Po studiích na reálce v Plzni, kde maturoval roku 1903, odešel studovat na českou techniku do Prahy (tehdy se nazývala Česká škola technická). Záhy však přešel na filozofickou fakultu české univerzity, která až do let 1919–1920 zahrnovala také přírodní vědy. Studia na filosofické fakultě Karlovy university úspěšně ukončil v roce 1908 státní zkouškou učitelské způsobilosti pro střední školy z matematiky a fysiky. Poté vyučoval plných dvanáct let na obchodní akademii v Českých Budějovicích. Jak tehdy bývalo, zvláště za první světové války, musil učit kromě svého oboru, matematiky a kupeckých počtů, ještě jiné předměty, obchodní nauku, krasopis a psaní strojem.

O astronomii se totiž zajímal po celou dobu svých studií na universitě. Poslouchal všechny přednášky prof. Grusse a praktikoval v astronomickém ústavu na Smíchově. Pokoušel se získat místo na hvězdárně ve Staré Ďale (dnes Slovenská ústřední hvězdárna Hurbanovo), která po první světové válce připadla Československu a měla nedostatek odborných pracovníků.

Teprve na žádost Františka Nušla, tehdejšího ředitele Státní hvězdárny, přeřadilo ministerstvo školství a národní osvěty Seydla do Státní hvězdárny v Praze, kde nastoupil dne 1. února 1921 a kde působil dvacet sedm a půl roku, a to od r. 1938 jako ředitel. Neobyčejná svědomitost, přesnost a důkladnost vedly k tomu, že Dr. Seydl uvedl do vzorného pořádku bohatou knihovnu hvězdárny a celou administrativu. Neváhal v zájmu věci vykonávat i ty práce, pro které by byl potřeboval pomocné administrativní síly. To ovšem vyžadovalo hodně času a zdržovalo jej zbytečně od vlastní vědecké práce. Ale i tak si dovedl najít čas i pro ni hned od začátku. Na základě disertace „Rozdělení stálic velikosti 6,5 a jasnějších katalogu Harvard Revised Photometry v soustavě souřadnic galaktických” dosáhl v r. 1924 doktorátu přírodních věd. Pokračoval pak ve statistice stálic dále a uveřejnil ještě „Mapy hranic souhvězdí v galaktické soustavě souřadnic” a podrobnou, velkou práci: „The spectral distribution of stars magnitude 7,0 and brighter in the Henry Draper Catalogue” (Spektrální rozdělení hvězd velikosti 7,0 a jasnějších v katalogu Henry Drapera), nákladem Státní hvězdárny v r. 1929.

V raných dobách meteorologie konali povětrnostní pozorování zpravidla astronomové. Dr. Seydl bydlil dlouhá léta v Klementinu. Proto patřila k jeho mnohostranným úředním povinnostem kromě časové služby, také meteorologická pozorování a magnetická měření, která konal s pečlivostí jemu vlastní. Přispěl tím asi nejvíce k tomu, že nezanikla starobylá povětrnostní stanice v Klementinu, nýbrž trvá dosud, ač několikrát hrozilo, že zanikne. Účastnil se pozorování skoro dvacet let, až do poloviny září 1940. Na výkazu z tohoto měsíce poznamenal svým charakteristickým, velkým, energickým písmem: „V tomto archu jsou zapsána poslední měření, jež tu konala Pražská hvězdárna od 1. ledna 1775 nepřetržitě do 16. září 1940, kdy se odstěhovala na K. Vinohrady.” (Od té doby tam pozorují zaměstnanci Hydrometeorologického ústavu.)

Léta okupace tíživě dolehla také na hvězdárnu. V roce 1940 byla nucena vystěhovat se z Klementina do činžovního domu v Budečské ulici na Vinohradech, v červnu 1942 byl Seydl odvolán z funkce jejího správce, v listopadu 1942 byla ondřejovská observatoř včetně personálu převedena pod německou univerzitu. Administrátorem Státní hvězdárny se pak Seydl znovu stal až v roce 1945, posléze byl jmenován ředitelem.

Od uspořádání bohatého archivu hvězdárny v roce 1930 se Dr. Seydl zabýval plné čtvrtstoletí studiem tohoto i mnoha jiných archivů v Praze a jinde v Čechách. Tím se dostal ke své hlavní zálibě a současně životnímu dílu, totiž k dějinám činnosti klementinské hvězdárny, a to od přestavby astronomické věže v r. 1751 do konce prvního období r. 1851. Pro širší odbornou veřejnost tak například objevil českého hvězdáře Antonína Strnada. Díky jeho vyhledávání archivních materiálů vděčíme Otto Seydlovi za rozšíření unikátní klementinské řady meteorologických pozorování do minulosti.