Cyklus přednášek a rozhovorů o meteorologii.

Ústav pro meteorologii a klimatologii university Karlovy v Praze zahájil právě cyklus přednášek a rozhovorů o meteorologii. První v této sérii byla přednáška RNC Jiřího Föerchtgotta: O orograficky podmíněném vlnění atmosféry (dlouhá vlna) dne 14. listopadu 1947.

Přednášející podal výklad k úkazu překážkových mraků t. zv. moazagotlů a t. zv. rotorů, t. j. válcových vírů, které vznikají na závětrných stranách horských masivů. (obrazová příloha tohoho čísla Meteorologických zpráv zachycuje takovou situaci na Tatrách.) Vědecky zkoumal tyto úkazy jmenovitě Joachym Küttner na Krkonoších a popsal je v článku Die Role der Tropopause bei der Zyklogenese (Beiträge zur Physik der fr. Atmosphäre, 26; 1940), kde podal též teoretický výklad, jehož i přednášející převážně použil. Küttner předpokládá existenci přízemní a výškové invere, aby vzniklo vinění atmosféry. Teplý vzduch klouže po inversní ploše, stoupá před hřebenem hor a klesá za nimi. Dynamickým podtlakem nastává před pohořím zvýšení hladiny přízemního chladnějšího vzduchu a opačným účinkem tlakovým nastává na závětrné straně snížení hladiny přízemního vzduchu. Kinetická energie pohybujícího se vzduchu (rychlost proudění vzduchu na Sněžce bývá až 25 m za vteřinu) se zvětšuje na závětrné straně ještě o potencionální energii padající vzdušné hmoty, takže na inversní ploše, na níž vzdušná hmota dopadá, vznikají stojaté gravitační vlny. Rozličná rychlost větru v teplém výškovém proudu a chladném přízemním vzduchu deformuje tvary vln, překlápí sousední vrcholy a tvoří rotory v hladině přízemní inversní plochy. Promícháváním chladného přízemního vzduchu s teplým výškovým vzduchem se zvyšuje teplota pod inversní vrstvou a snižuje se teplota v horní části vírové vrstvy, takže v rotorech vzniká adiabatický gradient. K udržení rotace válcového víru stačí při adiabatickém gradientu jen malé množství energie, které dodává výškový proud. Je-li vzduch dostatečně vlhký, projevují se válcové víry živou a velmi pohyblivou oblačností. Řady rotorů v přízemním závětrném prostoru hor jsou tedy stálým průvodním zjevem föhnové situace a vlnivého proudění vzduchu.

Analogicky podle zákonů hydrodynamických vysvětluje Küttner vznik vlnění na inversi výškové: předpokládáme-li, že v počátečním stadiu měly všechny částice vzduchu mezi oběma inversemi stejnou rychlost pohybu, pak vznik vlny na spodní inversi způsobuje zrychlení částic nad vrcholem vlny a tím dynamický podtlak, který zároveň sníží hladinu výškové inverse. Obdobně pak v místě snížení hladiny přízemní inverse nastává zvednutí inverse výškové. Stojaté vlny na výškové inversi jsou tedy vůči vlnám přízemním horizontálně o půl vlny posunuty. Dosahují-li vrcholy vln v teplém vzdušném proudění kondensační hladiny, dávají vznik protáhlým čočkovitým mrakům (AItocumulus lenticularis).

Föhnové mraky za Krkonošemi tvoří někdy i několik poschodí a horizontálně se členi až v šest rovnoběžných řad přibližně stejně vzdálených.

Vertikální rozsah orograficky podmíněného vlnění atmosféry sahá až do stratosféry. Dokazuje to jednak plachtový let před alpským föhnovým mrakem do výšky 11.400 m, jednak souvislost zjevu t. zv. „perleťových oblaků“’ (20–30 km výšky), jak ji uvádí prof. Mohn a prof. Störmer. Podle Störmera i „svítící noční oblaka“’, která se vyskytují ve výšce až 80 km, jeví charakteristické znaky föhnových mraků.

Po přednášce p. J. Förchtgotta sledované se zájmem jak našimi meteorology, tak i zájemci z kruhů plachtařských, se rozpředla živá rozprava, která zdůraznila nutnost vzájemné spolupráce a výměny zkušeností. Se strany odborníků (pp. Dřevikovský, dr Jílek, dr Papež, dr Vesecký a dr Veselý) bylo konstatováno, že Küttnerovy předpoklady nebývají vždy splněny a že spolupráce meteorologů s plachtaři mohla by tu ještě mnohé objasnit, případně uvést na pravou míru.

Cyklus přednášek a rozhovorů o meteorologii pokračoval dne 27. XI. 1947 přednáškou doc. dr Aloise Zátopka: Mikroseismy a pohyb tlakových extrémů a dne 11. XII. 1947 přednáškou RNC Jaroslava Píchy: Sluneční činnost a její vliv na počasí. O přednáškách podáme opět zprávu na tomto místě.

V lednu a v únoru 1948 cyklus pokračuje těmito přednáškami: 1. I. 1948 RNC Jan Brádka: Hodnocení kvality krátkodobých prognos. 29. I. 1948 prof. Jiří Antropius: Hodnocení a vyčíslování výškových barogramů pro plachtařské účely. 12. II. 1948 RNDr Pavel Uhlíř: Rosa jako meteorologický faktor.

Začátek přednášek vždy v 17 hod. Přednášky se konají v posluchárně meteorologického ústavu Karlovy university v Praze II, U Karlova 3/II. posch.

Zprávy, MZ 1947/5, ročník 1, str. 127