Praha: Ministerstvo životního prostředí. Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., 2009. 332 stran. ISBN 978-80-85116-59-5. Náklad 5 000 výtisků.
Ve formátu 52 x 62cm vydaný desetikilogramový atlas ukazuje minulost, současnost a svým způsobem i budoucnost naší krajiny. Jde o dílo vskutku monumentální, na kterém se podílelo 357 vědců ze 133 institucí, včetně 12 odborníků z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ). Atlas obsahuje více než 1 300 vyobrazení, většina map je v měřítku 1 : 500 000, další v měřítku 1 : 300 000 (výřezy jsou ve velkém měřítku), grafy, ilustrativní fotografie. Pojmy s faktografickou návazností jsou odborně definovány – např. u mapy výskytu tropických dnů je uvedena definice výskytu. Kromě češtiny je průvodní text paralelně publikován i v angličtině.
Realizace projektu byla velmi náročná s ohledem na redigování díla, spočívajícím v širokém rozsahu tematického zaměření, technické náročnosti zpracování nových map, plnění termínových limitů. Rozpočtové náklady dosáhly téměř 50 milionů (40 milionů stálo zpracování, 9 milionů tisk a distribuce).
Bližší představu o publikaci nám podá stručná obsahová charakteristika knihy roztříděné do osmi Samostatných celků (debaty o členění do jednotlivých kapitol zabraly údajně šest měsíců):
1. Krajina _ předmět studia. Co je krajina, z čeho se skládá, historické a současné dokumenty o krajině.
2. Geografická poloha. Stručný přehled přírodních, ekonomických a kulturních hodnot evropské krajiny, základní informace o ČR.
3. Historická krajina. Formování státu a správy území od 12. století, procesy změn v krajině, vývoj využívání krajiny, historická přírodní rizika (např. historické klima a povodně v českých zemích, důlní neštěstí, historické sesuvy, historické zemětřesení).
4. Přírodní krajina. Energie, ovzduší, geologické podmínky, reliéf, vodstvo, půdy, rostlinstvo a živočišstvo, typy přírodní krajiny.
5. Současná krajina. Obyvatelstvo, sídla, osídlení. Ekonomické aktivity v krajině (zemědělství, průmysl, doprava). Využívání krajiny.
6. Krajina jako dědictví. Ochrana přírodní krajiny (chráněná přírodní území, jeskyně, památkové stromy, geologické a geomorfologické lokality, přírodní parky, ohrožené druhy živočichů). Ochrana kulturního dědictví (památky od pravěku). Přírodní a kulturní významnost krajiny.
7. Krajina jako prostor pro společnost. Přírodní a antropogenní rizika – seizmicita, ohrožení zemědělské půdy, klimatická rizika – vesměs z období 1961–2000: přírodní mráz, tropické dny, srážky > 30 mm/h, dny s kroupami, dny s mlhou, meteorologické sucho, epizody sucha. Eroze povodí malých vodních toků při různých průtocích (1881–2003). Kvalita životního prostředí: monitorovací síť kvality venkovního prostředí s naměřenými daty převážně z provenience ČHMÚ.
8. Krajina v umění. Reprodukce čtyřiceti pěti obrazů českých malířů 19. a 20. století uvedené esejem Reflexe české krajiny ve výtvarném umění z pohledu krajinného ekologa Jana Laciny. Jde o jakýsi bonus s kultivačními účinky – díky autoři!
V předmluvě k publikaci tehdejší ministr životního prostředí Ladislav Miko uvedl, že vydáním Atlasu krajiny by mohla být zacelena mezera spočívající v neexistenci základního díla, tj. národního atlasu České republiky. V tomto směru splní vydaný atlas očekávání a zejména státní správě i specialistům
poslouží v komparativním rozhodování. Pokud se týká širší veřejnosti, dovolím si zapochybovat: jde o takový „náklad“ multidisciplinárních informací prezentovaných ve formátu velmi neschůdném, jenž často neumožňuje studium v klasické sedící poloze u stolu, že i poučený uživatel se s touto publikací patrně mine. (Formát ovšem vyplynul z pragmatických potřeb: rozsáhlé mapy by byly na menším formátu nečitelné.) Stejně tak lze pochybovat o naplnění poněkud přepjaté teze vyslovené v předmluvě, že atlas bude sloužit … „školám všech úrovní k vzdělávání žaků a studentů“. Tato konstatování však neznevažují stěžejní smysl díla: podat celistvý obraz České republiky v tradičních krajinných polohách, ale i v socioekonomických souvislostech a specializovaných projevech a ukazatelích, zabíhajících až k překvapivým detailům, např. o plodnosti a mortalitě obyvatelstva. Úzce orientovaný znalec jistě najde důvod ke kritice, že jeho obor přišel zkrátka na úkor jiného, ale to je u publikací tohoto typu obvyklé. Problém spíše vidím v propagaci této publikace – měla by být soustavná, včetně informace, kde je atlas k dispozici veřejnosti.
Poznámka nakonec. Patrně záměrně se slovo krajina vyskytuje v sedmi z osmi názvů kapitol. Vidíme v tom jistý ozvláštňující, filozofický přesah, láskyplnost. A jedna z kapitol nese název Krajina jako dědictví. V jakém stavu bude zachována?
Zdeněk Horký, MZ 2011/5, ročník 64, str. 136