Počáteční písmena výrazu Common Alerting Protocol se v posledních letech stala symbolem sjednocení a zobecnění formátu sdělení obsahujícího informaci o blížícím se nebo již pozorovaném nebezpečí, o jeho lokalizaci, době trvání, doporučeném způsobu chování, včetně odkazu na podrobnější informace z autorizovaného zdroje. Stále intenzivnější potřeba univerzálního protokolu byla předurčena jak četností přírodních katastrof s narůstajícím počtem obětí, tak rozvojem telekomunikací, informačních technologií, globální navigace i prostředků dálkového průzkumu Země. Sběrná centra výstrah umožňují bezprostřední sdílení podle potřeby filtrovaných zpráv, ať už se jedná o pohyb hurikánů, vlny tsunami, sesuvy půdy, šíření vulkanického prachu, zemětřesení, nebezpečné projevy počasí nebo úniky chemických látek. Standard CAP je propagován pod záštitou Světové meteorologické organizace (WMO), Mezinárodní telekomunikační unie (ITU) a odborné komise pro krizové řízení (OASIS) prostřednictvím každoročních workshopů – v roce 2016 proběhlo jednání v Bangkoku s cílem podpořit zavedení protokolu CAP v Asii a Indonésii. Dosud se nový formát výstrah rozšířil z amerického kontinentu do Austrálie, jižní Afriky, několika zemí východní polokoule a prostřednictvím Meteoalarmu se dostává na evropský kontinent.
Vývoj univerzálního protokolu nezávislého na technologiích a varovných systémech provozovaných v různých oblastech světa byl iniciován doporučením Národní rady pro vědu a technologii USA (NTSC), která koncem roku 2000 ve zprávě o potřebě efektivního varování před katastrofami doporučila vyvinout standardní metodu pro okamžitý a automatický sběr a přenos výstrah na všechny typy rizika od lokálního až po národní měřítko. Pracovní skupina 130 odborníků z různých zemí s využitím vědeckých poznatků o krizových situacích a reakcích lidí v postižených oblastech odsouhlasila první verzi protokolu v roce 2001. Během následujících dvou let byl protokol testován ve Virginii a Kalifornii a v roce 2004 přijat jako standard OASIS CAP 1.0. V roce 2007 byla ve spolupráci s mezinárodní telekomunikační unií ITU uvolněna verze 1.1 zahrnující kódování ASN.1 a v roce 2008 po zpracování připomínek uživatelů dosud platná verze CAP 1.2.
Mezi výhody nového protokolu patří bezesporu možnost publikovat výstrahu současně různými prostředky, od složek civilní ochrany přes rozličná média, webové servery národní i zahraniční, lidé se tak o hrozícím nebezpečí dozví z většího počtu zdrojů, což zvyšuje věrohodnost výstrahy. Kompatibilní sdělení navíc umožňuje skládat informační mozaiku u jevů překračujících hranice. CAP může prezentovat výstrahu ve více jazycích nebo nářečích. Ošetřena je návaznost upřesňujících výstrah nebo naopak včasného odvolání. Sledování linie souvisejících výstrah pak může být prospěšné v procesu verifikace, dokonce v nadnárodním měřítku. K vymezení postižených území se používají standardní geokódy nebo polygony vymezené geografickými souřadnicemi, oblasti tak lze operativně zobrazit v mapách nebo prostředí GIS.
Rozsáhlejší katastrofy vyžadují mezinárodní koordinaci záchranných prací, včasné varování před takovými událostmi tak zvyšuje účinnost následných opatření a poskytuje předstih k organizování technické a humanitární pomoci. V Evropě tuto funkci plní koordinační středisko Emergency Response Coordination Centre (ERCC) podílející se na záchranných misích po celém světě. Aktuální situaci lze monitorovat na portálu ERCC pod záložkou „ECHO Flash“ (viz odkazy pod článkem) s denním přehledem aktuálních rizik v rámci Evropy i ve světě, s možností vstupu do archivu. Aktivity ERCC jsou podporovány projektem Copernicus, který je zaměřen na získávání dat z různých měřicích zařízení, zejména pak z flotily šesti satelitů Sentinel provozovaných Evropskou kosmickou agenturou (ESA). Pokud nastane mimořádná událost, je pozastaven vědecký program a satelity jsou využity pro cílené snímkování postižené oblasti (rapid mapping), jehož výsledky je možné využít v reálném čase pro záchranné práce nebo později pro vyhodnocení extremity události a ekonomických dopadů. Copernicus dále podporuje projekty globálních systémů pro monitorování a předpovídání povodní (EFAS), pro varování před nebezpečím požárů (EFFIS), pro globální monitoring sucha (GDO) a další. Informační podporu ERCC bude zajišťovat také projekt integrovaného varování ARISTOTLE (All Risk Integrated System TOwards Trans-boundary Holistic Early-warning) zaměřený na expertní analýzy různých typů katastrof. Do plného provozu s nepřetržitou službou by měl vstoupit během roku 2018.
Je zřejmé, že systémy včasného varování jsou velmi žádoucí a že jsou kladeny velké nároky na konkrétní obsah výstrah. Common Alerting Protocol poskytuje prostor pro splnění těchto požadavků. Současně umožňuje tvořit databázi výstrah společně s katalogem extrémních projevů počasí a změn klimatu a s ukládáním informací o bezprostředních škodách a dlouhodobých ztrátách (návaznost na Rezoluci 9, Cg-17 WMO). Výstrahy budou operativně shromažďovány v tzv. Alert Hub WMO napojeném na další světová centra (např. krizové mapy Google) rozesílajícím výstražné zprávy. Dlouhodobým záměrem WMO je vybudování celosvětového varovného sytému Global Meteo Alarm System (GMAS).
Internetové odkazy na projekty a stránky zmíněné v textu:
http://erccportal.jrc.ec.europa.eu/ECHO-Flash http://www.copernicus.eu
https://sentinels.copernicus.eu/web/sentinel/home
http://emergency.copernicus.eu/
http://alerthub.meteoalarm.eu/
http://www.google.org/crisismap/weather_and_events
http://www.wmo.int/pages/prog/amp/pwsp/CommonAlerting
Protocol_en.html
Jan Sulan, MZ 2017/6, roč. 70, str. 193 a 197