Po absolvování Fakulty inženýrského stavitelství ČVUT v Praze působil v odbo­ru vodního hospodářství západočeského KNV v Plzni, odkud v roce 1962 přešel do hydrometeorologické služby, v níž setrval až do důchodu. Z předchozího zaměstnání byl uvolněn za úče­lem vybudování detašovaného pracoviště HMÚ v Plzni, kte­ré mělo být zřízeno, podobně jako v dalších krajských měs­tech v českých zemích, především na ochranu před povodně­mi.

Vlasákovým přičiněním hydrologické prognózní středisko v Plzni vzniklo již 1. května 1962 a inženýr Vlasák se stal prv­ním a zakládajícím pracovníkem HMÚ v Západočeském kraji.

Rozený Západočech v roce 1969 přechází do Brna, kde prá­vě probíhá přestavba Hydrologického střediska na komplexní hydrometeorologické pracoviště, které pod názvem Středisko HMÚ Brno zahájilo provoz 8. října 1970. Václav Vlasák a s ním také Ing. B. Schneider z ostravského pracoviště byli pověře­ni vypracováním koncepce Hydrofondu jakožto střediska pro shromažďování, třídění, hodnocení a bilancování hydrologických údajů o přírodních a využitelných zásobách podzemních a povrchových vod a pramenů.

Od roku 1980 až do odchodu na odpočinek Václav Vlasák vedl na brněnském pracovišti nejprve oddělení režimových informací, posléze oddělení hydrologie a trvale zastupoval vedoucího střediska a ředitele brněnské pobočky ČHMÚ. Až v důchodu, s mimořádnou pečlivostí, vytrvalostí a preciznos­tí uložil své hluboké profesní znalosti a celoživotní zkušenosti do rozsáhlého knižního spisu o historii hydrologické a hydro­meteorologické služby na území jižní Moravy, který vyšel tis­kem v roce 2008 (Krška, Vlasák 2008). Je velká škoda, že ješ­tě za jeho života nezačaly alespoň přípravy na dějinách české hydrologie, o kterých dlouhé roky snil Ing. Josef Hladný, pro­tože Václav Vlasák by byl jistě díky skvělé paměti, smyslu pro systematickou práci a pořádek velmi prospěšným spolutvůr­cem zamýšleného stěžejního hydrologického díla. Byl mimo jiné nedostižným znalcem zákonů, předpisů a nařízení, které souvisely s vodou a s vodním hospodářstvím.

Uměl jednat s lidmi, byl trpělivý a laskavý a měl smysl pro humor. S obdivuhodnou obětavostí již ve vysokém věku pečo­val o svou choť, Olgu Vlasákovou, úspěšnou grafičku, etnografku a spisovatelku, která byla dlouhodobě upoutána na lůžko. Bohužel, z tohoto světa odcházejí i lidé slušní a dobří. K nim pan inženýr Vlasák rozhodně patřil.

Literatura:

KRŠKA, K., VLASÁK, V., 2008. Historie a současnost hydro­meteorologické služby na jižní Moravě. Praha: ČHMÚ. 1. vydání. 256 s. ISBN 978-80-86690-52-O.

ROUBAL, Z. a kol., 2012. 50 let plzeňského pracoviště Českého hydrometeorologického ústavu. Praha: ČHMÚ. 92 s. ISBN 978-80-86690-96-4.

Karel Krška, MZ 2018/4, roč. 70, str. 128