Autor Vincente Barros. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. 168 s. Edice Kolumbus, sv. 181. ISBN 80-204-1356-1.
Kniha Vincente Barrose, doktora meteorologie a profesora klimatologie na Fakultě exaktních věd Univerzity Buenos Aires, je dílem, které se přístupnou formou snaží seznámit širší veřejnost s příčinami současného stavu klimatu a jeho dalšího vývoje. Vše nasvědčuje tomu, že ke klimatickým změnám dochází a nadále bude zřetelněji docházet. Autor v 11 kapitolách předestírá nespočet objektivních důkazů faktografického charakteru o současném stavu a informuje, co můžeme očekávat v budoucnu. A budoucnost, pokud se klimatických změn týká, bude ovlivněna řadou faktorů, zejména hospodářským vývojem včetně technologických inovací, demografickými trendy i politickým řešením sociálních otázek. Globální klimatické modely (GCM) vycházející z poznatků o navyšování koncentrací skleníkových plynů v minulém století predestinují např. globální zvýšení teploty zemského povrchu o 2 až 3 °C po roce 2060. V současné době se na emisích skleníkových plynů podílí energetika 48 %, emise fluorchlorderivátů uhlovodíku (tvrdé freony) 24 %, kácení lesů 13 %, zemědělská činnost 9 % a zbývajících 6 % pochází z manipulace s organickými odpady a z některých průmyslových procesů.
O různých aspektech klimatického systému a problematiky skleníkových plynů pojednávají „osvětově“ pojaté kapitoly 2, 3 a 4, nazvané Klimatický systém, Příčiny nestálosti klimatu a Skleníkové plyny a aerosoly. Autor dokumentu je, že klima není statické, mění se působením přírodních vlivů v časovém měřítku od měsíců po miliony let. V posledních staletích je stále patrnější ovlivňování podnebí způsobované lidskou činností. V kapitole věnované skleníkovým plynům je popsán jejich transport a životnost, geochemický cyklus a bilance, emise a koncentrace v atmosféře i antropogenní zdroje emisí.
V dalších dvou kapitolách – Vývoj klimatického systému v minulosti a Klimatické změny v průmyslové éře – se autor zabývá vývojem klimatu v předhistorickém období, tj. v období, ze kterého nejsou písemné památky, přes vývoj v období prvních civilizaci až po současnost. Velmi zajímavá je úvaha o okolnostech zániku vikingské civilizace v Grónsku kolem roku 1500 (nepočetné mocenské elity nebyly schopné reagovat na změnu přírodních podmínek) a současné výzvě nastolované změnou klimatu, způsobenou lidstvem samotným. Autor dochází k závěru, „že nebude-li naše globální společnost schopna jiného pojetí než striktně ekonomického, mohla by se stát obětí své vlastní dynamiky“. Tyto závěry potvrdil ve vyčerpávající analýze i Mezinárodní panel pro klimatickou změnu (IPCC) ve své závěrečné zprávě.
Argumentace kapitoly Klimatické změny v 21. století se opírá převážně o poznatky získané ze závěrů globálních klimatických modelů (GCM), které matematicky simulují převážnou část fyzikálních procesů v hydrosféře, atmosféře, pedosféře, kryosféře a biosféře. Předpokládané zvýšení globální teploty o 2 až 3 °C by se projevilo ve zvýšení průměrné hladiny moře (50–60 cm), hydrologii (krize vodních zdrojů, ohrožení pobřežních území, záplavy, sucha), ekosystémech, v zemědělství, zdravotnictví a v neposlední řadě i v politické rovině (konflikty).
V závěrečných kapitolách jsou prezentovány možnosti zmíněni následků probíhajících i příštích změn klimatu, včetně přijatých politicko-ekonomických opatření (kapitoly Technologický pokrok a změny klimatu, zájmy jednotlivých odvětví, zájmy ideologické a národní, Reakce institucí). Autor konstatuje: „…S použitím technologií, které se v současnosti nabízejí, bychom emise SP mohli značně snížit. Toto snížení je ovšem omezeno především ekonomickými faktory… Zmírnit expanzi aktivit, které produkují značnou část emisí skleníkových plynů, je obtížné, jelikož jsou přímo spjaty s energetikou a výrobou potravin.“ Svoje přesvědčení formuluje Baros v závěrečných větách takto: „Technologické inovace nám snad dovolí získat několik desetiletí, a dokáží tak krizi klimatu oddálit. Podstata problému však nebude nikdy vyřešena, dokud nebudeme schopni čelit dvěma nejdůležitějším příčinám této krize: demografické explozi a růstu nadbytečné spotřeby.”
Kniha V. Barrose je vyváženým kompendiem současných poznatků na téma klimatické změny. K věrohodnosti přispívají i grafy, které vhodně doplňují text a znázorňují trendy jednotlivých složek, faktorů a jevů.
Nelze opomenout doslov od Jaroslava Rožnovského. Na 11 stránkách je podána přesvědčivým způsobem podnební charakteristika České republiky včetně možného vývoje. Kdo vytvářel nějaký obdobný sukus, potvrdí, že jde o velmi obtížný odborný úkol – jenom škoda, že je schován pod anonymním názvem doslov.
Zdeněk Horký, MZ 2006/6, ročník 59, str. 196