Svého manžela Sylvestra, se kterým se seznámila během jeho studijního pobytu v Sovětském svazu, si vzala v roce 1957. Vychovali tři děti a dočkali se sedmi vnuků a nejméně deseti pravnuků. Ráda se bavila, účastnila se všech společenských akcí a při těch sportovních byla ochotna za úspěch svého družstva vypustit duši.

Její nástup do práce nebyl bez potíží. V letech po roce 1968 jí její národnost zrovna nepomáhala k navazování dobrých vztahů na pracovišti. Svou nekonfliktní povahou však většinu problémů úspěšně překonala, a především s pracovníky odboru profesionálních meteorologických stanic, kde byla vedoucí v letech 1967 až 1979, pomáhala vytvořit dobrý pracovní tým.

Ze vzpomínek pozorovatelů stanice na Lysé hoře vyplývá, že byla přísnou vedoucí a měla i svérázné kontrolní metody. Dokázala desítky minut ležet ve sněhové závěji, aby se přesvědčila, že obsluha dodržuje termín 01 SEČ při měření srážek, kdy pozorovatele překvapila, a nakonec i pochválila. Po odchodu do důchodu po roce 1989 se věnovala průvodcovské činnosti a spolu s manželem byli aktivní členové meteorologické společnosti a rádi se účastnili všech akcí. Naposledy jsem s Natašou mluvil, když mi upřesňovala moje vzpomínky na Sylvu před osmi lety. Měl jsem ji rád a budu na ni vzpomínat jen v dobrém.

Luboš Němec, Meteorologické zprávy, roč. 77, 2024/4