Josef Jílek
1911–1984
Vzpomínka na doktora Josefa Jílka
Nebyl členem Československé meteorologické společnosti, svoje důvody nikdy nikomu neřekl, ale pilně navštěvoval meteorologické hovory a s elánem diskutoval. Jeho povaha byla rozporuplná. Rád křičel, mnohdy i vyhrožoval, ale pokud mě paměť neklame, nikdy nikomu neublížil. Patřil do malé skupiny meteorologů, kterým rozvoj oboru ležel na srdci. Bohužel, byl i odborně nestálý, roztěkaný.
Byl fascinován novými přístroji. Zajímala ho všechna odvětví meteorologie, ale nejvíc ta, která souvisela s novou technikou. Bylo pro mě nepochopitelné, že tak důrazně odsuzoval objektivní numerické předpovědní metody.
Výhodu počítačů spatřoval pouze v tom, že odstraňují namáhavou práci kresliček synoptických přízemních a výškových map. Byl představitelem klasické norské školy, jejíž rutinu dokonale ovládal.
Narodil se 11. 1. 1911 v Libomyšli u Berouna, kam chodil do reálného gymnázia. Studoval na přírodovědecké fakultě UK a paralelně navštěvoval laboratoře a přednášky na ČVÚT. V roce 1938 nastoupil do vojenského oddělení Státního meteorologického ústavu jako synoptik a letecký meteorolog. V roce 1939 přešel do oddělení synoptické služby. Zářením se zabýval v oddělení biometeorologie. V letech 1943 až 1945 byl totálně nasazen v Německu.
Po válce zahájil aerologická měření v Praze Ruzyni, zavedl do synoptické praxe výškové mapy a stal se ohnivým propagátorem advektivnědynamické metody rozboru počasí.
Od roku 1953 byl vedoucím výzkumného oddělení a převážně se věnoval s panem Aronem a Medunou dlouhodobé předpovědi počasí. Jako vedoucí byl mírný, miloval Honzu Brádku a nás mladé nechával žít a hlavně nám nebránil v rozvoji numerických předpovědních metod. Byl posledním meteorologickým polygotem.
Doktor Josef Jílek zemřel náhle 25. srpna 1984 ve věku 73 let.
Miroslav Škoda, Věstník ČMeS 1996/1, duben 1996
ZA RNDr. JOSEFEM JÍLKEM
Dne 25. srpna 1984 zemřel náhle ve věku 73 let přední československý meteorolog RNDr. Josef Jílek, pracovník Českého hydrometeorologického ústavu od roku 1938 až do důchodu v roce 1976.
Po ukončení vojenské služby zahájil dr. Jílek svoji odbornou činnost ve vojenském oddělení tehdejšího Státního meteorologického ústavu a záhy přešel do synoptické služby, aby se dále zabýval i biometeorologií a lázeňskou meteorologií. Stal se odborníkem v otázkách záření. V letech války byl nasazen jako železniční dělník v Německu. Po válce se ihned zapojil a s dalšími spolupracovníky začal budovat synoptickou službu, stal so zakladatelem aerologie u nás, zavedl ve službě výškové mapy.
Od roku 1953 byl vedoucím meteorologického výzkumu v ústavu. Rozpracoval advektivně dynamickou metodu předpovědi počasí, věnoval se i nadále svojí lásce — záření, ale podporoval a usměrňoval i rozvíjející se numerické předpovědní metody.
Velkým přínosem byly jeho výzkumy v oblasti dlouhodobých předpovědí, zvláště pak předpovědí měsíčních, kdy jeho metodika dělení předpovědi na dekády jo všem dobře známá i ze současné doby z televize a denního tisku. V posledních letech své aktivní činnosti se zabýval problematikou družicové meteorologie a i v důchodu se intenzívně zajímal o všechny tyto problémy.
Vysoce je třeba hodnotit jeho popularizační a překladatelskou činnost. Jeho zásluhou byla vydána po válce první vysokoškolská učebnice synoptické meteorologie. Jako představitel ústavu se často účastnil mezinárodních jednání. Byl učitelem první poválečné generace meteorologů u nás, členem zkušební komise a komise pro udělování vědeckých hodností na MFF UK, dále členem redakce Meteorologických zpráv, vydavatelské komise ČHMÚ, členem redakce časopisu Studia geophysica et geodetika aj.
Byl jedním z posledních polyglotů v oblasti meteorologie, byl uznávanou vůdčí postavou meteorologie v celém Československu. Kromě vysoké odborné činnosti byl významnou postavou ve společenském a politickém životě ústavu. Pracoval v politických orgánech ústavu i obvodu Prahy 4. Ve složitém krizovém období svým pevným nekompromisním postojem ovlivnil politickou atmosféru a jednání mnoha lidí ústavu. Za svou odbornou a politickou činnost byl oceněn státním vyznamenáním Za vynikající práci a dalšími resortními a stranickými vyznamenáními.
Dr. Jílek byl člověkem přímým, zásadovým, byl typem opravdového komunisty — odborníka. Pro celou meteorologickou obec zůstane doktor Jílek nejen význačnou odbornou autoritou, ale i zásadovým člověkem, přítelem, který vždy dovedl s porozuměním poradit. V jeho osobě odchází významný československý meteorolog, jehož zásluhy o vývoj této vědy nemůže široká meteorologická veřejnost nikdy zapomenout.
Čest jeho památce!
[1] Die Sonnebestrahlung der Wande in Prag. Ozáření stěn sluncem v Praze. Zprávy veřejné služby technické, 24, 1942, č. 12, s. 267-272.
[2] Meteorologie za války. Meteorol. Zpr., 1, 1947, č. 4, s. 80-81.
[3] Tepelné poměry v Čechách do výšky 5000 m. Meteorol. Zpr., 2, 1948, č. 3, s. 56.
[4] Mlha v prosinci 1948. Meteorol. Zpr., 2, 1948, č. 6, s. 129-130.
[5] Ještě něco o suchu na Moravě. Meteorol. Zpr., 2, č. 6, s. 144-145.
[6] Advektivně dynamická metoda v synoptice. Meteorol. Zpr., 5, 1952, ě. 3, s. 77-78.
[7] Plošné rozdělení ročního výparu vody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Meteorol. Zpr., 5, 1952, 6. 3, s. 77— 78.
[8] Chod četnosti cirkulačních typů ve střední Evropě. Meteorol. Zpr., 6, 1953, č. 2, s. 60-62.
[9] Meteorologie a světový názor. Praha, HMÚ 1953, s. 33 — -36.
[10] Příspěvek k otázce dlouhodobé prognosy. Praha, HMÚ 1953, č. 123-124.
[11] Rytmus a dlouhodobá prognosa. Meteorol. Zpr., 7, 1954, č. 3, s. 71-73.
[12] Dlouhodobá prognosa. Praha, HMÚ 1954, s. 49-50.
[13] Rozbor počasí. Praha, Naše vojsko 1954. 60 s.
[14] Význačný pochod ultrapolární. Meteorol. Zpr., 8, 1955, č. 4, s. 102-104.
[15] Vodíkové pumy a vývoj počasí. Meteorol.Zpr., 9, 1956, č. 5-6, s. 148.
[16] Roční období. Meteorol. Zpr., 10, 1957, ě. 3, s. 65-68.
[17] Atmosférické srážky v Čechách (1876—1956). Meteorol. Zpr., 10, 1957, č. 5, s. 133-134.
[18] Bilance záření v Praze. Meteorol. Zpr., 11, 1958, ě. 6, s. 165-166.
[19] Dlouhodobá předpověď počasí. Praha, HMÚ 1958, s. 93-96.
[20] Umělé družice a počasí. Meteorol. Zpr., 17, 1964, 6. 1, s. 1-2.
[21] K otázkám dlouhodobé předpovědi počasí. Meteorol. Zpr., 18, 1965, č. 6, s. 139-170.
[22] Problematika předpovědi počasí. Meteorol. Zpr., 19, 1966, č. 3-4, s. 66.
[23] Úvaha o stavu a perspektivách vývoje synoptické meteorologie. Meteorol. Zpr., 23, č. 3 — 4, s. 79 — 80.
Jaroslav Červený, MZ 1984/6, ročník 37, str. 191
VÝZNAMNÁ ŽIVOTNÍ JUBILEA
V prvním čtvrtletí letošního roku dosáhli věku 65 let dva zasloužilí pracovníci Hydrometeorologického ústavu v Praze: 11. ledna Josef Jílek, 18. března Antonín Dřevikovský.
Nechtěli bychom při letošních výročích jejich narozenin opakovat průběh jejich životních drah a publikační činnost, jež byly publikovány v našem časopise před 5 lety. Chtěli bychom jen připomenout jejich podii na znovuvybudování synoptické a letecké meteorologické služby v osvobozeném Československu a jejich vliv na další rozvoj ústavu.
Oba jubilanti jsou absolventy Karlovy university, oboru matematika a fyzika, Jílek s diplomem doktora přírodních věd, Dřevikovský s aprobací profesora matematiky a fyziky. Oba se již od studií vyznačovali vzácnou vlastnosti — snahou o získání co nejvíce znalostí, co nejširšího přehledu nejen ve vlastním pracovním oboru, ale i v technice, politice apod., včetně znalostí cizích jazyků.
To je předurčovalo k tomu, aby po osvobození Československa Sovětskou armádou byli povoláni k obnovení československé synoptické a letecké povětrnostní služby. Situace byla taková, že po válce zůstalo v ústavu jen málo meteorologů, nebylo nových absolventů, protože vysoké školy byly za války zavřeny, nebylo informací o pokroku meteorologie v zahraničí. Bylo úkolem obnovit službu, zprvu na předválečných základech, a pak ji rozvíjet na zahraniční úroveň, bylo nutno sbírat zkušenosti, účastnit se cílevědomě mezinárodních jednání, studovat získané dokumenty a literaturu, překládat, učit se a učit své spolupracovníky, a při tom konat běžnou provozní službu. To byla společná pionýrská práce obou jubilantů v prvních letech po osvobození.
Pak se jejich cesty rozdělily, ale oba zůstali učiteli nastupující generace.
Jílek se věnoval výzkumu. Vytvořil předpoklady pro moderní aerologickou službu, zavedl používání výškových map, aplikoval advektivně-dynamickou metodu rozboru počasí aj. Od r. 1968 je vedoucím výzkumných prací v Laboratoři meteorologie HMÚ. V r. 1960 byl vyznamenán odznakem ministra, v r. 1971 mu bylo uděleno vyznamenání prezidenta Československé socialistické republiky za vynikající práci.
Antonín Vesecký, MZ 1976/3, ročník 29, str. 94-95
60 let RNDr. Josefa Jílka
Dne 11. 1. 1971 se dožil litomyšlský rodák, RNDr. Josef Jílek, 60 let. Po absolvování reálného gymnasia v Berouně v r. 1930 studoval na přírodovědecké fakultě Karlovy university v Praze. Jeho zájem o fyziku a techniku vůbec jej přivedl i na přednášky a do laboratoří na ČVUT. Po skončení vysokoškolského studia v r. 1935 a po vykonání základní vojenské služby v r. 1938 započala jeho vlastní činnost v meteorologické službě.
Svoji odbornou činnost zahájil v r. 1938 ve vojenském oddělení Státního meteorologického ústavu jako synoptik a letecký meteorolog. V r. 1939 přešel do SMÚ do oddělení synoptické služby, později do oddělení bioklimatologie a lázeňské meteorologie, kde se zabýval převážně studiem záření. V období 1943 až 1945 byl nasazen jako dělník na železnici v Německu.
Po osvobození se dr. Jílek trvale věnoval oboru synoptické a letecké meteorologie. Zpočátku v provozní službě, v pozdějších letech ve výzkumu. Do synoptické a letecké praxe zaváděl nové poznatky světové meteorologie; zahájil první radiosondážní měření v ČSR, zavedl výškové mapy a aplikoval advektivnědy-namickou metodu rozboru počasí. Současně zapracovával a vychovával novou generaci meteorologů synoptiků. Ve výzkumném oddělení SaLS, jehož je vedoucím od r. 1953, se věnoval především problému dlouhodobé předpovědi počasí.
Také v oboru vědecké, překladatelské a publikační činnosti je dr. Jílek všestranně činným, jak odpovídá jeho širokému zájmu. Čtenářům jsou známy jeho práce z oboru záření, tepelné a vodní bilance: Bilance zářeni v Praze, Ozáření stěn sluncem v Praze, Tepelné poměry v Čechách do výšky 5000 m, Atmosférické srážky v Čechách, O suchu na Moravě, Plošné rozdělení ročního výparu vody v Čechách. Hlavním oborem jeho činnosti však zůstala a zůstává problematika předpovědi počasí. Dr. Jílek řídil kolektiv autorů překladu vysokoškolské učebnice A. V. Kunic — Synoptická meteorologie, přeložil některé stati vysokoškolské učebnici P. N. Tverskoj — Kurs meteorologie, byl spoluautorem překladu učebnice Babikov — Letecká meteorologie. Z jeho původních prací v tomto oboru uveďme aspoň odbornou příručku Rozbor počasí a některé z jeho odborných článků: Advektivně dynamická metoda, Chod četností cirkulačních typů ve střední Evropě, Příspěvek k dlouhodobé prognóze, Rytmus a dlouhodobá prognóza, Dlouhodobá prognóza, Význačný pochod ultrapolární, Problematika předpovědi počasí apod.
Neméně významná je i popularizační činnost dr. Jílka, např. články Meteorologie za války, Meteorologie a světový názor, Vodíkové pumy a vývoj počasí, Umělé družice a počasí aj.
Své bohaté odborné zkušenosti předává též širokému okruhu odborníků formou nespočetných diskusí při různých oficiálních i neoficiálních vystoupeních.
V oblasti meteorologického výzkumu zastupuje ústav na vnitrostátních i mezinárodních jednáních. Vedle své služební činnosti pracoval dr. Jílek postupně na kongresech, v oblastních sdruženích i v několika komisích Světové meteorologické organizace a Konference ředitelů socialistických států. Je členem vydavatelské rady HMÚ, členem redakce časopisu Studia geophysica et geodaetica a je členem Národního komitétu geodetiky a geofyziky.
Při vší odborné činnosti si dr. Jílek nalezl čas i na aktivní činnost politickou.
Z uvedeného stručného přehledu životni dráhy jubilanta vyplývá, že se zasloužil o pokrok a rozvoj synoptické a letecké služby HMÚ a právem se stal pro celou československou veřejnost osobnosti.
Přejeme jubilantovi dobré zdraví a ještě mnoho dalších úspěchů v práci pro rozvoj naší meteorologie.
Redakce MZ, MZ 1970/6, ročník 23, str. 171