Josef Zítek

1916–1989

Podplukovník JOSEF ZÍTEK

Podplukovník Josef Zítek se narodil dne 10. června 1916 v Kovářově u Milevska. Studium na státním reálném gymnáziu v Praze ukončil v roce 1936.
V období od 8. června 1936 až 30. června 1937 absolvoval při Vojenské akademii v Hranicích presenční vojenskou službu jako frekventant Školy důstojníků jezdectva v záloze a potom krátce působil v hodnosti desátník jako Zástupce velitele čety 1. eskadrony Dragounského pluku II v Mostě. Dne 1. října 1937 zahájil studium Vojenské akademie v Hranicích, které ukončil dne 14. srpna 1938 a v hodnosti poručík letectva byl jako Pilot – Nižší důstojník letky přidělen k Náhradní letce Leteckého pluku 1 v Hradci Králové.

V době německé okupace pracoval jako úředník u protektorátního Ministerstva dopravy a od 24. března 1943 do 13. února 1945 byl totálně nasazen v hnědouhelném dole v Modlanech u Ústí nad Labem. Po návratu však do původního zaměstnání nenastoupil a skrýval se. Ve dnech 5. až 9. května se aktivně zúčastnil bojů pražského povstání.

Koncem května roku 1945 opětovně vstoupil do armády, kdy v hodnosti nadporučík vykonával funkci Velitel letištní perutě v Klecanech a později Velitel 12. Výcvikové letky Leteckého náhradního pluku 1 v Praze-Kbelích. Od 5. listopadu 1945 až do 15. března 1947 působil v Leteckém učilišti v Prostějově, kde vykonával funkci Velitel navigační letky a zároveň působil jako Učitel letecké meteorologie.

V době od 15. března do 14. července 1947 absolvoval „Kurz velitelů a správců vojenských leteckých a dělostřeleckých povětrnostních stanic“ a po jeho ukončení byl převelen ke Škole povětrnostní služby v Praze-Kbelích, kde krátce vykonával funkci Velitel čety – povětrnostní ústředna.

V letech 1947 až 1949 externě studoval obor meteorologie při Přírodovědecké fakultě University Karlovy v Praze, studia však pro nedostatek času ukončil. Dnem 1. října 1947 byl jmenován velitelem nově vytvořené Povětrnostní ústředny I v Praze- Kbelích a zároveň v letech 1947 až 1950 vykonával funkci Zástupce MNO při Státním meteorologickém ústavu v Praze. Koncem roku 1949 byl ustanoven velitelem Předpovědního oddělení Hlavní povětrnostní ústředny odloučeně dislokovaného na letišti v Praze-Ruzyni. Dne 31. července 1950 začal zároveň vykonávat funkci Náměstek ředitele státního meteorologického ústavu – Zástupce vojenské správy, která byla v souladu s Vládním nařízením 125/1950 ze dne 11. července 1950 nově vytvořena v rámci tehdy probíhající reorganizace Státního meteorologického ústavu. Dne 1. ledna 1952 byl major Josef Zítek ustanoven do funkce Ředitel státního meteorologického ústavu, který byl podle Vládního nařízení 113/1951 ze dne 27. listopadu 1951 převeden do podřízenosti Velitelství letectva MNO.

Ke dni 1. ledna 1954 byl v rámci realizace Vládního nařízení 96/1953 ze dne 27. listopadu 1953 dosavadní Státní meteorologický ústav MNO, převeden pod novým názvem Státní hydrometeorologický ústav do podřízenosti Ústřední správy vodního hospodářství v působnosti Ministerstva lesů a dřevařského průmyslu. Na základě příslušné meziministerské dohody byl ředitelem tohoto ústavu jmenován major Josef Zítek, který ve služebním poměru vojáka z povolání v hodnosti podplukovník tuto funkci vykonával až do 30. dubna 1957, kdy vojenská zpráva přestala uplatňovat svůj vliv na řízení ústavu a v té souvislosti Josef Zítek odešel do zálohy a stal se kmenovým zaměstnancem Státního hydrometeorologického ústavu a zároveň zůstal i nadále až do roku 1973 jeho ředitelem. V té době, v rámci procesu politické konsolidace poměrů u Českého hydrometeorologického ústavu, byl donucen tuto funkci opustit a odešel vykonávat funkci Náměstek ředitele Výzkumného ústavu vodohospodářského v Praze.

Josef Zítek stál v letech 1947 až 1953 u zrodu většiny rozhodujících součástí nejvyšších provozních složek vojenské povětrnostní služby. Po převedení Státního meteorologického ústavu MNO do působnosti Ministerstva lesů a dřevařského průmyslu se podílel na vytvoření efektivního systému dlouhodobé spolupráce mezi vojenskou a civilní povětrnostní službou postavenou na základě příslušných meziministerských dohod, který prakticky nezměněn přetrvává až do současné doby.

Sílu své osobnosti a charakterové vlastnosti prokázal v době kádrové očisty Československé lidové armády po roce 1968, kdy se zasloužil o zaměstnání většiny tehdy propuštěných příslušníků Hlavního povětrnostního ústředí u tehdejšího Českého hydrometeorologického ústavu.

Podplukovník Josef Zítek, neúnavný podporovatel odborného, technického a organizačního rozvoje poválečné vojenské a později i civilní povětrnostní služby zemřel náhle v Praze dne 23. února 1989.

https://vojzesl.cz/galerie_osob.php?a=zitek_josef

Text převzat s laskavým svolením autora Ing. Miroslava Flajšmana z knihy Hydrometeorologická služba AČR v období 1918-2018.

Josef Zítek zemřel

Dne 23. února 1989 náhle zemřel ředitel Hydrometeorologického ústavu v Praze v letech 1952–1972 Josef Zítek.

Narodil se 10. června 1916 v Kovářově, okres Milevsko. Mládí prožil ve skromných poměrech. Pílí, houževnatostí a cílevědomostí se vypracoval na leteckého důstojníka předválečné československé armády.

Krátkou dobu studovat i na Karlově univerzitě v Praze meteorologii u profesorů Hanzlíka a Schneidera. Po rozpuštění čs. Armády v roce 1939 byl převelen do Státního ústavu meteorologického, z něhož byl za války na dva roky nasazen na práci v dolech.

Po osvobození se vrátil do československé armády. Jeho mimořádné organizátorské schopnosti a zájem o meteorologii jej již ve věku 36 let přivedly do funkce ředitele Státního meteorologického ústavu v období, kdy ústav přešel do podřízenosti ministerstva obrany. V této funkci setrval, jako třetí ředitel od jeho založení, po dobu více než dvaceti let.

Období, po které ředitel Zítek ústav vedl, je možno charakterizovat jako období cílevědomé činnosti a pravidelného rychlého růstu ústavu. Došlo v něm k sjednocování oborů meteorologie a operativní hydrologie, po válce roztříštěných u řady organizací, ke spojení obou těchto oborů do nově ustaveného Hydrometeorologického ústavu v roce 1954, ke stabilizaci pracovních úkolů i organizační struktury ústavu, k navázání pravidelné spolupráce s řadou organizací v Československu i v zahraničí.

Ředitel Zítek v uvedeném období kladně ovlivnil vývoj ústavu zejména tím, že po nástupu do funkce inicioval svolání celostátních meteorologických konferencí, které přispěly k usměrňování odborné působnosti ústavu ve státě. Inicioval rovněž výstavbu profesionálních meteorologických stanic, které dodnes tvoří jádro staniční sítě ústavu. Stál u zrodu dálnopisné sítě pro přenos meteorologických zpráv v Evropě, která ve své době představovala špičkový technický systém v Československu a nejfrekventovanější cestu pro výměnu informací mezi Východem a Západem. Stal se zakladatelem hydroprognózní služby, která hraje významnou úlohu při ochraně proti povodním. Propagoval a prosadil myšlenku výstavby poboček ústavu v krajských městech jako složek, které přiblíží jeho služby uživatelům. K zabezpečení rozvoje oborů zřídil výzkumná pracoviště pro meteorologii, klimatologii, hydrologii a techniku. Prosadil rovněž zavedení děrnoštítkové techniky pro zpracování klimatologických dat.

Výrazně kladných výsledků dosáhl ředitel Zítek i při vytváření vztahů mezi českými a slovenskými meteorology a hydrology. Pamětníci dodnes oceňují jeho rozvážnost a prozíravost při řešení problémů a potřeb oborů na zmíněných územích. Pozoruhodná byla i péče o zvyšování kvalifikace, kterou z jeho popudu ústav poskytoval svým mladým technickým pracovníkům v Podnikové technické škole.

V období, kdy byl Josef Zítek ředitelem, byla na ústavu zpracována a publikována dvě významná odborná díla oceněná státními vyznamenáními, Atlas podnebí Československa a Hydrologické poměry ČSSR. Soustavná práce v mezinárodních orgánech a organizacích vytvořila významnou prestiž čs. Hydrometeorologické služby nejen v rámci socialistických zemí, ale i v celosvětovém měřítku. Dokladem bylo rozhodnutí Světové meteorologické organizace svěřit Československu výkon funkce Regionálního telekomunikačního centra v Praze, které od roku 1973 plní telekomunikační funkce pro všechny sousední státy a Bulharsko.

Charakteristickými znaky práce ředitele Zítka byla neúnavná činorodost, snaha o prosazení pokrokových myšlenek a směrů, vyhledávání lidí ochotných a schopných účastnit se při budování společného díla, poskytování příležitosti mladým zasáhnout do vývoje ústavu jak v řídících, tak odborných funkcích, zainteresovat i ocenit spolupracovníky, podat jim i pomocnou ruku, když to potřebovali. Rozsah i význam díla, které se podařilo řediteli Zítkovi vykonat v zájmu Hydrometeorologických ústavů i vodního hospodářství ČSR, je pozoruhodný. Pokračovatelé v něm budou k Josefu Zítkovi vzhlížet vždy s uznáním a vděčností.

Bořivoj Sobíšek, MZ 1989/3, ročník 42, str. 95–96

JOSEF ZÍTEK SEDMDESÁTNÍKEM

10. června 1986 se dožívá 70 let Josef Zítek, ředitel Hydrometeorologického ústavu v letech 1952—1972.

Víc než dvacetileté období, po které jubilant vykonával funkci ředitele, se vyznačovalo výrazným odborným, technickým i organizačním rozvojem ústavu. Prvním, na svou dobu vysoce pokrokovým činem J. Zítka bylo celostátní spojení provozních meteorologických a hydrologických složek v r. 1954 do jediné organizace, a tím vytvoření Hydrometeorologického ústavu. Vybudování hydrologické prognózní služby a začlenění problematiky ochrany ovzduší do ústavu v pozdějších letech vedlo nejen k podstatnému zvýšení odborné prestiže ústavu, ale i ke zrychlení rozvoje daných oborů v ČSSR. Zásluhou J. Zítka došlo i k výrazným úspěchům při zavádění a využívání moderních technických prostředků pro měření a přenos meteorologických a hydrologických dat, v jeho funkčním období byl položen základ širokému využívání výpočetní techniky při řešení vědeckých i provozních úkolů ústavu, byla založena podniková technická škola pro výchovu středních technických kádrů v oboru meteorologie a hydrologie. Mimořádné organizační schopnosti J. Zítka umožnily průběžně vytvářet potřebné podmínky pro úspěšnou realizaci všech podstatných změn v činnosti i vybavení ústavu, k nimž docházelo. Nejvýznamnějším jubilantovým činem z hlediska současných potřeb ústavu však bylo prosazeni výstavby poboček ústavu s cílem přiblížit služby ústavu uživatelům v jednotlivých krajích. Tři pobočky (Ústí nad Labem, Brno a Ostrava) vybudované z iniciativy J. Zítka se staly základem pro pozdější dobudování systému pracovišť tohoto typu na celém území ČSR.

Z uvedeného vyplývá, že Josef Zítek je a zůstane jednou z nejvýraznějších osobností v historii hydrometeorologických ústavů i v oboru meteorologie v Československu. Přejeme mu do dalších let života dobré zdraví, udržení dosavadních tvůrčích sil a životního optimismu.

Jménem spolupracovníků Bořivoj Sobíšek, MZ 1986/3, ročník 39, str. 94

JOSEF ZÍTEK ŠEDESÁTNÍKEM

Letos 10. června 1976 se dožívá 60 let Josef Zítek, ředitel Hydrometeorologického ústavu v Praze v létech 1952 — 1972.

V časové posloupnosti byl s. Zítek třetím ředitelem meteorologického ústavu v samostatném československém státě a druhým ředitelem po osvobození Československa Sovětskou armádou. Byl však prvým ředitelem, který pochopil význam meteorologie pro národní hospodářství vyspělého státu a který si uvědomil, že v socialistickém státě se musí i meteorologie stát výrobní silou, a to efektivní silou. V duchu této politiky pak řídil rozvoj svěřeného ústavu.

Začátky však nebyly snadné. Soudruh Zítek převzal funkci v době chaotických každoročních změn organizace a rezortní podřízenosti ústavu, zatímco ve světě se meteorologické služby začínaly stabilizovat a začala již i organizovaná mezinárodní spolupráce (v r. 1950 byl ustaven pro spolupráci socialistických zemí Evropy koordinační orgán Konference ředitelů meteorologických a hydrometeorologických služeb a od r. 1951 fungovala již i Světová meteorologická organizace). Od r. 1952 byl totiž ústav organizován tak, že formálně byly sloučeny meteorologické ústavy v Praze a v Bratislavě, ale z působnosti ústavu byla vyjmuta synoptická a letecká povětrnostní služba, takže rozsah působnosti ústavu odpovídal přibližně stavu za 2. světové války, ovšem s tím rozdílem, že se meteorologie pěstovala v celé řadě jiných institucí.

Bylo jistě šťastnou myšlenkou nového ředitele s. Zítka, že již v prvém roce svého působení zorganizoval I. celostátní meteorologickou konferenci v Bratislavě (podobné konference se pak ještě po 3 roky opakovaly). Na konferenci, jíž se zúčastnili i zástupci jiných meteorologických a obdobných pracovišť, výzkumných ústavů a vysokých škol, jakož i zástupci zainteresovaných resortů a spotřebitelů meteorologických informací, referovali pracovníci ústavů i jiných institucí o svých činnostech a plánovaných dalších záměrech. Účelem konference bylo zjistit účinnost služeb ústavu, nové požadavky na ústav a získat vzájemnou informativnost. Důležité však je, že z této akce vzešla již v následujícím roce jako vedlejší produkt nová organizace ústavu platná od r. 1954: Hydrometeorologický ústav s působností rozšířenou nejen o synoptickou a leteckou povětrnostní službu, ale i o hydrografickou službu.

V rozvoji ústavu se ředitel Zítek zaměřil nejprve na kvalitu základních i odvozených dat, na modernizaci technických zařízení a na kvalifikaci pracovníků.

Kvalita základních dat byla zabezpečena vybudováním rozsáhlé sítě profesionálních meteorologických stanic vybavených jednotnou novou technikou a kvalifikovanými pracovníky. Moderními technickými zařízeními byly vybaveny služebny na letištích (automatické stanice, elektronkové měřiče výšky oblaků a dohlednosti) a stanice aerologické (malachity, meteory). Také v dopravě a výměně meteorologických zpráv došlo k revolučním změnám: soustřeďování domácích zpráv bylo převedeno z telefonu a telegrafu na dálnopisy a krátkovlnné vysílače, v mezinárodní výměně z radiotelegrafie na dálnopisné systémy, jejichž vývoj vyústil v poslední době na řízení počítacím strojem. Obdobně bylo mechanizováno zpracování dat zřízením strojně početní stanice a byly položeny základy pro zřízení výpočetního střediska se samočinným počítačem. Také hydrologické útvary, které se rozšířily z původní hydrografické složky na hydrologii povrchových vod, hydrologii podzemních vod a pramenů a na hydroprognózní službu, byly Vybaveny analogovými počítači.

Zvláštní pozornost věnoval ředitel Zítek všestranné politické i odborné úrovni kádrů na všech stupních. Pro výchovu technických pracovníků byla zřízena zvláštní Podniková technická škola, pro pracovníky na odloučených pracovištích pravidelné dálkové školení. Pozorovatelé na dobrovolných stanicích byli školeni při pravidelných revizních návštěvách. Vysokoškolští pracovníci byli vedeni ke studiu postgraduálnímu, ke studiu kandidatury věd, ke studiu jazyků a k publikování významnějších prací.

Takto vybudovaný ústav mohl pak se ctí plnit i další uložené úkoly jako radioaktivní službu a výzkum znečišťování ovzduší, jakož i rozvinout vlastní výzkum také v meteorologii, hydrologii a technice, a obohatit společnost velkou řadou významných odborných publikací, z nichž Atlas podnebí Československé republiky a Hydrologické poměry ČSSR byly odměněny státními cenami.

Je zásluhou ředitele Zítka, že za jeho působení byla úroveň ústavu oceněna i na poli mezinárodním: SMO v rámci projektu Světové služby počasí pověřila Prahu funkci středoevropského centra pro mezinárodní výměnu meteorologických informací a UNESCO zřídila v ČSSR mezinárodní katedru pro výchovu hydrologů rozvojových zemí.

Za svou budovatelskou práci byl ředitel Zítek odměněn v r. 1966 odznakem ministra lesního a vodního hospodářství a v r. 1969 vyznamenáním prezidenta Československé socialistické republiky ,,Za zásluhy o výstavbu”.

K letošním narozeninám upřímně přejeme jubilantovi dobré zdraví a dlouhé zachování dosavadních tvůrčích sil a životního optimismu.

Antonín Vesecký, MZ 1976/3, ročník 29, str. 94-95

Josef Zítek, 50 let

Letošního roku, 10. června 1966, se dožil padesáti let ředitel Hydrometeorologického ústavu Josef Zítek.

Po prof. dr. Rudolfu Schneidrovi a prof. dr. Aloisi Gregorovi je v pořadí třetím ředitelem samostatné československé meteorologické služby. J. Zítek je ředitelem ústavu od r. 1952. Za jeho vedení dosáhl ústav nebývalého rozmachu. Přesto, že ústav několikrát změnil resortní podřízenost, podařilo se řediteli Zítkovi, díky jeho neobyčejným organizačním a řídícím schopnostem, jeho širokému odbornému, hospodářskému a politickému přehledu, jeho osobním vlastnostem, pílí, pracovitostí a houževnatostí a jeho perspektivnímu myšlení, dosáhnout mimořádných úspěchů. Byla vybudována rozsáhlá celostátní síť profesionálních meteorologických stanic, konsolidovány sítě klimatologických, agrometeorologických, fenologických i hydrologických stanic, došlo k logickému spojení hydrologické služby s meteorologickou a vytvořen nynější Hydrometeorologický ústav. V rámci ústavu byly vybudovány nové útvary: aerologická služba, radioaktivní služba, hydrologická prognózní služba, oborové středisko technických a ekonomických informací, středisko pro matematické zpracování dat aj.

Zvláštní zmínky zasluhuje péče a podpora, kterou ředitel Zítek věnuje zvyšování odborných znalostí a výměně a získávání zkušeností; již od nástupu do funkce organizoval řadu celostátních odborných konferencí, porad a seminářů, pro středně technické kádry zřídil při ústavu podnikovou technickou školu.

V současné době se úsilí ředitele Zítka zaměřuje na konkretizaci perspektivních úkolů v československé hydrometeorologické službě i ve spolupráci mezinárodní, zejména na vybudování Národního povětrnostního ústředí a výzkumných složek ústavu. S tím souvisí i snaha o výstavbu nové budovy ústavu v Modřanech 3-Komořanech.

Přejeme jubilantovi dobré zdraví a další úspěchy v práci pro rozvoj československé meteorologie a hydrologie.

MZ 1966/3-4, ročník 19, str. 65