1. MÍSTO PŘEDMLUVY
Vážená redakční rado!
Vím, že příspěvek, který si vám dovoluji zaslat, je poněkud kacířský, nebo, abych mluvil současným (ošklivým) jazykem, poněkud kontroverzní. Mohu mít dokonce pochybnosti o tom, zda do časopisu, jehož posláním je přinášet zprávy o nejnovějších pokrocích české (a snad stále i slovenské) meteorologie, vůbec patří. Nepřináší žádné nové objevy, ale pouze pocity, s nimiž z aktivní služby odchází jeden stárnoucí letecký meteorolog. Proto vám slibuji, že se na nikoho z vás nebudu zlobit a dokonce ani mračit, pokud můj příspěvek odmítnete. Zároveň si dovoluji upozornit, že článek nepíši proto, abych dostal poslední honorář. Toho se předem zříkám, nepřijmu jej a prosím, aby byl použit někde, kde to bude meteorologii prospěšnější.
S veškerou úctou vás zdraví níže podepsaný.
Laskaví čtenáři!
Jak vás znám, jistě jste si přečetli i předešlý odstaveček, ačkoli vám nebyl určen. Proto vám již nemusím vysvětlovat, o co v následujícím příspěvku půjde. Chci jen upozornit, že jej považuji za nepřístupný všem mladým meteorologům nebo adeptům meteorologie do 35 let a kolegům a kolegyním od 35 do 45 let přístupný jen se svolením rodičů, nebo jejich zákonných zástupců a příslušných nejbližších nadřízených.
Srdečně vás zdraví váš bývalý kolega N.
2. PROČ JSEM CHTĚL BÝT LETECKÝM METEOROLOGEM
Na gymnáziu nám pan profesor Mládek vyprávěl o žáku, který chtěl studovat meteorologii. Když se jej zeptal proč, odpověděl ten mladý muž: „Pane profesore, já chci, aby ty předpovědi počasí byly lepší!“ Jmenoval se Miroslav Škoda.
Také mne, jako žáka výcviku pilota bezmotorových letadel, meteorologie okouzlila. Měl jsem to štěstí, že mi moji učitelé věnovali několik knížek o letecké (dnes bych řekl spíše plachtařské) meteorologii, seznámili mě s meteorologem a plachtařem dr. Házou – a bylo rozhodnuto. Vždyť vše vypadalo tak krásně a jednoduše. Pak se mi (zřejmě nedopatřením) podařilo proplout úskalími Matematicko-fyzikální fakulty UK a stal jsem se promovaným meteorologem.
Ale ani na vysoké škole, okouzlen krásami meteorologie, jsem ještě neprokoukl záludnosti této dámy. Srdce mě nejvíce táhlo k meteorologii synoptické, která tehdy byla samozřejmým základem k letecké meteorologii, ale obdivoval jsem i meteorologii dynamickou, i když na pohrávání si s jejími nádhernými rovnicemi můj intelekt nestačil. Přesto jsem měl k těm, kdo dokázali vyvíjet první předpovědní modely, nesmírnou úctu.
Vše uvádím jen proto, aby laskavý čtenář viděl, že i já jsem meteorologii chtěl dělat „aby ty předpovědi byly lepší“. Měl jsem na mysli zejména předpovědi pro létání, kterým jsem se po celou svou aktivní službu věnoval, ať už jejich tvorbě v nepřetržitém provozním kolotoči, nebo později přemýšlení o tom, jak je s novými vstupními podklady zlepšovat.
3. ČTYŘICET ROKŮ V LETECKÉ METEOROLOGICKÉ SLUŽBĚ
Když jsem se na letišti v Ruzyni „učil leteckým meteorologem“, měli jsme kromě aktuálních přízemních a výškových map k dispozici jedině faksimilovou předpověď přízemní synoptické situace na 24 hodin z centra v Offenbachu. Teprve v druhé polovině 60. let se začaly vysílat předpovědi AT 500 hPa, nejprve na 24 hodin a později i na 48 hodin. To už bylo něco! V té době byla na naše pracoviště zavedena další „věc“, které jsme si velmi považovali: paralelní výstup z radaru, kontrolujícího letecký provoz nad letovou oblastí Praha. Výhodou byla možnost nepřetržitého sledování vývoje kupovité oblačnosti, nevýhodou to, že radar byl určen ke sledování letadel a zobrazování oblačnosti bylo technicky potlačováno.
Nebudu zde vyjmenovávat, jak nám postupně přibývaly technické prostředky a předpovědní materiály získávané jako výstupy z numerických modelů, to by byla látka na samostatný článek (viz [1]).
Celých těch 40 let, vždy když mi předpověď „kiksla“, tj., když se počasí začalo ubírat jiným směrem, než jsem předpokládal (a to rozhodně nebyl řídký jev), jsem si říkal: „Až…“. A doplňoval jsem: až budu mít víc zkušeností, až budeme mít častěji obrázky z družic, radarové odrazy, ale hlavní „až“, ke kterému se upínaly mé naděje, bylo dostatečné množství numericky předpověděných polí, zejména v husté síti uzlových bodů.
Myslím, že v současnosti má meteorolog k dispozici jak většinu dostupných technických prostředků, tak i předpovědních materiálů z několika center, i vlastní počítačovou techniku. A tak si zase musím pokládat otázku: Jsou výsledky mé práce (snad ale mohu klidně použít i zájmeno naší) výrazně lepší a uspokojují uživatele?
4. POKUS O ODPOVĚĎ NA PŘEDEŠLOU OTÁZKU
Myslím, že na předchozí otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Zejména obrovský rozvoj numerických předpovědí polí meteorologických prvků posunul o ohromný kus kupředu střednědobou předpověď. Jestliže od průkopníků této předpovědi u nás, Zdeňka Gregora a Honzy Brádky, byla velká odvaha, když se jen na základě synoptické zkušenosti pokoušeli předpovídat na pozítří a popozítří, dnes můžeme trend vývoje počasí předpovídat na 6 až 10 dnů, pochopitelně, že ne vždy se stoprocentním úspěchem. Ale jsou případy, že modely odhalí významnou přestavbu proudění prakticky na týden dopředu. To považuji za největší pokrok meteorologie v uplynulých třiceti letech.
Ani všeobecná předpověď „na dnes odpoledne a na zítra“ na tom není tak nejhůře. Kolegové mi asi dají za pravdu, že nejméně problémů je s předpovědí větru. Též předpověď „místy odpoledne přeháňky, k ránu ojediněle mlhy“ obvykle vyjde, i když uživatele by asi zajímalo, jestli ta přeháňka nebo mlha bude právě u nich ve Lhotě. Nejproblematičtější je asi předpověď minimálních a maximálních teplot, protože ta souvisí s množstvím oblačnosti. Předpověď oblačnosti (viz dále) je přes veškeré obrázky z družic a radarové odrazy stále největším problémem. Dalším problémem je předpověď skupenství srážek při teplotách okolo 0 °C a namrzajících srážek. Vždyť tady záleží doslova na desetinách °C, a to nejen v přízemní vrstvě, ale v celé spodní troposféře. A pokud jde o ukládání pevných srážek, pak záleží i na toku tepla z půdy.
Ale co „předpověď na teď“ neboli nowcasting a předpověď bodová a nebo liniová? Je vůbec současná meteorologie se všemi svými technickými prostředky schopna uspokojit neobyčejně náročné požadavky uživatelů? O tom chci uvažovat v dalších kapitolách.
5. NĚKTERÉ POŽADAVKY NA PŘEDPOVĚDI PRO LETECTVÍ
Budu se zmiňovat především o požadavcích na bodové předpovědi. Tak např. dohlednost pro hodnoty 700 m a méně má být předpověděna s přesností ±200 m, nad touto hranicí s možností odchylky do ±30 % z předpovídané hodnoty. U oblačnosti je podstatné, zda jsou jí 4/8 a méně (ta není provozně významná), nebo 5/8 a více, protože ta už provozně významná je. U provozně významné oblačnosti s výškou základen do 120 m může být odchylka ±30 m, nad touto hranicí opět do ±30 % z předpovídané hodnoty. Pro směr větru je tolerance ±30°, pro rychlost ±2,5 m.s-1 pro hodnoty do 12,5 m.s-1, nebo ±20 % z předpovídané hodnoty pro rychlosti vyšší (tyto podmínky platí též pro nárazy větru).
Pokud jde o počasí, musí být předpověděny bouřky, srážky mírné nebo silné intenzity, namrzající srážky jakékoliv intenzity, zvířený sníh a některé další jevy, které se u nás naštěstí prakticky nevyskytují. Složky pečující v zimním období o stav letištních ploch ovšem vyžadují výstrahu „na každou vločku“.
6. PROMĚNLIVOST METEOROLOGICKÝCH PRVKŮ
V roce 1995 byl na letišti v Ruzyni instalován nový a zatím nejdokonalejší automatický měřicí systém AWOS firmy Vaisala. Dráhovou dohlednost a tlak vzduchu měří na pěti stanovištích vzdálených od sebe 1-2,5 km, oblačnost a vítr na třech stanovištích, teplotu a vlhkost na jednom stanovišti. Terminál s nepřetržitě měřenými hodnotami je k dispozici i na pracovišti prognózního meteorologa. Tak letecký meteorolog dostal možnost sledovat nejen časovou, ale i prostorovou proměnlivost jednotlivých prvků.
Často jsem při službách, pokud mi to ostatní povinnosti leteckého prognózního meteorologa dovolovaly, sledoval obrazovku, a to jak při přechodech front, tak i v případech, kdy se „makrosynopticky“ v atmosféře vůbec nic nedělo. Časová i prostorová proměnlivost jednotlivých prvků se mi zdála neuvěřitelná. Při frontálních situacích mě to tolik nepřekvapilo, při těch ostatních ano.
O proměnlivosti oblačnosti jsem si nedělal iluze ani předtím – AWOS jen potvrdil mé pochybnosti o využitelnosti výstupné kondenzační hladiny pro předpověď základen vrstevnaté oblačnosti. Jednotlivé vrstvy oblačnosti se totiž nad měřicí body nasouvají a opět mizí naprosto nepředvídatelně, a to v různých hladinách.
Také dohlednost (přesněji řečeno dráhová dohlednost, protože právě ta je na obrazovce AWOSu indikována) je prostorově i časově nesmírně proměnlivá. Souvisí to jistě s vlhkostí a se směrem a rychlostí přízemního větru, ale rozhodně ne tak jednoznačně, jak nás o tom informují učebnice synoptické a letecké meteorologie. Nebudu zde uvádět příklady, protože by to byla látka pro samostatný článek.
Pokud jde o vítr, nepřekvapilo mě kolísání rychlosti a směru při turbulentním proudění, ale spíše kolísání rychlosti při situacích s malým tlakovým gradientem v noci. Z rychlosti 2-3 m.s-1 se vítr během několika minut zcela utiší a za nějaký čas se bez zjevné příčiny znovu rozfouká. Tato okolnost je nepříjemná právě vzhledem k předpovědi vzniku mlhy. Pokud jde o teplotu vzduchu, udivilo mě, že „bubliny“ teplého a chladného vzduchu neexistují jen ve dne při termické konvekci, ale i za hluboké zimní noci při stabilním zvrstvení, kdy jsem pozoroval změny teploty o 2-3 °C během 5-10 minut.
Je snad jen logické, že z toho všeho na mě silně začala dotírat otázka, je-li toto předpověditelné a zda je možno jednotlivé prvky předpovídat s přesností, jakou požaduje ICAO a náš předpis L-3 (viz kap. 5).
7. OBJEKTIVNÍ PŘEDPOVĚDI METEOROLOGICKÝCH PRVKŮ
Nebudu se v této kapitolce zabývat výsledky globálních modelů, protože jejich přínos jsem zhodnotil již v kap. 4. Zaměřím se na modely na omezené oblasti (LAM), nejen počítané, ale i prezentované v síti uzlových bodů s krokem 50 km nebo méně. Pomineme-li výsledky modelu ALADIN, prezentované systémem RETIM v dosti těžko čitelné formě, bylo to až v letech 1996-1998, kdy meteorologové dostali ve vyhovující formě výsledky modelu ALADIN (intranet) a modelu německého (DWD) ve formátu T4 nebo GRID/GRIB v kartézské síti uzlových bodů. Přímo nadšení ve mně pak vzbudilo publikování prognózních TEMPů modelu ALADIN a časových vertikálních řezů některých prvků na síti intranet.
Předpovědi pole tlaku vzduchu redukovaného na nulovou nadmořskou výšku (model DWD) jsme využívali jednak k předpovědi tzv. oblastního tlaku QNH (vysvětlení tohoto pojmu najde zvídavý čtenář v [2]) a dále k výpočtům geostro- fického větru, který slouží jako prediktant k předpovědi přízemního větru na několika letištích v ČR (metoda je popsána v [3]). Po několik let byly využívány výsledky globálního modelu, v posledním roce pak modelu LAM. Předpovědi oblastního QNH nedělají větší problémy (předpovídá se jen na prvních 24 hodin). Předpověď tlakového gradientu pro výpočet geostrofického větru se využívá na 48 hodin a zde je patrný dost podstatný rozdíl v kvalitě předpovědi na prvních 24 hodin a na dalších 24 hodin. Zatímco v prvém případě je gradient předpověděn úspěšně v 80-90 % případů, ve druhém je to již jen okolo 70 %. Časová tíseň mi bohužel nedovolila objektivně porovnat rozdíl kvality mezi předpověďmi globálními a LAM, ale subjektivní dojem je ten, že předpovědi LAM nejsou nijak výrazně lepší.
Kvalita předpovědí pole teploty ve volné atmosféře je uspokojivá. Odchylky předpovědi od skutečnosti větší než ±2 °C jsou spíše výjimkou. O kvalitě předpovědi teploty v „hladině meteorologické budky“ to však již rozhodně říci nejde. Rozdíy, zejména v minimálních, ale někdy i maximál¬ních teplotách o 2-4 °C jsou poměrně běžnou záležitostí a zdá se mi, že ani jeden z výše zmíněných modelů na tom není nějak výrazně lépe.
Velké naděje jsem vkládal do předpovědí srážek produko-vaných modely v husté síti uzlových bodů. Jako leteckému meteorologovi mi nešlo ani tak o množství srážek, jako o jejich prostorové a časové upřesnění. Dnes by se moje pocity daly označit jako smíšené. Zažil jsem třeba to, kdy model ALADIN předpověděl velmi přesně vznik nočního mezosynoptického konvektivního systému, ale daleko častější byl pocit zklamání. Předpovědi srážek na jeden šestihodinový interval se velmi často od sebe výrazně liší u obou modelů, nebo se u téhož modelu podstatně liší předpověď na jeden interval počítaná z dvou různých výchozích termínů. Z vlastní praxe vím, že se nelze spolehnout ani na to, že na určitý interval předpovídají v určitém prostoru srážky oba modely – nemusí spadnout ani kapka (vločka), a naopak v případě, že ani jeden model srážky nepředpokládá, můžete parádně zmoknout. Pokud jde o rozdíly v předpovídaných a skutečných množstvích srážek, odkazuji na článek J. Pavlíka [4]. Suma sumárum tohoto odstavce: využití předpovědí srážek k jejich časovému i místnímu upřesnění považuji za dosti problematické (zde již slyším své přátele J. Kopáčka a M. Škodu, jak se mnou hluboce nesouhlasí).
Perspektivu předpovědních TEMPů ALADIN jsem viděl jednak ve využití pro předpověď konvekce, jednak pro předpověď vzniku mlh. Plachtařští meteorologové budou namítat, že pro předpověď konvekce jsou tyto předpovědi nepoužitelné, protože v podstatě nepředpoví jednotlivé zadržující vrstvy ve volné atmosféře. To je samozřejmě pravda, nicméně hrubou informaci o zvrstvení a o rozložení vlhkosti s výškou mi dají. Nemohu tedy od nich čekat přesnou předpověď konvekční kondenzační hladiny nebo horních hranic oblačnosti, ale to, zda konvekce bude vysoká (bouřková), nebo nízká, se s jistou pravděpodobností dá předpovědět i na příští den. Pokud jde ovšem o relativní vlhkost v přízemní vrstvě a její využití pro předpověď vzniku mlh, pak musím opět mluvit o zklamání. Předpověď poměrů v přízemní vrstvě (viz výše o teplotě) bude asi ještě nějaký čas problémem i pro modely v husté síti uzlových bodů.
Shrnuto: Ačkoliv jsem pevně věřil, že model musí být chytřejší než meteorolog, v případě krátkodobé předpovědi mě „život“ přesvědčil, že to nemusí být vždy pravda. Navíc, tu pro leteckého meteorologa nejdůležitější vlastnost vzduchu – průzračnost, nebo přímo dohlednost – mi dosud, pokud vím, žádný model nepředpoví.
8. POŽADAVKY ZÁKAZNÍKŮ A MOŽNOSTI SOUČASNÉ METEOROLOGIE
V současné době se z uživatelů většiny našich předpovědí jak v letectví, tak i v některých jiných odvětvích, stali zákaz¬níci, protože za naše produkty musí platit. To samozřejmě silně zvyšuje jejich nároky na naše předpovědi.
Teď konkrétněji k některým našim produktům, nejen leteckým.
Bodové předpovědi pro letectví
Můžeme je rozdělit na dvě skupiny. První tvoří předpovědi s platností od 9 hodin („krátký“ TAF) až po 24 hodin („dlouhý“ TAF). Zde jsou jednak určité možnosti ve vyjadřování času změny (u trvalé změny se její interval může pohybovat od jedné do tří hodin a nesmí přesáhnout čtyři hodiny, přechodné změny se mohou vyskytovat od intervalu jedné hodiny až po interval platnosti celé předpovědi). Navíc u méně pravděpodobných jevů má meteorolog (v současnosti, bohužel, dosti omezenou) možnost vyjádřit pravděpodobnost přechodných změn. Podle kritérií uvedených v kap. 5 je požadováno 80 % úspěšných předpovědí pro vítr, dohlednost a počasí a 70 % pro oblačnost. U těchto předpovědí vidím v současnosti jeden velký koncepční nedostatek. V roce 1996 byla při novelizaci kódu TAF zrušena možnost uvádět jevy, které meteorolog očekává jen s pravděpodobností 10 nebo 20 %, protože údajně jsou pro uživatele nezajímavé. Když se však potom posádka s nějakým takovým jevem setká (např. zimní noční bouřka), tak křičí, že na výskyt takového jevu nebyla v předpovědi upozorněna.
Do druhé skupiny bodových předpovědí patří tzv. přistávací předpovědi. Jejich platnost je pouhé dvě hodiny a vydávají se každých 30 minut. Jde tedy o skutečný nowcasting. Požadavkům přesnosti podle kap. 5 musí vyhovovat 90 % předpovědí každého prvku. Na letišti v Ruzyni provádíme vyhodnocování těchto předpovědí a lze říci, že naše předpovědi zmíněnému požadavku vyhovují, i když u oblačnosti je to „s odřeným hřbetem“ (okolo 90 % úspěšných předpovědí). Pro srovnání vyhodnocujeme i předpovědi z některých jiných letišť a úspěšnost našich předpovědí je srovnatelná s úspěšností předpovědí pro letiště Frankfurt nad Mohanem a slabě převyšuje úspěšnost na jiných letištích. Toto hodnocení je ale trochu klamné a vysoké úspěšnosti jsou dosahovány jen proto, že zahrnují i spoustu bezproblémových předpovědí. Jakmile bychom zkoumali předpovědi v situacích s nízkými dohlednostmi nebo oblačností, s proměnlivým a nárazovitým větrem, jsou výsledky (a nejen naše) podstatně horší (třeba i 60-70 %). Lze tedy říci, že tyto předpovědi jsou určitým „podvodem“ na uživateli, protože současná meteorologie není schopna ve složitých situacích dát předpovědi v požadované kvalitě ani na tak krátký časový interval.
Systém výstrah pro letecký provoz
Zde se mi jako nejproblematičtější jeví výstrahy na dva jevy – namrzající srážky a sněžení. O problematice předpovědi namrzajících srážek byla stručná zmínka v kap. 4. Chtěl bych jen dodat, že praxe mne poučila, že namrzající srážky nemusí vypadávat jen tehdy, je-li nad vrstvou záporných teplot při zemi vrstva s kladnými teplotami, ale díky možnosti existence přechlazených vodních kapek se směle vyskytují i když v celé vrstvě atmosféry teplota nevystoupí nad -5 °C.
Rovněž předpověď sněžení pro určité místo je velmi obtížná a to i na krátké období. Jak známo, v zimě může sněžit z „každého cáru“ a tak mnohdy oblačnost, z níž slabě sněží, nemusíme na radaru vůbec vidět. A o problematice odhadu množství srážek na základě numerických předpovědí (i LAM) jsem se již zmínil v kap. 7.
Liniové předpovědi
Sem patří zejména předpovědi pro zimní údržbu silnic a dálnic, produkované synoptickou službou. Zde se projevují problémy bodových předpovědí zmíněné u výstrah na sněžení a namrzající srážky v ještě složitější formě, protože tady jsou těch „bodů“ desítky až stovky km, a proto je nemusím znovu rozebírat.
Všeobecné výstrahy
Zde mi leží na srdci zejména výstrahy na extrémní srážky. Vřele souhlasím s názory, které k této problematice vyslovil v článku [4] J. Pavlík. Proto jen stručné shrnutí. Na velkoplošné srážky frontálního, cyklonálního a orografického původu lze s jistou pravděpodobností a s určitým časovým předstihem výstrahu vydat. Předpověď konkrétního množství srážek, kterou by potřebovali hydrologové pro povodí jednotlivých toků, je však vzhledem k tomu, co bylo konstatováno v kap. 7, značně problematická.
Výstraha na extrémní srážky z konvektivní oblačnosti vydaná s takovým předstihem, aby uživatelům k něčemu byla, je však prakticky nemožná. Vzpomeňme na nejznámější případ z poslední doby: Orlické hory 1998. Neumím si představit mistra, který by předpověděl, že mezosynoptický konvektivní systém zůstane nad prostorem několika desítek km2 asi 10 hodin, že ovlivní prakticky jen povodí dvou horských říček (Zlatý potok a Bělá), a že např. povodí jen asi 5-7 km vzdálené Kněžné zůstane téměř nedotčeno. A takových případů, kdy ani pečlivé sledování radaru vám nepomůže k tomu, abys¬te řekli, že za deset či dvacet minut bude na daném místě silná přeháňka, a zda bude trvat deset minut nebo šest hodin, bych měl v paměti více.
9. CO Z TOHO VŠEHO VYPLÝVÁ?
V předešlých kapitolách jsem, stručně řečeno, chtěl upozornit na to, že možnosti současné meteorologické prognózy, při všech dostupných vymoženostech ještě zdaleka nestačí na to, abychom zákazníkovi mohli říci, že na určitém místě bude přesně tak či onak. My to vždy můžeme předpovídat jen s větší či menší pravděpodobností.
Loni v září jsem na semináři ČMeS v Pasohlávkách vyslechl velmi pěknou přednášku pana kolegy L. Metelky, ve které pohovořil na toto téma. V současnosti již byla i publikována [5].
Proto bych chtěl apelovat:
a) na kolegy, kteří se meteorologickou předpovědí zabývají, aby zejména v bodových a liniových předpovědích, ale i všeobecných, které nemají předpisem stanovenou formu (jako, v tomto směru, bohužel, předpovědi letecké), preferovali pravděpodobnostní vyjádření předpovědi před deterministickým,
b) na „kapitány“ meteorologie (a to nejen naší, české, ale i na ty, kteří jednají s uživateli mezinárodně, např. v ICAO), aby s nimi jednali otevřeně a vysvětlili jim, co meteorologie umí a co dosud ještě nemůže. Myslím, že by to odstranilo mnohá rozčarování na straně zákazníků a mnohý stres na straně meteorologů.
10. ZÁVĚREM
Milá meteorologie,
Ty děvko krásná, ale nevděčná, dokud jsem neprohlédl Tvou věrolomnost, bylo mi s Tebou dobře. Teď se však s Tebou loučím bez slzy v oku. Zato po kamarádech, které jsem díky Tobě poznal, po těch se mi stýskat bude.
Sbohem. Kdysi Tvůj Zdeněk Novák.
Literatura
[1] Novák, Z. : Z historie meteorologického zabezpečení civilního letectví v České republice. Meteorol. Zpr., 48, 1995, č. 1, s. 18-21.
[2] Novák, Z. – Staša, P: Poloautomatická předpověď oblastního tlaku vzduchu QNH. Meteorol. Zpr., 47, 1994, č. 1, s. 26-29.
[3] Novák, Z.: Předpověď přízemního větru na některých letištích. Meteorol. Zpr., 44, 1991, č. 4, s. 97-102.
[4] Pavlík, J.: Problematika využívání meteorologických podkladů pro varovnou službu. Meteorol. Zpr., 54, 2001, č. 1, s. 5-7.
[5] Metelka, L.: Optimalizace kategoriálních předpovědí. Meteorol. Zpr., 54, 2001, č. 2, s. 39-45.
Zdeněk Novák, MZ 2001/6, ročník 54, str. 186-183