You are here

Životní jubilea meteorologů od roku 2001

 

Na této stránce přinášíme informace o životních jubileích významných odborníků zejména z oborů meteorologie, klimatologie a čistoty ovzduší z Česka a Slovenska

 


 

KULATINY ZDEŇKA HORKÉHO, KARLA KRŠKY A MILANA LAPINA

Pardubice 8. března 1938, Brno 27. listopadu 1938 a Širkovce 14. května 1948. Tři místa a tři dny v kalendáři. Co mají společného? Je to zvláštní, ale meteorologii a klimatologii. V roce 1938 se v Pardubicích narodil Zdeněk Horký, v Brně Karel Krška a v roce 1948 v Širkovcích u Rimavské Soboty Milan Lapin. Tři významné postavy „československé“ meteoro­logie a klimatologie, pro něž vždy byla a dodnes stále je práce koníčkem i posláním. Nebudu opakovat fakta, která již byla pub­likována u příležitosti Zdeňkových (Coufalová, Kyjovská 1998) a Karlových (Munzar 1998) šedesátin a nejnověji i Milanových sedmdesátin (Gera, Damborská 2018).

Karel Krška i Milan Lapin jsou autory desítek publikací, oba vždy byli a jsou mediálně aktivní, přednáší nejen na Uni­verzitách pro studenty, ale i na různých akcích určených pro širokou odbornou i laickou veřejnost. Z vlastní zkušenosti však vím, že k publikování člověk potřebuje nejen odbornou erudici a jistý druh odvahy, ale i „redaktora“, který má hluboké jazyko­vé znalosti a veliké pochopení pro nás, někdy zarputilé a často roztržité autory. A takovým redaktorem dlouhá léta byl a nyní členem redakční rady je i třetí letošní jubilant, Zdeněk Horký.

Všem třem kolegům přeji další léta naplněná nejen odborný­mi aktivitami, ale i osobní pohodu a spokojenost.

Literatura

COUFALOVÁ, E., KYJOVSKÁ, L., 1998. Šedesátiny Zdeňka Horkého. Meteorologické zprávy, roč. 51, č. 2, s. 44, ISSN 0026­1173.

GERA, M., DAMBORSKÁ, I., 2018. Prof. RNDr. Milan Lapin, Ph.D. sedemdesiatročný. Meteorologický časopis, roč. 21, č. 1, s. 68-69, ISSN 1335-339X.

MUNZAR, J., 1998. Životní jubileum RNDr. Karla Kršky, CSc. Meteorologické zprávy, roč. 51, č. 5, s. 159-160, ISSN 0026­1173.

Radim Tolasz, MZ 2018/5, roč. 71, str. 154


 

RNDr. MARTIN SETVÁK, CSc. ŠEDESÁTNÍKEM

Nechce se mi tomu ani věřit, ale je tomu snad již 37 let, co jsem se s Martinem Setvákem poprvé setkal na observatoři ČHMÚ v Praze-Libuši v průběhu jeho praxe, coby studenta MFF UK, obor meteorologie. Mladík jiskrného pohledu, který dával najevo výrazný zájem o práci na využití družic v meteorologii. Další léta jeho pracovní dráhy ukázala, že tento zájem nejenže nebyl předstíraný, ale byl skutečně hluboký a trvalý. S tím bez­prostředně souvisejí některé osobní vlastnosti, které bych zde chtěl vyzdvihnout. Vytrvalá pracovitost, systematičnost, pocti­vost a věrnost, která se projevuje jak ve vztahu k osobním zása­dám, pracovišti a zaměstnavateli, tak i v osobním životě.

Staré přísloví říká - člověče přičiň se, Pán Bůh ti pomůže. K výše zmíněným vlastnostem měl Martin ještě ve dvou důle­žitých věcech i to často velmi potřebné štěstí.

Procházíme letos tak zvaným „osmičkovým“ rokem. Někdy se zapomíná, že rok 1968 umožnil mnohým československým vědcům vycestovat často i s rodinami do zahraničí na pracov­ně studijní pobyty. Na prahu dospívání tak Martin strávil delší čas ve Spojených státech, což mu dalo důležitý základ znalosti angličtiny, který neprohospodařil, a v dnešní době je tato znalost neocenitelná, zvláště v oboru, jímž je meteorologie.

Druhou šťastnou okolností byl fakt, že nedlouho před ukon­čením jeho studia na univerzitě byl na observatoři v Libuši instalován nový systém pro příjem digitálních dat z amerických meteorologických družic vybavených tehdy špičkovými radiometry AVHRR, které měly do té doby nevídanou rozlišovací schopnost. Možnost práce s tímto systémem a daty byl Martin univerzitním studiem plně připraven využít.

Na takto malé ploše je velmi obtížné přehlédnout Martinovu práci a její výsledky v plné šíři. Není to na štěstí ani nutné v době, kdy stačí do webového vyhledávače zadat heslo „setvák“ a řádo­vě v sekundách získáme na Martinových webových stránkách náhled na jeho osobnost v úplné šíři. Navíc mohu odkázat na výše zdůrazněné vlastnosti jubilanta, a tedy máme jistotu správ­nosti i přesnosti informací takto získaných. V přehledu téměř sedmdesáti publikací vzniklých v pracovním vztahu k hydro­meteorologickému ústavu se nám rozsah jeho práce v oblasti využití družic v meteorologii ukáže v plné šíři, a není k ní vlast­ně co dodat. Zvláště se zaměřuje na využití družicových dat k monitorování a studiu konvektivních bouří. Tématu se věno­val i ve své dizertační práci, kterou obhájil a titul CSc. získal v roce 1994. Zde zdůrazňuji význam jeho výsledků při využití dat radiometrů v pásmu 3,7 pm pro bližší klasifikaci oblačnos­ti. Martin se aktivně podílel na zahraničních aktivitách ústavu nejen prezentacemi na mezinárodních konferencích, ale i podí­lem na jejich organizaci. Zvláště zdůrazňuji výroční konferen­ci 2004 organizace EUMETSAT v Praze v roce 2004, kdy byl za českou stranu hlavním spoluorganizátorem. Měl též aktiv­ní podíl na zajištění vstupu ČR do této organizace v roce 2010. Příležitostně přednáší na zahraničních vzdělávacích workshopech a kurzech pořádaných touto důležitou mezinárodní organi­zací. Podílí se též na výuce meteorologie externími přednáškami i prací v komisích pro obhajoby dizertačních prací, státní závě­rečné zkoušky i členstvím v Radě doktorského studijního oboru Meteorologie a klimatologie na MFF UK. Přirozeně ovšem spo­lupracuje i s řadou institucí a ústavů, zvláště zdůrazňuji ÚFA AV ČR. V neposlední řadě si laskaví čtenáři jsou jistě vědomi jeho členství v redakční radě tohoto periodika.

Co říci závěrem: v současnosti šedesátka ztratila onen mno­haletý punc jednotného roku odchodu mužů do důchodu. Všem šedesátníkům se tím vlastně otvírá volná cesta k dalším desít­kám let aktivního života a práce. Přeji k tomu Martinovi hod­ně zdraví a štěstí.

Petr Havránek, MZ 2018/04, roč. 71, str. 126


 

Pavol Nejedlík – 60 let

RNDr. Pavol Nejedlík, CSc. se narodil před 60 lety, dne 15. 8. 1957 v Trnavě. Dětství, dospívání až do maturity prožil na Záhoří ve Skalici. Zde navštěvoval devítiletku (1963 až 1972) a gymnázium Skalica (1972-1976). Po maturitě byl přijat ke studiu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě (1976-1981).

Absolvent univerzity nastoupil na dvě desetiletí na východoslovenské pracoviště Slovenského hydrometeorologického ústavu Košice-Podhradová. Postupoval od asistenta po vedoucího regionálního centra. Zpracovával posudky a studie, zabýval se hlavně agrometeorologií a regionální klimatologií.

Prvých šest let tohoto tisíciletí byl v Bruselu v Evropské komisi jako vědecký sekretář programu COST (vědec- ko-technické spolupráce) pro meteorologii (2001-2003). Následně (2004-2006) pak v Evropské nadaci pro vědu opět jako vědecký sekretář programu COST pro vědy o Zemi a pro environmentální management.

Po návratu z Bruselu do Bratislavy zastával v letech 2006 až 2014 funkci ředitele divize meteorologie, v letech 2011 až 2012 byl po dvě kratší období generálním ředitelem SHMÚ. Inicioval a realizoval mezinárodní spolupráci slovenské služby se zeměmi východní Afriky a střední Asie. Pracoval na problematice klimatické změny a jejích důsledcích. Tyto aktivity vyústily do usnesení slovenské vlády s názvem Strategie adaptace SR na nepříznivé důsledky změny klimatu. Byl iniciátorem a spoluautorem Klimatického atlasu Slovenska.

Od roku 2015 pracuje v Ústavu věd o Zemi SAV. Je členem Academico corrispondente - Academia dei Georgofili ve Florencii, členem Mezinárodní biometeorologické společnosti, zástupcem Slovenska v agrometeorologické komise SMO (CAgM od roku 1994) a čestným členem maďarské meteorologické společnosti. Má aktivní pedagogickou činnost. Krátce na sklonku svého východoslovenského působení, přednášel na Prešovské univerzitě (1999-2000) V posledních letech působí na Středoevropské vysoké škole ve Skalici.

Zájmem Pavla Nejedlíka je cestování, letos absolvoval již čtvrtou cestu kolem světa, měl také několik cest na „konec“ světa (Antarktida, Severní ledový oceán, Nový Zéland, Oceánie, Patagonie, Aljaška). Pro COST akci fenologie zařídil cestu daleko za severní polární kruh jak v zimě, tak v létě přes bruselský zákaz konat akce v létě. Miluje turistiku, Fudžisan či pyramidy na Yucatanu vyběhne bez zastavení. Solidní historické znalosti rozšiřují jeho přírodovědný i celkový rozhled. Domek na vinici ve Skalici přispívá k nemizející dobré náladě a pocitu správné pokory před dary přírody a zajisté počká na budoucího penzistu.

Úspěšně dokončit své práce na akademii věd i na vysoké škole a vinný odpočinek ve Skalici přejí samozřejmě četní spolupracovníci, přátelé a známí nejen na Slovensku a v Česku, ale i po celé rozlehlé Evropě od Islandu po Maltu a Kypr, jakož i od Finska po Portugalsko.

Jiří Nekovář, MZ 2017/3, roč. 70, s. 77


 

RNDr. PAVOL NEJEDLÍK, CSc. – ŠESŤDESIATROČNÝ

Náš kolega, spolupracovník a priateľ RNDr. Pavol Nejedlík, CSc. sa v dobrom zdraví a tvorivej pracovnej pohode v auguste tohto roku dožil svojho životného jubilea 60-tich rokov. Jubilant sa narodil dňa 15.8.1957 v Trnave. Stredoškolské vzdelanie získal v Skalici. Na Matematicko-fyzikálnej fakulte UK ukončil štúdium fyziky v špecializácii meteorológia-klimatológia v roku 1975 a doktorát v tejto špecializácii získal v roku 1981. Kandidátsku prácu obhájil na MFFI UK v Bratislave v roku 1992 a vedecko-kvalifikačný stupeň II získal v roku 2016. Po skončení štúdia Dr. Nejedlík nastúpil do zamestnania na pobočke SHMÚ v Košiciach. Pod vedením svojich vedúcich a kolegov získal znalosti a zručnosti v celej technologickej linke od meteorologických meraní a pozorovaní, cez revíznu a inšpekčnú činnost až po kontrolu kvality údajov. K tomuto základu sa súbežne začlenilo organizovanie a zabezpečovanie terénnych meraní, náročná posudková a expertízna agenda, ako aj účast na projektových a výskumných úlohách. Agrometeorologická a fenologická problematika časom získavali dôležitý smer  v jeho ďalšom napredovaní. V rokoch 1999–2001 sa Dr. Nejedlík stal riaditeľom Regionálneho strediska SHMÚ v Košiciach. Presadzoval vysokú úroveň základných činností v klimatológii, hydrológii i čistote ovzdušia ako i v adstavbových aktivitách.

Ďalšia etapa pracovného, ale aj osobného života jubilanta sa niesla v znamení jeho zahraničného pôsobenia. Od roku 2001 do 2006 pôsobil v pozícii vedeckého tajomníka v programe COST, najprv v doméne Meteorológia, neskôr v doméne Vied o Zemi a životnom prostredí. Pupočná šnúra medzi jeho profesnými a manažérskymi aktivitami v Bruseli a jeho materským ústavom zostala zachovaná, pričom Dr. Nejedík svojou iniciatívou zapojil do niekoľkých perspektívnych projektov v rámci programu COST aj odborníkov zo SHMÚ i SAV.

Jubilant sa po svojom návrate na SHMÚ v roku 2007 spočiatku venoval problematike v rámci úlohy Národný klimatický program, ako aj projektovým úlohám v agrometeorológii a fenológii. V roku 2007 sa stal riaditeľom úseku Meteorologická služba SHMÚ. V tomto období prejavil značnú dávku predvídavosti a inicioval viacero významných projektov, z ktorých vzišla napr. Národná adaptačná stratégia Slovenska na dôsledky klimatickej zmeny a tiež aj Klimatický atlas Slovenska. Zaslúžil sa tiež o medzinárodnú spoluprácu vo výskume sucha a zavedenie monitoringu sucha na ústave. V turbulentnej dobe 2010–2012 bol Dr. Nejedlík opakovane poverený a vymenovaný za generálneho riaditeľa SHMÚ. Zaslúžil sa o realizáciu projektov na modernizáciu staničnej siete SHMÚ. Od polovice roka 2012 do konca 1. štvrťroka 2014 znova zastával pozíciu riaditeľa Úseku meteorologická služba. Neskôr pracoval ako vedecko-výskumný pracovník na odbore Klimatologická služba. Od marca 2015 sa jeho novým pôsobiskom stala Slovenská akadémia vied, konkrétne Ústav vied o zemi, kde zastáva funkciu vedúceho oddelenia. Pokračuje projektovými aktivitami, či už v programe COST, alebo v rámci domácich projektov. Naďalej spolupracuje so SHMÚ hlavne v oblasti problematiky sucha, fenológie a klimatickej zmeny. Jubilant je zástupcom Slovenska v komisii pre agrometeorológiu Svetovej meteorologickej organizácie. Je členom Slovenskej meteorologickej spoločnosti a Slovenskej bioklimatologickej spoločnosti, kde sa významne organizátorsky angažuje. Je čestným členom Maďarskej meteorologickej spoločnosti a Vedeckej spoločnosti vo Florencii. Publikoval veľké množstvo vedeckých a odborných článkov, vrátane monografií. Zúčastnil sa aktívne mnohých odborných konferencií doma i v zahraničí, pričom viaceré aj sám organizoval. K jeho koníčkom patrí cestovanie, niekoľkokrát absolvoval cesty okolo sveta, ktoré si aj sám navrhol a logisticky zabezpečil. Je milým a pozorným spoločníkom, spoľahlivým a odborne erudovaným kolegom a spolupracovníkom. Má dobrú schopnost združovať ľudí a nadchnúť ich pre pozitívnu vec.

V mene celej slovenskej meteorologickej komunity prajeme jubilantovi predovšetkým čo najviac zdravia, spokojnosti a pohody a ešte veľa rokov tvorivej vedeckej práce.

Pavel Šťastný SHMÚ, Bratislava, Meteorologický časopis, roč. 20, 2017/2, str. 96


 

JUBILANT RNDr. PAVOL PINDJÁK

V máji tohto roku oslávil v relatívne dobrom zdraví životné jubileum, 70 rokov, náš bývalý kolega RNDr. Pavol Pindják. Jubilant sa narodil 1.5.1947 v Sihelnom na Hornej Orave. Po ukončení gymnázia v Námestove absolvoval štúdium geografie na Prírodovedeckej fakulte UK v Bratislave.

Základnú vojenskú službu si odkrútil v moravskom Holešove. V septembri 1972 bol prijatý na SHMÚ do novovznikajúceho výskumného oddelenia na klimatológii, kde bol spoluriešiteľom viacerých projektov. Venoval sa analýze zrážkových pomerov na Slovensku (aj v rámci medzinárodnej úlohy Hydrológia Karpát), štúdiu mestskej klímy (Klíma a mezoklíma Bratislavy a Košíc), mezoklimatickým podmienkam povodia Mošteník, analýze klimatických pomerov juhoslovenských kotlín, atď. Od roku 1986 bol vedúcim oddelenia profesionálnej staničnej siete. V roku 1990 uspel v konkurze na miesto námestníka riaditeľa pre úsek Klimatológie. Stál pri zrode Národného klimatického programu, začiatkoch automatizácie meteorologických meraní a pri budovaní kalibračných laboratórií na SHMÚ. Od roku 1994 zastával opäťfunkciu vedúceho odboru (resp. oddelenia) meteorologických staníc, kde pôvodne patrili všetky letecké aj terénne profesionálne (synoptické) meteorologické stanice. V tomto období (1994-2000) prebehla kompletná automatizácia týchto staníc, vrátane modernizácie letiskových meteorologických systémov a informačných systémov pre pozorovateľov, zaviedla sa evidencia a pravidelné kalibrácie všetkých základných meradiel. Riadeniu a metodickému vedeniu pozorovateľov staničnej siete sa venoval až do odchodu do dôchodku v roku 2011. Okrem odbornej práce sa jubilant venoval určitý čas aj práci vo futbalovom klube a blízky vzťah k športovým aktivitám zúročil do niekoľkonásobného víťazstva v branno-bezpečnostných pretekoch na športových hrách ústavu.

Dnes svoj čas venuje hlavne svojim vnúčatám a práci v záhradke. Do ďalších rokov prajeme RNDr. Pavlovi Pindjákovi veľa zdravia, spokojnosti a úspechov v osobnom živote v kruhu rodiny.

Branislav Chvíla, SHMÚ, Bratislava, Meteorologický časopis, roč. 20, 2017/2, str. 93-94


 

JUBILEUM ZDEŇKA BLAŽKA

V závěru roku dosáhl významného životního jubilea nositel stříbrné medaile Antonína Strnada RNDr. Zdeněk Blažek, CSc., který se narodil 10. prosince 1946 v Jindřichově Hradci. Po maturitě na jindřichohradecké Střední všeobecně vzdělávací škole navázal na svůj středoškolský zájem o astronomii studiem na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde po úspěšném dokončení řádného studia v roce 1970 pokračoval ročním studijním pobytem na katedře meteorologie a klimatologie. Po absolvování roční vojenské služby na Hlavním povětrnostním ústředí v Praze se v roce 1972 stal vědeckým aspirantem na katedře meteorologie a klimatologie MFF UK.

V roce 1974 se jeho působištěm stala ostravská pobočka Českého hydrometeorologického ústavu, které zůstal věrný po celou dobu své aktivní kariéry. Působil zde nejdříve jako vedoucí skupiny čistoty ovzduší. Ve své dizertaci, obhájené v roce 1978, se zabýval znečištěním ovzduší na Ostravsku kysličníkem siřičitým v závislosti na meteorologických podmínkách rozptylu. V roce 1980 se stal pracovníkem oddělení režimových informací, v roce 1983 vedoucím oddělení operativních informací. Po dokončení vědecké aspirantury byl v roce 1984 promován kandidátem věd. Od roku 1990 zastával funkci vedoucího oddělení ochrany čistoty ovzduší. Jeho odborné práce se týkaly převážně problematiky meteorologicko-imisních vztahů v oblasti severovýchodní Moravy a Slezska. Externě přednášel na Ostravské univerzitě obecnou meteorologii a klimatologii a chemické a fyzikální procesy atmosféry. V roce 2003 se stal ředitelem pobočky ČHMÚ v Ostravě, své působení v této funkci ukončil odchodem na zasloužený odpočinek na konci roku 2008. Dále však pokračoval v odborné práci, která vyvrcholila jeho zapojením do přeshraničního projektu Air Silesia v letech 2010-2013. Ačkoliv po letech opustil Ostravu a společně se ženou přesídlil do Nového Malina na Šumpersku, nadále svou systematickou a precizní odbornou činností a dalšími publikacemi přispívá k prohlubování poznatků o kvalitě ovzduší v souvislostech s meteorologií.

Jubilantovi do dalších let všichni jeho kolegové a žáci přejí pevné zdraví, mnoho štěstí a životní pohody.

Blanka Krejčí a Libor Černikovský, MZ 2016/6, ročník 69, str. 192


 

VÁCLAV RICHTER OSMDESÁTNÍKEM

Ing. Václav Richter se narodil 6. června 1936 v Petřvaldě u Karviné a prvních 40 let svého života prožil na Ostravsku, což jste i mohli při hovoru s ním rozpoznat. Svou odbornou kariérou jakoby chtěl demonstrovat sounáležitost lesa a vody, lesnictví a hydrologie. Jeho profesní dráha by se zjednodušeně dala vyjádřit posloupností: lesník - hydrolog - ředitel - hydrolog - investiční pracovník. Nutno dodat, že ve všech těchto pozicích vystupoval s nasazením a aktivitou sobě vlastní, dokázal rozpohybovat svoje spolupracovníky a podřízené, čímž dosahoval mnohdy neobyčejných výsledků.

Začínal jako lesník a také vystudoval Vysokou školu zemědělskou a lesnickou v Brně a následně pracoval v krajském podniku zemědělsko-lesnických meliorací v Opavě. Až v roce 1962 přešel do Hydrometeorologického ústavu na pracoviště v Ostravě a stal se hydrologem. Na pobočce v Ostravě působil více než 10 let a přispěl významnou měrou k jejímu rozvoji. Jako hydrolog spolupracoval na stěžejním díle 60. let „Hydrologické poměry ČSSR" a působil i jako odborný expert na hraničních tocích s Polskem.

Dostáváme se k jeho kariéře manažerské. Nejprve přešel v roce 1973 na několik let opět k lesům a působil jako asistent ředitele Severomoravských státních lesů v Krnově. Dnem 15. června 1977 byl Ing. Richter jmenován ředitelem Českého hydrometeorologického ústavu a na této pozici byl až do května 1990. Je třeba konstatovat, že za jeho vedení se ústav rozvíjel a odborně rostl. Z úrovně vedení ústavu byla prosazována a podporována úzká spolupráce mezi jednotlivými obory ústavu, meteorologií a klimatologií, hydrologií a kvalitou vody a ovzduší, která byla v 80. letech organizačně a personálně podpořena vytvořením tzv. technologické linky. Významným přínosem ke zvýšení úrovně práce s daty bylo vybudování výpočetního centra v Komořanech, které v 70. letech 20. století fungovalo i jako oborové výpočetní centrum vodního hospodářství. Ing. Richter se ve funkci ředitele také zasloužil o výstavbu nebo modernizaci dalších pracovišť ústavu. Byla vybudována observatoř na Libuši pro příjem radarových a družicových dat, ústav získal novou administrativní budovu v Komořanech, kam byly počátkem roku 1989 soustředěny všechny zbývající útvary včetně pobočky Praha. V rámci mezinárodních aktivit Ing. Richter významnou měrou přispěl k posílení prestiže ČHMÚ v zahraničí. Z titulu funkce ředitele národní služby působil jako stálý představitel Československa ve Světové meteorologické organizaci (SMO), kde byl po dvě volební období v letech 1981 až 1989 členem výkonného výboru SMO.

Kompetenční vztahy a personální situace v ČHMÚ 80. let 20. století byly samozřejmě poplatné své době, přesto se vedení ústavu dařilo prosazovat především odborná kritéria, udržet na pracovištích „lidské" vztahy a nikoho z politických důvodů neperzekuovat. Ústav dokonce poskytl útočiště některým meteorologům propuštěným z armády a zaměstnal je na pozicích odpovídajících jejich odbornosti. Přesto Ing. Richter, jako představitel starého vedení, po sametové revoluci odešel z funkce ředitele, i když v ústavu zůstal. Hlavní organizační změnou po revoluci bylo zrušení technologické linky a obnovení oborové struktury ústavu.

Vždycky jsem oceňoval, jak se Ing. Richter dokázal vypořádat se svým odchodem z funkce ředitele. Nezahořkl a neodvolával se na nové poměry a staré známosti a nechtěl ani svůj ústav opustit. Stal se znovu hydrologem a přešel na pobočku Praha, kde vedl až do roku 2001 oddělení hydrologie. Velmi rychle si v nové funkci vybudoval postavení, ve kterém si ho ostatní zaměstnanci ústavu vážili a respektovali jeho odbornost. Také jeho zásluhou se hydrologické měřicí sítě pobočky zdárně rozvíjely a kvalita hydrologických měření zvyšovala. Připomeňme například unikátní měřicí vůz Subaru, který nechal upravit a vybavit pro měření na Labi v Děčíně. Nicméně jeho snaha stále něco vytvářet a budovat tím nebyla zřejmě plně uspokojena, a tak se ujal funkce předsedy investiční komise. Je třeba přiznat, že to byl právě Ing. Richter, kdo do práce investiční komise a vůbec celého procesu plánovaní a realizace stavebních i přístrojových investic ústavu vnesl žádaný pořádek.

Když v polovině roku 2001 skončil jako hydrolog na pobočce Praha, pracoval ještě dále v ústavu na částečný úvazek v oblasti investic. Jeho zásluhou se podařilo prosadit velký projekt „Monitorování a hodnocení hydrosféry v souladu se směrnicemi ES o životním prostředí" v objemu více než 500 mil. Kč, financovaný převážně z fondu soudržnosti EU. V rámci tohoto projektu byla zásadně rekonstruována monitorovací síť podzemních vod, vytvořena síť komplexních stanic pro monitorování jakosti vody v tocích a pořízena výpočetní technika a software využitelný pro celý ústav. Realizaci projektu v letech 2006 až 2008 však už Ing. Richter sledoval zpovzdálí. Koncem roku 2005 ze zdravotních důvodů pracovní poměr u ČHMÚ definitivně ukončil.

Václav Richter byl a stále je nepřehlédnutelnou postavou v padesátileté historii ČHMÚ. Byl k lidem otevřený a vždycky mluvil, jeho slovy, jak mu zobák narostl". S většinou podřízených si tykal a přece si udržel jejich respekt. Jako řadový hydrolog se účastnil všech Hysilů (oslava nového hydrologického roku) a byl i oblíbeným moderátorem na kulatých narozeninách svých kolegů i na jiných shromážděních. Především však byl vždy zaníceným propagátorem Českého hydrometeorologického ústavu, jehož značku ČHMÚ hrdě nosil na tričku po většinu svého života. Přejeme Ti, Václave, ještě na dlouhou dobu hodně zdraví a dobré mysli.

Jan Kubát, MZ 2016/3, ročník 69, str. 89


 

JAN STRACHOTA OSMDESÁTNÍKEM

Většina oborů moderní doby je spoluvytvářena činností mnohých; často bývá obtížné identifikovat klíčové osobnosti. Hrdý titul zakladatele radiolokační meteorologie v českých zemích však nesporně přísluší letošnímu jubilantovi vánočního času RNDr. Janu Strachotovi, který se teoreticky i prakticky o její rozvoj a využití zasloužil především v období od konce 60. do začátku 90. let 20. století, a to jak v civilním, tak v armádním sektoru.

Jeho životní příběh je spletitý. Narodil se 25. 12. 1935 ve Zlíně, kde se nejprve vyučil soustružníkem (1953) a poté maturoval na jedenáctileté střední škole (1955). Obor vojenská povětrnostní služba na Fakultě letecké a elektronické Vojenské akademie Antonína Zápotockého absolvoval v Brně v r. 1960, s diplomovou prací o studených výškových cyklonách. Poté nastoupil do provozu v synoptickém oddělení Hlavního povětrnostního ústředí (HPÚ) Československé armády, zároveň se věnoval výzkumu jevů ve volné atmosféře. V oddělení výzkumu a klimatických charakteristik HPÚ, kde působil od r. 1967, zpracovával mj. první metodiku měření pro radiolokátor MRL-1, umístěný od r. 1969 v Hájku u Červeného Újezdu (okr. Praha-západ). Přes své zjevné odborné a charakterové kvality byl v rámci politických čistek na jaře 1971 spolu s dalšími z armády propuštěn (tehdy v hodnosti majora).

Útočiště nalezl v tehdejším Hydrometeorologickém ústavu, kam nastoupil nejprve do ústřední hydrologické předpovědní služby, aby posléze v letech 1973-1990 zakotvil na observatoři v Praze-Libuši. Zde nejprve spoluvytvářel metodiku měření a následného hydrologického využití manuálních měření meteorologického radaru Tesla RM-2, který zde byl instalován r. 1969 a provozován od r. 1971. Dále pracoval na přípravě výstavby radarové věže a využití jak nového radaru MRL-2, který byl na této věži uveden do provozu r. 1979, tak i jeho následníka MRL-5, zprovozněného r. 1989. Připravoval také projekty na automatizaci radarových měření a vybudování národní meteorologické radarové sítě, kterou se podařilo realizovat až ve změněných technických a společenských podmínkách během 90. let 20. století. Se svou typickou houževnatostí a tvořivostí se přitom dokázal vypořádat s množstvím praktických problémů a omezeními éry „reálného socialismu".

V tomto období publikoval řadu prací týkajících se radiolokačního, a zčásti též družicového, pozorování nebezpečných povětrnostních jevů a význačných srážek. I přes komplikovanost a těžkopádnost dobových manuálních radarových měření (zákres odrazivosti a výšek horní hranice radioecha v hodinovém intervalu, ve čtvercích 30x30 km či intenzit srážek v síti 15x15 km) systematicky zpracovával řadu význačných meteorologických a hydrologických situací a připravoval pomůcky pro interpretaci měření. Jak lze dokumentovat množstvím autorských článků i odborných studií a zpráv, mnoho času a sil věnoval výzkumné a vědecké činnosti spojené mj. s novými objevy struktury konvekční oblačnosti a mezosynoptických jevů, při níž využíval tehdy vzácnou zahraniční odbornou literaturu. Ve snaze o porozumění zvláště konvekčním jevům spolupracoval také na interpretaci družicových snímků a jejich kombinaci s radarovým měřením a pozemním pozorováním. Odborné práce z tohoto období, ač poznamenané dobovými technickými omezeními, nejen získaly zahraniční ohlas, ale především přinášely do domácího prostředí nové pohledy na jevy subsynoptického měřítka, na něž dodnes navazujeme. Jeho pověstná úcta a láska k psanému textu se projevovala jak precizními formulacemi v jeho vlastních dílech, tak např. budováním knihovny na observatoři Libuš, logicky pak vyústila dlouholetou prací v redakční radě Meteorologických zpráv (od r. 1990 dosud).

V roce 1990 byl armádou mimosoudně rehabilitován a využil nabídky na návrat do Hlavního povětrnostního ústředí AČR, kde pracoval v hodnosti podplukovníka nejprve v předpovědním a poté v technickém oddělení. Po dobrovolném odchodu do výslužby v r. 1995 se vrátil do Českého hydrometeorologického ústavu, a to do pozice vědeckého pracovníka Úseku meteorologie a klimatologie, kde pokračoval v práci i po odchodu do starobního důchodu až do konce r. 2000 a krátkodobě ještě v letech 2003 a 2004. V této době zúročil své dlouholeté zkušenosti a um například při koordinaci projektů vyhodnocení katastrofických povodní z let 1997 a 2002.

Jan Strachota má za sebou také bohatou publikační činnost a je autorem mnoha článků, a to nejen v časopise Meteorologické zprávy.

V celé své odborné kariéře i osobním životě je nám Honza Strachota příkladem osobní integrity, úcty k hodnotám, vysokého pracovního nasazení, solidnosti a preciznosti.

Přejeme mnoho zdraví do dalších let - za spolupracovníky „civilního libušského období"

Literatura:

HORKÝ, Z., 1995. RNDr. Jan Strachota. Meteorologické zprávy, roč. 48, č. 6, s. 191. ISSN 0026-1173.

FLAJŠMAN, M., ŠTEKL, J., 2009. Hydrometeorologická služba Armády České republiky v období 1918-2009. Praha: Ministerstvo obrany České republiky. ISBN 978-80-7278-517-9. Dostupné z WWW: http://www.mocr.army.cz/assets/multime-dia-a-knihovna/publikace/vojenska...

Jan Kráčmar, MZ 2016/1, ročník 69, str. 16


 

Sedmdesátiny RNDr. Evy Červené

V říjnu letošního roku oslavila sedmdesáté narozeniny RNDr. Eva Červená, výzkumný a vývojový pracovník Českého hydrometeorologického ústavu.

Po ukončení studia na Matematicko-fyzikální fakultě Karlovy Univerzity v roce 1966 nastoupila Eva Červená do ČHMÚ jako prognózní meteorolog. V roce 1983 získala titul RNDr. a složila státní zkoušku z angličtiny. Postgraduální studium „Meteorologie a klimatologie“ na MFF UK ukončila v roce 1987 závěrečnou prací „Verifikace předpovědí počasí“. V letech 1986 až 1990 se podílela na řešení podnikového výzkumného a vývojového úkolu, v rámci kterého vedla úkol „Meteorologické zabezpečení vybraných odvětví národního hospodářství“. Již v té době se věnovala problematice kvality a kontroly dat, zejména dat zpráv SYNOP a INTER.

Jako metodik odboru profesionální staniční sítě (OPSS) je Eva Červená autorem většiny metodických návodů a pokynů, které jsou závazné nejen pro pozorovatele OPSS, ale také pro pozorovatele ostatních profesionálních stanic ČHMÚ, stanic ÚFA AV ČR a stanic Armády ČR. Významně přispěla také k realizaci výměny silničních meteorologických dat mezi Českou republikou a Německou spolkovou republikou.

Po roce 1990 dostala Eva Červená příležitost účastnit se mezinárodní spolupráce, nejdříve v Komisi pro základní systémy (CBS) Světové meteorologické organizace (WMO), od roku 2000 v Expertním týmu pro datové formáty a kódy. Se zahraničními odborníky se podílela na vývoji kódů BUFR a CREX; je autorem několika desítek dokumentů, které se staly podkladem pro následně přijatá obecně platná doporučení CBS. Intenzivně se věnovala problematice migrace od tradičních kódů k TDCF (Table Driven Code Forms); přednášela na seminářích o TDCF pořádaných WMO v Tanzanii, Kostarice, Ománu, Německu a Turecku. Těchto seminářů se postupně zúčastnili pracovníci prakticky ze všech členských států WMO. Jako zvaný expert se účastnila také některých zasedání projektu WIGOS (WMO lntegrated Global Observing System).

Na regionální úrovni se Eva Červená podílela na činnosti několika pracovních skupin RA VI (Evropa), nejdříve jako koordinátor skupiny pro regionální aspekty Data Management, později jako regionální zpravodaj pro Migraci k TDCF v rámci Pracovní skupiny pro plánování a rozvoj Světové služby počasí (WG PIOW) v RA VI. V roce 2010 byla Eva Červená ustanovena vedoucí týmu pro Migraci k TDCF v RA VI.

V roce 2011 a opakovaně v roce 2012 WMO a CBS ocenily dlouhodobou činnost a mimořádný přínos Evy Červené pro CBS, zejména pro vývoj a implementaci datových formátů a migraci k TDCF. Na zasedání RA VI v Helsinkách v roce 2013 obdrželo vedení ČHMÚ ocenění pro Evu Červenou za její podíl na realizaci projektu Migrace k TDCF v Evropě.

Přejeme jubilantce hodně zdraví a osobní pohody do dalších let.

Ivan Kain, MZ 2014/5, ročník 67, str. 140


 

Ing. Václav Dvořák, Ph.D. šedesátníkem

Dne 20. srpna letošního roku oslavil šedesáté narozeniny Ing. Václav Dvořák, Ph.D., ředitel Českého hydrometeorologic­kého ústavu. Není bez zajímavosti, že jubilant je tak jen o několik měsíců starší než ústav, který se v jeho odborné kariéře stal, dalo by se říci, domovským přístavem, z nějž vyrážel na časté, kratší či delší cesty po jiných institucích.

Václav Dvořák vystudoval vodohospoářský směr na Stavební fakultě Českého vysokého učení technického v Praze a násled­ně, v roce 1977, nastoupil do svého prvního zaměstnání – Hydrometeorologického ústavu, kde ve funkci hydrologa praco­val až do roku 1988. Jeho tehdejší spolupracovníci, když na něj vzpomínají, často zmiňují jeho pořádkumilovnost, pracovitost s tahem na branku, spolehlivost a klid a nadhled při řešení nasta­lých problémů. Během té doby vynikly jeho mimořádné povaho­vé rysy a schopnosti.

Po odborné stránce se v té době zabýval vývojem a provo­zem databází pro primární zpracování dat z pozorovacích sítí ústavu, dále rozvojem metod k optimalizaci provozu pozorova­cích objektů, navrhoval metodiku pro posudkové analýzy a spo­lupracoval na generování časových řad hydrologických prvků pro určování návrhových veličin. Nebylo proto divu, že byl teh­dejším vedením hydrologické služby vybrán jako možný kan­didát pro práci v aparátu Světové meteorologické organizace (SMO). Za tím účelem absolvoval předem řadu akcí na zdoko­nalení jazykových znalostí. Mimo jiné šlo o absolvování půl­ročního Mezinárodního postgraduálního hydrologického kurzu UNESCO, vedeného v anglickém jazyce v Budapešti a dále o tří­měsíční vědeckou stáž na Univerzitě v Quebecu v Kanadě, kde spolu s prof. Bobeé vyvinuli a publikovali 18. pravděpodobnost­ní rozdělení tzv. Halphenovo rozdělení.

V roce 1988 nastoupil pak Ing. Václav Dvořák do funk­ce vědeckého tajemníka v Odboru hydrologie a vodních zdro­jů v sekretariátu Světové meteorologické organizace v Ženevě. Připravoval podklady pro jednání řídicích orgánů organizace, řídil a koordinoval pracovní skupiny ustavené v rámci operativní hydrologie a pro vyhodnocování dopadů změn klimatu na vodní zdroje. Připravoval také podklady pro koordinaci programů mezi WMO a dalšími mezinárodními agenciemi (UNESCO, WHO, FAO, IAHS, IIASA aj.). Za inteligentní a spolehlivé plnění všech těchto svěřených úkolů ve WMO si vysloužil Václav Dvořák vysoké uznání, jak od svých spolupracovníků, tak i od vedoucích představitelů sekretariátu WMO. Bohužel, v roce 1993 musel z rodinných důvodů svůj pracovní poměr ve WMO ukončit.

Po návratu do Prahy se opět vrátil do domovského ČHMÚ a krátce zde působil jako zástupce náměstka ředitele ČHMÚ pro hydrologii v oddělení HOMS (Víceúčelový program operativní hydrologie). V roce 1994 vyhrál konkurz na místo náměstka ředi­tele Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka (VÚV T. G. M.). V této funkci zabezpečoval koncepční a opera­tivní řízení odborné činnosti ústavu, zahrnující jak přímou odbor­nou podporu ústředního vodohospodářského orgánu a orgá­nů státní správy v sektoru vodního hospodářství (Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství ČR), tak i cílené výzkumné a vývojové projekty v souvisejících oborech.

Po personálních změnách ve VÚV T. G. M. bylo jubilanto­vi v roce 1999 nabídnuto místo vedoucího oddělení evropské integrace na úseku hospodaření s vodou v Odboru ochrany vod na Ministerstvu životního prostředí. V rámci této funkce koor­dinoval a připravoval integraci ČR do EU ve sféře ochrany vod, spolupracoval při řízení a při zpracování národních a mezinárod­ních projektů zaměřených na proces integrace do EU.

S ohledem na zkušenosti s evropskou politikou a jazykové znalosti byl v roce 2009 pověřen zastávat funkci prvního tajemní­ka na úseku zemědělství a životního prostředí na Stálé misi České republiky při Evropské unii v Bruselu. Měl na starosti především spolupráci se členskými státy EU a s Evropskou komisí v rám­ci pracovní skupiny pro životní prostředí Rady EU při projedná­vání a přípravě legislativy Evropského společenství. V té době, v roce 2002, také obhájil svou dizertační práci na České země­dělské univerzitě na téma „Analýza nestacionarity časových řad hydrologických prvků“.

Činnost v EU ukončil jubilant v roce 2009 a vrátil se na Ministerstvo životního prostředí ČR na uvolněné místo ředi­tele Odboru ochrany vod. Tuto funkci zastával do roku 2011, kdy se zúčastnil výběrového řízení na ředitele Českého hydrometeo­rologického ústavu. Soutěž vyhrál a nastoupil v roce 2011 po 17 letech znovu do ústavu, tentokrát jako jeho ředitel.

Jubilant se své „kopy“ oběhů kolem Slunce dožil v obdivu­hodné fyzické kondici a udržuje si svůj typický rozvážný a vstříc­ný přístup k lidem. A to i přesto, že vedení ústavu v nelehkých dobách vnějšího ekonomického tlaku vyžaduje velké úsilí při snaze o udržení dosavadních standardů a aktivit hydrometeorolo­gické služby. Popřejme jubilantovi do následujících let nejen hod­ně zdraví a osobní pohody, ale rovněž, aby uplatnil své zkušenos­ti i v rozvoji ČHMÚ, jeho služeb a produktů.

Jan Daňhelka, Josef Hladný, MZ 2013/5, ročník 66, str. 156


 

Bedřich Böhm, osmdesátiletý

Dr. Bedřich Böhm (nar. 6. 11. 1933) se svým celoživotním dílem zařadil mezi nejvýznamnější osobnosti československé meteorologie druhé poloviny 20. století. Po dokončení studia meteorologie a klimatologie na Univerzitě Karlově v Praze začal pracovat v Hydrometeorologickém ústavu. Počátkem šedesátých let přešel na Ústav fyziky atmosféry ČSAV, kde obhájil kandidátskou práci na téma rozptylu kouřových vleček z komínů tepelných elektráren. V souvislosti s přijetím prvního zákona o ochraně ovzduší v r. 1967 vybudoval Dr. Böhm první specializované pracoviště ochrany ovzduší, ze kterého se stal jeden ze tří základních úseků činnosti ČHMÚ. Od poloviny sedmdesátých let jako vedoucí výzkumu Hydrometeorologického ústavu se jubilant soustředil především na otázky ochrany kvality ovzduší a přírodního prostředí na regionální a globální úrovni.

Významně se podílel na mezinárodní spolupráci v ochraně ovzduší a přírodního prostředí v rámci Konference ředitelů hydrometeorologických služeb, programu RVHP pro globální monitoring přírodního prostředí a programů Světové meteorologické organizace a Evropské hospodářská komise OSN v ochraně ovzduší. Především jeho zásluhou bylo vybudováno Experimentální pracoviště přírodního prostředí GEMS, současné observatoře Košetice. Široce založený program speciálního monitoringu v oblastech kvality ovzduší a srážek, aerosolů, slunečního záření, kvality vod a perzistentních organických látek v rámci programu GAW-SMO (Global Atmosphere Watch), EMEP-EHK (The European Monitoring and Evaluation Programme) a integrovaného monitoringu ICP-IM (International Cooperative Programme on Integrated Monitoring of Air Pollution Effects on Ecosystems) je na observatoři realizován již více než čtvrtstoletí.

Po roce 1990 pracoval Dr. Böhm až do odchodu do důchodu jako vedoucí observatoře Košetice. Při příležitosti jeho významného jubilea si dovoluji jménem bývalých kolegů a přátel poděkovat za celoživotní práci v oblasti meteorologie a ochrany přírodního prostředí a do dalších let mu přeji zdraví, pohodu a spokojený život v jeho rodných Štěměchách.

Jaroslav Šantroch, MZ 2014/1, ročník 67, str. 32


 

Ing. Jiří Nekovář, CSc. slaví sedmdesáté narozeniny

Ing. Jiří Nekovář, CSc. se narodil 17. ledna 1943 v Praze. V roce 1965 ukončil studium na Lesnické fakultě Vysoké školy zemědělské v Brně. Po studiu nastoupil v Lesním závodě Lanškroun. Už za pouhé dva roky se však stal zaměstnancem ostravské pobočky tehdejšího Hydrometeorologického ústavu, kde pracoval jako vedoucí oddělení ochrany ovzduší. V září 1914 nastoupil v Praze do funkce vedoucího oborového střediska pro ochranu čistoty ovzduší, v roce 1911 obhájil kandidátskou práci na téma Meteorologické aspekty vlivu znečištění ovzduší na lesní porosty Ostravska. V roce 1980 se stal ředitelem nově vzniklé pobočky Praha, od roku 1988 pracoval jako vedoucí odboru zahraničních vztahů. Po reorganizaci ústavu v roce 1990 pracoval v oddělení biometeorologických aplikací a od roku 1997 se navíc staral o fenologickou staniční síť pobočky Praha. I když střídal různá pracoviště a pracovní pozice, zůstal ústavu věrný a odešel až koncem roku 2012 z důvodu rušení fenologie na pobočce Praha. V ústavu tedy pracoval plných čtyřicet pět let.

Jako téměř každý vedoucí pracovník byl členem KSČ, dokonce i předsedou závodní organizace. To mu v té době umožnilo snadnější profesní postup i možnost úspěšně navazovat mezinárodní spolupráci v oboru. K jeho cti však můžeme tvrdit, že přijednání se svými spolupracovníky i podřízenými této skutečnosti nezneužíval a v době nejtužší normalizace začátkem osmdesátých let bylo na pracovišti pobočky Praha velmi příjemné prostředí.

Po celou dobu, kdy zaujímal nejrůznější vedoucí funkce, ale pracoval i jako řadový zaměstnanec, byl vždy výborný organizátor a nelekal se žádné práce. Byl ochotný pomoci při stěhování, měl v pořádku všechny administrativní záležitosti, ale velkou část své pracovní doby věnoval nadstavbové činnosti, tedy státním výzkumným úkolům – mezinárodní spolupráci převážně v oboru ochrany ovzduší a později fenologické databázi a mezinárodní spolupráci v oboru fenologie.

Od studentských let publikoval. Jeho práce jsou otištěny v mnoha odborných časopisech, sbornících a publikacích. Jen v Meteorologických Zprávách najdeme 22 článků a informací, jejichž je autorem nebo spoluautorem. Nedostatek místa zde neumožňuje uvést seznam jeho odborné publikační činnosti, ale čtenář může úplný přehled vyhledat na portále ČHMÚ na adrese <http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/reditel/SIS/abstrakta/Neko_refs_....

Jirka Nekovář snad nikdy v životě nelenošil. Svůj volný čas dělí mezi dvě své hlavní záliby – zahradu a především turistiku. Asi bychom našli málo míst v Česku i na Slovensku, kde ještě Jirka nebyl. Ze všeho nejradši však cestuje v zahraničí. Má stejně oblíbené přírodní i kulturní zajímavosti a poznávání exotických končin mu usnadňuje jeho neuvěřitelná schopnost komunikovat téměř všemi jen trochu známými jazyky a nářečími.

Za mnohé kolegy přejeme jubilantovi do dalších let hodně zdraví a úspěchů v osobním i pracovním životě, a aby mu ještě dlouho vydržel jeho neúnavný elán při řešení i těch někdy složitějších problémů

Luboš Němec, MZ 2012/6, ročník 65, str. 167


 

Osmdesáté narozeniny profesora Milana Nedelky

Dne 10. ledna 2012 oslavil 80. narozeniny prof. RNDr. ing. Milan Nedelka, CSc., významný slovenský a československý letecký meteorolog, rodák z Merašic v okrese Hlohovec. Patří ke čtveřici spolužáků z Přírodovědecké fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, kteří absolvovali v roce 1956 studium matematiky a fyziky, soustředili se na meteorologii a klimatologii a v oboru se velmi dobře uplatnili: kromě jubilanta aerolog Ján Pribiš, klimatolog Juraj Rak a klimatolog a vysokoškolský učitel Ján Tomlain. M. Nedelka si vzdělání ještě rozšířil studiem na Agronomické fakultě Vysoké školy polnohospodařské v Nitře, které ukončil v roce 1967.

Po dvouletém působení na nitranském gymnáziu nastoupil v roce 1958 do služeb Hydrometeorologického ústavu, který se stal jeho hlavním pracovištěm až do doby nároku na důchod. Nejprve zastával funkci vedoucího letecké meteorologické stanice v Popradu, později vedoucího letecké meteorologické služby Slovenského hydrometeorologického ústavu v Bratislavě (do roku 1993). Pak zamířil na Státní leteckou inspekci v Bratislavě, nynější Letecký úřad Slovenské republiky, kde zastával místo ředitele odboru leteckých předpisů a dokumentace.

Z funkce šéfa letecké meteorologické služby byl činný v různých mezinárodních pracovních skupinách a komisích, např. ve Skupině expertů československé účasti v globálním výzkumu atmosféry Země (GARP), Komisi pro základní systémy a Komisi pro leteckou meteorologii Světové meteorologické organizace, z národních komisí např. v Komisi pro odborné vyšetřování leteckých mimořádných událostí Federálního ministerstva dopravy a Zkušební komisi pro získávání kvalifikace leteckých pracovníků, která byla orgánem slovenské Státní letecké inspekce. Podílel se na vytváření kritérií pro zkoušky pilotů civilního i vojenského letectva a na tvorbě letecké terminologie. V roce 1974 více než půl roku pobýval na vědeckovýzkumných lodích v tropické části Atlantiku a V centru tropického výzkumu v Dakaru, z pobytu vytěžil materiál k zajímavým studiím.

Na Slovensku se zabýval zabezpečováním letišť technickými zařízeními pro provoz při II., resp. III. kategorii minim ICAO, automatizovaným systémem přípravy letů, meteorologickým zabezpečováním leteckých meteorologických prací aj. Jeho vědecká pojednání se týkají také klimatografie letišť, výskytu podlimitní oblačnosti na jeho dříve „domovském“ letišti Poprad-Tatry, využitelnosti letiště Košice při nepříznivých povětrnostních podmínkách na tatranském letišti, ale i hydrosynoptické problematiky řešené ve státním výzkumném úkolu [3]. Velkým Nedelkovým zájmem je historie meteorologie, o níž napsal několik článků a referátů. Nesporné zásluhy o meteorologii získal zorganizováním tří československých konferencí o meteorologickém zabezpečování letectva, které se konaly v letech 1977 (Štrbské Pleso-Podbánské), 1984 (Nový Smokovec) a 1989 (Bratislava). Zúčastnili se jich kromě meteorologů pracovníci leteckých organizaci a byly z nich vydány sborníky hodnotných referátů [6, 7, 8].

Mnoho slovenských i českých pilotů a leteckých specialistů zná profesora Nedelku z různých kurzů, např. v Letecké škole Slov-airu v Holešově, ale především z Vysoké školy dopravy a spojů, nynější Žilinské univerzity, na níž externě přednášel leteckou meteorologii více než 30 roků. Pro posluchače napsal rozsáhlé a výborné učební texty. Docentem meteorologie a klimatologie byl jmenován v roce 1985, habilitován 1999, profesorem v oboru dopravní a spojová technologie v roce 2000. V letech 1980–1990 působil také na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Komenského.

K jeho pedagogickým činům patří účelová knižní publikace podniku Slov-air [5] určená pilotům letecké speciální činnosti z roku 1984, z jeho pera pochází meteorologická kapitola úspěšné Benešovy Učebnice pilota [1] vydané v roce 1995. Pozoruhodná je činnost slovníková. M. Nedelka se autorsky výrazně podílel na zpracování Výkladového a terminologického Meteorologického slovníku [2]. Připravil výklad přibližně 180 hesel a inicioval a sestavil Slovenský letecký slovník s anglickými ekvivalenty [4], který je první slovenskou encyklopedií letectva. Vychází především z dokumentů Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) a z dokumentů Sdružení leteckých úřadů. Výklad meteorologických pojmů je v souladu s českým slovníkem. Dílo Nedelkova autorského kolektivu vyznamenala Jednota českých a slovenských tlumočníků a překladatelů cenou Vynikající encyklopedické dílo roku 1999.

Profesoru Nedelkovi do mnoha dalších let přejeme, aby mu vydržela píle, houževnatost, soutěživost a sloužilo mu zdraví.

Literatura

[1] BENEŠ, L. a kol., 1995. Učebnice pilota. Určeno zejména soukromým pilotům, pilotům kluzáků a pilotům ULL. 1. vyd. Cheb: Svět křídel. 292 s. + příl. ISBN 80-85280-30-2.

[2] Meteorologický slovník výkladový a terminologický, 1993. 1. vyd. Praha: Academia + MŽP ČR. 594 s. ISBN 80-85368-45-5.

[3] NEDELKA, M., 1976. Interdiurne vzostupy prietokov na Hornáde a Slanej v závislosti na typických situáciách. In: Práce a štúdie, č. 15. Bratislava: Hydrometeorologický ústav. s. 7–23.

[4] NEDELKA, M. a kol., 1998. Slovenský letecký slovník terminologický a výkladový. Bratislava:  Magnet-Press Slovakia. 494 s. ISBN 80-968073-0-7.

[5] NEDELKA, M., 1984. Prehl'ad leteckej meteorológie. 1. vyd. Bratislava: AIfa. 222 s.

[6] Súčasné otázky československej leteckej meteorológie, 1977. In: Práce a štúdie SHMÚ, č. 17. Bratislava. 206 s.

[7] II. konferencia Meteorologické zabezpečovanie letectva (Súčasné otázky československej leteckej meteorológie), 1984. In: Práce a štúdie, č. 34. Slovenský hydrometeorologický ústav Bratislava. 206 s.

[8] III. konferencia Meteorologické zabezpečovanie letectva. Súčasné otázky československej leteckej meteorológie, 1989. In: Práce a štúdie, č. 41. Slovenský hydrorneteorologický ústav Bratislava. 190 s.

Karel Krška, MZ 2011/2, ročník 65, str. 64


 

Ing. Jaroslav Šantroch oslavil 70. narozeniny

V březnu 2012 oslavil lng. Jaroslav Šantroch, CSc. své 70. narozeniny. ČHMÚ uspořádal při této příležitosti diskusní odpoledne na téma „Aktuální úkoly a perspektivy ČHMÚ“. Cílem diskuse bylo nastínit problémy a úkoly, které v současné době před ústavem stojí.

Ing. Jaroslav Šantroch, CSc. se narodil 25. března 1942 v Žebráku v okrese Beroun. Vystudoval Fakultu technické a jaderné fyziky ČVUT v Praze. Již v průběhu studia pracoval v Ústavu pro výzkum, výrobu a využiti radioizotopů v Praze. Po absolutoriu nastoupil do Státního výzkumného ústavu materiálu v Praze.

V roce 1969 zahájil svoje dlouholeté plodné působení v rámci Hydrometeorologického ústavu ve funkci vedoucího Radioaktivní služby Laboratoře ochrany ovzduší. Po zastavení zkoušek nukleárních zbraní, kdy sledování umělé radioaktivity ovzduší ztrácelo na důležitosti, nasměroval své oddělení novým směrem – na sledování kvality ovzduší. V roce 1974 se stal vedoucím oddělení Imise a od roku 1987 zastával funkci vedoucího útvaru výzkumu. Ve své práci se intenzivně věnoval zejména měření kvality srážkových vod a ovzduší. V rámci Laboratoře kvality ovzduší úspěšně zavedl laboratorní postupy pro stanovování síranů, amonných iontů a dalších znečišťujících látek. V kandidátské disertační práci, kterou obhájil na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, se věnoval „Určení podílu zdrojů emisí na koncentracích stopových prvků v atmosférických aerosolech“. Inicioval též zavedení měření depozičních rychlostí polutantů v ovzduší. Výsledky, kterých ve své práci dosáhl, prezentoval v celé řadě odborných publikací a článků.

Na podzim 1994 zvítězil ve výběrovém řízení na pozici náměstka ředitele ČHMÚ pro ochranu čistoty ovzduší. Tuto funkci zastával od 1. prosince 1994. Pod jeho řízením se úsek ochrany čistoty ovzduší postupně konsolidoval v moderní službu založenou na spolehlivých a objektivních informacích o kvalitě ovzduší. Za jeho působení ve funkci náměstka proběhla, mimo řadu dalších aktivit, kompletní rekonstrukce Státní imisní sítě s ohledem na nové požadavky a nové metody měření. Imisní monitoring byl akreditován podle ČSN EN ISO/IEC 17025, čímž nezávislá autorita potvrdila vysokou kvalitu poskytovaných služeb. Byla provedena i přestavba imisní databáze tak, aby odpovídala moderním standardům a poskytovala všechny požadované výstupy pro interní i externí uživatele.

Ing. Šantroch byl velmi aktivní i na mezinárodním poli. Pracoval v programech Světové meteorologické organizace a zejména v rámci programu EMEP (European Monitoring and Evaluation Programme), který zastřešuje Konvence o dálkovém přenosu znečištění. Po několik let byl místopředsedou řídícího výboru programu a spolupracoval významně na rozvoji jeho aktivit. Věnoval se zde zejména oblasti monitoringu kvality ovzduší a zpracování výsledků.

Po odchodu do důchodu v roce 2007 spolupracoval jako externí poradce s Ministerstvem životního prostředí na zajištění aktivit spojených s předsednictvím České republiky Evropské unii.

Ve funkci náměstka ředitele ČHMÚ podporoval nejen technologický rozvoj v oboru, ale nezapomínal ani na skutečnost, že práci odváděj í živí lidé. Podporoval zejména mladší kolegy a umožňoval jim další rozvoj. Já sám velmi rád vzpomínám na dlouhé a mnohdy vzrušené debaty, které jsme spolu vedli do pozdních nočních hodin. Aniž bych si to tenkrát příliš uvědomoval, nepochybně přispěly k mému dalšímu nasměrování. Alespoň dodatečně děkuji.

Milý Jardo, dovol, abych Tobě i Tvým blízkým popřál jménem všech kolegů z ČHMÚ do dalších let pevné zdraví a spokojenost v životě.

 

 

 

 

 

 

Jubilující při slavnostním přípitku s ředitelem ČHMÚ. Zleva Václav Dvořák, Ivan Obrusník a Jaroslav Šantroch. Foto: K. Vančura.

Jan Macoun, MZ 2012/2, ročník 65, str. 58


 

Sedmdesátiny Ing. Ivana Obrusníka, DrSc.

Být ředitelem ČHMÚ jistě není úplně snadné. Josef Zítek, František Pechala, Václav Richter a Milan Koldovský byli řediteli ČHMÚ v tomto pořadí od roku 1952 až do nástupu Ivana Obrusníka v roce 1993. Ivan byl „dvacetiletým“ ředitelem do 31. ledna 2011 a od 19. března letošního roku je sedmdesátníkem. Přes toto životní jubileum se přehoupnul v přiměřeném pracovním nasazení, které mu dovolují jeho příjemné rodinné povinnosti.

Po studiu na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT pracoval více než 25 let v Ústavu jaderného výzkumu a tři roky v Ústavu jaderné fyziky AV ČR v Řeži. Své vědecké aktivity věnoval hlavně aplikacím nukleárních analytických metod pro sledování prostředí, hojně publikoval (téměř 200 prací) a postupně obhájil kandidátskou (1969) i doktorskou dizertační práci (1992).

V pozici ředitele ČHMÚ musel, ač nerad, přerušit slibně se rozvíjející vědeckou dráhu a jadernou analytiku vyměnit za analýzy manažerské. Prvních deset let se věnoval hlavně koordinaci využívání překotně se rozvíjejících technologií, které pomohl zpřístupnit meteorologům, klimatologům a hydrologům. Druhých deset let bylo bojem za ekonomickou stabilitu a politickou nezávislost vysoce odborného a široce uznávaného ústavu. Vždy v rámci možností, podporoval moderní projekty, zejména opakovanou inovaci sítě meteorologických radaru, postupnou automatizaci měřicích sítí v ČHMÚ, zavedení operativního počítání meteorologického modelu počasí ALADIN na superpočítači v Praze, sjednocování databází, využití systému internet/intranet, aplikace GIS apod. Prosadil integraci předpovědních a výstražných služeb v Praze i v regionech a kladl důraz na adresnost výstražné služby v rámci spolupráce s Integrovaným záchranným systémem. V reakci na „povodňové zkušenosti“ podporoval budování a rozvoj jednotného varovného systému, který je provozován ve spolupráci s Armádou ČR.

Mezinárodního uznání se mu dostávalo hlavně na půdě Světové meteorologické organizace, kde byl několik let členem Výkonné rady. Meteorologická diplomacie však byla nedílnou součástí jeho širokých kontaktů i v dalších mezinárodních organizacích a sdruženích (EUMETSAT, ECMWF, LACE). Udržoval přátelské vztahy s řediteli meteorologických služeb nejen v Evropě a měl tak možnost na domácí půdě využívat i neoficiální informace z činnosti srovnatelných organizaci.

Nelze v krátkosti připomenout vše, kde jako ředitel a postupně i jako znalý meteorolog, zanechal Ivan Obrusník stopy svých rozhodnutí.

Někdy jsme našemu řediteli vyčítali příliš konzervativní způsob rozhodování. S postupem času a poučen vývojem událostí, musím konstatovat, že zdravá míra zdrženlivosti a konzervativnosti je v našem oboru značnou výhodou. Přeji činorodému sedmdesátníkovi i do dalších let rodinnou pohodu, pracovní přátele a mnoho dalších možností k různým konzervativně uvážlivým rozhodnutím.

Radim Tolasz, MZ 2012/2, ročník 65, str. 58–59


 

K šedesátinám RNDr. Karla Vaníčka, CSc.

Šedesátiny Karla Vaníčka byty pro mě v říjnu minulého roku značným překvapením. Karel se narodil 16. října 1951 v Hradci Králové. Studium meteorologie a klimatologie na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze, ukončené v roce 1975, ho nasměrovalo do Českého hydrometeorologického ústavu. Karel už v listopadu 1974 zahájil svou pracovní kariéru jako výzkumný pracovník Solární a ozonové observatoře v Hradci Králové a tomuto pracovišti zůstává věrný dosud. Vojenská služba nebyla pro něj, tak jako pro mnohé jiné, ztraceným časem. Sloužil v synoptickém provozu na Hlavním povětrnostním ústředí (HPÚ). Dr. Vaníček však byl na počátku své kariéry i programátorem. Například v roce 1977 napsal a odladil program na vyhodnocování ozonosondáží na sálovém počítači EC 1030.

Osobně jsem poprvé potkal Karla Vaníčka v roce 1990 při jeho inspekční cestě na ostravskou pobočku ČHMÚ, kde vyměnil solarimetr a proškolil obsluhu. Neznalý souvislostí jsem ho poznal jako zručného a pečlivého technika s pedagogickým darem a pochopením pro technické laiky. Teprve časem jsem zjišťoval, že je Karel Vaníček vědeckým pracovníkem, který v roce 1986 obhájil kandidátskou práci na téma Meteorologické zabezpečení využívání sluneční energie v podmínkách ČSSR a získal titul CSc. Je vyhledávaným specialistou pro monitoring a analýzu stratosférického ozonu a od roku 1986 je vedoucím Solární a ozonové observatoře ČHMÚ v Hradci Králové. Je mezinárodně uznávaným expertem, který je od roku 2002 členem vědeckého poradního výboru Světové meteorologické organizace pro ozon (v letech 2002–2004 byl dokonce jeho předsedou). V letech 1992 až 1998 a znovu od roku 2008 je členem Mezinárodní ozonové komise IAMAP (Intemational Association for Meteorology and Atmospheric Physics). Dr. Vaníček se podílel a podílí na řešení různých odborných projektů zaměřených na UV záření, energetiku a obnovitelné zdroje, ozonovou vrstvu a její ochranu, kde poskytovateli byli např. GA ČR, MŽP, MŠMT (COST) nebo Evropská komise (FP6). Od roku 2011 je členem a místopředsedou panelu P209 Grantové agentury České republiky.

RNDr. Vaníček začal velice záhy po nástupu do ČHMÚ i publikovat. Jistě je to hlavně zásluhou jeho prvního vedoucího, dr. Jaroslava Píchy. Seznam jeho článků, knih, brožur a vystoupení na různých konferencích je úctyhodný. Od roku l 985 je členem redakční rady Meteorologických zpráv. Někteří z nás jsou ve třiceti, v šedesáti i v devadesáti pořád stejní. Karlovy šediny působí vznešeně a mohou vyvolat nesprávný dojem, že vidíte nepřístupného vědce. Za těch více než 20 let, co Karla znám, mohu konstatovat, že je tato představa hodně vzdálená skutečnosti. Vždy jsem byl, jako Karlův „šéf“ potěšen, když jsem ve světě slyšel: „Author of this material is Karl Vanicek, any supplement? Nobody? Thank you“. Věřím, Že podobné zmínky budeme v meteorologickém světě slýchávat ještě mnoho let.

Nejvýznamnější publikace, kde byl dr. Vaníček členem autorského kolektivu (velké množství článků a publikací, například téměř 30 článků v Meteorologických zprávách, neuvádíme):

[1] KOEPKE, P. a kol., 1998. Comparison of models used for UV Index calculations. Photochemistry and Photobiology, 67, No. 6, p. 651–662.

[2] ZEREFOS, C. S. a kol., 2000. Changes in Surface Solar UV Irradiances and Total Ozone during the Solar Eclipse of 11 August 1999. Journal of Geophysical Research, Vol. 105, DOI: 26463-26413.

[3] DE BACKER, H. a kol., 2001. Comparison of measured and modelled uv indices for the assessment of health risks. Meteorological Applications, Vol. 8, No. 3, p. 261–277.

[4] HARRIS, N. R. P. a kol., 2008. Ozone trends at northern mid- and high latitudes – a European perspective. Annales Geophysicae, 26, p. 1207–1220.

[5] FIOLETOV V. E. a kol., 2008. The performance of the ground-based total ozone network assessed using satelIite data. JGR – Atmospheres, Vol. 113, D143 13, DOI: 10.1029/2008JD009809.

[6] RIEDER, H. E. et. a1., 20IL Extreme events in total ozone over the Northern mid-latitudes: An analysis based on long-term data sets from five European ground-based stations, Tellus B, 63, p. 860–874.

Radim Tolasz, MZ 2012/1, ročník 65, str. 31


 

K 125. výročí úmrtí Johanna Gregora Mendela

Opat augustiniánského kláštera na Starém Brně Cyril František Napp (1792–1867) zjistil brzy po vstupu Johanna Gregora Mendela (1822–1884) do řádu jeho nadání a mimořádný zájem o přírodní vědy. Proto mu umožnil od roku 1851 univerzitní studium přírodních věd ve Vídni. Po návratu ze studií v roce 1854 působil Mendel jako pedagog na Vyšší německé reálce V Brně. Od tohoto roku Mendel začal své první pokusy se šlechtěním hrachu v klášterní zahradě. Jeho pokusy vedly k objevu genetických zákonů při křížení rostlin. Tímto objevem se stal světovým zakladatelem genetiky významného odvětví biologických věd.

J. G. Mendel se však zabýval i jinými přírodovědnými výzkumy i praxí. Navrhoval nové metody ve včelařství i pěstování a šlechtění polních plodin, věnoval se také meteorologii; v tom mu byl učitelem MUDr. Pavel Olexík, primář nemocnice U svaté Anny, která se nachází blízko augustiniánského kláštera. Olexík začal soustavné měření v roce 1848 a Mendel s ním později spolupracoval. K měření teploty vzduchu používali Kappelerův psychrometr, a k měření tlaku vzduchu Fortinův tlakoměr. Měřili a Zapisovali hodnoty v 6, 14 a 22 hodin, později v 7, 14 a 21 h v souladu s doporučením Mezinárodní meteorologické společnosti.

Svoje vědecké poznatky publikoval Mendel v němčině. První Mendelova práce Z tohoto oboru pochází z roku 1862 – jsou to Poznámky ke grafickému a tabulkovému přehledu meteorologických poměrů Brna. Šlo o měření, která prováděl Olexík V letech 1848–1862. V letech 1863–1869 Mendel publikoval rozsáhlejší Meteorologická pozorování z Moravy a Slezska. Měření byla již doložena zeměpisnými souřadnicemi a nadmořskou výškou. V roce 1868 se Mendel stal opatem augustiniánského kláštera poté, co v roce 1867 zemřel opat Napp. V roce 1878 založil Mendel meteorologickou stanici přímo v klášteře, kde kromě teploty a tlaku vzduchu měřil srážky a extrémní teploty na pokusné ploše. Od rou 1878 prováděl pozorování pro c. k. Centrální ústav pro meteorologii a geodynamiku ve Vídni. Poslední záznam měření pochází z července 1883.

Mendel si všímal také mimořádných meteorologických úkazů. Publikoval článek Smršť z 13. října 1870, která poničila opatství a část Brna. V článku popsal jako první na světě výskyt tromby (tornáda). Z dalších publikací to byl příspěvek Liják a bouřka V Brně v červnu 1871 a dále Bouřka v Brně a v Blansku dne 15. srpna 1882.

Mendela celý svět spojuje s genetikou, ale na jeho průkopnickou činnost v meteorologii se téměř zapomnělo.

Zdeněk Smolík, Blahomil Grunda, MZ 2009/4, ročník 62, str. 112


 

Nedožité osmdesátiny doc. Ing. Ignáce Uhreckého, CSc.

Jedním z nadaných a pracovitých asistentů prof. Dr. Václava Nováka, DrSc. na Vysoké škole zemědělské v Brně byl doc. Ing. Ignác Uhrecký, CSc. Pocházel z velmi chudé rodiny příležitostného dělníka z vesnice Obyce na Slovensku (okres Nitra, dříve Zlaté Moravce). Narodil se 27. prosince 1928. Po základní škole a gymnáziu ve Zlatých Moravcích studoval v letech 1948 až 1952 na Agronomické fakultě VŠZ v Brně. Na konci studia obhájil diplomovou práci na téma Geonomický výzkum pěstování důležitějších teplomilných rostlin v rajonu Starý Poddvorov, Nový Poddvorov, Prušánky, Josefov a Dolní Bojanovice v okrese Hodonín s výborným prospěchem. Potom byl přijat jako asistent na Ústav půdoznalství, meteorologie a klimatologie agronomické fakulty VŠZ v Brně, kde se stal v roce 1954 odborným asistentem. Pod vedením prof. V. Nováka vypracoval a v roce 1962 úspěšně obhájil kandidátskou dizertační práci na téma Studium tepelných vlastností půd.

Kromě pedagogické činnosti na ústavu, kde působil, se podílel velkou měrou na výzkumu půdního klimatu, především na jeho teplotních charakteristikách. Dále se významně účastnil na rozvoji fenologie, kde byla původní fenologická síť změněna na komplexnější biometeorologickou observatoř Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity (MZLU) v Brně s celkovým počtem 25 stanic. Stanice sledovaly a měřily všechny základní meteorologické prvky včetně výparu, půdních teplot a intenzity slunečního záření.

Uhreckého habilitační práce s názvem Půdní klima jako neoddělitelná součást vegetačního klimatu z roku 1966 byla cíleným pokračováním jeho dosavadní vědecké činnosti. Docentem byl jmenován v roce 1968. V další vědeckovýzkumné práci svou pozornost soustředil na půdní a porostové klima, včetně lužního lesa v lednicko-valtickém areálu. Zvláštní zřetel věnoval růstu, vývoji a výnosům různých zemědělských plodin na Školním závode v Žabčících. Z této činnosti publikoval 21 odborných prací a 2 závěrečné zprávy.

Docent Uhrecký byl srdečný, velmi oblíbený mezi spolupracovníky i posluchači agronomického, zahradnického a lesnického inženýrství. Byl jedním z mála učitelů slovenského původu na VŠZ v Brně, kteří se plně adaptovali na moravské prostředí, a průběžně se zdokonaloval v češtině. Výchově svých tří dětí věnoval velkou pozornost; jeho syn Štěpán se stal lékařem a působil v Třebíči, syn Jan je zvěrolékařem v Jaroměřicích nad Rokytnou, dcera Zdeňka Se provdala do Frýdku-Místku.

Doc. Uhrecký byl po dva roky vedoucím katedry půdoznalství, meteorologie a klimatologie VSŽ; podílel se na metodice sledování klimatu v porostech obilovin i v porostech lesních. Byl autorem či spoluautorem 37 publikací, včetně 3 celostátních učebnic a 4 učebních textů. Byl aktivním účastníkem celostátních i zahraničních vědeckých konferencí a přednesl celou řadu popularizačních přednášek.

Docent Ing. Ignác Uhrecký, CSc. zemřel náhle dne 30. července 1987 v Brně ve věku 59 let, kdy dokončoval svou doktorskou práci. Jeho životní dílo a neobyčejná houževnatost si zaslouží u příležitosti jeho nedožitých osmdesátin alespoň tuto krátkou vzpomínku.

Zdeněk Smolík, Blahomil Grunda, MZ 2008/5, ročník 61, str. 160


 

Ernst Mach, meteorologie a Brno

Před 170 lety, přesně 18. února 1838, se narodil na zámku v Chrlicích, jež jsou od roku 1971 součástí města Brna, Ernst Mach, největší fyzik, který v naší zemi působil v 19. století a který zejména v experimentální fyzice patřil k předním osobnostem evropské vědy. Proto si ho Brno připomíná jako jednoho z nejvýznamnějších rodáků. Přitom v Chrlicích, kde byl jeho otec, původně gymnazijní profesor, zaměstnán u tamního barona, prožil Ernst jen prvé dva roky svého života, protože rodina se brzy odstěhovala do Dolního Rakouska. Po maturitě na gymnáziu v Kroměříži vystudoval matematiku a fyziku na vídeňské univerzitě. Později působil na univerzitách ve Štýrském Hradci a Vídni, avšak své hlavní fyzikální dílo vytvořil během následujících 28 let jako profesor filozofické fakulty nejprve dvojjazyčné a později německé Karlo-Ferdinandovy univerzity V Praze. Byl zvolen rektorem ještě společné a pak po rozdělení školy prvním rektorem německé univerzity. V roce 1895 přijal vedení nově zřízené katedry filozofie, dějin a teorie induktivní vědy vídeňské univerzity. Pedagog, filozof, fyziolog, psycholog a především fyzik Mach zemřel 19. února 1916 v bavorském městečku Haar nedaleko Mnichova.

Ernst Mach žil v době bouřlivého rozvoje fyziky, která se podle metod rozlišila na experimentální a teoretickou, kdy vznikaly nové fyzikální obory, a docházelo k bojům mezi různými směry fyzikálního myšlení. Zabýval se hlavně optikou, akustikou (pro zlepšení představ o akustických dějích zkonstruoval vlnostroje), termodynamikou a vynikl v hydrodynamice. Velkého ohlasu dosáhla jeho kritika Newtonových zákonů klasické mechaniky, z nichž vyšly i podněty k objevu teorie relativity formulované Albertem Einsteinem (1879–1955), kterou však Mach odmítal jako příliš spekulativní (přesto se Einstein považoval za jeho žáka). Za fyzika spíše konzervativního byl Mach považován také proto, že hmotu chápal jako kontinuum a neuznával existenci atomů; jeho spory s hlasatelem progresivních názorů E. Boltzmannem (1844–1906) jsou známy všem zájemcům o historii fyziky. Spolu s R. Avenariem (1843–1896) byl představitelem empiriokriticismu, směru pozitivismu, jehož hlavním pojmem je čistá zkušenost oproštěná od rozumových představ (metafyziky).

Meteorologické problematiky se týká např. Machův důkaz platnosti Dopplerova principu pro všechny druhy vlnění: princip, kterého využívají i meteorologické radiolokátory a akustické lokátory, platí bez ohledu na to, jakého druhu je vlnění vysílané pohybujícím se zdrojem. V hydrodynamice Mach učinil první významné kroky k teorii nadzvukového proudění. Dnes se ji zabývá atmosférická akustika i letecká meteorologie při výkladu vytváření rázových vln a praktické uplatnění nachází při letech vyšších a vysokých rychlostí. Jeho jméno nese několik jevů, charakteristik a přístrojů, např. kužel popisující způsob šíření vzruchu od daného objektu letadla, aerodynamické číslo v letectví udávající poměr rychlosti letu k rychlosti zvuku v daném prostředí (Machovo číslo), rychloměr (machmetr) aj.

Machovy studie, které ovlivnily letectví, a rovněž blízkost jeho rodiště od brněnského letiště, vedly vedení Brna k podání návrhu Jihomoravskému kraji na pojmenování letiště po slavnému fyzikovi. Návrh završil Brněnské dny Ernsta Macha 2008 uspořádané v Brně ve dnech 15. 11. května 2008 u příležitosti jeho 170. výročí narození několika pořadateli za koordinace Masarykovy univerzity.

Literatura

[1] KOLOMÝ R., 1999. Albert Einstein na německé univerzitě v Praze (1911–1912). Meteorologické Zprávy, roč. 52, č. 5. s. 149–151.

[2] MALÍŠEK, V., 1986. Co víte o dějinách fyziky. Praha: Horizont. 212 s., příl.

Karel Krška, MZ 2008/3, ročník 61, str. 89


 

RNDr. Zdeněk Blažek, CSc. šedesátníkem

Čas odměřuje v životě lidí dobu jejich života nezávisle na jejich vůli, přesto jsou určité výjimky, kdy přibývající věk na někom téměř nepozorujeme. Tak tomu je i u RNDr. Zdeňka Blažka, CSc., který ač dosáhl šedesáti let, přesto by tomu nikdo nevěřil, protože se toho oslavenec dožívá v plném elánu a svěžesti života.

Narodil se 10. prosince 1946 v krásném jihočeském městě, v Jindřichově Hradci, kde prožil své dětství v kruhu svých rodičů a dvou sourozenců ve vilové čtvrti na okraji města. Po ukončení základní školní docházky studoval na jindřichohradecké Střední všeobecně vzdělávací škole, kterou ukončil maturitou v roce 1965. V hlavě mladého muže dřímal sen o budoucím povolání astronoma, kterému věnoval nejednu chvíli pozdě večer, či záhy před ránem na místní lidové hvězdárně při sledování třpytného světla dalekých světů ve vesmíru. Jeho tužby však nebyly vyslyšeny, přesto zůstal věrný přírodním vědám, když se rozhodl pro studium meteorologie a klimatologie na MFF (Matematicko-fyzikální fakultě) UK v Praze. Patřil k těm studentům, kteří věnují studiu celou svou duši a kterých si škola váží a snaží se je získat pro budoucí pedagogicko-vědeckou dráhu. V mnohém mu V tom pomáhal osobní přístup pana Prof. S. Brandejse. Po ukončení řádného studia na univerzitě nastoupil na jednoroční studijní pobyt na katedře meteorologie a klimatologie MFF UK. Po dobu studijního pobytu se věnoval problematice horizontálních srážek, které experimentálně zkoumal především na meteorologické observatoři ČSAV na Milešovce. Studijní pobyt ukončil rigorózní prací „Příspěvek ke studiu horizontálních srážek z mlhy a oblaků“ a zkouškou se získáním akademického titulu RNDr. Podstatnou část výsledků rigorózní práce pak zveřejnil v Meteorologických Zprávách v roce I971 a 1972. Jednoletou základní vojenskou službu absolvoval v oboru na Hlavním povětrnostním ústředí v Praze.

Po vojenské službě pokračoval od září 1972 ve studiu na katedře meteorologie a klimatologie MFF UK, tentokrát jako řádný vědecký aspirant. Od 2. 9. 1974 nastoupil z rodinných důvodů (o již byl ženatý a v rodině měli první dceru) do zaměstnání v ČHMÚ na pracovišti v Ostravě a řádná vědecká aspirantura mu byla převedena na externí. Práce v ústavu pro něho byla velmi zajímavá, mohl při ní uplatnit studiem získané znalosti a navíc jej pracovní kolektiv přijal mezi sebe velmi přátelsky. Dodnes rád vzpomíná na pomoc starších kolegů, kteří mu v prvním období usnadnili stát se jejich rovným spolupracovníkem. Nově získané poznatky využil při zpracování dizertační práce „Znečištění ovzduší na Ostravsku kysličníkem siřičitým v závislosti na meteorologických podmínkách rozptylu“, kterou odevzdal k obhajobě v roce 1978. Na pracovišti ústavu v Ostravě nejdříve vedl skupinu čistoty ovzduší. V rámci nové koncepce řízení ústavu v roce 1980 přešel jako odborný pracovník do oddělení režimových informací a od roku 1983 vedl oddělení operativních informací. Po návratu ústavu k oborovému členění vedl od roku 1990 oddělení ochrany čistoty ovzduší. I když by se zdálo, že prošel v ústavu řadou oborů, po celou dobu se věnoval problematice čistoty ovzduší, především zpracováním naměřených údajů, jejich interpretací do praxe a zevšeobecněním zákonitostí šíření znečištění v ovzduší s dopadem na životní prostředí. Z těchto let se datuje celá řada jeho odborných prací, které byly většinou publikovány v Meteorologických Zprávách a sbornících z jednotlivých odborných konferencí. Při zaměstnání dokončil vědeckou aspiranturu a po obhajobě dizertační práce byl v roce l984 promován na kandidáta věd. Po roce 1990 řadu let externě přednášel na ostravské univerzitě obecnou meteorologii a klimatologii a dále chemické a fyzikální problémy atmosféry.

Dne 1. 4. 2003 byl jmenován do funkce ředitele pobočky ČHMÚ v Ostravě a tuto funkci úspěšně zastává dodnes. Přes hlavní zaměření na řídící práci pobočky si nachází prostor pro pokračování v odborné práce, žel v mnoha případech na úkor svého osobního volna. Dr. Blažek si však na svůj úděl nikdy nestěžoval a vždy uměl najít dosti energie a invence, aby se k vědecké práci dostal.

Nejen jeho současní kolegové, ale i jeho bývali spolustudující považují Dr. Blažka za člověka spíše tichého a uzavřeného. Ve společnosti nikdy neprojevoval snahu vyniknout nad druhými. Svůj postoj k odborné práci i dění kolem sebe přednáší spíše až po vybídnutí i když má vždy vlastní názor, podložený úvahou, srovnáním a hloubkou znalostí problému. Nakonec svoje mínění dovede velmi jasně a srozumitelně obhájit i ve větším kolektivu. Jeho pracovní postupy jsou systematické a přesné, dovede se k práci vrátit i vícekrát, až závěry jsou zcela precizní.

Při příležitosti 50. výročí založení Hydrometeorologického ústavu dostal jubilant za dlouholetou práci pro ústav stříbrnou medailí Antonína Strnada, zakladatele naší moderní meteorologie.

Do dalších let života mu jeho spolupracovníci přejí hodně zdraví, úspěchů v pracovním i rodinném životě a neutuchající elán při uskutečňování svých tužeb a přání.

Rostislav Sochorec, MZ 2006/6, ročník 59, str. 195–196


 

RNDr. Josef Keder, CSc., šedesátiletý

Mezi těžko uvěřitelná Životní jubilea patří nastávající šedesátiny stále mladého a optimisticky smýšlejícího RNDr. Josefa Kedera, CSc., vedoucího oddělení meteorologie a expertiz úseku ochrany čistoty ovzduší Českého hydrometeorologického ústavu. Náš jubilant se narodil 27. 10. 1946 v Praze, kde také absolvoval svá základní a gymnaziální studia. Vysokoškolské studium na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, obor meteorologie, absolvoval s vyznamenáním v roce 1969. v tomto roce také zahájil svou dlouholetou profesionální kariéru v Českém hydrometeorologickém ústavu. Již jeho první odborná činnost v ústavu mu v souladu s jeho osobními ambicemi umožnila, že patřil mezi vůdčí osobnosti při zavádění nových metod do odborné činnosti ústavu. Vedl kolektiv, který připravoval realizaci měření s využitím meteorologického radiolokátoru v Praze-Libuši. Rovněž při své další činnosti jako vedoucí nové postavené observatoře v Tušimicích se v roce 1974 stal součástí nově vzniklého oboru ochrana čistoty ovzduší. Přímo v jedné z nejvíce znečištěných oblastí Evropy aplikoval poznatky studia rozptylových podmínek k realizaci smogových regulačních systémů a dalších opatření ke zlepšení kvalty ovzduší. Z této oblasti byla rovněž kandidátská dizertační práce z roku 1981 o studiu rozptylových podmínek a znečištění ovzduší během rozpadu noční inverze. V devadesátých letech inicioval instalaci sodarů a radioakustických sondážních systémů v oblastech s vysokou hladinou znečištění ovzduší a jejich aplikaci pro sledování rozptylových podmínek v přízemní vrstvě ovzduší.

Dr. Keder se postupně zařadil mezi nejvýznamnější české odborníky v oblasti meteorologických aspektů znečišťování ovzduší. V tuzemsku i v zahraničí je oceňován jeho pečlivý a vysoce odborný přístup k přípravě, zpracování a prezentaci výzkumných zpráv a projektů. Spolupracoval na zdokonalení referenční metody výpočtu rozptylu škodlivin ze stacionárních zdrojů emisi podílel se na vývoji nových statistických metod modelování a předpovědi koncentrací ozonu v přízemní vrstvě ovzduší a byl koordinátorem řady výzkumných úkolů a projektů z této oblasti. Jako uznávaný odborník je členem rezortní komise pro udělování autorizace ke zpracování rozptylových studií a komise pro posuzování vlivů na životní prostředí. Je rovněž členem univerzitní komise pro státní rigorózní zkoušky programu fyzika.

V krátkosti nelze vyjmenovat všechny jeho publikace a výzkumné práce' které prezentuje se svými spolupracovníky v našem i zahraničním odborném tisku. Jako externí lektor, vedoucí či oponent diplomových a doktorandských prací se podílí na výchově nastupující vědecké generace. Díky svému širokému rozsahu odborných i encyklopedických znalostí se stal stěžejním výzkumným pracovníkem ústavu. Do dalších let přeji za sebe i spolupracovníky našemu Pepíkovi mladistvý elán' pevné zdraví a životní pohodu a věřím, že pro jeho vysoce odborný i lidský přístup k řešení problémů bude i nadále patřit ke špičkovým odborníkům zajišťujících vysokou úroveň oboru ochrany ovzduší Českého hydrometeorologického ústavu.

Jaroslav Šantroch, MZ 2006/5, ročník 59, str. 162


 

RNDr. Vít Květoň, CSc. – šedesát let

Vít Květoň se narodil 21. října 1946 v Praze. Po absolvování Matematicko-fyzikální fakulty UK (MFF UK) nastoupil 5. 8. 1968 do Hydrometeorologického ústavu v Praze, kde už jako student pracoval na částečný úvazek. Na ruzyňském letišti byl zaměstnán jako letecký meteorolog. Roční vojenskou službu absolvoval ve Výzkumném vojenském ústavu v Braníku, kde se aktivně zapojil do přípravy linky pro automatizaci numerické předpovědi počasí. Znalosti, které zde získal, později úspěšně využíval při své praxi. I když ho práce na letišti těšila a od začátku patřil mezi pečlivé a také úspěšné pracovníky, neodolal v roce 1974 nabídce místa vědeckého pracovníka ve Výzkumném ústavu balneologickém (VÚB) v Mariánských Lázních, kde pracoval až do roku 1992. Po zrušení VÚB se vrátil do ČHMÚ do odboru klimatologie, od roku 1995 jako vedoucí oddělení.

Přes své pracovní vytížení si dokázal zvyšovat kvalifikaci. Rigorózní zkoušku udělal v roce 1970, v roce 1983 obhájil kandidátskou práci, v roce 1990 úspěšně dokončil postgraduální studium, vše na MFF UK. V letech 1983–1992 absolvoval několik kurzů programování.

Ve VÚB i nyní v ČHMÚ mimo běžné rutinní práce se vždy spíše zaměřoval na vědeckou činnost, často na mezinárodní úrovni. Aktivně se zúčastnil mnoha mezinárodních projektů a zahraničních cest, kde přispíval k popularizaci české meteorologie, biometeorologie a klimatologie nejen u našich nejbližších sousedů. Jeho publikační činnost je skutečně úctyhodná.

Svým pracovním nasazením a odbornými znalostmi je příkladem mladším spolupracovníkům. V případě potřeby pro něj neplatí pracovní doba a není výjimkou, že si vezme práci domů. Příkladem jeho pracovního nasazení je připravovaný Atlas podnebí, kde zpracoval ze všech autorů nejrozsáhlejší část.

Zdálo by se, že na jiné aktivity už nemůže zbývat čas, ale Vítek se vždy rád věnoval turistice, dokonce i vysokohorské, v mládí závodně plaval a tancoval.

Za všechny kolegy přejeme jubilantovi v dalším životě ještě mnoho pracovních úspěchů, spokojený rodinný život a potěšení z vnoučat.

Výběr z literatury je uveden v níže uvedeném MZ

Luboš Němec, MZ 2006/5, ročník 59, str. 161–162


 

Své sedmdesátiny letos slaví dva významní meteorologivé a členové ČMeS, RNDr. Vilibald Kakos a RNDr. Jan Strachota

Předseda ČMeS, prof. Jan Bednář, CSc., který uvítal účastníky semináře (Teplice, 2005) a ve svém úvodním slově vyzdvihl důležitou roli meteorologických a klimatologických pozorování. Úvodní část semináře byla příležitostí poděkovat dvěma letošním jubilantům, za vše co pro meteorologii vykonali. Své sedmdesátiny letos slaví dva významní meteorologivé a členové ČMeS, RNDr. Vilibald Kakos a RNDr. Jan Strachota, kteří se zcela jistě zapíší do historie české meteorologie jak kvalitou své odborné práce, tak milým a nezištným osobním přístupem ke svým spolupracovníkům.

Současná radarová měření i produkty jsou na velmi kvalitní úrovni a jsou uznávanou informací u nás i v zahraničí. Je obtížné docenit význam práce Honzy Strachoty na vývoji radarových měření v ČHMÚ, na testování výsledků měření, na jejich zpřístupnění meteorologickému provozu i na jejich meteorologické interpretaci. Zásadně omezená možnost prezentovat práci na mezinárodním fóru, kterou si generace starších mohla v uplynulých letech "vychutnat" a kterou už naštěstí generace mladších kolegů nezná, přispěla ke skutečnosti, že není mnoho českých autorů, jejichž práce jsou citovány  ve světově uznávaných monografiích. Přesto, že výše zmíněné omezení si zažil i jubilant, najdeme citaci jeho příspěvku včetně družicového obrázku z našeho území ve velmi uznávané monografii "Images in weather forecasting" vydané Cambridge University Press. To je skutečné ocenění práce. Skutečnost, že práce RNDr. Jana Strachoty je především spojena s radarovou meteorologií nijak nesnižuje široký rozsah činnosti jubilanta. Z posledních let zmiňme např. vedení projektů zaměřených na meteorologické hodnocení obou povodní v letech 1997 i 2002 a poděkování patří i za dlouholetou práci v redakční radě MZ.

RNDr. Vilibaldu Kakosovi bývá mezi přáteli připisováno dvojí "nej". Po mnoho let byl nejvyšším českým meteorologiem a i nyní má v neoficiálním hodnocení číslo dvě. Pro rozsáhlé znalosti a zkušenosti v oblasti meteorologie i hydrologie je dále titulován jako první český hydrometeorolog. Nehledě na dlouholeté praktické zkušenosti získané v meteorologickém a hydrologickém provozu je seznam odborných studií z oblasti hydrometeorologie, které Vilda Kakos publikoval, skutečně úctyhodný. Také jeho popularizační články mají vysokou úroveň, řada tzv. popularizátorů meteorologie by zde mohla najít příklad hodný následování. Vysoce ceněné jsou recenze, které Vilda zpracovává s velkou důkladností i objektivitou. V současné době jubilant pracuje v Oddělení meteorologie ÚFA AV ČR a mladí spolupracovníci s obdivem sledují jeho aktivitu, s níž se zapojuje do výzkumných projektů, a váží si jeho konzultační pomoci. Je možná zbytečné dodávat, že RNDr. Vilibald Kakos stále přednáší na Katedře fyzické geografie a geoekologie Přírodovědecké fakulty UK v Praze a studenti oceňují jeho přednášky i následné diskuze.

Jan Bednář, Seminář ČMeS 2005 v Teplicích a Věstník ČMeS 2005/2, prosinec 2005


 

ING. PETR HAVRÁNEK ŠEDESÁTNÍKEM

Dne 31. srpna 2004 oslavil významné životní jubileum dlouhodobý odborný pracovník Českého hydrometeorologického ústavu v Praze, vedoucí Odboru distančních měření a informací (ODMI) Ing. Petr Havránek.

Petr Havránek, rodák z často jím hrdě vzpomínaných moravských Dolních Louček u Tišnova se ve svých deseti letech s rodiči přestěhoval do Prahy a zde také absolvoval střední školu s maturitou. Svá vysokoškolská studia ukončil v prosinci 1966 na ČVUT - fakultě elektrotechnické v Praze. První zaměstnání nastoupil v Laboratorních přístrojích a tři roky zde strávené konstrukcí elektronických přístrojů byly cennou školou pro jeho další odbornou práci.

Do Hydrometeorologického ústavu nastoupil 1. 12. 1970 na právě dokončenou observatoř Praha-Libuš s úkolem technického „dozoru“ a vývoje technologií na pracovišti. Doba nástupu do ústavu Ing. Havránkovi umožnila stát u samých začátků pravidelných měření meteorologických radiolokátorů na území Československa, kterému se pak zejména odborně věnoval a věnuje dodnes. Své technické znalosti si v této oblasti trvale prohluboval a hned v létě 1971 absolvoval zaškolení ve vývojovém pracovišti Tesly Pardubice, kde byl právě dokončován vývoj a výroba československého meteorologického radaru RM-2, instalovaného následně na observatoři v Praze-Libuši. Léta zastával funkci vedoucího elekt- ro-skupiny, uplatnil řadu zlepšovacích návrhů na technické zdokonalování obsluhy různých zařízení na pracovišti. V roce 1981 se stal spoluautorem vynálezu „Počítač horní hranice radioech meteocílů“.

Po odchodu RNDr. D. Vítkové do důchodu se stal v roce 1987 vedoucím tehdejšího Experimentálního pracoviště Praha-Libuš a od února 1992 až dosud zastává funkci vedoucího ODMI. V průběhu jeho působení ve funkci proběhla další etapa budování a dokončení výstavby moderní české radarové sítě (CZRAD) vybavené automatizovanými bezobslužnými dopplerovskými radary na Drahanské vysočině a v Brdech, inovace příjmu a zpracování družicových, aerologických i pozemních meteorologických měření. Tím se zvýšila kvalita naměřených a analyzovaných dat a podstatně se zlepšila úroveň i rozsah uživatelských informací a prestiž celého odboru. Ing. P. Havránek je zapojen do řady mezinárodních aktivit - od roku 1992 je českým zástupcem v Technickém výboru pro meteorologii programu COST, podílel se dále na projektu COST 75 - Pokročilé radiolokační systémy a projektu RADHYD. Svoje odborné poznatky také uplatnil v řadě článků a prezentací (Meteorologické Zprávy, konference se zaměřením na radiolokační meteorologii).

Milý Petře, přesto nebo právě proto, že konečně zavítáš mezi nás, starší, přeji Ti za sebe i spolupracovníky mnoho zdaru do dalších let, především pak hodně zdraví, pevné nervy, další odborné úspěchy, pohodu a radost při oblíbeném zahrádkaření i mnoho pěkných chvil s tvou hýčkanou, také jubilantkou, desetiletou jezevčicí Cindy.

Jan Strachota, MZ 2004/4, ročník 57, str. 124


 

RNDr. LUBOŠ NĚMEC - ŠEDESÁT LET

Jubilující RNDr. Luboš Němec se narodil 20. 1. 1944 v Praze. Patří k zřejmě dožívajícímu druhu „stálic“, neboť po vystudování meteorologie na Matematicko-fyzikální fakultě UK nastoupil 1. 8. 1966 do Hydrometeorologického ústavu a zůstal mu věrný až do současnosti. Tato věrnost sice neodpovídá současným trendům „mobility a flexibility lidských zdrojů“, nicméně pro instituci, jakou je Český hydrometeorologický ústav, je zaměstnanecká dlouhověkost výhodná a přínosná. To ovšem za předpokladu, že se jedná o pracovníka odborně zdatného, uvážlivého, ale zároveň nesetrvávajícího na zavedených stereotypech. A takovým pracovníkem RNDr. Luboš Němec nesporně je.

V Českém hydrometeorologickém ústavu prošel postupně pracovišti klimatologie, synoptické meteorologické služby, čistoty ovzduší (1968-1969), Letecké meteorologické služby (Praha-Ruzyně, 1970-1978), opět klimatologie (1978-1980). V roce 1980 se stal vedoucím oddělení režimových informací na Pobočce ČHMU Praha a po roce 1990 vedoucím oddělení meteorologie a klimatologie. Od června 1999 je ředitelem pobočky.

K úspěšnému zvládnutí této funkce předurčila RNDr. L. Němce velmi dobrá znalost problematiky provozních složek ústavu, a to i mimo vlastní obor meteorologie. Je výsostným praktikem zaměřeným především na klimatologii, ale ani úsek hydrologie mu není vzdálený. V publikační činnosti se soustřeďuje především na problematiku teploty vzduchu a atmosférických srážek, zejména sněhové pokrývky, viz např. publikace Zpracování klimatologických informací (Praha, ČHMU 1988).

Již dvacet let - od roku 1984 - je členem redakční rady časopisu Meteorologické zprávy a od roku 2000 vedoucím redaktorem.

Ve výčtu osobnostní charakteristiky je nutné uvést přímé a čestné jednání, ochotu vždy nezištně pomoci druhému. Tyto vlastnosti se projevují nejen v prosazování svého přesvědčení, rozhodnutí a nezbytných opatření, ale zároveň v ochotě přiznat omyl, přijmout kritiku.

Luboš Němec je proslulý jako všestranný sportovec holdující lyžování, tenisu, stolním tenisu, kulečníku i intelektuálním šachům a bridži, ve kterých již dávno překonal hranice amatérského pojetí.

Za mnohé kolegy přejeme jubilantovi do dalších let hodně zdraví, úspěchů v osobním i pracovním životě a neztenčeného elánu k uspokojování jeho zálib.

Zdeněk Horký - Jan Vašátko, MZ 2004/1, ročník 57, str. 28


 

RNDr. Bedřich Böhm, CSc. (nar. 6. 11. 1933) v průběhu svého dlouholetého působení v Českém hydrometeorologickém ústavu dosáhl vynikajících výsledků v oblasti užité meteorologie, vybudoval první specializované pracoviště čistoty ovzduší, ze kterého se dnes stal jeden ze tří základních úseků činnosti ústavu, a vypracoval i první projekt prognózního a signálního systému pro operativní řízení emisí za nepříznivých podmínek. K jubileu blahopřáli oslavenci 10. listopadu dřívější i současní spolupracovníci v prostředí jemu blízkém - na observatoři v Košeticích, kterou před 15 lety zakládal. Košetická observatoř kromě funkce profesionální meteorologické stanice vykonává speciální měření v oblastech slunečního záření, kvality ovzduší a srážek, půdy, chemizmu biologických objektů a plní důležité poslání v mezinárodních monitorovacích programech, zejména OSN-EHK a SMO.

Jubilantovi přejeme dobré zdraví i zachování věrnosti instituci, které věnovali plodné období svého života.

Zdeněk Horký, MZ 2003/6, ročník 56, str. 165


 

ING. IVAN KOTT - 60 LET

Dne 18. srpna 2003 se dožil v plné svěžesti šedesáti let inženýr Ivan Kott. Rodák z Mělníka, kde žil až do roku 1958, kdy se rodina přestěhovala do Prahy. Po absolvování jedenáctileté střední školy vystudoval na Agronomické fakultě Vysoké školy zemědělské meliorační obor. Studium ukončil v roce 1965 obhájením diplomové práce Hydrologická studie rybniční soustavy Zbirožského potoka a státní zkouškou s vyznamenáním.

Ihned po ukončení VŠZ Praha začal od 1. 7. 1965 pracovat v HMÚ (ČHMÚ) jako agrometeorolog, nejprve v bývalém odboru klimatologické služby v Praze- Smíchově, kde v sedmdesátých letech několikrát zastupoval vedoucího skupiny agrometeorologie a po dočasném přidělení na agrometeorologickou observatoř Doksany, kde prováděl pedologický výzkum, nastoupil od prosince 1979 do operativních informací v Praze-Komořanech. V současné době pracuje v oddělení biometeorologických aplikací odboru klimatologie.

Od počátku svého působení spolupracoval na klimatologických studiích regionů České republiky a mezinárodních agroklimatických projektech. Účastnil se ambulantních měření mikrometeorologických podmínek v porostech různých zemědělských plodin na experimentálních pozemcích Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze 6-Ruzyni (VÚRV) a observatoře Doksany. V sedmdesátých letech prováděl gamaskopická a neutronová měření vlhkosti půdy a tepelné vodivosti na VÚRV a Výzkumném ústavu závlahového hospodářství. V roce 1980 založil novou výtvarnou podobu informačního bulletinu Agrometeorologický zpravodaj, která s menšími úpravami přetrvala dodnes.

V průběhu let 1982-1984 spolupracoval na výzkumu znečištění životního prostředí s podnikem Stavební geologie, pro který vytvořil model experimentálního území Samšín (sklolaminát a nerezová ocel). V letech 1985-1987 se účastnil post-graduálního studia Ochrana a tvorba životního prostředí ve vodním hospodářství. Studium ukončil obhájením závěrečné práce na téma Vybrané prvky půdního klimatu a možnosti jejich využití v rámci operativních služeb ČHMÚ.

Významná je i jeho publikační činnost - uveřejnil více než dvacet odborných prací, počínaje článkem Hodnocení signalizace plísně bramborové v letech 1967-1968 (Meteorologické Zprávy, 1969, roč. 22), až po odborná vystoupení na semináři v nizozemském Wageningen v letošním roce (viz článek Mezinárodní konference Challenging Times v tomto čísle Meteorologických Zpráv).

Již od útlého mládí projevoval umělecké sklony: v dalším hudebním vzdělávání (hra na housle, základy komponování hudby) mu zabránil úraz krční páteře, a tak přesunul své zájmy k výtvarné činnosti. O tom svědčí i to, že absolvoval kurz uměleckého osvětlování pro výtvarnou fotografii a film. V letech 1974-1976 absolvoval kurz malby zátiší a krajinomalby a v letech 1977-1979 kurz kresby a malby portrétu a postavy.

Přejeme jubilantovi, aby alespoň v dosavadním tempu a s tímtéž elánem dokončil vše, co si předsevzal, zejména aby mohl předat „digitalizovanou štafetu“ mladším kolegům bez ztráty květiny.

Jiří Nekovář, MZ 2003/4, ročník 56, str. 118


 

Paní Božena Kodadová

Dne 17. 9. 2003 se dožila významného životního jubilea 80. let paní Božena Kodadová, dlouholetá pracovnice dnešního Českého hydrometeorologického ústavu a nezapomenutelná sekretářka někdejší Československé a nynější České meteorologické společnosti. Byla vždy příkladem obětavé práce, často drobného, ale vždy systematického úsilí, svědomitosti a odpovědnosti, prostě všeho toho, co často nebývá doceňováno, ale je pro pozitivní vývoj společnosti nepostradatelné. Její výpomoc při administrativní činnosti v ČMeS se uskutečňuje i dnes.

Za vše děkujeme a přejeme mnoho spokojenosti do další etapy života.

                                                          Jan Bednář, Věstník ČMeS 2003/1, září 2003


 

VÝZNAMNÁ CHURÁŇOVSKÁ JUBILEA

Koncem loňského roku jsme si připomněli padesát let nepřetržité činnosti meteorologické stanice na Churáňově. K tomuto výročí vydal Český hydrometeorologický ústav publikaci 50 let meteorologické stanice Churáňov. Větší část doby činnosti této stanice působil ve funkci jejího vedoucího dnes již osmdesátiletý Jiří Krejsa.

Narodil se 1. 5. 1923 v obci Kosmo, mezi Prachaticemi a Vimperkem, v sousedství Šumavských Hoštic, které se později staly jeho trvalým bydlištěm. Po absolvování měšťanské školy se vyučil strojním zámečníkem. Po druhé světové válce absolvoval v rámci základní vojenské služby meteorologický kurz a 5. 1. 1948 nastoupil do Státního meteorologického ústavu (SÚM) na pracoviště synoptické a letecké služby v Praze-Ruzyni.

V roce 1954 ukončil externí kurz leteckých meteorologů a o rok později složil zkoušky potřebné k obsluze vysílacích stanic. Po častých úvahách o možnosti přeložení na churáňovskou meteorologickou stanici nakonec podlehl volání rodného kraje a počátkem roku 1956 zde nastoupil jako pozorovatel s pověřením k vedení této stanice. Téhož roku v červenci jsem ho osobně poznal v rámci stáže na tomto pracovišti.

Jiří Krejsa pokračoval i nadále ve svém vzdělávání: v roce 1962 maturoval na středně vzdělávací škole pro pracující a o tři roky později ukončil postgraduální vzdělávání na podnikové technické škole Hydrometeorologického ústavu (HMÚ). V roce 1970 byla jeho činnost oceněna rezortním vyznamenáním.

Po patnácti letech v roce 1971 jsem se s ním díky svému zařazení u HMÚ Praha setkal znovu. Tentokrát se naše setkání změnilo v dobrou skoro desetiletou spolupráci. Na zasloužený odpočinek odešel 31. 5. 1983 po více než 35 letech věrné, pečlivé a poctivé služby pro československou meteorologii.

Chtěl bych mu při příležitosti jeho osmdesátin, při vzpomínce na krásného člověka se zažitými strastmi dojíždění a služby na horské stanici, za jeho celoživotní činnost ve prospěch meteorologie poděkovat a popřát hodně dobré pohody, spokojenosti a hlavně zdraví.

Antonín Chalupský, MZ 2003/3, ročník 56, str. 86


 

ING. FRANTIŠEK BABÁK ŠEDESÁTNÍKEM

Ing. Babák, můj kolega a přítel, se narodil 31. 5. 1942 v Tuklekách v okrese Pelhřimov. Je ženatý, otcem dvou synů a dědečkem čtyř vnoučat.

Po absolvování různých typů škol zakotvil v roce 1961 v armádě jako letecký technik. Při výkonu služby leteckého technika absolvoval Vojenskou akademii v Brně, obor meteorologie. Do meteorologické služby armády nastoupil v roce 1977 a od tohoto roku pracoval v různých funkcích až do odchodu do vojenského důchodu v roce 1997. Do důchodu odcházel z funkce náčelníka Povětrnostního ústředí armády ČR v hodnosti podplukovníka. Od roku 1998 pracuje v ČHMÚ.

Se jménem František Babák je spojeno velmi mnoho aktivit spojených s úsilím o zlepšení vojenské předpovědní služby na různých stupních. Začátkem 90. let, jako náčelník Povětrnostního ústředí armády ČR, se podílel i na rehabilitaci vojáků, kteří byli z armády z politických důvodů propuštěni po roce 1968. Mnozí z těchto pracovníků doposud pracují v ČHMÚ. Po technické a organizační stránce dobře zvládl rozdělení vojenské meteorologické služby z důvodu rozdělení bývalého Československa v obtížných podmínkách omezování provozu na vojenských letištích a postupného uzavírání mnohých vojenských pracovišť.

Povětrnostní ústředí sídlilo po dlouhá léta v Karlínských kasárnách. Po nařízení o přestěhování řídil František přestavbu objektu pro Povětrnostní ústředí v areálu Vojenského gymnázia v Praze-Ruzyni. Je nutné konstatovat, že přestavba objektu nebyla nejobtížnější fází. Rozhodující bylo to, aby byly zabezpečeny a uvedeny do provozu nové techniky a technologie jak pro přenos a zpracování dat, tak i pro předpovědní informační službu. Z Povětrnostního ústředí se stalo po přemístění v roce 1994 moderní meteorologické pracoviště, které nám závidí řada vojenských meteorologických služeb okolních států.

Je nutné rovněž vyzvednout jeho zásluhu při organizování začátků spolupráce s povětrnostními službami armád NATO a zapojení naší armádní povětrnostní služby do struktur NATO.

Po příchodu do ČHMÚ v roce 1998 se rychle zapracoval do organizování komerčních aktivit našeho ústavu, především v meteorologii a klimatologii. I nadále je kontaktní osobou pro spolupráci s armádou a vojenskými pracovišti, ale hlavně všechnu svoji neutuchající energii věnuje činnosti v oblasti komerce. Aktivně se zapojuje do řešení problematiky Integrovaného záchranného systému a účasti ČHMÚ v různých havarijních komisích a cvičeních. Uvedl do pořádku smluvní vztahy s jednotlivými organizacemi, a i jeho zásluhou se zvýšily příjmy ústavu a zprůhlednily komerční aktivity.

Milý Františku, jménem svým a jménem všech pracovníků ČHMÚ Ti přeji, aby Tvůj řízný velitelský hlas se ještě dlouho ozýval po pracovištích našeho ústavu s tím, aby se Ti podařilo dobudovat komerční skupinu ČHMÚ. V osobním životě přeji pevné zdraví Tobě i blízkým. Ať Ti i nadále chutná dobré vínko a ještě dlouhá léta svým zpěvem (a někdy i harmoničkou) ve společně strávených volných chvílích vylepšuješ naši „blbou“ náladu.

Živio, živio.

Marián Wolek, MZ 2002/3, ročník 55, str. 95


 

ŽIVOTNÍ JUBILEUM RNDr. HELENY VONDRÁČKOVÉ, CSc.

„Dum vivimus, vivamus“ (Pokud žijeme, žijeme naplno)

Helenu Vondráčkovou znám od jejího nástupu do Českého hydrometeorologického ústavu. Rovnýma nohama skočila z katedry do výzkumu. Po většinu let jsme seděli spolu. Byli jsme, alespoň z mého pohledu, kamarádi. Kariérně jsme prodělali dva zvraty. „Nejprve jsem ti šéfoval a později jsi šéfovala ty mně“.

„Všichni, kdo tě znají, musí ocenit tvoje aktivity, nadšení, s jakým ses potýkala a stále ještě potýkáš se svěřenými úkoly“. Mnohokrát jsem přemýšlel o obrovském rozdílu mezi biologickým rytmem života a standardním občanským časem či spíše řečeno kalendářem.

Po celou dobu našeho společného soužití jsem každý pátek vídal obrovský batoh s horolezeckými lany a v zimě s lyžemi.

Helena Vondráčkova je kromě kvalitního odborníka v oblasti objektivních předpovědí též neuvěřitelným sportovcem, organizátorem tisíců akcí: od odborových, sportovních, společenských, klasických „dřeváků “ v diluviálních dobách ČHMÚ, po odborné interní semináře a výjezdní odborné akce pořádané Českou meteorologickou společností, ve které je členkou hlavního výboru a hospodářem. Všechny tyto aktivity vyjadřují toliko speciální fyzickou a duševní pohodu.

„Těžištěm a hlavním smyslem tvého života byla a je odborná činnost. Se stejným elánem ses vrhala do každé aktivity. Zabývala jsi se dlouhá léta orografií, a to v době, kdy „vládla“ numerice Berkowského a Bertoniho shlazená orografie s maximální výškou ALP v uzlovém bodě v Janovském zálivu.

Odečíst výšky terénu z geografických map do sítě uzlových bodů našeho modelu byla sice formální, ale nesnadná záležitost. Předložila jsi vektorový tvar orografie umožňující hlazení pro modely s nejrůznějšími kroky sítě s využitím sklonů terénu. Bylo to v době, kdy tzv. „envelope orographie“ byla v nedohlednu.

Ve snaze pomoci synoptikům soustředila jsi se na vertikální profily v rámci prognózy základních meteorologických prvků poskytovaných naším modelem, realizovala jsi výpočty a grafické znázornění na digigrafu vertikálními řezy kolmými na nejčastější přechody front.

Po jmenování do funkce odpovědného pracovníka za systém varování a zabezpečení při radiačních haváriích jsi se vehementně podílela na vypracování programu pro výpočet trajektorií vzduchových částic vystupujících v třicetiminutových intervalech, nejprve z našich a později ze všech evropských jaderných elektráren, doplněný o dva pohyblivé zdroje. Tento program byl v provozu až do konce tisíciletí“.

Světová agentura pro atomovou energii sídlící ve Vídni vyhlašovala pravidelně testy na havárie. Bylo pozoruhodné, že zpracování naším modelem bylo vždy dříve než v čase určeném pro regionální centra se sídly v Toulouse a Bracknelu (značnou roli v tom hrála jednoduchost integračního kroku našeho modelu!).

„Nedoceněna zůstává tvá zásluha o rozvoj předpisů „Systémů varování ...“ pro MŽP a další státní orgány a měřicího systému IRIS.

Milá Helenko, jmenuješ se Helena, nejsi však, vzato genealogicky, následnice dcery Dia a Lady, tedy polobohyní; je moudré zmínit se i o tom, co se ti nepodařilo - zpracovat originální a světově unikátní vertikální profily beta a gama záření měřené na libušské observatoři.

Jsem přesvědčen, že můžeš být u příležitosti životního jubilea spokojená. Jsi zdravá, veselá, oblíbená a stále sportující. Zvrátila jsi pyšně mužské úsloví, protože:

Postavila jsi dům, zasadila jak v Kunraticích, tak u Prysku stromy, porodila dceru a syna, jsi babičkou, zdokonaluješ se v jazycích, navštívila jsi Himaláje, Island, v Alpách jsi jako doma a já smutně dodávám, že Nový Zéland už spolu nenavštívíme“.

V den 60. Výročí tvého narození (27. 4.) pozvedám číši tvého oblíbeného červeného vína a zpívám živio, živio.

Tvůj biologicky předčasně zestárlý kamarád.

Miroslav Škoda, MZ 2002/2, ročník 55, str. 63-64


 

RNDr. JAROSLAV FIALA, CSc., ŠEDESÁTILETÝ?

Těžko je uvěřitelné, že dalším šedesátiletým jubilantem roku 2002 po čtveřici šedesátníků z minulého čísla Meteorologických zpráv je vedoucí oddělení Informačního systému kvality ovzduší Českého hydrometeorologického ústavu RNDr. Jaroslav Fiala, CSc. Narozen 24. května 1942 v Herálci u Žďáru nad Sázavou, absolvoval s vyznamenáním Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, obor chemie, specializaci fyzikální chemie v roce 1965. Jakoby v předtuše dominantního pracovního zaměření zralého věku byla jeho diplomová práce zaměřena na hmotnostní spektra sulfoxidů. Po ukončení studia a ročním studijním pobytu v Ústavu teoretických základů chemické techniky ČSAV pracoval až do roku 1984 v Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie J. Heyrovského ČSAV jako odborný pracovník, vědecký aspirant, vědecký pracovník a samostatný vědecký pracovník. Vědeckou přípravu - aspiranturu úspěšně absolvoval v letech 1982-1983 v oboru kinetiky rychlých chemických reakcí u prof. A. A. Vlčka. V letech 1982-1983 absolvoval Postgraduální studium angličtiny JASPEX (jazykovou přípravu expertů) na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy.

Do Českého hydrometeorologického ústavu nastoupil v roce 1984 nejprve jako vedoucí matematik analytik oborového výpočetního centra. Krátce po nástupu však zatoužil po své původní studijní lásce, kterou byla chemie, a přešel jako vedoucí výzkumný pracovník do oddělení ochrany ovzduší. Jeho mimořádně širokou oblast profesních zájmů a dovedností zaujala tehdy problematika rozvíjejících se nových poznatků atmosférické chemie. Druhá jeho láska, kterou byly matematická analytika, počítačové aplikace a programování i jeho technická zručnost při úpravách počítačových aplikací i opravách počítačových havárií ho však stále více od chemie odváděla. Kolegové a spolupracovníci stále více potřebovali jeho rady a pomoc při horečném rozvoji využívání počítačové techniky v ochraně ovzduší.

Obtížně řešitelné dilema volby zaměření ho přivedlo k další změně profese. V roce 1987 zvítězil ve výběrovém řízení Mikrobiologického ústavu ČSAV a nastoupil na místo vedoucího vědeckého pracovníka a odpovědného řešitele úkolu „Vývoj automatizovaných analytických a vyhodnocovacích postupů pro výběr vysoce produkčních průmyslových mikroorganismů". Ale nakonec - na štěstí pro ochranu ovzduší a Český hydrometeorologický ústav - stará láska nezrezavěla - nezapomněl na svůdnou a náročnou problematiku ochrany ovzduší. V roce 1990 se do Českého hydrometeorologického ústavu vrátil a stal se vedoucím oddělení Informačního systému kvality ovzduší v úseku ochrany čistoty ovzduší.

Od roku 1990 se mu podařilo vybudovat technicky i personálně špičkově vybavené pracoviště a informační základnu oboru ochrany ovzduší, která je celoevropsky využívána. Rozsáhlá databáze dat kvality ovzduší s dominantou pravidelné barevné grafické ročenky v českoanglické verzi na věcné i formální úrovni srovnatelné se špičkovými statistickými ročenkami je každoročně zdokonalována. V zahraničí i u nás je oceňován jeho předvídavý přístup k přípravě podkladů a dat ochrany ovzduší pro vstup České republiky do Evropské unie. Dlouhodobě se účastní prací a projektů Evropské agentury životního prostředí (EEA), Phare Topic Link a Task Force on Air Emissions EHK OSN, workshopů EMEP a pracovních jednání Air Quality EIONET (EEA).

Nové poznatky a studie publikuje i se svými spolupracovníky v našem i zahraničním odborném tisku. Od roku 1997 přednáší na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy předmět Chemii atmosféry pro posluchače meteorologie MFF a posluchače Ústavu pro životní prostředí Univerzity Karlovy.

Je opravdu těžké zastihnout Dr. Fialu ve chvíli volna. V jeho případě čas velmi rychle ubíhá, zdá se těžko uvěřitelné, kolik práce pro rozvoj oboru ochrany ovzduší stihl udělat a jakých výsledků dosáhl v poměrně krátké době. Hodně zdraví, elánu a dobré nálady do dalších let!

Jiří Kurfürst, MZ 2002/2, ročník 55, str. 64


 

ING. IVAN OBRUSNÍK, DrSc., ŠEDESÁTILETÝ

Rok 2002 je rokem, ve kterém se poměrně mnoho pracovníků ČHMÚ dožívá významných životních jubileí. Mezi významná data patří 19. březen, kdy se v plné pracovní vitalitě dožívá ředitel ČHMÚ Ing. Ivan Obrusník, DrSc. šedesáti let.

Po vystudování Fakulty technické a jaderné fyziky ČVUT (nyní Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská) pracoval více než 25 let v Ústavu jaderného výzkumu a tři roky v Ústavu jaderné fyziky AV ČR v Řeži. Soustředil se na aplikace nukleárních analytických metod pro sledování znečišťování životního prostředí, zejména ovzduší, a v tomto oboru se stal jedním z předních tuzemských i evropských odborníků. Svědčí o tom publikace okolo 180 prací a obhájení kandidátské (1969) a později i doktorské dizertační práce (1992).

Od začátku roku 1993 je ředitelem Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) v Praze, kde se zaměřuje především na modernizaci a zvýšení efektivnosti základních oborů - meteorologie, klimatologie, hydrologie a ochrany čistoty ovzduší - a v neposlední řadě i o zajištění dostatečného financování ústavu. Podporuje moderní projekty, zejména inovaci sítě meteorologických radarů, postupnou automatizaci měřicích sítí v ČHMÚ, zavedení operativního počítání meteorologického modelu počasí ALADIN na superpočítači ČHMÚ v Praze, sjednocování databází, využití systému internet/intranet, aplikací GIS apod. Prosadil integraci předpovědních a výstražných služeb v Praze i v regionech s cílem lepší aplikace výstražné služby (nowcastingu) pro jednotlivé uživatele. Velkou energii věnoval vybudování jednotného varovného systému, který se provozuje ve spolupráci s Povětrnostním ústředím Armády ČR. Mimo činnosti v ČHMÚ se věnuje i vedení Českého národního výboru pro omezování následků přírodních katastrof v mezinárodním měřítku a Národního klimatického programu ČR. V roce 1996 podepsal jako první ředitel služby postkomunistických států smlouvu o spolupráci (využívání dat) s mezivládní organizací EUMETSAT. Podporuje přípravu vzdělávacích programů pracovníků ČHMÚ na jednotlivých stupních a akreditační spolupráci ČHMÚ s Matematicko-fyzikální fakultou UK. Pokračuje ve své odborné činnosti v oblasti aplikace nukleárních analytických metod speciálními přednáškami na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT, kde je rovněž členem oborové rady doktorandského studia. Významná je rovněž jeho účast na mezinárodních konferencích v oblasti organizace a využívání hydrometeorologické služby.

Jako ředitel Českého hydrometeorologického ústavu je přímo zapojen do řady mezinárodních aktivit - je stálým zástupcem ČR ve Světové meteorologické organizaci, kde se po čtyři roky podílel jako člen Výkonné rady na vedení této organizace. Aktivně pracuje ve společném projektu pro numerické modelování ve střední Evropě (LACE) a výrazně pomohl i při přidružení ČR k Evropskému centru pro střednědobou předpověď v Readingu. Aktivně vystupuje při pravidelných setkáních ředitelů středoevropských služeb.

Po dobu ředitelování Ivana Obrusníka se ústav výrazně změnil. Tyto změny je těžké stručně vyjmenovat. Nové stanice, nové pobočky, nové radarové věže, přestavba komořanského zámku a další, jsou již zdaleka viditelné. To co viditelné není, jako přestavba ústavu, změna a zavádění nových technologií, změny v řízení a v neposlední řadě zabezpečování finančních prostředků, stálo nejvíce energie a úsilí.

Milý Ivane, dovol, abych jménem kolektivu pracovníků ČHMÚ a přátel našeho ústavu popřál Tobě i Tvým blízkým pevné zdraví, spokojenosti v práci a štěstí do budoucích let.

Marián Wolek, MZ 2002/1, ročník 55, str. 31


 

Ing. JAROSLAV ŠANTROCH, CSc., ŠEDESÁTILETÝ

Dne 25. března 2002 oslaví šedesátiny Ing. Jaroslav Šantroch, CSc., náměstek Českého hydrometeorologického ústavu pro úsek ochrany čistoty ovzduší.

Kolega Jaroslav Šantroch absolvoval jadernou techniku na Českém vysokém učení technickém a po kratší praxi ho dr. Š. Petrovič z mnoha zájemců vybral a doporučil za svého nástupce ve funkci vedoucího radioaktivní služby Hydrometeorologického ústavu. Bylo to v létě roku 1969 a myslím, že ani Jaroslav tehdy netušil, že ústavu zůstane věrný v podstatě po celý život.

Služba byla v ústavu tehdy nejvyšší organizační složkou (např. hydrologická, klimatologická atp.) a do čela radioaktivní služby se tak ponejprv dostal profesní odborník. Čekal ho složitý život v ústavu s oborově vzdáleným zaměřením, kde byl sám a i jeho práce byla pokládána za něco cizího. Obstát mohl jen samostatný, průbojný a odborně zdatný pracovník, a tím on bezesporu byl. Snad k tomu přispělo i to, že byl aktivním sportovcem - jeho mužstvo hrálo po mnoho let první ligu házené. I on sám byl zastáncem moderní hry, která starším připadala příliš drsná. Prostě nestůj, nečekej, běž dopředu, a když ti někdo brání, tak do něj vraž! Ale nepodraz! A tato jeho vlastnost se uplatňovala v celém životě. Naše četné porady a jednání nejednou připomínaly bitvu u Kurska (pro mladší - obě strany tehdy útočily), je však také pravda, že po skončení jsme spolu mohli jít na pivo. Proto jsem váhal, zda právě já bych měl připomenout jeho jubileum. Nemám totiž čisté svědomí. Po několik let jsem Jardovi - v zájmu svého klidu a pohodlí - přehrával všechny černé Petry, počínaje třeba zpackanou inventurou až po případ svérázného doktora věd. On však jistě ví, že jinému to dát nešlo, a pak, ryba potřebuje novou čerstvou vodu.

V krátkosti nelze vyjmenovat všechny jeho publikace, výzkumné zprávy či funkce v našich či mezinárodních odborných institucích. To lze ostatně zjistit snadno jinde. Věk mi umožňuje zmínit jen tři či čtyři epizody, kdy jsme si jeho přístupu, a já osobně, vážil nejvíc.

Zastavení zkoušek nukleárních zbraní vedlo k tomu, že extenzivní sledování umělé radioaktivity ovzduší ztrácelo opodstatnění. Kolega Šantroch nepřevzal v té době u nás (bojím se, že i dnes) zoufalou a věcně škodlivou obranu existujícího útvaru, ale sám přešel na nové úkoly v ochraně čistoty ovzduší. Samozřejmě s celým svým týmem, sportovec nemohl jinak! Nebylo to pro něho lehké. Ztratil výsadní postavení, měl konkurenci a znovu se musel učit. Začal od fundamentu. Ač typický představitel technického, ne univerzitního filozofujícího směru, hodnosti kandidáta věd z chemie dosáhl na Karlově univerzitě.

A hned jeho první práce byla novátorská: mobilní, avšak statisticky reprezentativní sledování kvality ovzduší v Praze, kdy se poprvé ukázalo, které ulice či místní části Prahy jsou na tom špatně a které ne. S dnešní technikou se nad tím lze usmívat, tehdy to ale bylo - nejen z hlediska organizace - mimořádně náročné.

O jedno jsem se s Jardou nepřel nikdy - o zásadu přejímat vše, co je možné, neobjevovat objevené, nevymlouvat se na „naše specifické podmínky“. Ing. J. Šantroch je uznávanou autoritou v nejednom mezinárodním výzkumném programu, ať v rámci Světové meteorologické organizace, v Evropské hospodářské komisi (jako místopředseda výboru EMEP), nebo v řadě dalších projektů a aktivit. Mnozí mu jeho pozvání a funkce záviděli, ale to vše nebylo zadarmo. Důvodů je jistě více, jeden je však zásadní: Ing. Šantroch důsledně plnil dohodnuté společné programy, česká účast a české stanice byly vzorem nejen pro země na východ od nás. Zde také nejzřetelněji prokázal schopnosti nezbytné pro řídícího pracovníka ve výzkumu - realizovat vše, co je dnes potřebné, ale současně vidět, co nás čeká a být připraven. Za dobu jeho působení ve funkci náměstka ředitele proběhla další etapa modernizace přístrojové techniky, a to jak v měřicích sítích, tak v chemických laboratořích, byly zavedeny nové metody měření, zvýšila se kvalita naměřených a analyzovaných dat, včetně úrovně a rozsahu poskytovaných informací. V důsledku této činnosti se zvýšila i prestiž celého oboru. Všechny tyto skutečnosti dokumentují, že v osobě Ing. Jaroslava Šantrocha má Český hydrometeorologický ústav vedoucího řídícího pracovníka, který je na svém místě.

Tož Jardo, mnoho úspěchů do dalších let.

Bedřich Böhm, MZ 2002/1, ročník 55, str. 31-32


 

RNDr. KAREL HLAVATÝ, CSc. - 60 LET

Karel Hlavatý, narozený 26. února 1942, původní specializací fyzikální chemik, později specialista na zpracování digitálních obrazových dat, nastoupil do Českého hydrometeorologického ústavu 1. října 1984. Jeho prvotním zaměřením na novém působišti bylo počítačové zpracování digitálních obrazových dat z polárních družic NOAA, pořízených systémem MDA v Praze na Libuši. To zahrnovalo jak úlohy spojené s přesnou navigací družicových dat, tak například počítačovou analýzu a klasifikaci typů oblačnosti či dálkovou detekci stavu vegetace. Nutno podotknout, že kromě nároků na výpočetní techniku tato problematika obnášela i značné nároky na fyzickou kondici řešitele - vzpomeňme na inventární položku tehdejšího družicového oddělení, která nesla specifikaci „baťoh na dálkový přenos hromadných dat“. Za tímto poněkud krkolomným až tajuplným názvem se skrýval skutečně obyčejný, asi třicetilitrový baťoh, ve kterém jubilant přenesl na svých zádech mezi různými výpočetními centry v Praze a Libuší řádově stovky gigabajtů dat, určených pro zpracování na tehdejších sálových počítačích...

Vedle již výše zmíněných aplikací se „náš Karlík“ podílel například na vývoji algoritmů pro zpracování dat ze 3. kanálu AVHRR (jak pro účely výzkumu horních hranic konvektivních bouří, tak např. pro odhad rozsahu sněhové pokrývky), na zajištění provozu a pozdější inovaci družicového systému na Libuši, resp. na různých lektorských aktivitách pracoviště; za všechny vzpomeňme na postgraduální kurz družicové meteorologie, konaný v rámci SMO a UNDP pro specialisty z KLDR v letech 1986 až 1987. V rámci tohoto kurzu působil tři měsíce v KLDR jako lektor.

Další vývoj výpočetní techniky odsunul „baťoh na dálkový přenos hromadných dat“ pryč z inventury, přenos dat na zádech nahradily počítačové sítě, výpočetní technika se současným prudkým růstem výkonu značně miniaturizovala, takže nyní se družicová data zpracovávají na místě příjmu. Současně prošel jubilant i značným vývojem svých odborných zájmů - postupně přibral zpracování dat z družicové sondáže atmosféry (např. výpočet celkového množství ozonu), až po současné provozní správcování systému družicového příjmu firmy VCS, instalovaného na Libuši v letech 1994 až 1995.

Popřejme Karlovi nejen dobré zdraví, pevné nervy, mnoho dalších terrabajtů úspěšně zpracovaných družicových dat, ale občas pro osvěžení mysli i nějakou tu atraktivní internetovou virtuální micinku!

Martin Setvák, MZ 2002/1, ročník 55, str. 32


 

Mgr. JAROSLAV VALTER, CSc. OSLAVIL ŠEDESÁTINY

Životní jubilea bývají obvykle příležitostí zamyslet se nad osudy i nad pracovními výsledky. Náš oslavenec se narodil 7. ledna 1942 v Praze. Tam rovněž absolvoval svá gymnaziální studia, po nichž pak s krátkým přerušením navštěvoval Přírodovědeckou fakultu Karlovy univerzity. Vysokoškolská studia ukončil v roce 1969, ale již dříve nastoupil do Českého hydrometeorologického ústavu, kde svoji aktivitu přerušil pouze při absolvování vojenské služby.

Svoje odborné znalosti si trvale prohluboval. Nejprve to bylo ke konci sedmdesátých let na postgraduálním kurzu fytopatologie na katedře botaniky Přírodovědecké fakulty UK v Praze, kde tématem byla prognóza výskytu a šíření padlí jabloňového. Pak počátkem osmdesátých let studium angličtiny na postgraduálním kurzu a konečně na přelomu osmdesátých a devadesátých let na katedře obecné produkce rostlin a agrometeorologie Vysoké školy zemědělské v Praze s tématem mrazuvzdornosti ozimých obilnin. Výtahy z těchto prací byly vesměs publikovány. Jako externí lektor i jako vedoucí či oponent diplomových prací se podílel na výchově nastupující vědecké generace.

Nabytých vědomostí vždy dokázal v oblasti agrometeorologie a fenologie našeho ústavu dobře využít. Věnoval se nejprve převážně fenologii, kde prosazoval moderní přístupy včetně kritického pohledu na získané materiály. Tyto aktivity vrcholily kromě jiného přípravou třísvazkového návodu pro fenologické pozorovatele našeho ústavu (polní plodiny, ovocné dřeviny, lesní rostliny). Je jeho zásluhou, že je v současné době připravován novelizovaný návod, který dbá především na přesný výklad fenologických fází, upřesněný rozsáhlou obrazovou (grafickou a fotografickou) dokumentací. Posléze rozšířil své zaměření i na agrometeorologii, v níž propracovává především informační systémy a prognózy.

S postupem času byl náš jubilant pověřován řadou vedoucích funkcí, jejichž názvy se spolu se změnami organizace ústavu často měnily. Od roku 1990 úspěšně vede oddělení biometeorologických aplikací odboru klimatologie.

Do dalších let přejeme našemu Jardovi nikoliv pouze odborné úspěchy, ale především pevné zdraví a úsměvnou životní pohodu, pro kterou si získal mezi svými kolegy a kolegyněmi celou řadu upřímných přátel.

Lubomír Coufal, MZ 2002/1, ročník 55, str. 32


 

JEDEN ZO ZAKLADATELOV RÁDIOLOKAČNEJ METEOROLOGIE V ČESKOSLOVENSKU JUBILUJE (RNDr. DUŠAN PODHORSKÝ, DrSc. - 60-ROČNÝ)

Skoro tri desiatky rokov sme ho vídavali a stretávali na roznych odborných podujatiach, diskusiách a polemikách týkajúcich sa prognóznych možností a iných aplikácií rádiolokátorov v meteorológii. Často nás šokoval, často presvedčil svojou pracovitosťou, schopnosťou nadchnúť vynikajúcim organizačným talentom.

Narodil sa 5. júna 1941 v Bratislave. V roku 1963 absolvoval Prírodovedeckú fakultu UK, špecializáciu klimatológia - hydrológia. Ako absolvent nastúpil do Hydrometeorologického ústavu v Bratislave vo funkcii synoptický a letecký meteorológ, kde popri prevádzke riešil výskumný problém nízkohladinového dýzového prúdenia nad Karpatsko-alpským regiónom. Schopnosť bádania bola podmienkou jeho preradenia do výskumu ústavu. Výsledkom tejto činnosti bolo vypracovanie koncepcie rozvoja československej rádiolokač- nej meteorológie v roku 1968 a následné vybudovanie Výskumno-vývojového meteorologického radarového strediska SHMÚ na Malom Javorníku (1972), ktoré bolo vybavené meteorologickým radarom a prijímacím systémom obrazových údajov z meteorologických družíc.

V rokoch 1973-1977 viedol výskumné projekty, týkajúci sa napr. vývoja laserového radaru (LIDAR), meteorologickej rakety (MRAK), aplikácie automatizovaných kresliacich stolov (digigrafov) v synoptickej meteorológii. V roku 1976 obhájil na Leningradskom hydrometeorologickom inštitúte kandidatúru fyzikálno-matematických vied dizertačnou prácou, v ktorej fyzikálne zdovodnil výber optimálnych radarových zariadení pri výskume a monitorovaní parametrov atmosféry a dynamiky nebezpečných javov počasia. Na základe spracovania radarových klimatografických charakteristík nad strednou Európou prvýkrát prezentoval komplexnú mezometeorologickú informáciu o oblakoch a nebezpečných javoch, ktoré sú s nimi spojené. V období do roku 1984 posobil ako riaditel Pobočky Slovenského hydrometeorologického ústavu na Malom Javorníku. Tu vybudoval v tom čase jedno z najvýkonnejších výpočtových stredísk s prvým databázovým systémom hydrometeorologických údajov v strednej Európe, vrátane digitálneho modelu reliéfu, družicových a radarových informácií. Uvedeme do prevádzky dvojvlnového radaru (RF) a prijímacieho systému primárných údajov z geostacionárnych a polárných družíc vytvorilo predpoklad na vývoj kybernetických metód velmi krátkodobých predpovedí počasia METEOTREND (nowcasting). Výsledkom tohto úsilia bolo obhájenie dizertačnej práce doktora technických vied na Akadémii vied ZSSR (1990). V rokoch 1984-1990 bol námestníkom riaditela pre meteorológiu v Slovenskom hydrometeorologickom ústave. V súvislosti s politickými zmenami v Československu odišiel z SHMÚ a venoval sa procesu privatizácie leteckej dopravy na Slovensku.

V rokoch 1992-1997 posobil ako predseda predstavenstva a generálny riaditel SLOV AIR, a. s. (TATRA AIR Group, a. s.). V roku 1998 pracoval ako vedecký tajomník metrologického ústavu (SMÚ) a ako vedecký pracovník Geofyzikálneho ústavu SAV.

RNDr. Podhorský, DrSc. na SHMÚ vyvíjal bohatú medzinárodnú činnosť, a to v rámci Svetovej meteorologickej organizácie (SMO), ako aj v Rade vzájomnej hospodárskej pomoci (RVHP). V rokoch 1978-1984 bol zvolený za spravodajcu SMO pre radarovú meteorológiu, 1984-1990 bol predsedom pracovnej skupiny SMO pre velmi krátkodobé predpovede počasia a riaditelom Centra aktivity SMO pre nowcasting. V rokoch 1985-1989 viedol expertný tím RVHP pre automatizáciu meteorologických pozorovaní zabezpečujúcich leteckú dopravu. Kybernetický informačný systém (KIS) životného prostredia SHMÚ ako aj automatizovaný radarový meteorologický systém (ARMS) sa v 80. rokoch stali držitelmi zlatých medailí na výstave INCHEBA a na Medzinárodnom strojárskom veltrhu v Brne.

V rokoch 1963-1995 externe prednášal na Matematicko-fyzikálnej fakulte a Prírodovedeckej fakulte UK v Bratislave, v rokoch 1976-1992 bol externým učitelom na Matematicko-fyzikálnej fakulte UK v Prahe. V období 1984-1989 bol tiež členom redakčnej rady časopisu Meteorologické zprávy. Je členom Vedeckej rady Technickej univerzity vo Zvolene. Viedol alebo bol konzultantom niekolkých desiatok diplomových a dizertačných prác v Československu a v zahraničí. Je autorom a spoluautorom viac než 150 vedeckých, koncep- čných a popularizačných prác, z toho dvoch monografií.

V súčasnosti sa na vedeckom poli venuje problematike metrológie v meteorológii, mezometeorologickému monitoringu živelných pohrom a výstavbe Cyklotrónového centra Slovenskej republiky v Bratislave. Vláda Slovenskej republiky ho 9. decembra 1998 vymenovala do funkcie predsedu Úradu pre normalizáciu, metrológiu a skúšobníctvo Slovenskej republiky.

Okrem iného, ako vládou vymenovaný člen Medzivládnej komisie pre vedeckú, kultúrnu a technickú spoluprácu Ruskej federácie a Slovenskej republiky a člen jej Priemyselného výboru nesie zodpovednosť za realizáciu prostriedkov zo zadíženosti Ruskej federácie určených na vybudovanie Cyklotronového centra SR pre potreby zdravotníctva, vedy a výskumu. Je členom Rady vlády Slovenskej republiky pre vedu a techniku.

Za svoje pracovné výsledky bol Dušan Podhorský ocene- ný mnohými uznaniami a vyznamenaniami, a to tak na úrovni inštitúcií ako aj rezortu, kde posobil, napr. štátne vyznamenanie „Za vynikajúcu prácu“ (1986), Zlatá medaila Interkozmos (1984), od Predsedníctva SAV obdržal striebornú plaketu „Za zásluhy o spojenie vedy s praxou“, zlatú čestnú plaketu Aurela Stodolu „Za zásluhy v technických vedách“ (1999). V roku 1995 bol zvolený za člena Ruskej akadémie vied v Sankt Peterburgu.

Jubilant sa dožíva dochodkového veku v dobrom zdraví, tak ako vždy plný optimizmu, energie a zanietenia pre metrológiu, tak ako to v minulosti robil pre meteorológiu. Želáme mu dobré zdravie, hodne úspechov v práci, ktorú pre súčasnú spoločnosť vykonáva.

Ferdinand Šamaj, MZ 2001/4, ročník 54, str. 126-127