V meteorologické, resp. hydrometeorologické službě, ať již řízené z Prahy nebo Bratislavy, působil v různých funkcích až do konce svého zaměstnání. Od roku 1969 zastával funkci náměstka ředitele SHMÚ pro synoptickou a leteckou meteorologii (SaLM) a po odchodu do důchodu ještě několik let v ústavu pracoval jako klimatolog. V roce 1958 ukončil při zaměstnání studium na Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě.

Do jeho rezortu spadala kromě ústředí na letišti Bratislava-Ivanka a venkovních letištních meteorologických služeben dvě význačná pracoviště, která byla vybudována za jeho vedení: Středisko aerologie a horské meteorologie v Gánovcích u Popradu, jež zahájilo činnost v roce 1977 a nahradilo původní aerologickou stanici na popradském letišti, a Výzkumně vývojové meteorologické radarové středisko na Malém Javorníku, které později rozšířilo odborný zájem o družicovou meteorologii, až když se v roce 1977 stalo pobočkou SHMÚ a přestalo být součástí úseku SaLM.

Doktor Molnár se nepovažoval za vědce, ale za vedoucího hospodářského pracovníka, jímž konec konců jako náměstek ředitele především byl. Přesto se kromě plnění provozních a koncepčních úkolů [15] věnoval také výzkumu a publikační činnosti. Některé jeho práce, které vznikaly zvláště z podnětu jeho kolegy P. Forgáče, pojednávají o škodlivých účincích počasí na zemědělskou výrobu [3, 4, 5], jiné, napsané v širším autorském kolektivu, se týkají počasí za typických povětrnostních situací vymezených hlavně J. Brádkou a Z. Gregorem [1, 2]. Nejvlastnějším Molnárovým předmětem bádání však byly vzduchové hmoty.

S klasifikací vzduchových hmot na Slovensku začal jeho učitel prof. M. Konček, který pravděpodobně pod vlivem německé školy F. Linkeho očekával, že určování vzduchových hmot jakožto „nositelů“ počasí přispěje ke zlepšení předpovědi počasí i k výkladu tvorby podnebí [10]. Kalendáře vzduchových hmot se staly přílohou Meteorologických Zpráv [8, 9]. F. Molnár si vzduchové hmoty zvolil za téma rigorózní práce (obhájil v roce 1968) a po mnoho roků pomocí synoptických map, výsledků aerologických měření a registračních pásek termografů a hygrografů rozšiřoval Končekův kalendář. O něj pak opřel své práce [11, 12]. Celý kalendář vzduchových hmot v Bratislavě, doplněný o přechody atmosférických front za 30letí 1948–1977, byl uveřejněn v roce 1982, spolu s rozsáhlou studií popisující způsob klasifikace, výskyt a časové rozdělení vzduchových hmot a front a z něho odvozený roční chod oceanity bratislavské oblasti [17]. I další příspěvky [7, 11] vycházející z uvedeného kalendáře objasnily utváření klimatu jihozápadního Slovenska, jejich závěry mají však podstatně širší územní platnost.

F. Molnár patřil do první skupiny slovenských meteoro1ogů, kteří pravidelně vystupovali v relaci Aké bude počasie v Československé televizi, která byla vysílána střídavě z Prahy a Bratislavy.

Oslovovali jsme ho „pán šéf“ v době, kdy požadované oslovení bylo „súdruh námestník“. Byl politicky tolerantní, přátelský, lidový, praktický a podnikavý, pořád byl někde jinde a v nezbytném popíjení oblíbeného vína mu nebránila ani jízda autem, protože měl osobního řidiče. Byl oblíbený zvláště mezi

mladými pracovníky, ke kterým měl až otcovský vztah a napomáhal jim v překonávání jejich obtíží.

Nezapomeneme!

Přehled literatury je uveden v níže uvedeném MZ

Karel Krška, MZ 2013/5, ročník 66, str. 158–159