Historie a současnost hydrometeorologické služby na jižní Moravě

Příspěvek k dějinám Českého hydrometeorologického ústavu. Autoři Karel Krška a Václav Vlasák. Praha: Český hydrometeorologický ústav 2008. 256 stran. Cena 300 Kč. ISBN 978-80-86690-52-0

Recenzovaná publikace jako dosud jediná velmi komplexně a podrobně popisuje dějiny hydrometeorologické služby na jižní Moravě. Kniha o formátu A4 na velmi kvalitním křídovém papíru se 163 obrázky (fotografie, mapy, tabulky a grafy) je rozdělena do pěti kapitol včetně úvodu (kap. 1), po nichž následují ještě doslov, literatura, jmenný rejstřík a anglické resumé s popisy obrázků.

Základní rozčlenění tvoří tři časové úseky, a sice Hydrologie a meteorologie na Moravě před rokem 1895 (kap. 2), mezi roky 1895 a 1954 (kap. 3) a hydrometeorologická služba na Moravě od roku 1954 do současnosti (kap. 4). Poslední kapitola 5 pak popisuje vedoucí pracoviště a jeho personální vývoj. Zvolená časová hranice konce 19. století odpovídá založení hydrografického oddělení zemské správy politické v Brně, spadající pod Ústřední hydrografickou kancelář ve Vídni. Druhý časový mezník pak znamená zřízení Hydrometeorologického ústavu (HMÚ) se sídlem v Praze.

Kapitola 2, podobně jako i kapitoly následující, je rozdělena do několika částí. Pojednává o nejstarších zprávách týkajících se vodstva na Moravě, počátcích meteorologických pozorování, pokusech o využití moravských řek k plavbě a s tím souvisejících příčinách zaostáváni meteorologie i hydrologie oproti území Čech (hlavně z nemožnosti provozovat říční plavbu na malých tocích), moravských vědeckých společnostech a o fenologii. Zvláštní část je věnována mj. i Řehoři Mendelovi.

Kapitola 3 začíná vydáním organizačního statutu rakouské hydrografické služby, která vznikla po důrazných peticích inženýru a vědeckých pracovníků adresovaných říšské radě ve Vídni, vyvolaných velkou povodní na Dunaji v roce 1890. Následující části se zmiňují o instrukcích a pokynech hydrografické služby a jejich výsledcích, tvorbě ročenek (na pozoruhodně vysoké odborné úrovni) a hydrologických podkladech pro investiční rozvoj. V té souvislosti stojí za zmínku mj. i dlouhodobý záměr vybudovat plavební cestu Dunaj-Odra-Labe.

Další části této kapitoly se týkají vzniku a činnosti Státního ústavu meteorologického (SÚM) a hydrologického (SÚH) brzy po vzniku Československé republiky v roce 1918. Zemědělsko-meteorologická služba včetně fenologie a pedologicko-hydrologické výzkumy se pak dotýkají hlavně specifických zvláštností podnebí jižní Moravy (mj. i častému nedostatku vody v suchých obdobích). Dále jsou popisovány organizační změny za německé okupace v roce 1939 a pak znovu v poválečném období po roce 1945.

Kapitola 4 je nejrozsáhlejší a začíná založením Hydrometeorologického ústavu a jeho organizačním vývojem, který prošel v dalších letech mnohými změnami. To vše autoři přehledně zaznamenávají i s důvody, které k těmto změnám vedly. Vznikem střediska HMÚ v Brně roku l970 v nové budově pak začal mnohem rychlejší rozvoj komplexního hydrometeorologického pracoviště (kap. 4.3), což je patrné z následujících částí, kde se popisuje a hodnotí mnohostranná činnost jednotlivých pracovišť. Na této brněnské pobočce se na rozdíl od jiných věnuje zvláštní pozornost mj. podzemním vodám, krasové hydrologii, plaveninám a splaveninám i jakosti vody.

Konečně poslední kapitola 5 se zmiňuje o personálním vývoji a posloupnosti vedoucích pracovníků, ředitelů a přednostů. U této kapitoly je vhodné poznamenat, že na hydrometeorologickou službu, její činnost a osoby, zejména na vedoucích místech měly samozřejmě – zdvořile řečeno – nezanedbatelný vliv politicko-ekonomické poměry v naší zemi a jejich náhlé změny, což autoři zpravidla jen decentně a s jistou noblesou naznačují. Není snad ani třeba připomínat, že teprve po roce 1989 mohl ČHMÚ ve větším rozsahu získávat novou výpočetní techniku, přístroje, provádět automatizaci měření a přenos dat, čímž konečně dohnal vyspělé státy v Evropě.

Za nejvýznamnější osobnost je považován ing. dr. Miroslav Čermák, vynikající hydrolog, který patřil i mezi hlavní iniciátory a autory světově uznávané třídílné publikace Hydrologické poměry ČSSR. Po dobu 16 let (1949–1965) vedl brněnskou pobočku. V seznamu literatury je také uveden např. i největší počet jeho publikací (41).

Při hodnocení uvedeného obsahu publikace, který autoři stručně shrnují v doslovu (s. 205–206), je třeba zdůraznit, že jednotlivé části kapitol jsou logicky rozčleněny a svým rozsahem vyváženy, což u tak – bez nadsázky řečeno monumentálního díla – je nutno zvlášť ocenit. Práce na publikaci trvaly mnoho let bez jakékoliv předlohy, neboť zatím nic podobného na oblastních pracovištích ani v Praze nebylo vytvořeno.

Samotní autoři uvádějí několik důvodů, proč je dílo tak obsáhlé (s. 8). Při jeho pročítání pozorný čtenář dojde k názoru, že i tak velký rozsah rozhodně netrpí rozvláčností. Autorům se také podařil neobyčejně záslužný počin, a sice sestavit přehled důležitých prací (i nepublikovaných), které napsali zejména odborníci na brněnském pracovišti. Do literatury čítající 722 položek (!) jsou zahrnuty: knihy, učebnice, výzkumné zprávy, studie, návody, směrnice, ročenky, úřední listiny, zákony, vyhlášky, personální přehledy aj. Tím se stala tato publikace unikátní s mnohostranným využitím. Autoři si byli přesto vědomi i jisté „nespravedlnosti“, kdy poněkud opomíjeli pracovníky klasických provozních úkolů na úkor citací autorů nově řešených problematik.