(Meteorologické Zprávy č. 5/1994)

POZNÁMKY K ODPOVĚDÍM DOC. RNDr. OTAKA­RA ZIKMUNDY, CSc.

Když jsem se zamýšlel nad formulacemi otázek pro ve­doucího katedry meteorologie, klimatologie a životního prostředí MFF UK, byl pro mne dominantní dlouhodobý plán rozvoje oboru (do roku 2005), přijatý letos v dubnu Komisí pro atmosférické vědy Světové meteorologické orga­nizace, doplněný představou, že se z odpovědí čtenář a za­ujatý meteorolog či adept meteorologie dočte o rozvoji a ná­sledné profilaci katedry v důsledku výrazných posunů pro­bíhajících v oboru.

Meteorologie, klimatologie i ochrana životního prostředí zaznamenaly v poslední dekádě výrazné změny, které se netýkají toliko bouřlivého rozvoje objektivních numerických předpovědních metod v důsledku využívání superpočítačů a koncentrace odborníků v několika národních či meziná­rodních centrech, ale též rozvoje a využívání nových pří­strojových technologií. Uveďme namátkou monitorování dy­namických procesů v oblacích pomocí mikrovlnných radiometrů, dopplerovských radarů a leteckého vzorkování. Ke studiu přízemní vrstvy atmosféry se využívají dopplerovské sodary (jen v ČHMÚ A UFA AV ČR jich je nejméně 5), senzory na měření turbulence, laserová technika na měření toků vodní páry. Úmyslně se nezmiňuji o radarových auto­matizovaných systémech či přístrojích na palubách družic s polární drahou letu a geostacionárních družicích.

Profilace katedry vzhledem k vybudovaným tradicím dalších kateder jiných vysokých škol (Přírodovědecká fa­kulta Masarykovy univerzity v Brně či katedry životního prostředí v Praze a Ústí nad Labem) je životně důležitá. V době tržního hospodářství, a s tím souvisejícími kladnými i zápornými důsledky, bude probíhat „boj” o posluchače. Posluchačovy požadavky budou jazýčkem na misce vah existence jednotlivých kateder, a to nejen v našem oboru. Katedry poskytující pouze všeobecně vzdělávací přehled (což všichni považujeme za samozřejmost) budou během několika příštích let bez šancí, nebo budou vzdělávat jen průměrné posluchače.

Není totiž pravdou, že ve velkých mezinárodních centrech pracují na modelech libovolného horizontálního či časového měřítka v hydrostatické či nehydrostatické verzi výhradně specialisté na numerické metody, tedy matematici. Naopak žádoucí jsou meteorologové – specialisté, mající samozřejmě ucelený přehled o oboru, doplněný speciálním zaměřením na soudobou statistiku, numerickou matematiku, fyziku či dokonce i chemii, o přízemní vrstvě ani nemluvě. Poněkud spornější je specializace na technické prostředky pozorování jevů.

Přístrojová technika a její důsledná komputerizace je na MFF UK úplnou popelkou. A to je škoda. Řada dosud „ne­přímo odvozovaných” parametrů a veličin je již nyní přímo měřena. Zatím dostupné výsledky odkrývají nové pohledy na řadu jevů. K jejich analýze jsou nutné nové statistické metody stejně jako u syntetických pohledů na asimilaci dat, post-processing a řadu dalších disciplín.

Je nesporné, a to s panem docentem Zikmundou souhla­sím, že počet hodin je limitujícím faktorem při sestavování učebních plánů a že tento počet hodin, má-li se postihnout celý obor kurzovními přednáškami, v podstatě ani nestačí. Z tohoto faktu je však třeba vyvodit závěry směřující k pro­filaci katedry, k jejímu zaměření na dvě tři disciplíny a ostat­ní přenechat jiným specializujícím se katedrám. Dobře vím, že pokud byla federální republika, konzultovaly katedry v Praze a Bratislavě svoje učební plány, snažily se, aby se ani na jedné nepřednášelo méně disciplín, i když třeba nebyli k dispozici odborníci na dané katedře. Obě katedry si vzá­jemně vypomáhaly a využívaly též externích pracovníků SHMÚ, ČHMÚ a ÚFA AV ČR. Celý problém by bylo možné řešit při zachování současného stavu, pro který horuje do­cent Zikmunda, vypsáním většího počtu seminářů a nepo­vinných přednášek.

Jsem přesvědčen, že během nejbližších let dojde k vý­raznému posunutí myšlení jak v ČHMÚ, tak na Katedře MFF UK, dojde ke konzultacím nejen mezi Prahou a Bra­tislavou, ale i mezi katedrami vysokých škol České republiky tak, aby nedocházelo k úbytku posluchačů nebo k jejich odchodu na studie do zahraničí. Stejně tak doufám, že si pracovníci katedry vychovají svoje nástupce, kteří se budou věnovat nejen vědecké činnosti, ale i promyšlené a cílené pedagogické činnosti.

Domníval jsem se, že vedoucí katedry ve svých odpo­vědích zdůrazní vznik školy numerických předpovědních metod, školy, která vychovala řadu vynikajících odborníků, kteří na svých nových pracovištích dále rozvíjejí tuto prob­lematiku, a to jak v ÚFA AV ČR, ČHMÚ, či v posledních letech i v zahraničí. Profesor Brandejs, využívající svých rozsáhlých znalostí a prozíravé intuice, rozvíjel systematicky tuto školu. Byl hluboce přesvědčen o perspektivě tohoto oboru, jeho prosazování nebylo jednoduché, protože proti němu stála jako monolit hradba klasických synoptiků od Chebu až po Košice. Navíc je pozoruhodné, že to nebyl ani Američan, ani Angličan či Rus, kdo napsal první uce­lenou učebnici numerických předpovědních modelů, ale právě prof. Brandejs, a navíc, listujeme-li v Meteorolo­gických zprávách šedesátých a sedmdesátých let, stěží ob­jevíme ěíslo, ve kterém by nebyl zveřejněn příspěvek Brandejse nebo jeho prvních žáků.

V osmdesátých letech nelze opominout rozsáhlou publi­kační činnost J. Bednáře se zaměřením na tematiku přízemní vrstvy atmosféry. Výsledky vyústily do modelu rozptylu a přenosu antropogenních ingrediencí. Model vypracovaný Vaším kolektivem převzal ČHMÚ. J. Bednář vychoval řadu zdatných následovníků, z nichž někteří se uplatňují v me­zinárodních projektech a R. Bubnová byla zvolena Komisí pro atmosférické vědy SMO reportérkou problematiky pří­zemní vrstvy atmosféry v rámci Pracovní skupiny krátko­dobých numerických předpovědí.

Myslím též, že úloha, kterou sehrává J. Kalvová se svými žáky v rámci Národního klimatického programu není též zanedbatelná. Činnost M. Baťky při formulaci a hlavně realizaci numerického modelu Českého hydrometeorologického ústa­vu je dostatečně známá a není ji třeba zde znovu deklarovat. Domnívám se, že pověstná skromnost vedoucího katedry pana docenta Zikmundy je zbytečná.

Nejpodstatnější však je, že po smrti prof. Brandejse chybí na katedře profesor a jediný doktor věd není původem me­teorolog, ale matematik. Chci věřit, že tento nedostatek bude v brzké době napraven, a to jak v zájmu katedry, tak tradic české meteorologie.

Miroslav Škoda, MZ 1994/6, ročník 1947, str. 191-192