Narodil se v Bratislavě, kde jeho otec působil jako zaměst­nanec finanční stráže. Do klidného jubilantova života v době středoškolských studií hluboce zasáhly mnichovské události a válka. Rodina, která bydlela v té době na hranicích v Kalondě, okr. Lučenec, se vrátila do Čech, do Buštěhradu, kde měla rodinný domek. Ve studiu na státním reálném gymnáziu pokračoval Otto Šebek v Kladně, a to až do roku 1944, kdy byly poslední ročníky totálně nasazeny k ,,Technische Nothilfe”. Za květnového povstání českého lidu se aktivně zúčastnil revoluce jako spojka v Buštěhradě a Kladně. Po osvobození Rudou armádou dokončil studia a maturoval v roce 1947.

Sociální problémy předmnichovské republiky, vliv dělnické­ho Kladna a boj proti nacismu pomáhaly nepochybně dotvářet světový názor mladého studenta. Proto v poválečném poli­tickém kvasu našel Otto Šebek brzy své správné místo. V ČSM, kam vstoupil bezprostředně po osvobození v roce 1945, působil aktivně v řadě různých funkcí až do roku 1953. Stejně spo­lečensky efektivně se angažoval postupem doby i jako funkcio­nář ROH. Již v roce 1959 založil BSP, jejímž byl členem a která dosáhla v socialistické soutěži prvního titulu u HMÚ v roce 1961. V roce 1961 byl přijat za člena KSČ. V uvědomělé stra­nické práci pokračuje dodnes, zejména jako dlouholetý člen tiskové komise a zároveň jako aktivista OV KSČ Praha 5. Organizace, u kterých působil v těchto funkcích, si vždy vážily jeho upřímných postojů a nekompromisních rad při řešení politických i hospodářských problémů.

Jubilantova odborná a vždy obětavá práce je celoživotně spjata s Hydrometeorologickým ústavem, na jehož rozvoji se věrně podílí již od roku 1953, tzn. hned od doby ukončení studií na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Ještě na škole, v době, kdy připravoval doktorskou práci, byl Otto Šebek přechodně v chemické laboratoři Spojených oceláren n. p. Kladno. Poslední rigorózní zkoušku složil z oborů meteo­rologie, klimatologie, geofyziky a chemie. Posuzujeme-li pak celkově jeho následující praktickou kariéru v ústavu, lze ji rozčlenit do tří samostatných etap.

V prvém období působil v odboru synoptické a letecké meteorologie HMÚ na letišti v Ruzyni. Kromě zabezpečování rutinního předpovědního provozu pomáhal zároveň výzkumně s úspěchem rozvíjet tuto účelově specializovanou disciplínu synoptické meteorologie. V té době začal působit i osvětově na veřejnosti. Bohatý neotřelý slovní rejstřík a vyvinutý smysl pro popularizaci ho předurčily jako talentovaného propagátora meteorologie, který dovedl u posluchačů vzbuzo­vat opravdový zájem. Tato jeho přednost a získané zkušenosti se staly vkladem, který se mu začal zúročovat později, zejména při výchově mladších spolupracovníků a v rámci své­ho pedagogického působení jako lektora ZŠP i PTŠ ČHMÚ. Od roku 1953 je také členem Čs. meteorologické společnosti, ve které pracoval několikrát i jako člen výboru.

V roce 1963 přešel na žádost vedení HMÚ na tehdejší praco­viště klimatologie, kde mu byla pro jeho široký odborný rozhled a osobní vlastnosti svěřena funkce vedoucího odboru klimatologie. Pod jeho vedením byly rozvíjeny moderní disciplíny a aktuální odborné problematiky, jako jsou zářeni, kolísání klimatu, dynamická klimatologie, agrometeorologie, fenologie, urbanistická klimatologie, metody pro průzkum a výpočet návrhových klimatických parametrů k projektování jaderných elektráren aj. Při vzniku útvaru čistoty ovzduší vedl tuto činnost, pokud byla součástí klimatologie. Usměrňo­val rozvoj klimatologických sítí, došlo k založení nových dru­hů sítí, jako např. pro pozorování výparu. Za jeho působení až do roku 1979 byla zpracována celá řada výzkumných zpráv a klimatografických studií pro územní rozvoj různých oblastí či aglomerací. Bylo vyhotoveno tisíce speciálních posudků, zhodnocení a informačních zpráv pro potřeby různých náro­dohospodářských resortů. Kolektiv, který vedl, zpracoval tabelární části díla „Atlas podnebí ČSSR”.

Po roce 1980, kdy došlo na základě schválené nové koncep­ce rozvoje ke změnám v organizační struktuře ČHMÚ, bylo Otto Šebkovi svěřeno jedno z klíčových, ale také z hlediska řízeni nejnáročnějších míst — funkce vedoucího odboru reži­mových informací v úseku pro vědu a výzkum. Na rozdíl od předcházejících činností se změnila jeho monotematicky vyhraněná práce na vedení centrálního mnohooborovóho pracoviště ČHMÚ, které je odpovědné za rozvoj sféry všech režimových informací poskytovaných v oboru meteorologie, hydrologie, ochrany čistoty ovzduší a čistoty toků národnímu hospodářství. Jestliže se podařilo nově vytvořenou širokou interdisciplinární frontu vědeckých, odborných a technických pracovníků zkonsolidovat a zmobilizovat k úspěšnému splnění poměrně rozsáhlého a náročného vědeckovýzkumného progra­mu za 7. pětiletku, je třeba to přičítat i k zásluhám Otto Šebka. V rámci ORI se řešily složité úkoly, jako optimalizace pozorovacích sítí, projekty informačních technologických linek, automatizace rutinních prací a sekundárního zpracování hydrologických a meteorologických dat, záměry nových registrů datasystému, návrhy norem, návodů i příruček pro posudkovou činnost a hydrometeorologické analýzy a dále celá řada jiných výzkumných úloh, vyvolaných potřebami plánování, projektových činností a provozu různých národo­hospodářských odvětví, jakož i ochrany životního prostředí. Jubilant kromě řízení sám koordinoval některé odborné čin­nosti i úkoly a v nemalé míře se podílel s velkou částí svého svěřeného kolektivu na přípravě díla „Podnebí a vodní režim ČSSR”. Navíc zastává od roku 1983 funkci vedoucího redakto­ra Meteorologických zpráv, v jejichž redakční radě působil předtím jako člen již od roku 1964. Od r. 1980 je rovněž čle­nem vědecké rady Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti ve Strnadech.

Na úseku mezinárodní činnosti již po dlouhá léta reprezen­toval čs. meteorologickou a klimatologickou službu v četných orgánech hydrometeorologických a meteorologických služeb socialistických států. Od roku 1966 byl zvolen členem komise pro klimatologii ve Světové meteorologické organizaci, ve které pracuje až dosud. Zastupoval ČSSR již mnohokrát na různých mezinárodních konferencích, připravoval pracovní dokumenty a volil z pověření FMZV prezidenty komisí SMO.

Úspěchy jubilanta však nespočívají jen v jeho odborné eru­dici. Snad ještě podstatnější měrou k nim přispěly jeho povaho­vé vlastnosti — taktní, ale přímý a zásadový přistup k lidem, čestné jednání a schopnost i v kritických chvílích řešit pseudoproblémy s humorem. Vyhýbal se vždy takovým poměrům, v nichž by jeho dobro znamenalo pro jiné zlo.

Přehled dosavadní činnosti, odborných výsledků a zásluh RNDr. Otto Šebka není a nemůže být vyčerpávající už jen proto, že jubilant ještě přidá jistě mnoho dalších kapitol. Aby to byly pasáže dlouhé, radostné a rozkořeněné do daleké