Po skončení studií krátkou dobu působil jako agronom v JZD Komárov u Hořovic, nedaleko od místa, na kterém dnes stojí meteorologický radiolokátor na vrchu Praha v Brdech. Později pracoval v jihomoravském průmyslu masném jako vedoucí laboratoře. Do Hydrometeorologického ústavu na­stoupil l, srpna 1969 a pracuje v něm tedy více než 30 let. Zpočátku pracoval v oddělení klimatologie a zemědělské me­teorologie a později – jak se měnila organizační koncepce a struktura ústavu – byl vedoucím oddělení operativních in­formací a od roku 1990 působil ve funkci vedoucího odděle­ní agrometeorologie a fenologie na pobočce ČHMÚ v Brně. Toto oddělení má nejenom regionální, ale i celostátní působ­nost.

Celé období jeho působnosti v ČHMÚ je zaměřeno na agrometeorologii. V roce 1973 se zasloužil o vybudování tzv. Agrometservisu, který byl určen pro zemědělce využívající závlahové systémy na jižní Moravě a podílel se na vypraco­vání „rukověti” pro závlaháře jihomoravského kraje. Proble­matice vláhového režimu krajiny a meliorací se věnoval při řešení několika státních a podnikových úkolů, např. úkol Me­teorologické zabezpečení vybraných odvětví národního hos­podářství. Jako člen vědecké rady dnes již zaniklého Výz­kumného ústavu základní agrotechniky v Hrušovanech u Brna vypracoval mnoho oponentských posudků, působil jako kon­zultant a lektor výzkumných prací, vedl a konzultoval také diplomové práce na vysoké škole zemědělské v Brně. Byl čle­nem kolektivu autorů stěžejního díla ČHMÚ nazvaného Podnebí a vodní režim ČSR z roku 1984. Jeho příspěvky jsou publikovány ve sbornících z porad a konferencí věnovaných problematice závlah, i v Meteorologických zprávách, a týka­jí se otázek agrometeorologie a agrohydrologie.

Oddělení, které postupně vybudoval a jehož je vedoucím, řeší některé celostátní problémy, jako např. automatizaci agrometeorologických stanic, výpočty závlahových dávek a výparu z různých povrchů (interakce půda-ovzduší-hydro-sféra). V posledním období se zasloužil o vývoj a provoz plo­voucí výparoměrné stanice na novomlýnských nádržích, kte­rý je zatím v experimentálním stádiu a předpokládáme, že vý­znamem přesáhne jihomoravský region. Také se aktivně zapo­jil do budování automatizovaného měření vlhkosti půdy v síti ČHMÚ. Odborné veřejnosti jsou aktivity jubilanta známé, laická veřejnost se s výsledky jeho práce, i když anonymně, setkává při relacích v různých médiích, kde jsou zveřejňová­ny potřeby závlah pro některé zemědělské plodiny.

Je méně známé, že Ing. Vitoslavský je otcem tří dětí. V mládí byl úspěšným sportovcem, je několikanásobným reprezentantem Československa v házené a nositelem bron­zové medaile z mistrovství světa v házené mužů v roce 1964. Byl také členem ligového družstva košíkové (Zbrojovka Brno). Své sportovní zkušenosti později využíval jako trenér a funkcionář v tělovýchově a také tyto schopnosti uplatnil v ČHMÚ při organizování branně sportovních her.

Situace v dnešním zemědělství není jednoduchá. Je to hle­dání cest z krize a hledání stability. Proto se výsledky agro­meteorologie nemůžou v plném rozsahu uplatnit v zeměděl­ské výrobě. Tento stav však považuji za přechodný a věřím, že výsledky práce Ing. Vitoslavského a jeho pracovního ko­lektivu naleznou dostatečné uplatnění a ocenění.

Ing. Vitoslavský se rozhodl v průběhu roku 2000 odejít do důchodu. Chce si vytvořit prostor pro své záliby a koníčky, např. rybaření, a chce se v plné míře věnovat rodině a vnou­čatům. Jeho odchod do důchodu se mně osobně dotýká, pro­tože při návštěvě pobočky v Brně již nebude žádná kancelář, kde si budu moci regulérně „pofajčit”.

Dovol mi tedy, Honzo, abych Ti svým jménem i jménem celého kolektivu pracovníků ČHMÚ popřál pevné zdraví do dalších let.

Marián Wolek, 2000/1, ročník 53, str. 32