V tomto roce slavíme 50. výročí Hydrometeorologického ústavu, který byl zřízen vládním nařízením č. 96 ze dne 27. 11. 1953 s účinností od 1. 1. 1954 jako ústřední ústav pro obory meteorologie, klimatologie a hydrologie. Tím byly poprvé v celostátním (československém) měřítku včleněny do jediné instituce hydrologie a meteorologie jako dva obory blízké předmětem zkoumání i svým uplatněním a vytvořeny lepší předpoklady pro hodnocení přírodních procesů, které vyžaduje interdisciplinární přístup [1]. Protože čtenáři Meteorologických zpráv znají pravděpodobně lépe vývoj meteorologických součástí dnešního Českého hydrometeorologického ústavu, soustřeďujeme se na minulost jeho hydrologické složky, jejíž metodický a vědecký přínos pro evropskou hydrologii byl pozoruhodný. Historii hydrologické služby na Slovensku se věnuje nová publikace I. Panenky a kol. [2].
V Čechách organizovaná hydrologická služba zahájila činnost v roce 1875, když v předchozím roce byla rozhodnutím Českého sněmu zřízena Hydrografická komise pro Království české se dvěma sekcemi – hydrometrickou a ombrografickou. Patřila k nejstarším svého druhu na světě a stala se i předlohou C. k. ústřední hydrografické kanceláře při Ministerstvu vnitra ve Vídni založené o 18 let později, v roce 1893. Podle Organizačního statutu hydrografické služby v Rakousku z roku 1894 byla kancelář nejvyšším výkonným orgánem s funkcí řídící, metodickou, posudkovou a publikační, zatímco hydrologickým měřením, průzkumem i předpovědní službou se měla zabývat hydrografická oddělení zřízená při stavebních odborech zemských úřadů, v českých zemích tedy v Praze (pro povodí Labe), Brně (pro povodí Moravy) a Opavě (pro povodí Odry).
Uvedený model rozdělení hydrologických činností byl zachován i po vzniku Československa, kdy úkoly ústředí hydrologické služby převzal od rakouské kanceláře Státní ústav hydrologický zřízený 19. 12. 1919 a podléhající Ministerstvu veřejných prací. Byl pověřen vědeckým výzkumem vod ovzdušných, povrchových a podzemních, a po rozšíření svého programu v roce 1930 změnil název na Státní výzkumné ústavy hydrologický a hydrotechnický T. G. Masaryka (od 9. 1. 1951 Výzkumný ústav vodohospodářský) [3]. Usměrňoval činnost hydrologických oddělení zemských úřadů a zpracovával výsledky jejich pozorování.
Po zřízení krajů namísto zemí dne 1. 1. 1949 se bývalá zemská hydrografická oddělení v Praze a Brně změnila v oddělení technických referátů KNV. Vyhláškou ministra stavebního průmyslu č. 234 z 16. 8. 1952 byla však hydrologická a hydrografická služba přesunuta z KNV do Vodohospodářského a investičního střediska, zřízeného vyhláškou téhož ministra č. 191 z 16. 7. 1952. Středisko sídlící v Praze a s pobočkami v Brně a Ostravě mělo širokou pracovní náplň, plnilo také dvojí úkoly operativní hydrologie: hydrologickou a hydrografickou službu zahrnující i doplňování Státního vodohospodářského plánu a vypracovávání podkladů pro všechny vodohospodářské potřeby a dále návěštní, předpovědní a hlásnou službu pro potřeby plavby, při povodních, odchodech ledu apod. Vznikem HMÚ v roce 1954 se pracoviště operativní hydrologie stala součástí nového ústavu.
Literatura
[1] HLADNÝ, J. – RAK, J., 1984: Význam vztahu meteorologie a hydrologie v činnosti hydrometeorologických ústavů. Meteorologické zprávy, roč. 37, č. 4, s.98-100.
[2] PANENKA, I. a kol., 2003: Obrázky z novodobej historie hydrologickej služby na Slovensku. 1. vyd. Bratislava: SHMÚ. 128 s.
[3] Výzkumný ústav vodohospodářský. Historie – současnost – perspektivy, 1990. Praha: VÚV v SZN. 120 s.
Karel Krška, MZ 2004/1, ročník 57, str. 10