Polární záře plála nad Českem
V neděli 5. 11. 2023 večer byla od setmění vidět polární záře. Situaci pro pozorovatele z území Česka komplikovala oblačnost, která v některých místech omezovala výhled na oblohu. Lepší podmínky k pozorování měli na jihu Čech, na Vysočině a na jižní Moravě. Nutný byl také dobrý výhled nad severní obzor a temná obloha.
Polární záři vyvolala chladnější oblaka plazmatu nad povrchem Slunce, které erupce v pátek 3. listopadu vyvrhla do okolního prostoru.
Zatímco polární záře jsou celkem běžné v severských oblastech, v nižších zeměpisných šířkách je jejich výskyt vzácný. V průběhu jednoho slunečního cyklu, který trvá přibližně jedenáct let, se objeví průměrně pět až osm natolik intenzivních polárních září, aby z tuzemska byly pozorovatelné.
„Podle záznamu ve slunečním větru pravděpodobně dorazily hned dvě vlny částic,“ uvedli k nedělnímu úkazu astronomové.
Ve většině případů byla záře pozorovatelná pouhým okem, nicméně opravdová kouzla se často začala odehrávat po vyfocení s dlouhou expozicí, díky které vynikly i méně viditelné svítící oblasti. Krátce před sedmou hodinou večerní už byly sociální sítě zasypané fotografiemi polární záře. Podle ČHMÚ se jednalo o velice silný úkaz, jaký jsme nezažili už roky. Odborníci také zdůraznili, že se jedná o dynamický a proměnlivý jev, jehož viditelnost se může měnit z minuty na minutu.
Zdroj: ČT24, VTM
Jak vzniká polární záře
Polární záře, známá také jako aurora borealis na severní polokouli a aurora australis na jižní polokouli, je přírodní světelný úkaz, který se objevuje v noci na obloze v oblastech blízko zemských pólů. Je to výsledek střetu částic vyslaných ze Slunce, které jsou nesené slunečním větrem, s molekulami a atomy v zemské atmosféře. Když sluneční vítr dorazí k Zemi, je směrován zemským magnetickým polem k polárním oblastem. Částice jsou vedeny magnetickými siločárami k polárním oblastem, kde následně vstupují do atmosféry. V atmosféře se pak srážejí s plynovými molekulami a předávají jim část své energie. Tato energie pak vede k excitaci nebo ionizaci molekul atmosférických plynů, přičemž následná deexcitace vytváří světlo, které pozorujeme jako barevné závoje na noční obloze. Barvy polární záře závisí na typu atmosférického plynu, s nímž se sluneční částice střetávají, a výšce, ve které k tomu dochází. Například kyslík ve vyšších vrstvách atmosféry vytváří zelenou až červeno-fialovou barvu, zatímco dusík způsobuje modré a fialové odstíny. Primárně o barvě rozhoduje nadmořská výška – v nejvyšších výškách dominuje kyslíková červená, pak kyslíková zelená a barvy emitované dusíkem (modrá, fialová a červená), v nejnižších vrstvách srážky omezí emise kyslíku a převládnou barvy emitované dusíkem.
Zdroj: ČT24, VTM
