Nebyl však „teoretický fyzik”, kterého si Hanzlík přál, a proto přešel o rok později do Státního ústavu meteoro­logického (SÚM) v téže budově.

V říjnu 1925 byl promován na doktora přírodních věd na základě dizertace Vzdušné proudy ve vyšších vrstvách atmo­sféry nad střední Moravou, jejímž posuzovatelem byl vedle prof. Hanzlíka i geograf prof. Švambera [B], V SÚM se nej­prve spolupodílel na budování tehdy začínající předpovědní služby. V letech 1926-1928 byl přechodně zaměstnán v mete­orologické sekci Vojenského leteckého ústavu studijního v Praze, kde publikoval studii [2], první práci o proudění ve volné atmosféře nad Československem, a zabýval se mj. meteorologickými aspekty leteckého neštěstí v Pardubicích v říjnu 1926 [3].

Obr. 2 Titulní list z publikace Vzduchové hmoty ve vyšších vrstvách atmo­sféry nad Republikou československou [2].

Po návratu do SÚM pracoval v klimatologickém odděle­ní, později se stal jeho vedoucím. Do té doby spadají jeho prv­ní zevrubná zpracování unikátní sekulární pražské teplotní řady [9, 13], která započal za spolupráce dr. O. Seydla, po­sledního tamního pozorovatele z řad astronomů. Ke klemen­tinské řadě se později vracel a stala se mu celoživotním osu­dem. Málo je známo, že o průběh teplot vzduchu v minulosti se začal zajímat po pověstné zimě 1928/29, nejtužší ve 20. století, kdy jednak prověřoval v terénu reálnost čs. abso­lutního minima – 42,2 °C, jednak ji souborně zhodnotil [G, CH, J, 5]. Prvá hodnocení sekulárního kolísání teplot vzduchu v Praze podle dosavadní 1651eté teplotní řady pak publikoval na počátku války [10, 11].

Zlom v jeho životní dráze přinesla první poválečná léta v souvislosti s hodnocením postojů během německé okupace. K. Dubec k 95. výročí narození dr. Hlaváče napsal: „Vedení SÚM, resp. HMÚ, se k němu zachovalo obzvláště nepěkně. Nejprve byl doslova vyšíván z Prahy již v květnu 1945 pro údajnou kolaboraci s nacisty za války – později prokázal svou nevinu, v padesátých letech někteří charakterově nízcí pra­covníci HMÚ usilovali o jeho uvěznění atd. Všechny je ves­měs přežil.” [C[. Nicméně sám Hlaváč uvedl, že z Prahy ode­šel v roce 1946 [30] a jednotné nejsou ani názory pamětníků; proto jsme se snažili dohledat dobová fakta, což se nakonec podařilo [A].

Dr. Hlaváčovi bylo vytýkáno, že sympatizoval s Němci, zdravil nacistickým způsobem, vlastnil legitimaci Svazu pro spolupráci s Němci, nutil zaměstnance k velkému výkonu atp. Celý spis s obviněním ze SMÚ, podepsaný přednostou ústavu dr. A. Gregorem, předaný očistné komisi pro veřejné zaměst­nance, shrnoval podezření, že jmenovaný se dopustil služební­ho přečinu podle dekretu prezidenta republiky E. Beneše č. 105/45 Sb. V něm je kromě řady individuálních názorů Hla­váčových kolegů a podřízených např. výtka, že v r. 1941 dedi­koval 2. díl Teplotních poměrů Prahy [ 13] nejen k šedesátinám svého bezprostředního nadřízeného prof. dr. R. Schneidera, přednosty Ústředního meteorologického ústavu pro Čechy a Moravu, nýbrž i k témuž životnímu jubileu direktora Reichswetterdienst dr. A. Meye, šéfmeteorologa pro Čechy a Moravu (který ovšem překvapivě nebyl členem NSDAP).

Obr. 3 Úvodní strana z práce Inverse na Šumavě v Čechách mezi 11. až 25. prosincem 1932 [6].

K tíži mu byly mj. přičítány rovněž dvě pasáže ze služeb­ního oběžníku, kde dr. Hlaváč zařadil do náplně jedné skupi­ny svého oddělení také sestavování tabulek a mapek periodic­kých hlášení „pro Reichsamt fiir Wetterdienst a jiné ústavy” (F. Bauer, Slovensko, Hydro-odděl.) atd. Dále závěrečný apel, že je „v nynější době nutno, aby každý z nás vykonal ješ­tě více, než je předepsáno, máme-li všem požadavkům na naše oddělení kladeným plně dostáti. ” [A]

V září 1946 uznala očistná komise V. Hlaváče pro někte­rá udání vinným ze služebního přečinu a potrestala, přeložením na jiné služební místo a zmenšením základního služného na dobu 3 roků o 50% “. Po odvolání jej vrchní očistná komi­se v červnu 1947 osvobodila ze dvou bodů obvinění, zmenši­la srážky z platu o 10 % a konstatovala, že jeho jednáním ne­vznikla nikomu žádná škoda. Tím však celá záležitost nekon­čila.

Po nástupu komunistického režimu v únoru 1948 byl dr. Hlaváč dán v dubnu na dovolenou s „čekatelným” a v srpnu 1948 byl s ním rozvázán pracovní poměr. V září jeho kauza přišla znovu na přetřes trestní nalézací komise Ústředního národního výboru hl. m. Prahy a byl uznán vinným přestup­kem podle tzv. malého retribučního dekretu č. 138/45 Sb. (stí­hajícího menší provinění proti národní cti) za táž obvinění, za něž už byl jednou trestán v roce 1946: tentokrát byl odsouzen k peněžitému trestu 150 000 – Kčs, k trestu na svobodě v trvá­ní 10 měsíců a k veřejnému pokárání. Soudní praxe však už připomínala Kafkův Proces, protože údajně veřejné líčení se konalo v nepřítomnosti obviněného. Odvolací řízení se dlou­ho vleklo – do května 1951, kdy byl nejprve na základě žádos­ti o milost uložený trest zmírněn a v důsledku prezidentské amnestie K. Gottwalda nebyl vykonán [A].

Co dodat s odstupem více než půl století? Že dr. Hlaváč, znalý němčiny, patrně komunikoval i jako vedoucí největšího ústavního oddělení trochu horlivěji s představiteli německých úřadů než běžný zaměstnanec. Pokud občas zdravil ve službě pravou rukou, bylo to striktně vzato podle dvou oběžníků z ministerstva. Rozhodující však asi bylo, že byl nepochybně velmi pracovitý a pedantický člověk, z dnešního hlediska workoholik, který měl vyšší nároky na přesnou docházku i práci nejen pro sebe, nýbrž i pro své podřízené bez ohledu na režim, což se samozřejmě nelíbilo. A ohlédneme-li se zpět na nedemokratičnost soudnictví od roku 1948, lze si jen přát, aby „Vítězný únor” už nebyl trvalým zdrojem inspirace, jako se ještě chtělo rok před listopadem 1989 na stránkách Meteo­rologických zpráv.

Po odchodu z Prahy žil V. Hlaváč v Jivně u Českých Budějovic, kde se stal od března 1949 pozorovatelem klima­tologické stanice, založené 3 roky předtím. Tady pracoval jako klimatolog pro bývalý Zemský národní výbor, četné kraj­ské a okresní národní výbory, poté byl pracovníkem Státního ústavu pro rajónové plánování a nakonec Stavoprojektu České Budějovice. Pro různá místa Čech a Moravy zpracoval asi 75 různých klimatologických posudků a studií, z nichž nejvýznamnější je rozsáhlá a podrobná Klimatografie kraje České Budějovice, dílo dodnes nepřekonané. V letech 1954-1960 působil i jako externí učitel na Pedagogickém institutu v Českých Budějovicích.

Po „odchodu do důchodu” se opět věnoval klementinské řadě – od revize a převodu originálních dobových záznamů s latinskými a německými poznámkami do formálně nové databáze přes statistické zpracování s pomocí mechanické kalkulačky až po studie o kolísání klimatu. Na toto téma také publikoval a přednášel na několika mezinárodních konferen­cích, jichž se mohl v uvolněnější atmosféře 60. let zúčastnit. Hodnosti kandidáta věd dosáhl v roce 1970, v 71 letech; obha­joba doktorské dizertace mu již nebyla z politických důvodů povolena, práce byla však publikována [30]. A až od této doby se aktivně podílel na činnosti vědeckých společností, přede­vším meteorologické, ale také zeměpisné, astronomické a bioklimatologické. Jen slabou náplastí bylo jeho jmenování čestným členem Čs. meteorologické společnosti při ČSAV. Se svojí meteorologií zůstal spjat až do konce života jako pozo­rovatel stanice v Jivně, kterou vedl téměř 40 let. Zemřel 28. dubna 1987 v Českých Budějovicích.