Jaroslav Šantroch

1942–2023

Opustil nás Jaroslav Šantroch

Ing. Jaroslav Šantroch, CSc. se narodil 25. března 1942 v Žebráku v okrese Beroun. Již od mládí ho zajímala problematika radioaktivity, a proto se po ukončení střední školy přihlásil na Fakultu technické a jaderné fyziky ČVUT v Praze. Již v průběhu studia pracoval v Ústavu pro výzkum, výrobu a využiti radioizotopů v Praze. Studium na vysoké škole úspěšně zakončil a získal titul ing. a nastoupil pak do Státního výzkumného ústavu materiálů v Praze.

V důsledku v té době probíhajících testů jaderných zbraní se do popředí zájmu států dostalo sledování obsahu radioaktivních isotopů v atmosféře. V Hydrometeorologickém ústavu bylo v rámci Laboratoře ochrany ovzduší založeno oddělení Radioaktivní služby, kam v roce 1969 ve funkci vedoucího ing. Šantroch nastoupil.

Tímto okamžikem se Hydrometeorologický ústav stal jeho „životním“ pracovištěm, kterému zůstal věrný až do svého odchodu do důchodu.

S postupným omezováním jaderných testů ztrácelo na důležitosti i měření radioaktivních isotopů v ovzduší a prioritou se stalo sledování znečišťujících látek, pocházejících z průmyslové činnosti, především z výroby elektřiny. Ing. Šantroch si plně uvědomoval rizika vyplývající ze vzrůstajícího znečištění životního prostředí na zdraví a nasměroval své oddělení novým směrem – na sledování kvality ovzduší. V roce 1974 se stal vedoucím Oddělení imisí a od roku 1987 zastával funkci vedoucího útvaru výzkumu. Ve své práci se intenzivně věnoval měření kvality srážkových vod a ovzduší. V rámci Laboratoře kvality ovzduší postupně zaváděl nové laboratorní postupy pro stanovování oxidu siřičitého, síranů, amoniaku a amonných iontů, dusičnanů a plynné kyseliny dusičné, atmosférického aerosolu a dalších znečišťujících látek v ovzduší.

Inicioval též zavedení měření depozičních rychlostí polutantů v ovzduší. Současně s tím pak zajišťoval pro své oddělení novou, moderní přístrojovou techniku.

Na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, obhájil kandidátskou disertační práci „Určení podílu zdrojů emisí na koncentracích stopových prvků v atmosférických aerosolech“, což byla jedna z prvních detailních prací zabývající se identifikacemi podílů zdrojů v naší republice. Výsledky, kterých ve své práci dosáhl, prezentoval v celé řadě odborných publikací a článků.

Na podzim 1994 zvítězil ve výběrovém řízení na pozici náměstka ředitele ČHMÚ pro ochranu čistoty ovzduší. Tuto funkci zastával od 1. prosince 1994. Pod jeho vedením se úsek ochrany čistoty ovzduší postupně konsolidoval v moderní službu založenou na spolehlivých a objektivních informacích o kvalitě ovzduší. Za jeho působení ve funkci náměstka proběhla, mimo řadu dalších aktivit, kompletní rekonstrukce Státní imisní sítě s ohledem na nové požadavky a nové metody měření. Imisní monitoring byl akreditován podle ČSN EN ISO/IEC 17025, čímž nezávislá autorita potvrdila vysokou kvalitu poskytovaných služeb. Byla provedena i přestavba imisní databáze tak, aby odpovídala moderním standardům a poskytovala všechny požadované výstupy pro interní i externí uživatele.

Byl velmi aktivní i na mezinárodním poli. Pracoval v programech Světové meteorologické organizace, a zejména v rámci programu EMEP (European Monitoring and Evaluation Programme), který  zastřešuje Konvence o dálkovém přenosu znečištění. Po několik let byl místopředsedou řídícího výboru programu a spolupracoval významně na rozvoji jeho aktivit. Věnoval se zde zejména oblasti monitoringu kvality ovzduší a zpracování výsledků.

Po odchodu do důchodu v roce 2007 spolupracovat jako externí poradce s Ministerstvem životního prostředí na zajištění aktivit spojených s předsednictvím České republiky v Evropské unii.

Ve svém osobním životě byl aktivním sportovcem, hrál házenou a mezi jeho oblíbené sporty patřil tenis, který hrál až do svého pozdního věku.

S osobou ing. Šantrocha odchází člověk, který významnou měrou přispěl k rozvoji a zkvalitnění měření znečištění životního prostředí, jak v rámci České republiky, tak i na mezinárodní úrovni.

Miloš Brůna, Meteorologické zprávy, roč. 77, 2024/1

Ing. Jaroslav Šantroch, CSc. odešel

Rodina Jaroslava Šantrocha se zármutkem oznámila, že pan Šantroch nečekaně zemřel o půlnoci ve středu 20. prosince 2023 ve věku 81 let.

Poslední rozloučení se konalo ve čtvrtek 4. ledna 2024 v 12:00 hodin v Ústřední obřadní síni v Praze na Olšanech.

Ing. Jaroslav Šantroch oslavil 70. narozeniny

V březnu 2012 oslavil lng. Jaroslav Šantroch, CSc. své 70. narozeniny. ČHMÚ uspořádal při této příležitosti diskusní odpoledne na téma „Aktuální úkoly a perspektivy ČHMÚ“. Cílem diskuse bylo nastínit problémy a úkoly, které v současné době před ústavem stojí.

Ing. Jaroslav Šantroch, CSc. se narodil 25. března 1942 v Žebráku v okrese Beroun. Vystudoval Fakultu technické a jaderné fyziky ČVUT v Praze. Již v průběhu studia pracoval v Ústavu pro výzkum, výrobu a využiti radioizotopů v Praze. Po absolutoriu nastoupil do Státního výzkumného ústavu materiálu v Praze.

V roce 1969 zahájil svoje dlouholeté plodné působení v rámci Hydrometeorologického ústavu ve funkci vedoucího Radioaktivní služby Laboratoře ochrany ovzduší. Po zastavení zkoušek nukleárních zbraní, kdy sledování umělé radioaktivity ovzduší ztrácelo na důležitosti, nasměroval své oddělení novým směrem – na sledování kvality ovzduší. V roce 1974 se stal vedoucím oddělení Imise a od roku 1987 zastával funkci vedoucího útvaru výzkumu. Ve své práci se intenzivně věnoval zejména měření kvality srážkových vod a ovzduší. V rámci Laboratoře kvality ovzduší úspěšně zavedl laboratorní postupy pro stanovování síranů, amonných iontů a dalších znečišťujících látek. V kandidátské disertační práci, kterou obhájil na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, se věnoval „Určení podílu zdrojů emisí na koncentracích stopových prvků v atmosférických aerosolech“. Inicioval též zavedení měření depozičních rychlostí polutantů v ovzduší. Výsledky, kterých ve své práci dosáhl, prezentoval v celé řadě odborných publikací a článků.

Na podzim 1994 zvítězil ve výběrovém řízení na pozici náměstka ředitele ČHMÚ pro ochranu čistoty ovzduší. Tuto funkci zastával od 1. prosince 1994. Pod jeho řízením se úsek ochrany čistoty ovzduší postupně konsolidoval v moderní službu založenou na spolehlivých a objektivních informacích o kvalitě ovzduší. Za jeho působení ve funkci náměstka proběhla, mimo řadu dalších aktivit, kompletní rekonstrukce Státní imisní sítě s ohledem na nové požadavky a nové metody měření. Imisní monitoring byl akreditován podle ČSN EN ISO/IEC 17025, čímž nezávislá autorita potvrdila vysokou kvalitu poskytovaných služeb. Byla provedena i přestavba imisní databáze tak, aby odpovídala moderním standardům a poskytovala všechny požadované výstupy pro interní i externí uživatele.

Ing. Šantroch byl velmi aktivní i na mezinárodním poli. Pracoval v programech Světové meteorologické organizace a zejména v rámci programu EMEP (European Monitoring and Evaluation Programme), který zastřešuje Konvence o dálkovém přenosu znečištění. Po několik let byl místopředsedou řídícího výboru programu a spolupracoval významně na rozvoji jeho aktivit. Věnoval se zde zejména oblasti monitoringu kvality ovzduší a zpracování výsledků.

Po odchodu do důchodu v roce 2007 spolupracoval jako externí poradce s Ministerstvem životního prostředí na zajištění aktivit spojených s předsednictvím České republiky Evropské unii.

Ve funkci náměstka ředitele ČHMÚ podporoval nejen technologický rozvoj v oboru, ale nezapomínal ani na skutečnost, že práci odváděj í živí lidé. Podporoval zejména mladší kolegy a umožňoval jim další rozvoj. Já sám velmi rád vzpomínám na dlouhé a mnohdy vzrušené debaty, které jsme spolu vedli do pozdních nočních hodin. Aniž bych si to tenkrát příliš uvědomoval, nepochybně přispěly k mému dalšímu nasměrování. Alespoň dodatečně děkuji.

Milý Jardo, dovol, abych Tobě i Tvým blízkým popřál jménem všech kolegů z ČHMÚ do dalších let pevné zdraví a spokojenost v životě.

Jubilující při slavnostním přípitku s ředitelem ČHMÚ. Zleva Václav Dvořák, Ivan Obrusník a Jaroslav Šantroch. Foto: K. Vančura.

Ve funkci náměstka ředitele ČHMÚ podporoval nejen technologický rozvoj v oboru, ale nezapomínal ani na skutečnost, že práci odváděj í živí lidé. Podporoval zejména mladší kolegy a umožňoval jim další rozvoj. Já sám velmi rád vzpomínám na dlouhé a mnohdy vzrušené debaty, které jsme spolu vedli do pozdních nočních hodin. Aniž bych si to tenkrát příliš uvědomoval, nepochybně přispěly k mému dalšímu nasměrování. Alespoň dodatečně děkuji.

Milý Jardo, dovol, abych Tobě i Tvým blízkým popřál jménem všech kolegů z ČHMÚ do dalších let pevné zdraví a spokojenost v životě.

Jan Macoun, MZ 2012/2, ročník 65, str. 58

Ing. JAROSLAV ŠANTROCH, CSc., ŠEDESÁTILETÝ

Dne 25. března 2002 oslaví šedesátiny Ing. Jaroslav Šantroch, CSc., náměstek Českého hydrometeorologického ústavu pro úsek ochrany čistoty ovzduší.

Kolega Jaroslav Šantroch absolvoval jadernou techniku na Českém vysokém učení technickém a po kratší praxi ho dr. Š. Petrovič z mnoha zájemců vybral a doporučil za svého nástupce ve funkci vedoucího radioaktivní služby Hydrometeorologického ústavu. Bylo to v létě roku 1969 a myslím, že ani Jaroslav tehdy netušil, že ústavu zůstane věrný v podstatě po celý život.

Služba byla v ústavu tehdy nejvyšší organizační složkou (např. hydrologická, klimatologická atp.) a do čela radioaktivní služby se tak ponejprv dostal profesní odborník. Čekal ho složitý život v ústavu s oborově vzdáleným zaměřením, kde byl sám a i jeho práce byla pokládána za něco cizího. Obstát mohl jen samostatný, průbojný a odborně zdatný pracovník, a tím on bezesporu byl. Snad k tomu přispělo i to, že byl aktivním sportovcem – jeho mužstvo hrálo po mnoho let první ligu házené. I on sám byl zastáncem moderní hry, která starším připadala příliš drsná. Prostě nestůj, nečekej, běž dopředu, a když ti někdo brání, tak do něj vraž! Ale nepodraz! A tato jeho vlastnost se uplatňovala v celém životě. Naše četné porady a jednání nejednou připomínaly bitvu u Kurska (pro mladší – obě strany tehdy útočily), je však také pravda, že po skončení jsme spolu mohli jít na pivo. Proto jsem váhal, zda právě já bych měl připomenout jeho jubileum. Nemám totiž čisté svědomí. Po několik let jsem Jardovi – v zájmu svého klidu a pohodlí – přehrával všechny černé Petry, počínaje třeba zpackanou inventurou až po případ svérázného doktora věd. On však jistě ví, že jinému to dát nešlo, a pak, ryba potřebuje novou čerstvou vodu.

V krátkosti nelze vyjmenovat všechny jeho publikace, výzkumné zprávy či funkce v našich či mezinárodních odborných institucích. To lze ostatně zjistit snadno jinde. Věk mi umožňuje zmínit jen tři či čtyři epizody, kdy jsme si jeho přístupu, a já osobně, vážil nejvíc.

Zastavení zkoušek nukleárních zbraní vedlo k tomu, že extenzivní sledování umělé radioaktivity ovzduší ztrácelo opodstatnění. Kolega Šantroch nepřevzal v té době u nás (bojím se, že i dnes) zoufalou a věcně škodlivou obranu existujícího útvaru, ale sám přešel na nové úkoly v ochraně čistoty ovzduší. Samozřejmě s celým svým týmem, sportovec nemohl jinak! Nebylo to pro něho lehké. Ztratil výsadní postavení, měl konkurenci a znovu se musel učit. Začal od fundamentu. Ač typický představitel technického, ne univerzitního filozofujícího směru, hodnosti kandidáta věd z chemie dosáhl na Karlově univerzitě.

A hned jeho první práce byla novátorská: mobilní, avšak statisticky reprezentativní sledování kvality ovzduší v Praze, kdy se poprvé ukázalo, které ulice či místní části Prahy jsou na tom špatně a které ne. S dnešní technikou se nad tím lze usmívat, tehdy to ale bylo – nejen z hlediska organizace – mimořádně náročné.

O jedno jsem se s Jardou nepřel nikdy – o zásadu přejímat vše, co je možné, neobjevovat objevené, nevymlouvat se na „naše specifické podmínky“. Ing. J. Šantroch je uznávanou autoritou v nejednom mezinárodním výzkumném programu, ať v rámci Světové meteorologické organizace, v Evropské hospodářské komisi (jako místopředseda výboru EMEP), nebo v řadě dalších projektů a aktivit. Mnozí mu jeho pozvání a funkce záviděli, ale to vše nebylo zadarmo. Důvodů je jistě více, jeden je však zásadní: Ing. Šantroch důsledně plnil dohodnuté společné programy, česká účast a české stanice byly vzorem nejen pro země na východ od nás. Zde také nejzřetelněji prokázal schopnosti nezbytné pro řídícího pracovníka ve výzkumu – realizovat vše, co je dnes potřebné, ale současně vidět, co nás čeká a být připraven. Za dobu jeho působení ve funkci náměstka ředitele proběhla další etapa modernizace přístrojové techniky, a to jak v měřicích sítích, tak v chemických laboratořích, byly zavedeny nové metody měření, zvýšila se kvalita naměřených a analyzovaných dat, včetně úrovně a rozsahu poskytovaných informací. V důsledku této činnosti se zvýšila i prestiž celého oboru. Všechny tyto skutečnosti dokumentují, že v osobě Ing. Jaroslava Šantrocha má Český hydrometeorologický ústav vedoucího řídícího pracovníka, který je na svém místě.

Tož Jardo, mnoho úspěchů do dalších let.

Bedřich Böhm, MZ 2002/1, ročník 55, str. 31-32