Taťana Míková, Alena Zárybnická, Pavel Karas, Michal Žák, 2018. Brno: CPress se společností Albatros Media, a. s. 240 stran, ISBN 978-80-264-2304-1
Když se před 12 lety zničehonic objevila na knižním trhu (mimo jiné zásluhou České televize) publikace Skoro jasno, jistě se nezaradovali jenom televizní diváci, kteří předtím pozorně sledovali třináctidílný vzdělávací cyklus stejného názvu, ale i mnozí další zájemci o meteorologii a přírodní vědy vůbec; starší z nich se dříve určitě zajímali o podobně zaměřený seriál Jiřího Grygara Okna vesmíru dokořán. Nebylo divu, protože televize svými technickými prostředky má jedinečnou možnost autenticky představit probíranou problematiku a ponořit do ní diváka. Nemůže však, a snad ani nechce, nahradit dobře a poutavě napsanou knihu, ke které se čtenář může vrátit kdykoliv, zatouží-li po poznání a utříbení svých představ. Proto je žádoucí, aby z vysílaných vzdělávacích pořadů vycházela i tištěná díla. A v meteorologii právě takovým spisem byla knížka Skoro jasno napsaná trojicí zkušených televizních moderátorů P. Karasem, A. Zárybnickou a T. Míkovou.
Její úspěch a současně nedostatek obdobné literatury na domácím trhu přivedl uvedené odborníky k nápadu sepsat další pojednání sice podobného zaměření, ale většího tematického rozsahu a s četnými novými poznatky, které první kniha nestačila zahrnout. Tak přišla koncem roku 2018 na svět kniha Když se blýská na časy s podnázvem Počasí a klima u nás i ve světě. Vzhledem k jejímu obsahu a celkovému uspořádání ji rozhodně nelze považovat za druhé vydání ranějšího díla, jak by se leckdo mohl domnívat, je opravdu prací samostatnou. Autoři původní tvůrčí kolektiv rozšířili o čtvrtého člena, meteorologa Michala Žáka, napůl moderátora předpovědi počasí v České televizi, napůl vysokoškolského učitele, a udělali dobře. Z textu však nelze poznat autorský podíl jednotlivých členů kolektivu.
Recenzovaná kniha je účelně rozdělena do 16 nečíslovaných kapitol a mnoha podkapitol, takže je přehledná. Z názvů kapitol, z nichž některé uvedu, je zřejmé i pojetí knihy a míra popularizace vědy:
Jak je teplý vzduch, Proč fouká vítr, Slunce svítí a hřeje, Numerické modely a aplikace ČHMÚ, Klima kolem nás, Počasí ve staletích, Počasí na vaší zahradě i na druhém konci světa, totéž platí o názvech podkapitol Proč může 100letá voda přijít za rok znovu, Kryštof Kolumbus a hurikán, Za studenou frontou se může oteplit a za teplou ochladit, Něžné jméno ničivého počasí, Není monzun jako monzun, Chcete mít doma vlastní meteorologickou stanici?
Většinu kapitol uzavírá tzv. Nebeská galerie, což je navazující soubor fotografií s výstižnými popisky, převzatý především z fotobanky Shutterstock.
Výběr témat knihy je výborný, objem přinášených faktů je veliký. Již při letmém prolistování zjistíme, že kniha tematicky pokrývá celý rozsah meteorologie a klimatologie a zachází i za jejich hranice (hydrologická předpověď, povodně a sucha, kvalita ovzduší). Text je věcně správný (jak jinak, když je dílem odborníků?), napsán zajímavým, srozumitelným, místy uvolněným a vynalézavým způsobem (hustší vzduch stéká do údolí, a otevřeme-li okno, táhne nám na nohy apod.). Popularizace vědeckých znalostí je přiměřená zájemcům různého vzdělání, aby si každý čtenář z knihy mohl odnést co nejvíc. Je zřejmé, že se autoři dlouholetým každodenním kontaktem s diváky a posluchači naučili hovořit a psát tak, že dovedou zaujmout a že jim lidé rozumějí. To v odborném písemnictví není samozřejmé, psát pro „sprostý lid“ není o nic snazší, než psát pro vědce. K přínosům díla patří anglické názvy základních pojmů probíraných v jednotlivých kapitolách.
Kniha je veskrze moderní, jak čtenář pozná (nahodile vybírám) z pasáží o numerických modelech pro předpověď počasí, družicových systémech, přenosových pásech uvnitř tlakových níží, propadech studeného vzduchu (down- burst) v souvislosti s leteckou dopravou, o regulačních opatřeních v oblasti znečištění ovzduší. O tom, že jde o dílo vysoce aktuální, svědčí v knize uvedené nejnovější národní a světové extrémní hodnoty meteorologických prvků, novelizované mezinárodní třídění oblaků z roku 2017, nebo přesně datované zajímavosti z posledních roků, např. vysoká rychlost tryskového proudění nad Českem kolem 300 km/h z 29. října. 2017, či snímky proudící lávy, které pořídila družice Sentinel 2 ve dnech 23. května a 7. června 2018. Sem patří i návrh označení supertropický den.
Jako protiklad čerstvých informací působí skvělé historické exkurzy v četných kapitolách, jež vykreslují vývoj lidského snažení a poznání a těší zvláště dějepisce meteorologie. Dovídáme se, jak bylo objevováno tryskové proudění, vynalézány geostacionární družice, jakými vývojovými fázemi prošel model ALADIN. Pěkně se čte báje o Ikarově neúspěšném letu i pasáž o představách lidí v dobách, kdy počasí ještě určovali bohové, Aristoteles rozuměl všemu a vyplatilo se znát pranostiky. Text provázejí stovky výmluvných fotografií, grafů a tabulek, z nichž vybírám seznam největších povodní, které zasáhly Česko, tabulky rekordů tropických cyklon, projevů počasí při přechodu atmosférických front, druhů meteorologických stanic a přehled morfologické klasifikace oblaků. Na tomto místě musím vyjádřit radost z popisku fotografie na str. 33 „Důsledky silného větru na Kozlově“. Nejde o vítr, ale o slovo důsledky, které se konečně objevilo v meteorologii a klimatologii, protože jsem měl již obavy, že podobně jako pojem následky je zcela zničilo či převálcovalo silně nadužívané a nemilé slovo dopad.
Často slýcháváme, že žáky to dnes ve škole nebaví, že jim připadá nezajímavá a fádní, že přírodovědné předměty oni vůbec „nemusejí“, a to se projevuje i v malém zájmu o studium některých oborů na vysokých školách. Domnívám, že kdyby učitelé fyziky a geografie měli k dispozici knížku Když se blýská na časy, nemuseli by pro interesantní podněty a látku chodit daleko. Copak může mladé lidi nezajímat ochrana před bleskem, ultrafialovým zářením, k čemu je matematika, meteorologie a informatika v prognózních modelech a superpočítačích anebo alespoň co provádějí červení skřítci a elfové na obloze a jak je to s počasím v cizině, když svět je dnes otevřený a létá se na Kanáry a do Dubaje; mimochodem kapitola o podnebí v různých částech světa je napsána také výtečně.
Když v závěru recenze napíši, že žádné, což znamená i úspěšné dílo se nevyhne nedostatkům, budu se opakovat, ale není tomu jinak ani v posuzované knize, přestože většina vad za moc řečí nestojí. Samozřejmě mi hodně vadí, že autoři ani v tištěné formě neupustili od množného čísla u slova teplota (častěji by měli spíš doplňovat na teplota vzduchu) a stejně jako v televizním vysílání používají výraz teploty (nárůst teplot, vysoké teploty), přestože stavovou veličinou je teplota v jednotném čísle (při televizní relaci po zaslechnutí výrazu maximální teploty – kolik jich je? pět? deset? – odcházím od obrazovky, ale knížku odkládat nechci a trpím). Jen si říkám s Karlem Hynkem Máchou „Dalekáť cesta má! Marné volá- ní!!!“ Ještě nešťastnější je věta mrazivé teploty při nízkých vlhkostech (str. 8). Drobných nedostatků odborných a stylistických je více, např. ostrov chladu se nevyskytuje v terénních nerovnostech, ale ve sníženinách, vzduch neproudí ve směru hodinových ručiček, nýbrž ve směru pohybu hodinových ručiček, typ oblaků, správně druh oblaků, základní rozdíl mezi deštěm a přeháňkou není v druhu oblačnosti, spočívá v jejich charakteru, opakuje se nešikovné vyjádření celá řada teplotních rekordů, pořekadel, velkých měst aj. místo mnohé, četné rekordy atd., někde se píše cyklona, jinde cyklóna. Škoda, že při zmínce o Beaufortově stupnici větru nebyl zdůrazněn rozdíl mezi silou větru a rychlostí větru, který přehlížejí i studenti vysokých škol.
Všechny malé neřesti by byl celkem snadno odstranil odborník, který by nebyl zatížen tvorbou knihy a měl tudíž nadhled. Neudělal by to ovšem ze dne na den, trvalo by to, a já mám neověřený dojem, že právě čas byl nepřítel spisovatelů, že kniha byla dokončována ve spěchu. Usuzuji tak dílem z toho, že jí chybí předmluva, úvodní slovo, zkrátka první lidské oslovení čtenářů, které koneckonců ani nemuselo vzejít z pera autorů (do předchozího spisu Skoro jasno velmi pěknou předmluvu napsal Petr Dvořák), dílem z toho, že rejstřík je neúplný, jako by pojmy do něj byly zařazeny nahodile. Obsahuje např. pojmy Czechglobe, medikán a ventilační index, ale chybí výrazy tlaková níže, tlaková výše, cyklona, anticyklona, bouřka, klima, medardovské počasí, meteorologický radiolokátor, oko cyklony, supertajfun a mnoho dalších, které se v díle vyskytují. (Pojmy jsou rozumně seřazeny podle přirozeného slovosledu, např. tepelný ostrov, solární konstanta, nikoliv ostrov tepelný, konstanta solární.) Vím, že rejstřík je pracná a zdlouhavá záležitost, ale rozsáhlejší kniha nabitá odbornými pojmy pořádný rejstřík potřebuje. Mohl ji také prospěšně uzavírat seznam doporučené vědecké i další meteorologické literatury.
Přes kritické připomínky jsem názoru, že recenzovaná kniha je na vysoké odborné i popularizační úrovni a že by neměla chybět ve školních i soukromých knihovnách. Žádnou zdařilejší českou meteorologii pro všechny neznám.
Literatura:
KARAS, P., ZÁRYBNICKÁ, A., MÍKOVÁ, T., 2007. Skoro jasno. Průvodce televizní předpovědí počasí. Praha: Česká televize, 208 s., ISBN 978-80-85005-78-3
Karel Krška, MZ 2019/5, roč. 72, str. 156-157