobeného. Typický byl pro něj nezdolný a často až nakaž­livý entuziazmus v odborných záležitostech. Všichni si ho také pamatujeme jako pohotového a skvělého řečníka. Svůj smysl pro humor, fantazii a schopnost imaginace uplatňoval i v argumentaci, ale vždy při obhajobě či prosazování dobré věci. Možná ale tou úplně nejpodstatnější vlastností byla jeho obětavost, se kterou dokázal pomoci jak v běžných věcech každodenního života, a schopnost a odvaha, pokud to síly a okolnosti dovolily, se zastat druhého člověka i v kritických životních situacích. Stručně řečeno, Josef Hladný byl pro ty, kteří ho poznali přesvědčivým humanistou.

ČHMÚ, česká hydrologie a spousta hydrologů osobně je Josefovi Hladnému hluboce zavázána, proto s upřímný­mi díky na Ing. Hladného vzpomínáme a dále budeme často vzpomínat.

Jan Daňhelka, Libor Elleder a četní současní i bývalí hydrologové ČHMÚ, MZ 2017/1, ročník 70, str. 32