Ako sa možno stať meteorológom (2000)
Cesty k tomuto cielu sú róznorodé a mnohoraké. V zásadě ich možno rozdělit’ na priame a nepriame. Tie priame začí-najú v detskom veku prácou v záujmovom knížku, pokračujú odborným štúdiom a končia zaměstnáním v meteorologickej alebo meteorológiu aplikujúcej inštitúcii. Tie nepriame sú zdlhavé a často nevyspytatefné.
Otevření nového radiolokátoru na vrchu Praha v Brdech (2000)
Dne 12. října se konečně podařilo slavnostně otevřít novou meteorologickou radiolokační stanici (dále radar) na vrchu Praha v Brdech. Tím se podařilo dobudovat moderní síť meteorologických radarů v naší republice – nyní je tvořena radarem na Skalkách na Drahanské vysočině na Moravě a nově otevřeným radarem v Brdech. Jedná se o dopplerovský radarový systém DWSR-2500C s digitálním přijímačem, který byl vyroben americkou firmou EEC. Může nás těšit i fakt, že se jedná o nejmodernější radar této třídy ve světě zejména s ohledem na jeho vybavení digitálním přijímačem.
Jan Kyselý získal cenu Ministra školství, mládeže a tělovýchovy (2000)
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR každoročně uděluje cenu Talent roku mladým pracovníkům do 26 let, kteří dosáhli významných vědeckých výsledků.
Ve čtvrtek 22. června 2000 převzal z rukou ministra Eduarda Zemana cenu Talent 99 Mgr. Jan Kyselý, postgraduální student Katedry meteorologie a ochrany prostředí MFF UK a zaměstnanec Ústavu fyziky atmosféry AV ČR. Spolu s ním tuto cenu získalo sedm dalších mladých vědeckých pracovníků, dále pak ministr udělil několik čestných uznání. Převážná většina oceněných pracuje v oblasti přírodních věd. Jan Kyselý získal cenu za soubor čtyř prací zabývajících se problematikou horkých vln. Dvě z nich byly otištěny v Meteorologických zprávách, jedna vyšla v časopise Studia geophysica et geodaetica a jedna v prestižním časopise Climatic Change. Všechny čtyři studie vycházejí z diplomové práce Mgr. Kyselého a jeho připravované doktorské práce, jež vedla a vede doc. Jaroslava Kalvová.
K 80. výročí československé hydrometeorologické služby (2000)
Na závěr minulého roku připadlo významné výročí československé hydrometeorologické služby, které jsme si připomněli v Meteorologických zprávách několika bilančními a výhledovými články (MZ, 42,1999, č. 6). K tomuto výročí uspořádal Český hydrometeorologický ústav 18. listopadu 1999 slavnostní shromáždění, na kterém byla vzpomenuta historie, připomenuta současnost a naznačeny i cesty budoucího rozvoje.
Při této příležitosti byli vedením ústavu za přítomnosti významných hostů oceněni zasloužilí pracovníci ústavu a spolupracujících organizací plaketami. Na shromáždění pronesl projev i profesor RNDr. Jan Bednář, CSc, vedoucí Katedry meteorologie a ochrany prostředí Matematicko-fyzikální fakulty UK, ve kterém ozvláštnil meteorologii jako integrující obor zasahující do mnoha oblastí života člověka a společnosti.
Vývoj Českého hydrometeorologického ústavu po roce 1992 a jeho perspektivy v novém století (1999)
Počátek roku 1993 byl pro další osudy Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) velmi významný ze dvou hlavních důvodů – došlo ke změně jeho ekonomického statutu, kdy se ústav stal místo rozpočtové organizace organizací příspěvkovou – a zároveň došlo ke změně nej vyššího vedení ústavu (nový ředitel a postupně i jeho náměstci). Obě tyto základní změny ovlivnily jak organizační strukturu ústavu, tak i způsob hospodaření. Právě změna způsobu hospodaření si vynutila přehodnocení přístupu k většině činností, které ústav až do této změny prováděl. Větší role ekonomických parametrů vedla mj. k vytvoření nové funkce ekonomicko-správního náměstka a k reorganizaci příslušných centrálních útvarů.
Historie Hydrometeorologické služby na území někdejšího Československa (1999)
V tomto roce uplyne 80 let od zřízení Československého státního ústavu meteorologického a Československého státního ústavu hydrologického, a tím i od založení československé hydrometeorologické služby. Významné výročí je vhodnější spojovat s touto službou než s institucemi, které v současnosti na tradice bývalého ústavu navazují, tedy i s Českým hydrometeorologickým ústavem a Slovenským hydrometeorologickým ústavem. Během oněch osmi desetiletí se totiž měnily jak názvy těchto ústavů, tak jejich činnosti i územní kompetence, odrážející politické uspořádání a hospodářské proměny na území bývalého Československa. Kontinuita hydrometeorologické služby po celé období je naopak zcela zjevná a nezpochybnitelná a navíc udržovaná i některými osobnostmi, které ji dlouhodobě reprezentovaly navzdory různým reorganizacím, které u nás nastaly.
Centrální předpovědní pracoviště ČHMÚ zahájilo svou činnost (1999)
Pomineme-li období formování hydrometeorologické služby v první polovině a na začátku druhé poloviny 20. století, můžeme považovat za určitý mezník v novodobých dějinách sbližování hydrometeorologických předpovědních složek rok 1959, ve kterém došlo k přesídlení synoptické meteorologie z objektu „starého” letiště v Praze-Ruzyni do objektu „Zámeček” v Praze-Komořanech, a zejména pak rok 1980, kdy se do téhož objektu přestěhovala sekce hydrologických předpovědí, která byla dosud umístěna společně s pobočkou Praha v objektu na Nábřežní ulici poblíž Jiráskova mostu v Praze 5 na Smíchově. Lze tedy konstatovat, že od začátku 80. let bylo vytvořeno úzké propojení mezi meteorologickou a hydrologickou předpovědní službou s ohledem na dislokaci jejich pracovišť. Obě pracoviště byla umístěna v jednom objektu, dočasně i pod jednotným řízením (odbor operativních informací).
45 let existence Povětrnostního ústředí (1998)
Dne 23. září 1953 vzniklo, jako důsledek modernizace československého vojenského letectva v tehdejší ČSLA, Hlavní letecké povětrnostní ústředí, jehož prvořadým úkolem bylo provádět nepřetržité meteorologické zabezpečení v průběhu plánování a vedení letecké činnosti.
Toto centrální pracoviště vojenské hydro meteorologické služby, které nyní nese název Povětrnostní ústředí AČR, prošlo za dobu své existence dlouhou a složitou cestou formování svého postavení a z něho vyplývajících úkolů. Postupně se měnila jeho podřízenost, organizační struktura, technika, přicházeli noví lidé. S rozšiřováním působnosti neustále rostly nároky na odbornou připravenost jeho příslušníků. Měnil se několikrát i název, pouze místo dislokace, posádka Praha, zůstalo po celou dobu beze změny.
Výchova mladej generácie pred štúdiom meteorologie na vysokých školách (1998)
Poznatky z oblasti fyziky atmosféry sú súčasťou učebných osnov fyziky a geografie na základných a středných školách. O problematike vyučovania meteorologických poznatkov v našich krajinách publikovalo niekolko autorov, medzi nimi napr. J. Machyček, ktorý sa okrem metodiky vyučovania meteorológie (vypracoval rozsiahle analytické štúdie) zaoberal aj problematikou meteorologických krúžkov. O týchto témach písal viackrát aj J. Procházka. Uvádza možnosti práce v meteorologických krúžkoch a vyzdvihuje pozitivny vplyv takýchto krúžkov na povahové črty žiakov. V závere tohto príspevku konštatuje: „Nutno vsak přiznat, že přes mnohé přednosti této činnosti pro žáky základní školy nejsou meteorologické kroužky na školách obvyklé. “
Slavnostní zahájení provozu superpočítače (1998)
Za přítomnosti představitelů Ministerstva životního prostředí, Českého hydrometeorologického ústavu, Akademie věd ČR, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, armády, tisku i dalších hostů, byl 28. ledna 1999 slavnostně zahájen provoz superpočítače NEC SX-4, pracujícího dosud ve zkušebním provozu v ČHMÚ v Praze-Komořanech. Se svými čtyřmi gigabity operační paměti je v současné době nejvýkonnějším počítačem v Česku. I když čtenáři Meteorologických zpráv již byli o aktivitách spojených s pořízením tohoto superpočítače informováni, zrekapitulujeme alespoň základní ozřejmující fakta.
Zasedání EUMETSATu v Praze (1998)
Na pozvání ředitele Českého hydrometeorologického ústavu uspořádal EUMETSAT v Praze ve dnech 26. a 27. března 1998 2. fórum ředitelů meteorologických služeb států střední a východní Evropy.
EUMETSAT je mezinárodní organizace, která zřizuje a udržuje operativní meteorologické družice pro 17 západoevropských států. Ze sídla své organizace v Darmstadtu provozuje EUMETSAT své družice Meteosat.
Kontrolní středisko v Darmstadtu je součástí pozemního systému, který zahrnuje základní pozemní stanici ve Fucinu v Itálii a dále stanice v Bracknelu (Velká Británie), Toulouse a Římě. Snímky a data z Meteosatu jsou významným příspěvkem k předpovídání nebezpečných jevů v Evropě a okolních kontinentech.
Dokončení výstavby objektu pobočky ČHMÚ v Českých Budějovicích (1998)
Pracoviště ČHMÚ v Českých Budějovicích bylo po dobu více než čtvrtstoletí odkázáno na existenci v nevyhovujících prostorách v podnájmu u několika různých pronajímatelů. Teprve na počátku roku 1994 se prostřednictvím realitní kanceláře podařilo vedení pobočky nalézt vyhovující objekt, nabízený malou soukromou montážní firmou k odkoupení za cenu 3,9 mil. Kč. Objektem byl starší částečně rekonstruovaný dvougenerační rodinný dům s velkou garáží. Postaven byl ve 20. letech jako obytný dům s prostorem pro přidruženou řemeslnou výrobu. Součástí nemovitosti byla velmi prakticky situovaná parcela o rozloze ca 1000 m2. Od doby výstavby prodělal dům několik stavebních úprav, poslední z nich v roce 1993, tedy těsně před odprodejem do vlastnictví ČHMÚ.
Nové směry ve vývoji klimatologických databází (1998)
Převratný vývoj informačních technologií v posledních letech způsobuje posun v chápání potřeb a možností klimatologů ve správě klimatologických dat. Prakticky úplné opuštění operačního systému DOS, nové operační systémy Windows 9x a Windows NT, práce v počítačových sítích a podpora aplikací s architekturou klient-server umožňují i klimatologům z menších meteorologických služeb vážně uvažovat o relační klimatologické databázi, splňující i ty nejnáročnější požadavky.
Příznivější vývoj cen spojený s tímto vývojem umožnil zavádět do praxe aplikace postavené nad standardními relačními databázovými systémy (ORACLE, INFORMIX, SYBASE apod.). Český hydrometeorologický ústav se připojil k mezinárodním aktivitám na tomto poli a od počátku roku 1997 intenzivně pracuje na vývoji vlastní klimatologické databázové aplikace v systému ORACLE.
Projekt SLEZSKO skončil, spolupráce pokračuje (1998)
Projekt Slezsko/Silesia (PS) byl mezinárodním projektem regionálního charakteru, iniciovaný doporučeními a závěry Souhrnné studie stavu životního prostředí v České a Slovenské federativní republice (Czech and Slovak Federal Republic Joint Environmental Study), kterou v březnu roku 1991 vypracovala pro Světovou banku skupina předních odborníků za spoluúčasti vlád ČSFR, ČR, SR, Spojených států amerických a Evropského společenství. Výstupy projektu Slezsko byly spolu s dalšími zařazeny do programu „Životní prostředí I“ (Environment I) Světové banky, který reprezentoval snahu zahraničních partnerů pomoci při hledání ekonomicky únosné a současně ekologicky co nejúčinnější cesty řešení nejnaléhavějších problémů v životním prostředí ČSFR.
Meteorologické školství v České republice a v sousedních zemích (1998)
V květnu 1997 zpracoval sekretariát Evropských meteorologických společností na základě podkladů získaných z meteororologických společností v jednotlivých zemích tzv. Evropský katalog možností vzdělávání v oboru meteorologie (European Catalogue of Training Opportunities in Meteorology – ECTOM). Předložená verze bude průběžně doplňována, protože se ze všech služeb nepodařilo získat kompletní údaje (týká se to např. i ČR). Z tohoto katalogu, který je k dispozici pouze na disketách, jsme vybrali informace o České republice a sousedních zemích (Slovensko, Rakousko, Polsko, Německo), a navíc i o Maďarsku, které je s námi srovnatelné jak rozlohou, tak i počtem obyvatel. (Dalšími zeměmi v katalogu jsou Chorvatsko, Finsko, Francie, Řecko, Island, Irsko, Itálie, Nizozemsko, Rumunsko, Slovinsko, Švédsko, Švýcarsko, Spojené království).
Cílem tohoto příspěvku je poskytnout čtenáři rámcovou informaci o obsahu a regionu současných českých vědeckých antarktických aktivit. Vzhledem ke vzdálenosti místa výzkumu od Evropy považujeme však za prospěšné rozdělit tento článek obsahově do dvou částí, orientovaných nejen na základní fakta o řešeném programu, ale v první z nich přehledně i na klimatickou charakteristiku celého antarktického prostoru. Ta pak vyúsťuje přes užší regionální klimatický pohled prostoru Antarktického poloostrova do informací o cílech, experimentální a metodické podstatě a o prvních výsledcích českého projektu.
www.chmi.cz (1997)
V polovině roku 1997 byly zprovozněny webové stránky Českého hydrometeorologického ústavu
Radim Tolasz, ústní sdělení, 25.1.2017
Neopomenutelná publikační výročí a poučení z nich (1997)
Rok 1997 představuje pro československou, resp. českou meteorologii a klimatologii, rok několika základních publikačních výročí spojených s léty 1907, 1937, 1947 a 1957.
Před devadesáti lety publikoval prof. S. Hanzlík ve Věstníku Královské české společnosti nauk svoji objevnou mezinárodně významnou studii O studených a teplých anticyklonách, ve které teoreticky zdůvodnil zatím nedefinovanou výškovou teplou anticyklonu.
Katastrofální povodeň v České republice v červenci 1997
Červencová povodeň v roce 1997 byla výjimečnou událostí, která v českých zemích nebyla v tomto století zaznamenána. Dokumentují to i obrovské materiální škody odhadované na šedesát miliard korun a 50 lidských obětí. Proto je velmi důležité vysvětlení vzniku této povodně nejen z pohledu hydrologů, ale i na základě meteorologických a klimatologických znalostí. Povodeň ve svých mnohostranných důsledcích zasáhla nejen obyvatelstvo v postižených oblastech, ale také důkladně prověřila systém protipovodňové ochrany ČR a odhalila některé jeho nedostatky, zejména v součinnosti organizací a institucí z různých resortů.
Je třeba co nejdůkladněji posoudit všechny příčiny, které k červencové povodni vedly, a proto inicioval Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) spolu s redakční radou vydání tematického čísla časopisu Meteorologické Zprávy, které poměrně rychle, a přitom v dostatečné šíři, problematiku červencové povodně 1997 obsáhne.
Ivan Obrusník, úvodní text tematického čísla MZ k povodni v červenci 1997, MZ 1997/6, ročník 50
Stoleté výročí pozorování na Lysé hoře (1997)
K připomenutí zahájení pravidelných meteorologických pozorování před sto lety, dne 15. července 1897, byl na Lysé hoře (1 323 m n. m.) v Beskydech uspořádán ve dnech 28. až 29. května 1997 krátký odborný seminář s exkurzí na meteorologickou stanici. Oslavy významného výročí této dlouhé řady horského meteorologického pozorování (bohužel i s několika přerušeními) byly ukončeny přátelským posezením účastníků, ke kterým patřili zástupci vedení ČHMÚ, SHMÚ, podniku Povodí Odry, pobočky ČHMÚ Ostrava, starostka obce Krásná, vedoucí stanic severomoravského kraje a pozvaní bývalí pracovníci MS Lysá hora.
Padesát let Meteorologických zpráv (1997)
Na obálce tohoto čísla Meteorologických Zpráv se u ročníku objevuje číslice 50. Toto výročí nám připomíná, že časopis Meteorologické Zprávy byl založen v roce 1947 s cílem zajistit pravidelné publikační možnosti pro progresivně se rozvíjející obor meteorologie. Jako každý úzce zaměřený časopis, byť s významným praktickým posláním, prodělaly Meteorologické Zprávy řadu proměn, způsobených jak technickými a kapacitními problémy, tak i dynamickým rozvojem oboru. Obsah časopisu i způsob zpracování se výrazně měnily, články popularizační a informativní byly postupně nahrazovány syntetickými příspěvky postihujícími nové oblasti oboru (např. radiolokační a družicová meteorologie apod.). Vývoj v tomto směru nejlépe dokumentují dvě bibliografie časopisu z roku 1979 a 1992, které podávají úplný přehled všech publikovaných článků až do roku 1990.
Rozhovor s prof. RNDr. Janem Bednářem, CSc. (1997)
Rozhovor s prof. RNDr. Janem Bednářem, CSc., vedoucím Katedry meteorologie a ochrany prostředí Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy
Pobočka ČHMÚ H. Králové v nové budově (1996)
Pobočka ČHMÚ Hradec Králové je jedním ze sedmi regionálních provozních pracovišť ČHMÚ, zajišťujících základní úkoly ČHMÚ v oblasti monitoringu atmosféry a hydrosféry v příslušných regionech. Konkrétně se jedná o správu a provoz staniční pozorovací sítě, sběr a prvotní zpracování hydrometeorologických dat, poskytování operativních a režimových informací odborným uživatelům a veřejnosti ve formě posudků a studií z oblasti své územní působnosti, tedy regionu východních Čech.
Vzniku královéhradecké pobočky ČHMÚ v období 1980-1981 předcházelo v roce 1963 založení hydrologického prognózního střediska HMÚ, které bylo později přejmenováno na Krajskou předpovědní a vodohospodářskou informační služebnu v Hradci Králové.
TWISTER (1996)
26. září 1996 byl do našich kin uveden americký film Twister z produkce Stevena Spielberga, který měl premiéru 10. května letošního roku v Oklahoma City. Jelikož jsem tou dobou pobýval v rámci česko-amerického grantu v National Severe Storms Laboratory (NSSL) v oklahomském městě Norman, měl jsem film možnost shlédnout o den později (ve společnosti jednoho z kolegů z NSSL). Vzhledem k tomu, že je to jeden z mála filmů hollywoodské produkce, kde se vše „točí” kolem počasí a bouřek, je celkem na místě jej okomentovat z pohledu meteorologa. Na úvod budiž podotknuto, že film vyvolal v řadách oklahomských meteorologů převážně negativní kritiku, důvodů pro ni bylo více.
Zasedání LACE v Praze (1996)
Ve dnech 5. a 6. února 1996 se v Praze konalo 4. zasedání rady RC LACE (Regional Centre for Limited Area Modelling for Central Europe – Regionální centrum pro modelování na omezené oblasti pro střední Evropu).
Zasedání se zúčastnili zástupci všech členských zemí RC LACE (Česká republika. Chorvatsko, Maďarsko, Slovensko, Slovinsko a Rakousko) a pozvaní pozorovatelé, což byli zástupci francouzské meteorologické služby (Météo-France) jako partnera RC LACE pro numerické modelování, a zástupci poradních výborů RC LACE (vědeckého, technického a finančního).
Informace o Národním klimatickém programu České republiky (NKP ČR) 1996
Světový klimatický program byl ustaven v roce 1979. NKP začaly vznikat postupně z iniciativy meteorologických služeb jednotlivých zemí za podpory WMO. V Československu bylo několik pokusů ustavit NKP neúspěšných, poněvadž před rokem 1989 se nenašel žádný centrální orgán, který by byl ochoten program garantovat. V roce 1990 bylo zřízení NKP navrženo společně řediteli Českého a Slovenského hydrometeorologického ústavu Federálnímu výboru pro životní prostředí. FVŽP souhlasil se zřízením programu a schválil vyhlášení čs. Účasti NKP na 2. světové klimatické konferenci v Ženevě. Představitelem NKP za ČSFR byl jmenován tehdejší ministr životního prostředí ČR prof. Bedřich Moldan, CSc., který se po zřízení programu od 1. 1. 1991 stal jeho předsedou.
Projekt GLOBE (1995)
Projekt GLOBE (The Global Learning and Observations to Benefit the Environment project) v sobě spojuje výchovný cíl s vědeckým. Desítky tisíc škol po celém světě budou spolupracovat při měření ukazatelů životního prostředí, které budou za pomoci vědců zpracovány, aby nabídly globální pohled na stav naší planety. Zpracované výsledky se v počítačové podobě vrátí zpět ke všem účastníkům projektu. Kromě prohlubování znalostí a chápání globální podstaty světa je cílem projektu GLOBE i podpora místních občanských aktivit ve smyslu ochrany životního prostředí a trvale udržitelného rozvoje.
Vznik rady pro sdělování meteorologických informací veřejnosti (1995)
V polovině září loňského roku se uskutečnila konzultační schůzka, na které se přítomni shodli, že by u nás, obdobně jak je tomu i v zahraničí, měla své opodstatnění pracovní skupina zabývající se sdělováním meteorologických informací veřejnosti. Ustavující schůzka se konala dne 7. října 1994. Vznikla tak Rada pro sdělování meteorologických informací veřejnosti čítající devět stálých členů zastupujících následující subjekty: Matematicko-fyzikální fakultu UK, Ústav fyziky atmosféry AV ČR, Povětrnostní ústředí Praha, Český hydrometeorologický ústav (pracoviště předpovědi počasí v Komořanech a oddělení letecké meteorologie v Praze-Ruzyni), dále pak TV NOVA, ČT 1, METEOPRESS, noviny a další média.
Nejstarší denní záznamy počasí v Čechách (1995)
Denní pozorování počasí jsou cenným pramenem pro historicko-klimatické rekonstrukce. Zatímco např. v Anglii jsou nejstarší deníky již z let 1269-1270 či 1337-1344, z českých zemí pochází takovéto dochované záznamy až ze 16. století. Na Moravě jsou nejstarší denní záznamy Jana z Kunovic z oblasti jihovýchodní Moravy, vztahující se převážně k měsícům zimního půlroku období 1533-1545. V Čechách se Pejml zmiňuje o denních záznamech počasí ze zimy 1556/57 od Jana Petříka z Benešova, která předchází denním pozorováním Tadeáše Hájka z Hájku z let 1557-1558.
Čeští meteorologové v antifašistickém odboji (1995)
Každá válka, zvláště však tato poslední, přinesla jak miliony obětí a nepředstavitelné utrpení, tak i bouřlivý rozvoj vědy a technologií, a to ve prospěch vítězství jedné či druhé strany. Jinak tomu nebylo ani v oblasti meteorologie. Uveďme alespoň masový rozvoj a uplatnění aerologických pozorování s pokusy o objektivizaci předpovědi počasí, zvláště pro letecké účely, využívání radaru apod. Na tomto rozvoji se však nepodílely okupované země se zavřenými vysokými školami, umučenými či zavřenými vysokoškolskými učiteli, jakož i živořícími meteorologickými službami pod dozorem okupantů.
75. výročí ústavu (1995)
Ve skromných podmínkách si vybraní pracovníci ústavu připomněli 75. výročí založení ústavu, který pod názvem Státní ústav meteorologický vznikl na základě rozhodnutí ministerské rady dne 9. 12. 1919.
Na slavnostním semináři, který se uskutečnil dne 15. prosince 1994 v budově Řízení leteckého provozu v Praze-Ruzyni, si pozvaní účastníci připomněli i další dílčí jubilea: 40. výročí Hydrometeorologického ústavu (1954) a 25. výročí vzniku národního ústavu – dnešního Českého hydrometeorologického ústavu. Semináře, tematicky zaměřeného k historii i k současnému stavu a rozvoji ústavu, se zúčastnili i zástupci SHMÚ, Akademie věd ČR, Matematicko-fyzikální fakulty UK, Armády ČR, OMNIPOLu i firmy VAISALA. Chyběl, bohužel, zástupce Ministerstva životního prostředí ČR.
Ve třetím čísle Meteorologických zpráv 48. ročníku (1995) byl zveřejněn rozhovor s vedoucím oddělení numerických předpovědí počasí francouzské meteorologické služby J.-F. Geleynem. Autor odpovědí na otázky formulované M. Škodou z ČHMÚ se v něm několikrát kriticky vyjadřuje k postoji ČHMÚ vůči projektu ALADIN, přičemž z formulací jednoznačně nevyplývá, kdo konkrétně je předmětem kritiky. Je však nasnadě, že se problematika bezprostředně týká pracoviště předpovědi počasí v ČHMÚ Praze-Komořanech, a proto bych se chtěl ke kritice vyjádřit.
Rozhovor s vedoucím oddělení numerických předpovědí počasí francouzské meteorologické služby J.-F. Geleynem (1995)
Ad: Rozhovor s vedoucím Katedry meteorologie a ochrany prostředí Matematicko-fyzikální fakulty UK doc. RNDr. Otakarem Zikmundou, CSc. (1994)
Rozhovor s vedoucím Katedry meteorologie a ochrany prostředí Matematicko-fyzikální fakulty UK doc. RNDr. Otakarem Zikmundou, CSc. (1994)
1. Pane docente, jakou tradici má studium meteorologie a klimatologie na Matematicko-fyzikální fakultě UK, jak se měnilo v průběhu let jeho zaměření v návaznosti na praktické požadavky?
Tradice na vysokých školách většinou znamená, že delší dobu se věnuje zvýšená pozornost některému směru vědního oboru, která se promítne též do výuky. V meteorologii by to např. mohlo být řešení teoretických otázek, problematika měřících metod, záření, změny klimatu, studium jevů ve vysoké atmosféře atd. V takto nebo podobně úzce vyhraněných směrech katedra tradici nemá, i když možná v povědomí odborné veřejnosti se považují za tradici otázky spojené s řešením objektivizace předpovědi počasí. Osobně se domnívám, že důležitější „tradicí” je poskytování základních znalostí, které jsou v souladu se současnými poznatky oboru. Proto se nezbytně náplň studia měnila a do značné míry se přizpůsobovala požadavkům, které Světová meteorologická organizace doporučovala pro vysokoškolsky vzdělané pracovníky v oboru.
Model ALADIN v předoperativním provozu (1994)
Dne 31. května 1994 byl v centru Météo-France v Toulouse za účasti ředitele pana Leboau, ředitele Slovenského hydrometeorologického ústavu pana Škulce a zástupců tisku zahájen předoperativní provoz numerického předpovědního modelu ALADIN, výsledku společného projektu meteorologických služeb Francie, zemí střední a východní Evropy a Maroka.
Tomuto aktu předcházelo 32 měsíců intenzivní výzkumné a vývojové práce téměř třiceti vědců z Bulharska, Česka, Francie, Maďarska, Maroka, Polska, Rakouska, Rumunska, Slovenska a Slovinska, střídajících se na pracovních stážích v Toulouse. Zastoupení Českého hydrometeorologického ústavu bylo po celou dobu významné jak co do počtu odborníků a délky pobytu, tak co do významu jejich práce.
Rozhovor s ředitelem Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd České republiky RNDr. Josefem Šteklem, CSc. (1994)
1. Pane řediteli, pro meteorologickou veřejnost je Váš ústav dostatečně známý. Bylo by však účelné, kdybyste pro širší okruh čtenářů blíže charakterizoval Ustav fyziky atmosféry a jeho aktivity.
Náš ústav jako jedno z pracovišť Akademie věd ČR se v souladu se zákonem ČNR č. 283/1992 Sb. zabývá vědeckým výzkumem. V našem případě se jedná o výzkumnou činnost v oblasti meteorologie, klimatologie a od měsíce dubna t. r. i o vědecký výzkum procesů, probíhajících v horní atmosféře. Dovolte mi, abych toto lakonické sdělení poněkud rozvinul.
Pranostiky o počasí jako berly chromých prognostiků (1993)
Věřím tomu, že pranostiky si kdysi dávno vymýšleli naši zemědělští předkové, kteří žili povětšině v přírodě a bedlivě sledovali, co se v ní děje. Aby věděli, co mají kdy dělat, a protože znali církevní kalendář, zapisovali si jimi do paměti agrotechnické lhůty typu „Keď’přejde zamrznutých kuchařka (15. 5.), sadieva sa paprika “, „ Svatá Markyta (13. 7.) hodila srp do žita” nebo „Na svatého Řehoře (12. 3.) líný sedlák, který neoře”. Zveršování povětrnostních rčení mají na svědomí až doboví intelektuálové a národní buditelé různě velké invence, protože není možné, aby někdo se zdravým selským rozumem vymyslel rýmovačky „Z ledu Alžběta (19. 11.) má brod, u Kateřiny znám Ond” nebo „Na svatého Ondřeje (30. 11.) mruz, chystej sedláče vůz” apod.
ALADIN a LACE – mezinárodní spolupráce ČHMÚ v numerické předpovědi počasí (1993)
Numerická předpověď počasí je jednou z moderních a zároveň jednou z nejnáročnějších meteorologických disciplín, která prodělává v posledních desetiletích bouřlivý vývoj. Obrovský skok v technologii modelování atmosféry byl a je možný díky stále výkonnějším počítačům, na kterých je numerická předpověď řešena v prostorově jemnějším měřítku a v daleko komplexnějším matematicko-fyzikálním kontextu. Produkty předpovědních modelů dnes tvoří základní materiál, s jehož pomocí je vyhotoveno a zajištěno mnoho finálních výstupů a úloh, které meteorologická služba poskytuje jak veřejnosti, tak privátním zákazníkům.
Rozhovor s ředitelem ČHMÚ Ing. Ivanem Obrusníkem, DrSc. (1993)
1. Pane řediteli, s jakými pocity jste přijal jmenování do funkce ředitele Českého hydrometeorologického ústavu v lednu letošního roku. Dostal jste nějaká konkrétní zadání a úkoly od Ministerstva životního prostředí ČR s ohledem na situaci, která se v ústavu vytvořila po odvolání předchozího ředitele dr. Koldovského?
■ Jmenování do funkce ředitele ČHMÚ jsem přijal se smíšenými pocity, neboť na jedné straně to bylo lákavé a na druhé straně jsem věděl, že půjde o nesmírně těžký úkol. Ministerstvo životního prostředí mi žádné konkrétní úkoly nedalo – snad jen v tom smyslu, že je potřeba ústav co nejrychleji konsolidovat a postupně očistit jeho jméno v očích veřejnosti, notně pošramocené ventilováním vnitřních problémů ústavu v televizi a jiných sdělovacích prostředcích.
Meteorologický slovník výkladový a terminologický (1993)
Začátkem roku 1993 začal Český hydrometeorologický ústav v Praze a Slovenský hydrometeorologický ústav v Bratislavě distribuovat a předávat dlouho očekávaný první meteorologický slovník vydaný na území České a Slovenské republiky. Slovník obsahuje 4 111 hesel v češtině a slovenštině, z toho 3 222 výkladových a 889 odkazových. Hesla jsou seřazena v abecedním pořadí podle podstatných jmen. Cizojazyčné názvy hesel z výkladové části slovníku v pěti jazycích jsou uvedeny hned za výkladem hesla a také v samostatných rejstřících v pořadí jazyk slovenský, anglický, francouzský, německý a ruský. Mimo meteorologických termínů slovník obsahuje také nejvíce používané odborné názvy z fyziky, geografie a dalších vědních disciplín.
60 let od vypuštění 1. sondy Vaisala (1992)
K bližšímu seznámení s finskou firmou Vaisala a historií vývoje radiosondy mě inspiroval článek J. Pribiše otištěný v Bulletinu Slovenské meteorologické společnosti při SAV (ročník III, č. 2, str. 32) P. A. Molčanov – priekopník radiosondážných meraní (65 rokov odpatentovania vynálezu). První radiosonda hřebínkového typu byla vypuštěna v Pavlovsku u Petrohradu 30. ledna 1930. Vlastní princip kódovací radiosondy si nechal Molčanov patentovat v roce 1927 pod názvem radiometeograf.
Dr. Vilho Vaisala (1889–1969) vypustil první radiosondu 30. 12. 1931, tedy o dva roky později. Čtyři pilotovací balóny, každý o hmotě 50 g, vynesly sondu do výšky 7 km se stoupací rychlostí 150 m/min. Radiosonda vážila 420 g a měřila pouze teplotu vzduchu.
Konec rozhlasových zpráv pro plachtaře (1991)
V neděli 14. dubna 1991 v 8.30 letního času odezněla naposled desetiminutová relace Meteorologické zprávy, každodenní nejdelší a nejsoubornější zpravodajství o počasí na stanici Československo. Nové vedení Čs. rozhlasu zdůvodnilo jednostranné zrušení tohoto pravidelného pořadu tím, že se prý „zájem posluchačů o něj blížil nule“.
Pátráme-li po tom, kdy zmíněné zpravodajství vlastně vzniklo a co původně obsahovalo, musíme se vrátit o více než 40 let zpátky. A. Kelnar z Ústředního archivu Čs. rozhlasu v Praze na můj dotaz odpověděl, že „meteorologické zprávy se začaly vysílat od 1. března 1949. Od té doby se denně vysílalo na stanici Praha 1 od 9.58 do 10 hodin, mimo soboty a neděle, pod názvem Zprávy o povětrnostní situaci pro plachtaře… Rozhlasový programový týdeník z té doby nic neuvádí“.
Finská firma Vaisala u nás (1990)
Po dlouhých letech odmlky včetně tuzemských veletrhů se dne 18. 4. 1990 v Praze a 20. 4. 1990 v Bratislavě představila firma Vaisala na sympoziu o nové přístrojové technice. Akce byla spojena s ukázkami a bližším seznámením s producentem a produkcí, zaměřenou na širší meteorologické aplikace.
Konference o povodni na Vltavě v Praze před 100 lety dne 4. září 1890
Přesně za 100 let po výskytu katastrofální povodně na Vltavě v Praze se zde konala ve dnech 4. až 6. září 1990 celostátní konference o povodňové ochraně Prahy. Tato povodeň má dosti významný vztah k meteorologické problematice, a to zejména k prvnímu řádnému profesoru meteorologie na UK F. Augustinovi (viz MZ ročníky 1948, 1949 a 1959). Hlavním cílem konference je upozornit na dosud nedostatečnou povodňovou ochranu Prahy, kde by v případě opakování podobné živelné pohromy došlo k miliardovým škodám. Pozornost byla též věnována vlivu vltavské kaskády na snižování kulminačních průtoků, který se v laické veřejnosti v důsledku dřívějších neseriózních novinových článků značně přeceňoval. To, že se v posledních desetiletích od dob dobudování této kaskády nevyskytla velká voda s kulminačním průtokem větší než 20letý průtok, tj. opakujícím se v dlouhodobém průměru jednou za 20 let, není způsobeno vlivem velkých přehrad (Lipno, Orlík, Slapy), nýbrž jakýmsi „meteorologickým štěstím“.
Nová budova Českého hydrometeorologického ústavu (1990)
Postupně od roku 1988 začal ČHMÚ využívat nový objekt, který vznikl v letech 1984–1988 v areálu v Praze 4 – Komořanech. Objekt byl zkolaudován v roce 1989.
Generálním projektantem byl Hydroprojekt Praha, pro nějž v subdodávce vypracoval prováděcí projekt Krajský projektový ústav v Praze. První návrhy a architektonické studie vznikly již koncem osmdesátých let. Podílel se na nich z počátku ing. Arch. Drobný, v jeho práci pokračoval ing. Arch. Bartoš. Celkové uspořádání, usazení do terénu a dispozice objektů jsou ovlivněny použitým konstrukčním systémem KORD, jehož výrobcem je s. p. Rudné doly Jeseník.
40 let agrometeorologického pracoviště v Doksanech (1990)
V druhé polovině roku 1990 dovrší agrometeorologické pracoviště ČHMÚ v Doksanech 40 let svého trvání. Pracoviště historicky navazuje na činnost meteorologické stanice v rámci Fürstlich Schwarzenbergsche Agriculturchemische Versuchsstation in Lobositz (zřízena již v r. 1866) a na agrometeorologickou stanici při rolnické škole v Roudnici nad Labem (nepřetržité pozorování 1876—1950).
Agrometeorologické pracoviště v Doksanech vzniklo na základe dohody mezi tehdejším Státním meteorologickým ústavem a Výzkumným ústavem pro rostlinnou výrobu (v dalším jen VURV) poté, co tento ústav získal pro svoji činnost objekte a pozemky bývalého doksanského kláštera (založeného již v r. 1144).
Evropské centrum pro střednědobou předpověď počasí (1989)
V posledních letech na sebe upoutává stále větší pozornost Evropské centrum pro střednědobou předpověď (ECMWF) se sídlem v Readingu. Toto meteorologické středisko je nezávislé na Světové meteorologické organizaci, vydává předpovědi a po dohodě s WMO předává vybrané předpovědi ve formě zprávy GRID ECMF do světového telekomunikačního okruhu, kde jsou k dispozici všem meteorologickým službám.
Řád práce Českému hydrometeorologickému ústavu (1985)
V jubilejním roce 40. výročí vyvrcholení národně osvobozeneckého boje československého lidu a osvobození naší vlasti Sovětskou armádou bylo českému hydrometeorologickému ústavu propůjčeno — na návrh ministra lesního a vodního hospodářství a po schválení příslušnými stranickými a odborovými orgány — vysoké státní vyznamenání Řád práce.
Vysoké státní vyznamenání převzali dne 30. dubna 1985 na Pražském hradě zástupci Českého hydrometeorologického ústavu.
Pobočky Hydrometeorologických ústavů a jejich funkce (1984)
Vytvoření poboček Českého i Slovenského hydrometeorologického ústavu je logickým důsledkem uplatnění územního principu v organizační struktuře obou ústavů [5]. Územní princip je výhodně využit u hydrometeorologických služeb v řadě států (v PLR [1], SSSR i jinde). V našich podmínkách pak navazuje na dosavadní zkušenosti s mimořádně příznivým uplatněním prvních relativně komplexních regionálních pracovišť, která v národohospodářsky nejvýznamnějších oblastech ČSSR vznikla již v šedesátých letech (např. [2]). Přenesení bezprostřední činnosti tehdejšího Hydrometeorologického ústavu do oblastí se specifickými podmínkami a hospodářskými požadavky přispělo k pružnějšímu zajišťování úkolů, užšímu kontaktu s veřejností, k prohloubení poskytovaných služeb na základě konkrétních znalostí problémů, k větší návaznosti jednotlivých pracovních i vědních činností a oborů, ke komplexnosti práce a výstupních informací.
30 let Českého hydrometeorologického ústavu a Slovenského hydrometeorologického ústavu (1984)
30 let Českého a Slovenského hydrometeorologického ústavu, které si letos připomínáme, představuje významné období v rozvoji hydrometeorologické služby v naší vlasti, během něhož se prokázalo, že spojení oborů hydrologie a meteorologie do jediné organizace vedlo k prohloubení komplexnosti služeb a informací poskytovaných oběma obory i k účinným podnětům pro jejich odborný rozvoj.
Generální sekretář Světové meteorologické organizace profesor Godwin Olu Patrik Obasi (1984)
Na IX. kongresu Světové meteorologické organizace (SMO) v Ženevě v květnu 1983 byl jmenován generálním sekretářem SMO profesor Godwin Olu Patrick Obasi z Nigérie.
Profesor Obasi se narodil v Nigérii 24. 12. 1933. V roce 1956 zahájil svoji meteorologickou dráhu jako pozorovatel. Studoval v USA, kde absolvoval Technický institut ve státě Massachusetts a získal titul doktora v oboru meteorologie. Je nositelem ceny C. Rossbyho za nejlepší rigorózní práci v tomto institutu. Je držitelem čestného titulu v oboru matematiky a fyziky Univerzity Mc Gilla v Montrealu.
60 let fenologické staniční sítě (1983)
V roce 1982 bylo dovršeno 60leté období soustavného feno-logického pozorování pokrývajícího území ČSR. V SSR připadne toto výročí na r. 1984. Celé období tvoří významnou etapu v poznávání rychlosti a proměnlivosti vegetačních pochodů na našem území.
Fenologická pozorování u nás byla prováděna i v dřívějších dobách, šlo však o pozorování nevelkého rozsahu. V roce 1828 je zavedla Společnost vlastenecko-hospodářská k rozšíření svého meteorologického programu, později je v Čechách organizovala Společnost pro fysiokracii, na Moravě německý Přírodovědecký klub v Brně. Činnost obou institucí zanikla za první světové války.
Model řízení meteorologické a hydrometeorologické služby (1983)
K 1. lednu 1980 byl v Českém hydrometeorologickém ústavu uveden do života nový model organizačního uspořádání. Toto uspořádání vyplynulo z poznatků získaných při zpracování dlouhodobé koncepce rozvoje ústavu na příštích 15 až 20 let. Chtěli jsme zavést takovou organizační strukturu, která by nebrzdila, nýbrž podporovala očekávané vývojové tendence.
HMÚ – 35. výročí osvobození Československa (1980)
Letošní výročí osvobození naší vlasti je příležitostí k zamyšlení nad tím, co uplynulá léta znamenala, co přinesla Hydrometeorologickým ústavům a jaké prosperity si během nich vytvořily pro svůj budoucí vývoj. K tomuto hodnotícímu pohledu do minulosti i budoucnosti nás vede i skutečnost, že pražský ústav právě letos ukončil jednu z etap svého vývoje a vstoupil do nové.
Uplynulých 35 let činnosti Hydrometeorologických ústavů ve svobodném Československu bylo naplněno soustředěnou prací a úsilím jeho pracovníků účinně přispět k budování a rozvoji hospodářské i sociální oblasti naší země. Hned v prvních letech po osvobození došlo k výrazné změně charakteru meteorologické části dnešních ústavů. Praktické potřeby hospodářství a společnosti určily náplň i zaměření systému organizace, jejímž hlavním úkolem je poskytovat odborné informační služby.
Oslavy výročí Hydrometeorologického ústavu v roce 1979
Kromě 25. výročí vzniku Hydrometeorologického ústavu (HMÚ), k němuž se vztahuje úvodní článek v 1. čísle Meteorologických zpráv z letošního roku, připadá na rok 1979 i druhé významné výročí ústavu, 60. výročí založení Státního ústavu meteorologického. K založení tohoto předchůdce meteorologické části dnešního HMÚ došlo rozhodnutím ministerské rady ČSR dne 9. 12. 1919.Ústav soustředil oslavy obou výročí v druhé polovině března. V tomto období byla vystupňována popularizace činnosti ústavu zejména ve sdělovacích prostředcích. Do rozhlasu i televize bylo zařazeno několik pořadů věnovaných propagaci služeb, poskytovaných ústavem národnímu hospodářství i veřejnosti. V březnu vyšla rovněž účelová publikace „Hydrometeorologický ústav a národní hospodářství”, zaměřená zejména na přínosy, které vznikají při cílevědomém využívání hydrometeorologických informací v různých oborech.
25 rokov meteorológie v Slovenskej akadémii vied (1979)
V roku 1978 oslavila Slovenská akadémia vied dvadsiate piate výročie svojho vzniku. Meteorológia tvořila súčasť výskumného programu tejto vedeckej inštitúcie hned od začiatku. V súčasnom období základný meteorologický výskům sa uskutoěňuje v rámci Geofyzikálneho ústavu SAV v odbore fyziky atmosféry.
25 rokov hydrometeorologickej služby ČSSR (1979)
História hydrologie a meteorológie má na našom území bohatú a dlhoročnú tradíciu. V uplynulých rokoch sme si připomenuli viaceré etapové a čiastkové jubileá ich rozvoja, pričom boli, tak v Meteorologických zprávách, ako aj v iných publikáciách HMÚ, uveřejněné viaceré články, ktoré hodnotili vývoj, stav a perspektivy hydrometeorologickej služby v ČSSR.
Deset let pobočky hydrometeorologického ústavu v Ostravě (1978)
V roce 1978 uplynulo deset let od otevření nové budovy pobočky Hydrometeorologického ústavu v Ostravě.
Počátky existence tohoto pracoviště jsou však mnohem starší. První zmínka o soustavném pozorování na řece Odře je z roku 1895, první soustavně vyčíslovanou stanicí v povodí Odry je Bohumín — od r. 1920. Během druhé světové války bylo přerušeno pozorování v pohraniční části řeky Odry, takže nepřerušená řada pozorování delší než 40 let existuje pouze u 5 stanic. Sledování režimu podzemních vod se systematičtěji provádí od roku 1941.
Prognózní středisko čistoty ovzduší (1977)
Vědeckotechnická revoluce umožnila nebývalý růst výrobních sil, zvýšení společenské spotřeby a zlepšení mnoha stránek života člověka. Rozvoj výroby a techniky je však na druhé straně spojen se stále vzrůstajícími nároky na zdroje energie a surovin. S tím ovšem souvisí zhoršování některých složek životního prostředí, mezi jiným též znečištění ovzduší.
Jaký je stav vyučování základům meteorologie na školách? (1976)
Z rozborů učebnic a osnov na základních a středních školách vyplývá, že se v současné době vyučuje základům meteorologie ve velmi malém rozsahu. Učivo je tu roztříštěno do několika učebních předmětů různých postupných ročníků, což porušuje obsahovou i formální návaznost učební látky.
Vyznamenaní pracovníci Hydrometeorologického ústavu (1976)
Za dlhoročnú vedeckú a odbornú činnosť, pri příležitosti životného jubilea udělil prezident Československej socialistickej republiky štátne vyznamenanie „ZA VYNIKAJÚCU PRÁCU”, s. RNDr. Margite Kurpelovej, CSc., vedúcej výskumného oddelenia klimatológie.
Minister lesného a vodného hospodárstva Slovenskej socialistickej republiky udělil za pracovně zásluhy čestný odznak ministra „Budovatel vodného hospodárstva” týmto pracovníkom: Juraj Jurkovič, vedúci skupiny v klimat, odbore, Kamila Kadulová, prom. knih., vedúca OBIS-u, Doc. RNDr. Ferdinand Šamaj, CSc, riaditel’ HMÚ SSR
Klimatologická staniční síť a její perspektivní vývoj v Českých zemích (1976)
V naší republice máme jednu z nejdelších nepřetržitých teplotních řad v Evropě. Je to stanice v Praze-Klementinu, která má zachována nepřetržitá denní pozorování od roku 1775 za téměř homogenních podmínek. Za bývalého Rakouska – Uherska byla na území nynější naší republiky již jednotně organizovaná staniční síť. Bylo zde několik profesionálních stanic (např. můžeme uvést observatoř ve Staré Ďale, nyní Hurbanově, kde jsou zachována pozorování od roku 1871, publikovaná od roku 1872) a dále i celá řada dobrovolných stanic (až 700), které pozorovaly pouze za odměnu. Byly to stanice, které měřily buď jen srážky, nebo i stanice s rozsáhlejším programem pozorování a měření dalších prvků, hlavně teploty. Vybavení stanic i termíny pozorování byly unifikovány.
20 rokov výskumu lesnickej klimatológie u Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti Strnady (1976)
Uplynulo 20 rokov od založenia Laboratória lesníckej klimatológie VÚLHM. Jeho vznikom k 1. 1. 1956 bol vytvořený základ pre novů etapu vývoja čs. lesníckej klimatológie resp. bioklimatologie. Charakterizuje ju zakladanie výskumných objektov jednak pre dlhodobé sledovanie mezo- a mikroklimatických pomerov lesných rubaní a polán včítane zisťovania ich vodného režimu a jednak pre získavanie poznatkov o mikroklíme lesných porastov z hladiska ich využitia pre pestovnú prax a k potvrdeniu významu lesnických opatření v porastoch zo širšieho hladiska dialkových účinkov lesov – ochrany a tvorby krajiny.
Změny v profesionální staniční síti (1975)
Meteorologická staniční síť, v našich odborných kruzích známá pod názvem „profesionální”, v současné době vstupuje do nové etapy svého vývoje. Uskutečňuje se „Komplexní projekt na reorganizaci profesionální meteorologické staniční sítě v Českých zemích”, vypracovaný v r. 1969. V r. 1974 již byla uvedena do provozu první z plánovaných nových profesionálních stanic v objektu vybudovaném Hydrometeorologickým ústavem (dále již jen HMÚ). Jelikož si v letošním roce připomínáme 20. výročí dobudování existující profesionální sítě HMÚ, je vhodné ohlédnout se krátce na uplynulá dvě desetiletí.
Tridsať rokov hydrometeorologickej služby v oslobodenom Československu (1975)
V roku 1975 oslavujeme 30. výročie oslobodenia Československa spod fašistickej poroby hrdinskou Sovietskou armádou. Pri tejto příležitosti bude vhodné pozrieť sa spáť na cestu, po ktorej naša služba napredovala, na jej výsledky i perspektivy, ktoré pred nami v budúcnosti stoja.
V januári 1974 Ústav meteorologie a klimatologie SAV oslávil 10. výročie svojho založenia. Vytvorcnie Ústavu meteorológie a klimatológie SAV si vyžiadala naliehavá potřeba riešiť viaceré závažné úlohy z odboru meteorológie a klimatológie, a to tak teoretického, ako aj praktického zamerania. Poměrné prudký rozvoj národného hospodárstva v tomto období kládol stále náročnejšie požiadavky aj na meteorológiu. Předsednictvo Slovenskej akadémie vied si bolo vědomé, že v súlade s týmíto požiadavkami musí byť primerane k danému stavu budovaná aj vedecko-výskumná základňa na Slovensku. Na návrh vtedajšieho Vědeckého kolégia pre matematiku, fyziku, astronómiu a jádrový výskům SAV a v súlade s Vědeckým kolégiom astronomie, geofyziky, geodézie a meteorológie ČSAV a s uznesením Prezídia ČSAV zriaďuje Předsednictvo Slovenskej akadémie vied uznesením z 24. júna 1963 Laboratórium pře meteorológiu a klimatológiu SAV s účinnosťou od 1. januára 1964. Od 1. januára 1966 bolo toto laboratórium přeměňované na Ústav meteorológie a klimatológie SAV.
Koncentrace evropských meteorologických mozků (1974)
nebo jediná cesta k zvýšení účinnosti meteorologických služeb v národním hospodářství, nebo reakce Evropy na vytvoření světových meteorologických center a jiné podobné otázky se vynoří při pečlivém čtení preambule Úmluvy o zřízení evropského ústředí pro střednědobou předpověď.
Dne 11. října 1973 podepsaly úmluvu Belgie, NSR, Dánsko, Francie, Irsko, Itálie, Holandsko, Velká Británie, které jsou členy Evropského hospodářského společenství, dále Finsko, Řecko, Portugalsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Jugoslávie. Očekává se podpis Rakouska.
Zahájení činnosti pobočky Hydrometeorologického ústavu v Ústi n. L. (1973)
Dokončení výstavby provozní budovy v roce 1972 dochází rokem 1973 k zahájení činnosti komplexního hydrometeorologického pracoviště v Ústí nad Labem. Počátky služeb Hydrometeorologického ústavu dislokované do oblasti Severočeského kraje spadají do roku 1962, kdy v Ústí nad Labem vzniklo „Hydrologické předpovědní středisko”, které zajišťovalo služby v tomto oboru pro povodí řek Ohře, Bíliny, Ploučnice, Kamenice, lužické Nisy a Smědé. V roce 1967, kdy k HMÚ byly delimitovány některé úkoly související s výzkumem znečištění ovzduší, bylo nutno v oblasti severozápadních Čech vybudovat komplexnější pracoviště. V této době se také začaly množit požadavky na informace z oborů znečištění ovzduší, meteorologie, klimatologie a hydrologie od krajských orgánů a organizací. Vzhledem k tomu bylo rozhodnuto vybudovat v Ústí n. L. komplexní pracoviště HMÚ.
Regionální telekomunikační centrum v Praze (1973)
Dne 27. 3. t. r. bylo na pracovišti HMÚ ČSR v Komořanech u Prahy slavnostně otevřeno regionální telekomunikační centrum (RTC – Praha). Slavnostní otevření RTC provedl ministr lesního a vodního hospodářství ing. L. Hruzík za účasti generálního sekretáře Světové meteorologické organizace (SMO) dr. D. A. Daviese. Tímto slavnostním aktem bylo v podstatě završeno dlouhodobé úsilí SMO, představitelů vládních orgánů ČSSR, ČSR, SSR i odborných pracovníků HMÚ v oblasti přenosu a distribuce dat.
100. výročie prvej medzinárodnej meteorologickej konferencie, uskutočnenej v Lipsku (1972)
Medzinárodná spolupráca je základnou črtou práce meteorologických služieb všetkých krajin. Světová meteorologická organizácia, ktorá koordinuje a usměrňuje túto spoluprácu, připravuje na september 1973 celosvětové oslavy 100-ročného jubilea vzniku Medzinárodnej meteorologickej organizácie, z ktorej v roku 1951 vznikla SMO. Dohovory Lipskej konferencie, uskutočnenej z iniciativy K. Bruhnsa, K. Jelínka a H. Wilda, boli základom pre vznik tejto organizácie. Lipská konferencia po prvý krát prerokovala a posúdila celý rad základných otázok ako napr.: zavedenie jednotného metrického systému v meteorologickej praxi; niektoré aspekty unifikácie prístrojov a metód merania (zavedenie aneroidných tlakomerov na staniciach II. tr., zavedenie meteorologických búdok atd.); možnosti výměny publikácii a ročeniek apod. V Lipsku bolo rozhodnuté usporiadať kongres, ktorý by položil organizačně základy trvalej medzinárodnej spolupráci v meteorologii, súčasne bol vypracovaný program prvého (Viedeň 1873) a čiastočne i druhého (Rím 1879) meteorologického kongresu.
Světový přehled hustoty staničních síti pro klimatologické účely (1971)
V tomto příspěvku byly zpracovány údaje, které byly v obecné formě získány hlavně z hlášení jednotlivých národních meteorologických služeb z různých částí světa. Hlášení byla zaslána jako informační materiál pro 5. zasedání Komise pro klimatologii (CC1) při Světové meteorologické organisaci (SMO) v Ženevě v říjnu 1969. SMO je potom rozeslala jednotlivým členským státům, tj. i Československu. V přehledu nejsou uvedeny všechny státy, protože některé státy informaci nezaslaly, nebo se odvolaly na to, že se počty stanic vůči roku 1965 nezměnily. Protože autor neměl k disposici většinou předchozí informace, nemohl všechny tyto státy do přehledu zahrnout. V přehledu jsou nejen státy, ale i některá teritoria, ovšem chybí tam některé státy, které nejsou v OSN. Přehled je proto neúplný a je sestavenpodle států v OSN (resp. teritorií) většinou s terminologií užívanou v SMO. Počet stanic je uveden podle stavu z r. 1969.
Zahájení komplexní činnosti Střediska Hydrometeorologického ústavu v Brně (1970)
Dokončením výstavby vlastní provozní budovy dochází v tomto roce v povodí řeky Moravy k zahájení činnosti komplexní hydrometeorologické služby v rámci působnosti Střediska Hydrometeorologického ústavu v Brně. Dnešní organizační struktura střediska v Brně (odbor hydrologie, oddělení meteorologie a technické oddělení) — a podle našeho názoru v současné době téměř dokonalá — prošla dlouhým vývojem.
50 let československé meteorologické služby (1970)
Symposium bylo uspořádáno ve dnech 17. a 18. března 1970 v rámci oslav „50 let československé meteorologické služby” v hotelu International, Praha 6—Dejvice
Vyznamenání pracovníkům Hydrometeorologického ústavu v Praze (1969)
Ministr lesního a vodního hospodářství ČSR propůjčuje za pracovní zásluhy čestný odznak ministra „Budovatel vodního hospodářství” těmto pracovníkům Ing. Miroslavu SOMMEROVI, ved. střediska Brno, dr. Bedřichu Bohmovi, CSc, vedoucímu laboratoře ochrany ovzduší, Josefu Medunovi, prac. výzkumu Synoptické-laborator. meteorologické služby, Ing. Josefu Hladnému, vedoucímu výzkumu Hydrologické služby, dr. Jaroslavu Píchovi, vedoucímu observatoře Hradec Králové, Josefu Tatýrkovi, ved. odd. let. služeben Synoptické a letecké služby a RNDr. Emilii Trefné, ved. inženýr odd. všeobec. met. a klimat.
Jménem všech zaměstnanců ústavu blahopřejeme vyznamenaným a přejeme jim hodně dalších pracovních a osobních úspěchů.
MZ 1969/2, ročník 22, str. 43
Československá federace v meteorologii . . . (1968)
Ústavním zákonem ze dne 27. října 1968 byla utvořena federace České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky jako samostatných státních útvarů v rámci Československé socialistické republiky.
V souvislosti s tím se tvoří v ČSSR nové vládní útvary i nové instituce. Také v československé meteorologii dochází k zásadní reorganizaci. Připravuje se nový zákon o Československé akademii věd a zákony o České akademii věd a Slovenské akademii věd. Podobně se připravuje federalizace v Československé meteorologické společnosti. Slovenská meteorologická společnost, která byla dříve součástí Československé meteorologické společnosti, bude samostatnou společností, a připravuje se utvoření České meteorologické společnosti a Československé meteorologické společnosti jako společného orgánu.
Regionální středisko Hydrometeorologického ústavu v Ostravě (1968)
Ke konci roku 1967 byla dokončena výstavba střediska HMÚ v Ostravě-Porubě. Jde o první téměř dobudované komplexní regionální pracoviště ústavu u nás, které zahájilo svoji činnost v uceleném rozsahu prakticky počátkem letošního roku, kdy k tradiční hydrologii přibyly též další obory působnosti ústavu (klimatologie, zemědělská meteorologie, sledování čistoty ovzduší). V areálu střediska je vybudovaná současně i základní meteorologická stanice; zajišťuje přímá pozorování meteorologických prvků v Ostravě (VMS na letišti v Mošnově je vzdálena přibližně 25 km od Ostravy).
Srážkové periody jako jevy srážkové persistence (1967)
Časové rozložení srážek bývá v klimatologii zpravidla zkoumáno jen jako roční chod srážek po měsících, pentádách, popřípadě po dnech a jen výjimečně v tom smyslu, jak následují srážkové dny za sebou. Přitom studium persistence srážkové činnosti a tzv. srážkových period je důležité nejen pro praxi zemědělskou a hydrologickou, nýbrž i pro předpověď vícedenního srážkového charakteru počasí. Údaje o srážkových periodách jsou cennými charakteristikami srážek a jedním z kritérií klasifikace klimatu.
V naší odborné literatuře však dosud kromě krátké kapitoly v učebnici M. Noska [19] neexistuje práce souborně se zabývající srážkovými periodami. Účelem tohoto článku je proto pojednat o pojetí a definicích srážkových period, jakož i o některých výsledcích dosavadních výzkumů.
K třistaletému výročí prvního návodu k pozorování počasí (1967)
Návod k pozorování vznikl v okruhu Královské Společnosti (Royal Society) v Londýně. Členové této vědecké společnosti stejně jako jejich florentinští kolegové věnovali velkou pozornost experimentům, současně však i rozesílání a soustřeďování dotazníků a instrukcí ke sběru zpráv, což přispívalo nejen k vysvětlení různých problémů, ale bylo i pobídkou k další činnosti. Již v první sérii sešitů „Philosophical Transactions” – publikace vydávané Královskou Společností od roku 1666 – vyšla práce „Directions for Seamen bound for long Voyages” (Směrnice pro námořníky, kteří plují na daleké cesty) od anglického fyzika R. Hooke-a (1635-1703). Tato příručka (Phil. Trans., Nr. 8, 1666) obsahovala též část meteorologickou a první popis kyvadlového anemometru. Vzhledem k tomu, že se meteorologií zabýval větší počet členů Královské Společnosti, je možné, že se na této publikaci podílelo více autorů.
Zbierame meteorologické pamiatky . . . (1966)
V 17. bode uzneseni IV. celoštátnej meteorologickej konferencie z r. 1957 konanej v Bratislavě je doporučenie, aby Hydrometeorologický ústav sledoval otázku zriadenia Meteorologického múzea. V uzneseni sa hovoří, že čs. meteorológia má svoju históriu a tradíciu a preto je žiadúce začať už teraz so zbieraním a uschováváním pamiatok pre budúce múzeum.
Vzhladom na stále sa rozširujúce úlohy a povinnosti HMÚ, podujala sa sledovať túto otázku Československá meteorologická spoločnosť, ktorá pre organizovaný zber meteorologických pamiatok na celom území ČSSR ustanovila osobitnú komisiu so sídlom v Bratislavě.
D. A. Davies v Praze (1965)
Ve dnech 28. června až 3. července t. r. navštívil Československo generální sekretář Světové meteorologické organisace pan D. A. Davies s chotí. Přijeli do Prahy na pozvání ministra zemědělství, lesního a vodního hospodářství s. inž. J. Buriana.
Účelem návštěvy pana Daviese bylo, aby se seznámil s československou hydrometeorologickou službou, s československou meteorologickou vědou, s organisací práce a dosaženými výsledky v meteorologické praxi i vědě. V souvislosti s tím navštívil pan Davies pracoviště Hydrometeorologického ústavu v Komořanech u Prahy, kde si prohlédl československé národní ústředí pro předpovědi počasí, mezinárodní centrum pro výměnu základních meteorologických informací (IMTNE), mezinárodní centrum pro výměnu letecko-meteorologických informací (MOTNE) a československé ústředí pro radioaktivitu atmosféry.
Světová služba počasí (1965)
Hlavní zásady připravovaného systému „Světová služba počasí” známého pod zkratkou WWW (podle anglického World Weather Watch). Tento nový systém vychází z předpokladu, že základním úkolem všech meteorologických služeb je podávat informace o počasí a vydávat předpovědi počasí. K tomu je třeba jednak mít k disposici vhodnou a normalizovanou síť meteorologických stanic rovnoměrně rozložených po celé zeměkouli, informace o stavu atmosféry, získané pomocí radiosond, letadel, umělých družic Země, apod., jednak mít prostředky pro rychlý sběr, vysílání a výměnu těchto informací, a konečně provádět rozbor získaných materiálů a vypracovávat na základě toho předpovědi počasí.
Československá letecká povětrnostní služba (1963)
Letecká meteorologická služba jako speciální odvětví meteorologie vznikla po první světové válce, kdy začala pravidelná letecká doprava. Nejdříve improvizovaly první letecké společnosti vlastní povětrnostní služby, ale brzy přešla tato činnost na státní meteorologické ústavy, tedy do rukou státu, stejně jako ostatní zabezpečovací zařízení a organisace.
Po základních pracech československé klimatologie k novým úkolům (1962)
Když v r. 1919 mladý meteorolog PhDr. Alois Gregor, který se letos v červenci dožil sedmdesátky, nastoupil v tehdy vzniklém Státním meteorologickém ústavu, byl pověřen úkolem založit síť meteorologických stanic a vybudovat československou klimatologii. Síť stanic byla vybudována na pozůstatcích síti vídeňského a budapešťského meteorologického ústavu. Koncem roku 1919 zasílalo výsledky pozorování 19 stanic, ale se záznamy, které došly později dodatečně, bylo možné publikovat v prvé ročence (1919) celkem 52 stanic z Cech a Moravy; na Slovensku pracovalo v té době asi 20 stanic. V roce 1950, kdy dr. Gregor je posledně uveden na meteorologických ročenkách jako redaktor, byly již publikovány výsledky meteorologických pozorování z 504 stanic. Srovnáme-li ročenky meteorologických pozorování různých států, musíme konstatovat, že máme jednu z nejhustších sítí v Evropě.
Automatizace v meteorologické měřicí technice (1962)
Automatisace představuje v současné době jeden z nejdůležitějších prostředků ke zvýšení produktivity práce a odstranění stereotypních pracovních úkonů ve všech oborech lidské činnosti. Uvědomíme-li si, že pozorovatelská činnost na meteorologických stanicích, zejména na těch, které provádějí pozorování v hodinových nebo půlhodinových intervalech, patří do jisté míry také mezi úkony stereotypní, vidíme, že i v meteorologii se naskýtá široké pole možnostem zavádění automatisace. Poněvadž však dosavadní technika dalšího zpracování meteorologických informací (např. v synoptické meteorologii) se neobejde bez znalostí některých meteorologických prvků (např. množství a druhu oblaků, stavu počasí atd.), které zatím nelze automaticky zjišťovat a není ani naděje, že by v budoucnosti byl tento problém ze strany přístrojových odborníků uspokojivě vyřešen, dá se říci, že v nejbližších letech nelze předpokládat zavedení úplné automatisace do meteorologické měřicí techniky.
Deset let vojenské akademie v Brně (1961)
Koncem minulého školního roku uzavřela Vojenská akademie Antonína Zápotockého v Brně první desetiletí svého trvání. Toto významné výročí je příležitostí k přehlídce a hodnocení její dosavadní práce jako vojenské vysoké školy a jako střediska vojensko-vědecké práce. Při hodnocení výsledků, kterých bylo v uplynulých deseti letech dosaženo, je zřejmé, že v mnohých oborech činnosti přesáhl význam této vysoké školy rámec ozbrojených sil našeho státu, takže i hodnocení práce přitahuje pozornost pracovníků vědy a techniky civilních kruhů a široké veřejnosti.
40 let hydrometeorologické služby (1960)
Dne 14. ledna 1960 dovršila československá hydrometeorologická služba 40 let svého trvání. Tohoto jubilea bylo uvedeného dne vzpomenuto v Domě kultury pracujících v Praze 16 na slavnostním shromáždění pracovníků Hydrometeorologického ústavu a zasloužilých dobrovolných pozorovatelů z jeho staniční sítě, zástupců ministerstva energetiky a vodního hospodářství, četných hostů z různých vědeckých a odborných institucí a osobností z našeho kulturního a politického života. Téměř 400 účastníků zaplnilo velký sál Domu.
Deset let meteorologických zpráv (1958)
Když jsem psal před 10 lety předmluvu pro první číslo Meteorologických zpráv, uvádějící je na jejich cestu k čtenářům, zdůraznil jsem stručně důvod, proč resortní Meteorologický ústav se rozhodl vydávat svůj „věstník”. Byla tehdy doba, kdy všechny přírodní vědy hledaly cestu k sblížení s praxí a potřebami veřejného života. Meteorologie a klimatologie náležejí k takovým vědám, které dokonce slouží celé řadě praktických oborů, a proto se stalo naléhavou potřebou informovat o výsledcích její práce a popularizovat ji.
Meteorologická plošina při pražské hvězdáně v Klementinu (1954)
Starší čtenáři tohoto článku dovedou si jistě vyvolat ve vzpomínkách obraz, jenž se jim naskýtal v mladších letech jejich života, kdykoli procházívali z Karlovy ulice na Starém městě v Praze nádvořím starobylého Klementina, kde mnozí z nás poslouchali přednášky na filosofické fakultě Karlovy university. Nad východní střechou koleje, nad plochou střechou malé místnosti, vestavěné do střechy, se kývala za větrného dne ramena velké větrné korouhve a opodál se tyčila svislá osa, nesoucí čtyři polokoule, jež se otáčely podle síly větru rychleji nebo pomaleji. Místo, kde se pohybovaly tyto části přístrojů k měření směru a rychlosti větru, plošina, bylo obklopeno železnou mříží, a v jejím severovýchodním rohu byly zavěšeny dvě nádoby k zachycování povětrnostních srážek, srážkoměry. Ty nebyly zřetelně patrny z nádvoří.
Třicet let Státního ústavu geofyzikálního (1950)
V posledním měsíci loňského roku uplynulo již 30 let vzniku Státního ústavu geofysikálního v Praze. Není sice ještě doba dávno minulá, avšak těch 30 let může znamenati pro vývoj a budování vědeckého ústavu mnoho kladů i záporů a nebude proto jistě na škodu, připomeneme-li si alespoň stručně historii a činnost ústavu tomto údobí.
Státní ústav geofysikální je samostatný vědecký ústav podléhající přímo ministerstvu školství, věd a umění. Založen byl výnosem tehdejšího ministerstva školství a osvěty ze dne 29. prosince 1920. Největší zásluhy o založení ústavu měl jeho první ředitel, výtečný a všestranný geofysik univ. prof. Dr Václav Láska (1862—1943).
K třicetiletí Státního meteorologického ústavu (1949)
Když se r. 1918 Rakousko-uherská říše rozpadla, bylo na nástupnických státech, aby vybudovaly na svých územích nové ústavy, které by převzaly úkoly dosavadních ústředních ústavů ve Vídni a v Budapešti. Hydrologická služba, spravující tehdy také síť srážkoměrných stanic, byla již před první světovou válkou v Rakousku částečně decentralizována. Měla v zemích svá střediska v zemských hydrografických odděleních při místodržitelstvích. To jí značně usnadnilo přechod k samostatné službě. U všeobecné meteorologické služby byl přechod do nových poměrů obtížnější.
Více meteorologie do škol (1948)
Možná, že nejeden pedagog namítne, buď že jde o obor úzký a pro školy nižších stupňů nevhodný, anebo obor málo významný. Není tomu tak. Ve fysickém zeměpise i na i nižších stupních se činí zpravidla zmínka o vláze a tepelných poměrech. Činí se tak stereotypně a frázemi, které nikterak nepovzbuzují k bližšímu zájmu o věc. Ve fysice se naskýtá příležitost k poznámkám o meteorologii ve výkladu o tlakoměru, vlhkoměru a teploměru. To co je v učebnici o tomto předmětu v uvedených odstavcích, je zase jen součástí běžné látky odsouzené namnoze po zkouškách k zapomenutí. Chybí praktické aplikace. Dnešní fysiky nižších stupňů nepamatují na tento obor takovou osnovou, která by aspoň poněkud vysvětlovala, co znamená nynější meteorologie prakticky a národohospodářsky a jakými metodami pracuje. Až do této války i tzv. oficiální meteorologie nejenom u nás, ale i jinde zápasila s těžkostmi a byla před 10 lety na opravdu vyspělém stupni jen v několika státech.
Ústav pro meteorologii a klimatologii university Karlovy v Praze zahájil právě cyklus přednášek a rozhovorů o meteorologii (1947)
Ústav pro meteorologii a klimatologii university Karlovy v Praze zahájil právě cyklus přednášek a rozhovorů o meteorologii. První v této sérii byla přednáška RNC Jiřího Föerchtgotta: O orograficky podmíněném vlnění atmosféry (dlouhá vlna) dne 14. listopadu 1947.
První číslo Meteorologických Zpráv vyšlo v Praze 30. dubna 1947
V úvodním článku prvního čísla Meteorologických Zpráv, který napsal přednosta Státního meteorologického ústavu v Praze Dr. Alois Gregor, bylo uvedeno, že nový časopis bude navazovat svým obsahem na pravidelné tzv. měsíční přehledy, které vydával Státní meteorologický ústav za první republiky, a které byly velmi žádané.
Nový organizační a jednací řád Státního meteorologického ústavu v Praze (1947)
Dne 27. května 1947 ve své 87. schůzi se vláda Československé republiky usnesla včleniti Státní meteorologický ústav v Praze do ministerstva dopravy.
Ještě v červnu jsme začali jednati s ministerstvem (hlavně s presidiem) o právním postaveni ústavu k ministerstvu dopravy. Neměli jsme pro to žádné vzory, nýbrž pouze částečně ustálený, avšak nejasný poměr k ministerstvu techniky, kde ústav byl zařazen předtím. Neobyčejnou ochotou a zájmem ministerstva dopravy o náš ústav jsme docílili, že dne 22. prosince 1947 byly vydány pod čís. Pres 12.500/47.
Československo ve Světové meteorologické organizaci (1947)
Po skončení 2. světové války lidstvo vyvinulo enormní snahu rozšířit mezinárodní spolupráci a zabránit možnosti vzniku další světové války. Ve snaze realizovat tato úsilí vznikla Organizace spojených národů. Jejími výkonnými orgány se stala řada specializovaných organizací, mezi nimi i Světová meteorologická organizace (SMO), anglicky World Meteorological Organization (WMO). Československo podepsalo konvenci WMO v roce 1947 v pořadí jako 17. stát na světě. Tato organizace postupně sdružila téměř všechny státy světa. V roce 1996 bylo jejími členy 179 států a 6 svobodných oblastí (teritorií). Vytvořila široký fungující systém mezinárodní spolupráce meteorologických a hydrologických služeb celého světa, zahrnující činnost od unifikace pozorování, automatizace měření, přenosu a zpracování údajů o počasí, výchovu odborníků až po organizování globálních experimentů a umělé ovlivňování počasí. Její různé programy značně rozšířily meteorologické poznatky a podstatně vzrostlo uplatnění výsledků meteorologických služeb v mnoha odvětvích národního hospodářství.
Karel Krška – Ferdinand Šamaj, Dějiny meteorologie v českých zemích a na Slovensku, 2001, str. 279
Podpis Deklarace Světové meteorologické organizace prof. A. Gregorem 21. března 1950. (Miroslav Škoda, Věstník ČMeS 1996/1, duben 1996)
František Běhounek a Franz Spina (1928)
(K 80. výročí od tragické polární výpravy vzducholodí Italia)
Před dvěma lety jsme se v Meteorologických Zprávách zmínili o německém záznamu v městské kronice pod nadpisem „Nobile nad Moravskou Třebovou“ [9]. Týkal se přeletu slavné vzducholodi ltalia v dubnu 1928 nad městem, který pořídil tehdejší kronikář Rudolf Pechold (kronika, díl druhý, s. 22). Zmíněnou událost také široce komentoval článek v Schönhengster Zeitung (Hřebečské noviny) z 21. 4. 1928 pod nadpisem Italští letci nad Moravskou Třebovou (č. 16, s. 3), protože jedním ze dvou neitalských účastníků výpravy byl náš mladý vědec František Běhounek (1898–1973), žák Marie Curie-Sklodowské, pozdější významný český fyzik-radiolog.
Pokroky československé letecké meteorologie před 80 roky (1926)
Nejprve si připomeňme, že československá letecká povětrnostní služba při Státním ústavu meteorologickém v Praze byla zřízena v roce 1921 a že v roce následujícím byla založena zvláštní pozorovací síť pro leteckou dopravu. K meteorologickému zabezpečování tehdy malého počtu letů se začala využívat pozorování některých klimatologických stanic Státního ústavu meteorologického, vojenských stanic a především leteckých povětrnostních hlídek, které se souhlasem ministerstva pošt a telegrafů z roku 1922 byly organizovány při poštovních úřadech, Iežících podél a po obou stranách letových tratí.
Světový rekord denního úhrnu srážek (1911)
Světový rekord srážek za 24 hodin ovšem nebudeme moci nikdy překonat, neboť činí 1168 mm za den v Baguio na Filipínách dne 14. 7. 1911. Takové hodnoty dosáhne opravdu jen déšť tropický. Vždyť je to číslo rovnající se celoroční dávce srážek např. právě ve zmíněné vlhké horské Nové Louce. Ani si nepřejeme, aby se kdy u nás takový rekord vyskytl, neboť by to byla nepředstavitelná katastrofa. Vždyť i náš rekord v Nové Louce měl tehda vzápětí katastrofální škody.
Meteorologické drobnosti, MZ 1947/2, ročník 1, str. 47
Evropský srážkový rekord (1908)
Evropský rekord z novější doby spolehlivě ověřený činí podle Hanna 465 mm v Ripostu na Sicílii zaznamenaný dne 17. XI. 1908.
Meteorologické drobnosti, MZ 1947/2, ročník 1, str. 47
Československý meteorologický rekord středoevropský dosud nepřekonaný (1897)
Móda držitelů rekordů nás svádí k tomu, abychom se i v meteorologii pochlubili prvenstvím. Jsou to největší srážky za 24 hodin; rekord nepředstižitelný je velice starého data. Je to déšť v Nové Louce v Jizerských horách dne 29. VII. 1897, který vydal 345 mm za den. Ačkoliv jest ve střední Evropě na tisíce stanic, které měří srážky už po desetiletí, odnikud nebylo ještě hlášeno, pokud je nám známo, číslo vyšší. Je zajímavo, že Nová louka má roční úhrn srážek okolo 1200 mm, kdežto ve střední Evropě jsou místa (v Alpách), kde spadne ročně až 3000 m deště. A přece je nositelem 24hodinového rekordu Nová Louka. Déšť, který se stal takto památným, se vyskytl v souvislosti se známou povodňovou situací poruch na trati Vb, které jdou ze Středozemního moře na severovýchod přes Alpy a jsou u nás známy jako nositelé nejvydatnějších a nejdelších dešťů, t. zv. krajinných. O těchto situacích bude ještě řeč ve vhodné chvíli v těchto zprávách.
Evropský rekord z novější doby spolehlivě ověřený činí podle Hanna 465 mm v Ripostu na Sicílii zaznamenaný dne 17. XI. 1908.
Světový rekord srážek za 24 hodin ovšem nebudeme moci nikdy překonat, neboť činí 1168 mm za den v Baguio na Filipínách dne 14. 7. 1911. Takové hodnoty dosáhne opravdu jen déšť tropický. Vždyť je to číslo rovnající se celoroční dávce srážek např. právě ve zmíněné vlhké horské Nové Louce. Ani si nepřejeme, aby se kdy u nás takový rekord vyskytl, neboť by to byla nepředstavitelná katastrofa. Vždyť i náš rekord v Nové Louce měl tehda vzápětí katastrofální škody.
Meteorologické drobnosti, MZ 1947/2, ročník 1, str. 47
Nejstarší zobrazení plošného rozložení srážek na Moravě a ve Slezsku (1881)
V dějinách moravské meteorologie zaujímá významné místo zasedání Moravsko-slezského lesnického spolku, sekce Zemědělské společnosti, které se konalo ve Frýdlantu nad Ostravicí v roce 1880. Na něm Johann Jackl, vrchní Iesmistr z Kroměříže, inicioval podle vzoru z Čech rozšíření meteorologických měření a pozorování, zvláště srážek, také na Moravě a ve Slezsku. Pro zakládání stanic získal podporu olomouckého biskupství i šlechty a jeho snahy uvítala také státní administrativa, jež se připravovala na regulaci řek. Proto byla v Přírodozpytném spolku sídlícím v Brně vytvořena meteorologická komise, s níž spolupracoval kromě jiných Moravský zemský stavební úřad. Komise si vytkla za úkol organizovat pozorování a zveřejňovat jeho výsledky.
Největší historická průtrž mračen 25. – 26. května 1872 v Českých zemích s následnými povodněmi v povodí Berounky a vznikem Mladotického hrazeného jezera
Bouřkové průtrže mračen v posledních hodinách 25. 5. 1872, trvající místy s bezdeštnými přestávkami až přes půlnoc následujícího dne, postihly neobvykle rozsáhlou oblast asi 500 km2 západně od Prahy vymezenou přibližně městy Plzní, Příbramí, Berounem, Louny a Karlovými Vary. Podle historických pramenů způsobily nejničivější náhlou přírodní pohromu na území ČR za posledních nejméně 500 let s 337 oběťmi na lidských životech při následných katastrofálních povodních na dolní Berounce a jejich přítocích a částečně v povodí Ohře. V důsledku sesuvu svahů vzniklo na Mladotickém potoce u obce Odlezly (okres Plzeň-sever) hrazené jezero jako jediné s dobou vzniku v posledních tisíciletích na našem území.
Ohlédnutí za jedním z největších hydrometeorologických extrémů 19. století (1813)
V souvislosti s velkými povodněmi, které začátkem června 2013 zasáhly ČR, zejména povodí Labe, nás napadlo přispět k oživení povodňové paměti připomenutím extrému z roku 1813 vzhledem k jeho 200. výročí. V českých zemích bylo tehdy povodí Labe v Čechách postiženo sice jen okrajově, avšak v povodí Moravy a zejména Odry se jednalo o mimořádné přírodní katastrofy.
Výjimečnými srážkami a následnými povodněmi byly tehdy zasaženy rozsáhlé oblasti sousedních zemí střední Evropy, především dnešního Slovenska a Polska. Na historické povodně v srpnu a září 1813 na Slovensku a Východní Moravě již upozornila na stránkách Meteorologických Zpráv B. Horváthová (2001). Těžiště jejího poutavého článku s bohatými literárními odkazy (55 citací) se týká dokumentace této katastrofy na slovenském území. Nejvíce přírodní pohroma postihla povodí
Meteorologické publikace královského astronoma Antonína Strnada (1746-1799)
23. září 1999 uplynulo 200 let od úmrtí průkopníka české meteorologie Antonína Strnada, jehož význam byl podrobněji nastíněn na stránkách Meteorologických zpráv před třemi lety v souvislosti s 250. výročím jeho narození [6], Doplňkem byl příspěvek o Strnadově popularizaci názorů G. Toalda u nás [7], V tomto navazujícím článku bychom chtěli především připomenout jeho odkaz v podobě pozoruhodného souboru meteorologických publikací z let 1775-1795.
Meteorologická pozorování Karla ze Žerotína z let 1588–1589 a 1591
K nejdůležitějším pramenům o počasí a podnebí v Evropě koncem 16. století bezesporu patří meteorologická pozorování Tychona Brahe na ostrově Hven z let 1582-1597, jež se mj. stala podkladem pro rekonstrukci počasí a synoptických situací v západní Evropě od května do října 1588, kterou provedli K. S. Douglas, H. H. Lamb a C. Loader v souvislosti s rozhodujícími námořními bitvami mezi španělskou a anglickou flotilou o nadvládu nad mořem
Několik poznámek k nejstarším denním pozorováním počasí na území České republiky v letech 1533-1545
Denní záznamy o počasí jsou jedním z nej významnějších zdrojů informací pro rekonstrukci klimatu v období před začátkem přístrojových pozorování. V mnoha případech významně doplňují a zpřesňují písemné zprávy o počasí z narativních pramenů. Nejinak je tomu i při rekonstrukci klimatu v Českých zemích, kde denní záznamy počasí Jana z Kunovic z let 1533-1545, o nichž referuje Munzar [6] na stránkách tohoto časopisu, jsou unikátním materiálem.
Tadeáš Hájek z Hájku a jeho denní meteorologická pozorování v letech 1557-1558
Písemné historické prameny o počasí a příbuzných jevech patří k důležitým zdrojům informací pro rekonstrukci klimatu našeho tisíciletí. Oproti středověku, kde jsou údaje o povětrnostních jevech spíše sporadické a časově nerovnoměrně zastoupené, roste výrazně jejich počet v 16. století. Souvisí to s celkovým společensko-ekonomickým vývojem v tomto století, kdy nové racionální způsoby hospodaření na šlechtických i církevních velkostatcích se opíraly o výsledky exaktních věd. Majitelé panství se snažili co nejvíce využívat půdní fond, odvodňovali bažiny a budovali rybníky.