Při úvahách o typickém sezónním výskytu povodní se často, kromě srpna či února, zvažuje i období Vánoc. Je potřeba zdůraznit, že jejich vymezení je různé. Tradiční Vánoce začínají 25. 12. a končí na svátek Tří králů 6. 1., případně později, například až na Hromnice 2. 2. Možná, že některá nedorozumění ohledně výskytu meteorologických extrémů a jejich četnosti souvisí právě s tím.
Tuto aktualitu věnujeme zmínce o posledních „vánočních povodních“, které se postupně probojovaly i do médií. Přispěly k tomu také evropské události, zejména povodně ve Francii a Německu, a jistě i skutečnost, že zimní povodně u nás už dlouhou dobu nebyly. Přitom ještě v průběhu podzimu nic povodním nenasvědčovalo. Převládalo období s podprůměrným množstvím srážek a také nasycenost povodí byla většinou podprůměrná. To se začínalo měnit ve druhé polovině října, a pak hlavně v listopadu, který již byl jako celek srážkově nadprůměrný. Takže i nasycenost se začala zvyšovat, a to především v horských oblastech.
Na úplném začátku prosince napadl na většině našeho území sníh, a to na ještě nepromrzlou půdu. Nejčastěji napadlo 5 až 25 cm, ale na jihozápadě území a místy i na Vysočině 25 až 65 cm.
Toto poměrně významné množství sněhu postupně odtávalo, a to jak od teplého zemského povrchu, tak zejména i v důsledku stoupajících teplot vzduchu. Docházelo tak k dalšímu nasycení půdy na celém území. Hladiny vodních toků se zvýšily, ale přes velké množství roztátého sněhu možná méně, než by leckdo intuitivně očekával.
Nedlouho před Vánoci začala ale nazrávat potenciálně nebezpečná situace a v předpovědi počasí se objevila výstižná charakteristika: „počasí bude jako na houpačce“. Slovo povodeň padlo již i v postupně vydávaných výstrahách. Hlavní příčinné srážky vypadávaly v období od 19. do 25. prosince. Nejdříve se jednalo o vydatné dešťové srážky a pouze na horách většinou sněžilo.
Od 22. do 24. prosince začalo ale sněžit na frontálním rozhraní i v nížinách a ve vyšších polohách napadlo často i 30 až 60 cm za 24 až 36 hodin. Čerstvý sníh tak znovu ležel na většině území ČR, ve velkém množství na horách a nasycenost byla velmi vysoká. Už v průběhu 24. prosince dorazil teplejší vzduch od jihozápadu a následovala silná obleva. Ta byla navíc doprovázena dalším deštěm, zejména na severních horách i vydatnějším a silným větrem, tedy faktorem, který ještě umocňuje tání sněhu. V Jizerských horách a v Krkonoších vydatné srážky pokračovaly ještě 25. prosince a napršelo dalších 30 až 50 mm.
Srážkovou výjimečnost tohoto období nejlépe vystihují týdenní sumy srážek. Například na hřebenech Krkonoš bylo naměřeno 250 až 300 mm. Hranice 200 mm byla překročena i na hřebenu Šumavy a 150 mm, nebo i více, bylo naměřeno na některých místech v Orlických a Krušných horách. Za zmínku stojí i téměř 100 mm na některých místech Českomoravské vrchoviny. Nejvyšší úhrn srážek za celý měsíc prosinec (423 mm) naměřila stanice Dvoračky v povodí horní Jizery.
Že za takové situace došlo k povodni, není vůbec žádným překvapením. Ostatně ta měla několik fází. První, méně výrazná, odtoková odezva proběhla ještě před svátky. Druhá, mnohem významnější, od 24. do 28. prosince. Pak již hladiny všech zasažených vodních toků klesaly. S výjimkou moravské části povodí Odry byly zasaženy všechny povodí větších vodních toků.
Na mapě vidíme (obr. 1), že nejvyšší, tedy 3. SPA se koncentrovaly na severu a východě Čech a na tocích, které odvodňují Českomoravskou vrchovinu. Třetí vlna proběhla po dalších vydatných srážkách a tání sněhu na horách na začátku ledna.
Z pohledu hydrologického hodnocení měly nedávno proběhlé povodně většinou jen nízkou dobu opakování. Dle prvních vyhodnocení neverifikovaných průtoků nejčastěji pouze jeden až pět let. V profilu Kostelec nad Labem, ale i v některých dalších vodoměrných profilech na menších tocích to bylo až 10 let.
Počkáme si ale ještě na konečné hodnocení, ostatně k tomuto tématu se chceme rozhodně vrátit. Rádi bychom upozornili, že jsme o posledních Vánocích přesto zaznamenali asi nejvýznamnější zimní povodně, a to od dubna 2006. Platí to rozhodně pro dolní Jizeru a střední Labe a tady je jádro našeho sdělení, protože právě zde lze obě povodně porovnávat. Na soutoku Labe a Jizery, poblíž Toušeně se voda Jizery při průtoku kolem 250 m3 ·s−1 (Q2–Q5 ) už obvykle vylívá, do systému starých koryt, která odvádějí část průtoku Jizery daleko za soutok u Toušeně, a to až ke Staré Boleslavi.
K tomu došlo v roce 2006 i o Vánocích 2023. Nyní k tomu přispělo i to, že se na středním a dolním toku Jizery vůbec neuplatnilo snížení kulminací vlivem širokých inundací a štěrkových teras, jak ukazuje obr. 2. Naopak, voda zde stoupala déle a více, než bychom možná čekali. A tak vznikla pro nás výše popsaná velmi zajímavá situace. Průtoky kolem „břehové vody“ jsou z hlediska pochopení proudění ve „skryté deltě“ Jizery totiž nejvýhodnější.
Složitost místní situace a její poznání má pro hydrology praktické využití. Dřívější ukončení provozu limnigrafu v Brandýse nad Labem s touto soutokovou složitostí totiž souvisí.
Na začátku ledna přišla poslední fáze povodně. Ta byla na Labi zhruba stejná jako ta první, ale na Jizeře tentokrát slabší. V následném mrazivém počasí, které udělalo tečku za vánočními povodněmi, meandry zamrzly. Staly se tak na několik dní unikátní bruslařskou dráhou. Bylo tak mnohem snadnější všechna ramena bezpečně obejít po polní „na kost“ zmrzlé půdě a morfologicky definované území lépe poznat. Podrobnější rozbor si ale necháme až na pozdější obsáhlejší recenzovaný článek. Pokud nás nečekají ještě další povodně, pak voda v meandrech bude nyní střídavě zamrzat a jen velmi zvolna zasakovat. Směrem k létu se bude voda víc a víc odpařovat.
Meandry Jizery mohou být zřetelné ještě několik týdnů, či dokonce měsíců. V červnu, tedy dva měsíce po velkých zimních povodních na přelomu března a dubna 2006 jsme letěli s doc. Raudenským snímkovat opuštěnou „jizerskou deltu“. Tak dlouho tehdy voda v meandrech Jizery vydržela. Až nyní, tedy po 18 letech, se naskytla další podobná a velmi vzácná příležitost. Nyní se chystá snímkování oblasti dronem a rovněž pozdější zpracování výsledků. Necháme tedy sebe i vás ještě překvapit.
Libor Elleder, Martin Pecha, Meteorologické zprávy, roč. 77, 2024/1