ROZHOVOR S DOC. RNDr. OTAKAREM ZIKMUNDOU, CSc.

ROZHOVOR S VEDOUCÍM KATEDRY METEOROLOGIE A OCHRANY PROSTŘEDÍ MATEMATICKO-FYZIKÁLNÍ FAKULTY UK DOC. RNDr. OTAKAREM ZIKMUNDOU, CSc.

1. Pane docente, jakou tradici má studium meteorologie a klimatologie na Matematicko-fyzikální fakultě UK, jak se měnilo v průběhu let jeho zaměření v návaznos­ti na praktické požadavky?

Tradice na vysokých školách většinou znamená, že delší dobu se věnuje zvýšená pozornost některému směru vědního oboru, která se promítne též do výuky. V meteorologii by to např. mohlo být řešení teoretických otázek, problematika měřících metod, záření, změny klimatu, studium jevů ve vysoké atmosféře atd. V takto nebo podobně úzce vyhra­něných směrech katedra tradici nemá, i když možná v po­vědomí odborné veřejnosti se považují za tradici otázky spojené s řešením objektivizace předpovědi počasí. Osobně se domnívám, že důležitější „tradicí” je poskytování zá­kladních znalostí, které jsou v souladu se současnými poznatky oboru. Proto se nezbytně náplň studia měnila a do značné míry se přizpůsobovala požadavkům, které Světová meteorologická organizace doporučovala pro vysokoškolsky vzdělané pracovníky v oboru.

2. Můžete stanovit na základě obsahového zaměření výuky určité významné dílčí etapy, které charakte­ristickým způsobem ovlivnily nejen způsob výuky, ale i „kvalifikaci” absolventů?

Jak jsem se zmínil, výuka meteorologie na Matematic­ko-fyzikální fakultě UK v Praze se přizpůsobovala novým vědeckým poznatkům a požadavkům praktické služby. Kromě dobrého přehledu přes meteorologii (vyjímaje ná­mořní meteorologii, příp. biometeorologii), myslím, že absolventi mají solidní znalosti např. z otázek týkajících se znečištění atmosféry, antropogenních vlivů na klima a jeho změny, příp. i využití matematických a statistických metod při řešení praktických úloh. Mnohdy se proto mohou uplatnit i mimo obor. Výuka za několik desítek let se po­stupně přizpůsobovala zejména požadavkům praxe. Proto nechci stanovovat určité dílčí etapy ve změnách, ostatně nejsem velkým příznivcem nějakých revolučních změn, ze­jména ne ve výuce.

3. Po roce 1989 došlo v našem oboru k důležitým změ­nám (kvalitní výpočetní technika, zavedení automa­tických pozorovacích systémů aj.). Někteří z absolventů katedry se úspěšně prosadili i v zahraničí, o čemž svědčí např. spolupráce s Météo France na vývoji modelu ALADIN. Jaký je Váš názor na tyto kontakty a na do­sažený posun v odborné přípravě?

Po mnoha letech výrazné izolace je třeba každý mezi­národní kontakt na řešení vědeckých úkolů uvítat a rozumně podporovat. Otázka je ovšem formulována v příliš úzké ná­vaznosti na model ALADIN. Jedná se o jednorázovou akci. i když vzhledem k rozsáhlosti trvá několik let; nemyslím, že nějakým podstatnějším způsobem by se měl měnit obsah výuky posluchačů meteorologie na fakultě. Pokud je mi známo, ale mohu se mýlit, spolupráce spočívala především v matematicko-technických úkolech a nikoliv ve formulo­vání modelu po meteorologické stránce. Domnívám se, že v podobné spolupráci by mohli úspěšně vystupovat i absolventi jiných směrů na Matematicko-fyzikální fakultě UK, např. matematického nebo fyzikálního modelování, příp. i teoretické fyziky. Z tohoto důvodu tedy nepokládám za významné měnit obsah výuky meteorologie.

4. Rozdělení Československa se nijak nedotklo výuky meteorologie a klimatologie v České republice. Do­mníváte se, že výuka na přírodovědeckých fakultách v Brně a Praze a na Vaší fakultě pokrývá potřeby výzkumných a provozních ústavů, nebo si myslíte, že by bylo žádoucí více diferencovat výuku, např. pod­statně intenzivnějším studiem matematiky a kyberne­tiky u Vás?

Požadavky a potřeby výzkumných a provozních ústavů týkající se meteorologie jsou velmi rozsáhlé. Další dife­renciace u tak malého oboru, jakým meteorologie je, není únosná. Nelze přece vychovávat úzce zaměřeného speci­alistu pro nějaké místo, na které možná ani nebude chtít v budoucnosti nastoupit a nenastoupí. Pokud se týká intenzivnějšího studia matematiky a kybernetiky v rámci meteorologie, nemyslím, že je možné a nutné. Pokud ústavy požadují hlubší znalosti v těchto směrech, mohou zaměstná­vat absolventy jiných zaměření, o nichž jsem se zmínil v předcházející otázce.

5. Jaký je zájem o studium meteorologie – má vzestup­nou nebo sestupnou úroveň? Domníváte se v této sou­vislosti, že nový vysokoškolský zákon počítající s pří­spěvky rodičů na studium ovlivní počet zájemců o obor, který rozhodně nelze považovat za finančně atraktivní?

Zájem o studium meteorologie je již řadu let na přibližně stejné úrovni. Výjimkou byl jen rok 1991, kdy po uvolnění tehdejších studijních předpisů se přihlásil „rekordní” počet posluchačů. Odhadnout další vývoj zájmu studentů o me­teorologii není snadné, zejména v souvislosti s předpoklá­daným „školným”. Objevuje se totiž tendence, a to nikoliv pouze v meteorologii, že posluchači po úspěšném ukončení studia a získání příslušného vysokoškolského diplomu od­cházejí do finančně atraktivnějších zaměstnání mimo obor. Tato tendence bude zřejmě trvalejšího rázu a na trhu práce bude výrazně ovlivňovat nástup odborníků do specializo­vaných institucí.

6. Jaká je úroveň spolupráce s Českým hydrometeoro­logickým ústavem z hlediska dlouhodobých zkušenos­tí i současného stavu?

Spolupráci s Českým hydrometeorologickým ústavem mohu posuzovat pouze z hlediska katedry. Podle mého ná­zoru byla několik desítek let na velmi dobré úrovni, a to nejenom v rámci vědecké spolupráce, ale i po pedagogické stránce (externí učitelé a členové zkušebních komisí z pra­covníků ČHMÚ, praxe studentů o prázdninách na praco­vištích ČHMÚ apod.). Současný stav jistě lépe posoudí představitelé ČHMÚ, osobně se domnívám, že spolupráce se nezhoršila, případně podstatně nezměnila.

7. V roce 1995 uplyne 90 let od doby, kdy V. Bjerknes zformuloval fyzikálně-matematické podmínky pro nu­merickou předpověď počasí. Po neúspěšném Richardsonově pokusu ve 20. letech došlo sice k zapomnění této metody, ale s rozvojem výpočetní techniky po dru­hé světové válce došlo k bouřlivému rozvoji předpo­vědních metod a výsledky jsou nepopiratelné. Domní­váte se, že je možné i nadále aplikovat klasickou nor­skou synoptickou školu na výsledky numerických me­tod? Jste nakloněn myšlence, že pojem klasické fronty se z numerických předpovědních metod vytrácí?

Zpochybňovat výsledky fyzikálně matematických metod  pro předpověď tlakového a teplotního pole na několik dní dopředu nemůže žádný soudný odborník, protože ve všech směrech vysoce překonávají možnosti klasické norské školy pri předpovědi tzv. synoptické situace. Ovšem využití pojmu „fronta” při předpovědi počasí není ve sporu s objektivními předpovědními výsledky celkové situace. Fronty jsou určitou zvláštností atmosféry a zatím mi není známo, že by byly vhodným způsobem zahrnuty do objektivního předpovědního procesu. Dosavadní zmenšování kroku sítě na několik málo desítek kilometrů při řešení prognostických soustav je totiž spíše matematickou formální otázkou než fyzikálním vyjádřením reality front. Ostatně dosavadní pozorování oblačnosti z družic dokazují, že v převážné většině případů jsou modelová schémata norské školy správná. Bude záležet na prognózním úředníkovi, jak bude schopen využít všech údajů a znalostí k zpřesnění předpovědi počasí. I kdyby v budoucnosti pojem fronty zmizel z předpovědi počasí, myslím, že trvale zůstane ve znalostech meteorologických odborníků. Jinou otázkou je, zda se v současné době pojem fronty zbytečně nezneužívá.

8. Jste spokojen s výsledky katedry, kterou řídíte? Myslíte si, že je uspokojivě zajištěna kontinuita výuky v nejbližších letech s ohledem na věkovou skladbu učitelů?

Spokojenost s výsledky nějakého pracoviště je vždy ne­bezpečná, a to ať se jedná o vědecká, školská nebo jiná pracoviště. Sebeuspokojení nemůže vést k rozumnému po­kroku, pouze k stagnaci nebo úpadku. K druhé části otázky podotýkám pouze to, že jistá kontinuita bude pravděpodobně zajištěna. Svědčí o tom totiž některé shrnující publikace, jejichž autory jsou mladší pracovníci katedry. Skladbu uči­telů bohužel nebylo možné a ani není možné podstatněji ovlivnit. Dříve to byly ideologické zábrany kombinované s umělými představami o perspektivních a ne­perspektivních oborech, v současné době jsou to především málo přitažlivé platy začínajících pracovníků vysokých škol.

Rozhovor připravil Miroslav Škoda, srpen 1994, MZ 1994/5, ročník 47, str. 129-130