You are here

Významné meteorologické události Česka

Konvekční x konvektivní

Vážení kolegové,
tak konečně jsme se dostali k nějakému rozumnému výsledku, který Vás potěší (viz níže). Bohužel to již nemůžeme použít u č. 1 letošních MZ, ale do dvojky dáme pro informaci buď s citací mailu od Ústavu pro jazyk český, nebo jako redakční sdělení a začneme používat adjektivum konvektivní. Jen budeme v nakladatelství a redakci trvat na tom, aby použití bylo jednotné v celém článku nebo publikaci.

Zdravím a přeji pěkný den.

Olga Šuvarinová, SIS ČHMÚ, 16. 2. 2016

Vážená paní Šuvarinová,

jak jsem slíbila, na dnešní poradě jsme prodiskutovali dvojici konvekční bouře – konvektivní bouře. Podle našeho názoru jsou přídavná jména konvekční a konvektivní synonymní; z čistě jazykového hlediska lze tedy použít ve spojení s podst. jménem bouře jak konvektivní, tak konvekční. V Českém národním korpusu je poměr výskytů konvektivní bouře – konvekční bouře 69 : 1. Zdá se tedy, že v současné době spojení konvektivní bouře, možná i vlivem angličtiny, převládá. Obě hesla v Internetové jazykové příručce upravíme. Je však na odbornících příslušného oboru, aby se rozhodli, zda budou nadále preferovat konvekční bouři, nebo upřednostní konvektivní bouři, nebo budou užívat obojí (např. v lingvistice se  používá obouvidý i obouvidový, bezpředmětný i bezpředmětový).

S pozdravem

Ivana Svobodová, Jazyková poradna ÚJČ AV ČR, 16. 2. 2016


 

Prodloužení předpovědi modelu ALADIN na 72 hodin

Vážení uživatelé modelu ALADIN,

počínajíc dnešní (21. 1. 2016) 06 UTC produkcí byla předpověď modelu ALADIN/ČHMÚ prodloužena z 54 na 72 hodin. Prodloužení se týká běhů z 00, 06 a 12 UTC. Běh z 18 UTC zůstane počítaný na 54 hodin.

V první fázi se prodloužení týká produktů pro interní uživatele a veřejného webu (ALADIN mapy a meteogramy). Pokud se Vám ALADIN mapy na 72 hodin v prohlížeči nezobrazí, zkuste obnovit stránku (stlačením klávesy F5, případně Alt+F5).

Za operativní tým modelu ALADIN na ČHMÚ Ján Mašek (oficiální informace z ONPP ČHMÚ)


 

Meteorologický slovník na webu ČMeS

Začátkem února 2015 zveřejnila Terminologická Skupina ČMeS (dále jen TS) elektronickou verzi meteorologického slovníku (dále jen eMS) na webovských stránkách ČMeS a v březnu proběhl první upgrade slovníkových stránek. Uživatelé najdou slovník na linku http://slovnik.cmes.cz/, na který odkazuje úvodní stránka webu ČMeS (http://www.cmes.cz/cs) ve sloupci odkazů.

Slovník považujeme za otevřený produkt, který bude TS aktualizovat na základě vlastních poznatků i podnětů od uživatelů eMS. Komunikace s uživateli je v současnosti umožněna zasláním sdělení na emailovou adresu slovník@cmes.cz. Přes tuto adresu i přímo na adresy členů TS jsme již dostali  několik uživatelských návrhů na opravy a doplnění explikací. Je třeba říci, že vždy šlo o věcné a konstruktivní připomínky. Část z nich již TS projednala a použila, některé jsou připraveny pro další upgrade a část připomínek je nyní v jednání. Zdá se tedy, že uživatelé přijali eMS pozitivně a všech připomínek si velmi ceníme. Počet přístupů ke slovníku je týdně automaticky registrován přes TOPlist.cz a od zavedení eMS na webové stránky ČMeS jsme zaregistrovali 1834 přístupů.

Informace o práci TS na přípravě eMS je zahrnuta do předmluvy dostupné z titulní stránky produktu. Členové ČMeS byli o vývoji eMS informováni na stránkách Věstníku ČMeS, na seminářích ČMeS a informace o zprovoznění eMS byla uvedena i v časopisu Meteorologické Zprávy (2/2015) v rubrice INFORMACE-RECENZE. Mezi informace dostupné z titulní stránky eMS patří i složení TS a seznam externích spolupracovníků, kteří v různém rozsahu přispěli k tvorbě explikací. Tento seznam i složení TS se jistě bude doplňovat a vyvíjet. O uvolnění z práce TS požádal doktor Karel Vaníček vzhledem k odchodu do důchodu. Za jeho rozsáhlou a kvalitní práci při revizi a aktualizaci řady explikací mu patří naše velké poděkování.

V současné době je práce TS zaměřena na řešení několika problémových okruhů. Na prvním místě jde o opravy a aktualizaci hesel a příslušných explikací spolu s doplňováním hesel nových. Je zřejmé, že tento proces bude pokračovat i v budoucnu a komunikace s uživateli je jeho důležitou součástí. Druhým úkolem je aktualizace věcných rejstříků. Do zahajovací verze byl zařazen aktualizovaný český a anglický rejstřík a při březnovém upgradu byl připojen rejstřík slovenský. V současné době probíhá práce na aktualizaci dalších tří cizojazyčných rejstříků. Teprve po dokončení této práce budeme moci přejít od současného pracovního označení BETA verze ke skutečné ALFA verzi. Třetím okruhem budoucí práce, kterému TS věnovala již řadu diskusí, je modernizace eMS jako softwarového produktu. Koncepce databázového přístupu k uloženým informacím i požadavek na rozšiřování vyhledávacích prostředků jsou v zásadě jasné. Obtížnější je jejich realizace, při níž potřebujeme asistenci i nad rámec meteorologických a klimatologických znalostí.

Závěrem této stručné informace chci jménem TS poděkovat všem za vlídné přijetí eMS. Věříme, že členové ČMeS přijmou tento produkt za svůj a pomohou nám s jeho dalším zlepšováním.

                Daniela Řezáčová, Věstník ČMeS 2015/1 vydaný v červenci 2015


 

Facebook ČHMÚ Čistota ovzduší

Dne 25. června 2014 byl zveřejněn první příspěvek o čistotě ovzduší na Facebooku ČHMÚ

Vladimíra Volná, ústní sdělení 25.1.2017


 

Ukončení provozu meteorologické stanice a služebny na letišti Přerov

V souvislosti s dlouho avizovaným odchodem Armády České republiky z letiště Bochoř u Přerova došlo 30. září 2013 i k ukončení provozu letecké meteorologické stanice a služebny na tomto letišti.

Stanice byla založena roku 1953 a první historicky zaznamenané měření bylo provedeno v listopadu 1953 (od tohoto data existuje 60ti letá souvislá řada měření a pozorování meteorologických podmínek). Od roku 2003 byla meteorologická služba na letišti Přerov způsobilá poskytovat letecké meteorologické služby i civilnímu letectví. Certifikaci k této způsobilosti vystavil odbor vojenského letectví MO. Služebna i stanice vedle letištních výstrah a předpovědí zajišťovala sestavování meteorologických zpráv INTER, SYNOP a v rámci vojenského i civilního letectví zejména zpráv METAR a SPECI.

Poslední vyslaná zpráva: METAR LKPO 010000Z VRB01KT CAVOK 11/10 Q1011 RMK CNCLD DUE END OF FLYING=

Během řady let se na meteorologické stanici i služebně Přerov vystřídalo nemálo specialistů hydrometeorologické sužby Armády České republiky. Někteří z nich se následně uplatnili na významných pozicích na Velitelství pozemních sil v Olomouci, ve výcvikovém středisku pro přípravu vojenských meteorologů v Prostějově nebo po ukončení vojenské kariéry na pracovištích ČHMÚ.

Se všemi těmito specialisty mi bylo ctí sloužit a spolupracovat.

René Tydlitát, MZ 2014/1, ročník 67, str. 32


 

Mapa roku 2012 pro Atlas fenologických poměrů Česka

Cenu Mapa roku 2012 Kartografické společnosti České republiky získal Atlas fenologických poměrů Česka vydaný společnými silami ČHMÚ a Univerzity Palackého. Slavnostní vyhlášení se konalo 16. května v rámci prestižního veletrhu Svět knihy 2013 v Literárním sále na pražském Výstavišti. V konkurenci 19 dalších publikací Atlas zvítězil v kategorii Atlasy, soubory a edice map. Diplom převzala hlavní autorka odborné části za ČHMÚ Ing. Lenka Hájková (vlevo). Blahopřejeme autorům a nezbývá než si přát, aby meteorologická (klimatologická, fenologická...) obec sbírala vavříny i v příštích letech.

Martin Novák, MZ 2013/3, ročník 66, str. 87


 

ČR převzala významné ocenění za práci v oblasti ochrany ozonové vrstvy

Ministr životního prostředí Tomáš Chalupa převzal 17. 9. 2012 z rukou zástupce Programu pro životní prostředí OSN plaketu, která oceňuje 25 let práce České republiky a její významnou roli v ochraně ozonové vrstvy a v Montrealském protokolu.

Před 25 lety byla podepsána mezinárodní smlouva, na jejímž základě se činí konkrétní opatření k zastavení poškozování ozonové vrstvy Země. Dne 16. 9.1981 byl sjednán Montrealský protokol o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu. Díky plnění závazků, stanovených v protokolu, se podařilo snížit spotřebu a výrobu látek poškozujících ozonovou vrstvu (freonů, halonů, metylbromidu, tetrachlormetanu) od roku 1987 o 98 %. Valné shromáždění OSN proto vyhlásilo 16. září Mezinárodním dnem ochrany ozonové vrstvy.

Při plnění Montrealského protokolu se podařilo dosáhnout toho, že se v průmyslu, zemědělství i v dopravním sektoru používají náhrady, které jsou z hlediska ochrany ozonové vrstvy bezpečné. Ovšem kvůli množství látek v prostředí a jejich dlouhodobému působení (až 100 let) dochází k obnově ozonové vrstvy pomalu a k úplné obnově dojde (podle posledních modelových výpočtů) pravděpodobně až kolem 2050–2065.

Solární a ozonová observatoř Českého hydrometeorologického ústavu v Hradci Králové monitoruje stav ozonové vrstvy nepřetržitě již od r. 1962. Data z Hradce Králové jsou vzhledem ke své kvalitě a délce řady standardně používána ke sledování dlouhodobých globálních trendů a ke kalibraci družicových měření ozonu. Již 21 měsíců (od ledna 2011) je ozonová vrstva nejen nad ČR, ale i nad velkou částí Evropy zeslabena. Důsledkem je zvýšené množství pronikajícího UV-záření. V roce 2011 byla naměřena druhá nejvyšší roční dávka UV záření od roku 1964.

Česká republika výrazně přispívá k tomu, že se závazky, stanovené v Montrealském protokolu daří plnit. Na národní úrovni vytvořila funkční systém právní úpravy a kontroly pro nakládání s látkami, poškozujícími ozonovou vrstvu a předává své zkušenosti státům ve východní a jižní Evropě. České firmy nabízejí technologie, které ozonovou vrstvu nepoškozují. Experti Solární a ozonové observatoře ČHMÚ pomáhali s instalací a kalibrací Dobsonových ozonových spektrofotometrů, např. v Keni', Egyptě, Jihoafrické republice či Botswaně. Část pomoci byla realizována prostřednictvím české zahraniční rozvojové spolupráce.

A co více, čeští vědci měří stav ozonu a UV-záření také v Antarktidě. Tato data pak využívají vlády, které spolupracují v rámci Montrealského protokolu a Vídeňské úmluvy na ochranu ozonové vrstvy k tomu, aby rozhodly, zdaje nutné celosvětovou regulaci zpřísnit, a jak. Vědci dávají podklady k tomu, aby politici rozhodli, jak správně jít dál.

Za 25 let práce v této oblasti proto výkonný ředitel Programu OSN pro Životní prostředí Achim Steiner a výkonný tajemník ozonového sekretariátu Marco GonzáIez udělil České republice plaketu, která uznává zásadní přínos České republiky v ochraně ozonové Vrstvy pro další generace.

Obr. Plaketa programu pro životní prostředí OSN, která oceňuje 25 let práce České republiky a její významnou roli v ochraně ozonové vrstvy a v Montrealském protokolu.

Michal Janouch, MZ 2012/6, ročník 65, str. 190


 

Český teplotní rekord – Dobřichovice 20. 8. 2012

I když se v současné době věnuje různým rekordům zbytečně velká pozornost, je překonání hodnoty 40,2 °C, která byla dosud pokládána za nejvyšší teplotu naměřenou na standardní meteorologické stanici v České republice, událostí, které by měla být věnována naše pozornost. V pondělí 20. srpna 2012 v 15:20 SELČ byla na stanici Dobřichovice (14° 16’33‘‘ v. d., 49° 56‘00‘‘ s. š.) naměřena teplota vzduchu 40,4 °C. Tím byl překonán dosud uznávaný teplotní rekord pro Českou republiku z 27. července 1983 naměřený v Praze-Uhříněvsi ve Výzkumném ústavu živočišné výroby.

Více informací je uvedeno na samostatné stránce k této události

Luboš Němec, MZ 2012/5, ročník 65, str. 145–148


 

Ivan Hanl – osobnost českého letectví

Na 3. zasedání Podvýboru pro vědu výzkum, letectví a kosmonautiku, spadajícího pod Hospodářský výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, které se konalo v Kongresovém centru Letiště Praha dne 5. dubna. 2012, tj. přesně v den 75. výročí zahájení provozu na letišti v Praze-Ruzyni, se uskutečnil slavnostní akt vyhlášení osobností čs. letectví a kosmonautiky za rok 2011. Jde o ocenění pro osobnosti a pracovní týmy českého letectví a kosmonautiky za celoživotní přínos nebo mimořádné výsledky v těchto odvětvích. v tajném hlasování byl za rok 2011 vybrán z 23 návrhů jeden pracovní tým a osm jednotlivců. Mezi nimi byl oceněn p. Ivan Hanl, a to za celoživotní působení v oblasti letecké meteorologie ve funkci vedoucího letecké meteorologické stanice na letišti Praha-Ruzyně, za předpisovou a certifikační činnost a za zavádění nových měřicích a monitorovacích systémů do letištního provozu.

Letecká meteorologická stanice na letišti Praha-Ruzyně hraje významnou roli v poskytování široké škály meteorologických informací pro letový provoz, zejména pro finální fáze letu, tj. vzlety a přistání zvláště při ztížených meteorologických podmínkách - letech za tzv. podmínek nízkých dohledností kategorie IIIb dle klasifikace Mezinárodní organizace pro civilní letectví ICAO (International Civil Aviation organization). Předpisově správné a včasné dodávání těchto informací z jednotlivých senzorů, jejich vyhodnocení a zpracování a tvorba a distribuce leteckých zpráv v souladu s předpisem L3-METEOROLOGIE je zprostředkována systémem AWOS (Airport Weather observation System) finské firmy Vaisala, jehož 3. generace Avimet (oficiální verze software 6.0.8.0) je v současné době testována a bude v červnu provozně certifikována Úřadem pro civilní letectví a poté nasazena do rutinního provozu.

Ivan Hanl byl vedoucím letecké meteorologické stanice neuvěřitelných 35 let (1974–2009). V současné době žezlo vedoucího již předal mladší generaci, stále však pracuje jako letecký meteorologický pozorovatel a významným způsobem se podílí na ladění výše zmíněného systému Avimet, stejně jako se podílel na ladění a uvádění do rutinního provozu jeho předchůdců v 1. a 2. generaci, tj. systémů AWOS MIDAS 600 (Meteorological Information and Data Aquisition System) a AWOS MIDAS IV.

Bohumil Techlovský, MZ 2012/3, ročník 65, str. 94–95


 

Teplotní rekordy

Kdo dál, kdo výš, kdo rychleji, to jsou závody. Nejvydařenější jsou ty, při nichž padají rekordy. Těch je více druhů: halové, osobní, národní, světové a jiné. Také jaro, léto, podzim a zima jsou vydařenější, když přinášejí rekordy. Nejoblíbenější jsou denní rekordy teploty vzduchu, které s radostí oznamují komerční televizní stanice, a veřejnoprávní televize nemůže zůstat pozadu. Zvláště letos v únoru byly svědomitě ohlašovány a zmiňovány i tehdy, když se nevyskytly, přestože se očekávaly. Škoda. (Kolik posluchačů ví, že tzv. rekordy se týkají jen jednotlivých konkrétních dní v roce?)

Naštěstí pozorovací řady některých meteorologických stanic jsou tak krátké, že k tomu, aby vzniklo nové absolutní denní minimum teploty vzduchu, nebo nové absolutní denní maximum teploty vzduchu není moc zapotřebí. Dokonce na stanicích, které teprve pozorovat začínají, je každá nejnižší teplota naměřená v noci a každá nejvyšší teplota naměřená přes den hodnotou rekordní, a tedy mediálně vítanou.

Jakmile v uplynulé zimě více přituhlo, hodně bylo omíláno české a československé absolutní minimum teploty vzduchu 42,2 °C, naměřené 11. února 1929 na klimatologické stanici v Litvínovicích. (Je zajímavé, že se nikdo z televizních redaktorů či moderátorů nezeptal, jak se změřilo rtuťovým teploměrem, když rtuť, jak známo, tuhne při –39 °C.). I z hlasu meteorologů bylo možno vycítit lítost nad tím, že se letos teplota při nočním poklesu Zastavila poněkud předčasně a litvínovický rekord nebyl překonán.

Slovenské absolutní minimum teploty vzduchu –41,0 °C zjištěné na stanici VígIaš, Pstruša pochází z téhož dne jako minimum české. Nedá mi nepřipomenout konstatování profesora Mikuláše Končeka, že kdyby v té době už fungovala stanice Erdúdka (nyní Oravská Lesná), že by minimum bylo ještě nižší. Myslel tím samozřejmě teplotu naměřenou v regulérní staniční síti.

Dnes je situace jiná: objevili se lovci mrazů. Jsou to čmuchalové, kteří v horských oblastech hledají v ploché sníženině dolík s přikrčenou teplotou, kterou by mohli omráčit svět. Mají smůlu, jelikož mimořádně tuhá zima 1928/1929 je dávno za námi, tak že podobná slídění během ní už nelze zopakovat.

Klimatologové vědí, že absolutní extrémy delších řad nemůžeme odvozovat nebo zpětně doplňovat. A moudří prognostici také nikdy rekordy nepředpovídají, protože vědí, že vznikají souhrou mnoha příčin, zpravidla nepostižitelných.

Je dobře, že některé novináře hejna rekordů neomámila a nepřiplavila o kritický pohled na věc. Důkazem je názor Zbyňka Petráčka, redaktora Lidových novin, který napsal:

Jakmile udeří opravdu silné mrazy, nastává sezona „lovců rekordů“. Ve vzácné shodě postupují média, amatérští meteorologové, ba i státní ústav. „Mrazy překonaly rekordy všech stanic na Vysočině“, „Historický rekord –42,2 °C nepadl“, tak zní titulky dnešních dnů. Jaký to má smysl? Na to už se lidé moc neptají.

Pro média je smysl jasný, neboť rekordy prodávají noviny a tituly s čísly mají svůj půvab... Pro vědce by měly rekordy význam v pražském Klementinu, kde se měří už 237 let. To už je slušná řada. Jenže nelze jen tak srovnávat údaje naměřené v éře nedlážděných ulic a koní s čísly z doby, kdy technologický rozvoj dělá z velkoměst „tepelné ostrovy“. A jaký smysl mají mrazové rekordy stanic na Vysočině, které fungují jen 23 let? Mluvčí hydrometeorologického ústavu prohlásil, že kdyby se na Kvildě měřilo už v únoru 1929, naměřili by –50 °C. To je logika „kdyby byly někde ryby“. Kdyby měl v roce 1936 Jesse Owens dnešní výstroj a tréninkové možnosti zaběhl by stovku za 9,5 sekundy. Zkuste to vyvrátit.

Ne, honba za mrazovými rekordy je spíše honbou za technikou měření. Na letošní zimě je zajímavější cosi jiného. Všimněte si, jak je extrémně suchá a jak výrazné a náhlé změny přináší? (Lidové noviny 4. 2. 2012.)

V březnu se oteplilo víc, než mělo, a zas už kdesi padly rekordy. Pomatení občané jsou pyšní na to, že prožívají něco, co tu ještě nebylo a lovci letních veder již přemýšlejí, jak se dostat k teplotě vzduchu vyšší než 40,2 °C, aby Praha-Uhříněves upadla do zaslouženého zapomenutí.

Přátelé z meteorologické branže, je přerekordováno a všeho moc škodí.

Karel Krška, MZ 2012/2, ročník 65, str. 57


 

Twitter ČHMÚ Meteorologie

V červenci roku 2011 byl zahájen meteorologický informační servis na Twitteru

Radim Tolasz, ústní sdělení 25.1.2017


 

Facebook ČHMÚ Meteorologie

Dne 20. dubna 2011 byl zveřejněn první meteorologický příspěvek na Facebooku ČHMÚ

Radim Tolasz, ústní sdělení 25.1.2017


 

ALADIN – 20 let mezinárodní spolupráce v numerické předpovědi počasí

Dne 15. prosince 2010, za přítomnosti náměstkyně ministra Životního prostředí Rut Bízkové, bylo slavnostně podepsáno již čtvrté memorandum o porozumění konsorcia ALADIN. Toto memorandum bude na dalších pět let zajišťovat spolupráci šestnácti národních meteorologických služeb na společném programu v oboru numerické předpovědi počasí.

ALADIN je meteorologům i širší veřejnosti znám v prvé řadě jako název předpovědního modelu počasí. Tak tomu i historicky bylo – jméno ALADIN je francouzský akronym „Aire Limitée Adaptation dynamique Dévéloppement International“, který vyjadřuje, že jde o model na omezené oblasti, vyvíjený mezinárodním týmem. Tento akronym vystřídal původní méně poetický, zato velmi technický název LAM ARPEGE („Limited Area Model“ tvořící součást globálního systému ARPEGE). Teprve později se původní projekt, přejmenovaný na ALADIN, stal programem a kolem něho se postupně vybudovalo stejnojmenné sdružení mnoha zemi. Protože jsme na sklonku roku 2010 mohli spolu s podpisem nového memoranda oslavit i dvacet let od začátku této nevšední spolupráce, máme tak dobrou příležitost připomenout si na jakých principech vznikla, a jak ovlivnila rozvoj oboru nejenom u nás, ale v celém regionu střední Evropy.

Na konci listopadu 1990 napsal tehdejší ředitel Météo-France, André Lebeau, dopis svým kolegům v zemích střední a východní Evropy. Nabídl jim účast na projektu, jehož cílem bylo společně vyvinout regionální verzi globálního modelu ARPEGE. Z odborného hlediska šlo skutečně o součást, která chyběla v tehdejších plánech společného globálního projektu IFS/ARPEGE mezi Météo-France a Evropským centrem pro střednědobou předpověď počasí (ECMWF), a která měla zajistit operativní nasazení systému ve vysokém rozlišení. Nabídka byla velmi konkrétní a znamenala zapojení do relativně komplexního projektu. Tehdy krátce po revoluci na začátku devadesátých let zároveň znamenala pro Bulharsko, Československo, Maďarsko, Polsko a Rumunsko, země bývalého socialistického bloku, jeden z prvních kroků ke spolupráci mezi národními meteorologickými službami západní a východní Evropy, rozdělené po mnoho let železnou oponou.

Projekt nového regionálního modelu byl samozřejmě koncipován jako vzájemně výhodný. Nicméně ve svých počátcích se musel vyrovnat s velkými rozdíly ve financích a dostupných technologiích zúčastněných zemí. André Lebeau proto navrhl postupovat po etapách, které pak v praxi skutečně proběhly podle předvídaného scénáře. V první fázi probíhal vývoj modelu ALADIN jenom na jednom místě – novém moderním pracovišti Météo France v Toulouse prostřednictvím vědeckých a vývojových stáži, jejíchž financování v tomto důležitém začátku podpořila francouzská vláda. Ze strany všech zúčastněných služeb se jednalo v této fázi o dlouhodobou investici do lidského odborného potenciálu. Doslova na Zelené louce byl vybudován mezinárodní tým, kde docházelo ke konfrontaci vědeckých myšlenek, výměně znalostí, seznámení se s technologiemi vysoce výkonného počítání a v neposlední řadě s architekturou kódu modelu IFS/ARPEGE, určenému pro početně efektivní provoz.

Vývoj první verze modelu ALADIN započal v září 1991 a trval přibližně dva a půl roku. První provozní výpočty modelu byly slavnostně zahájeny 31. května 1994, tehdy ještě na superpočítači Cray C90 v Toulouse. Výpočetní oblast zahrnovala všechny zúčastněné státy střední a východní Evropy, a protože internet byl v té době ještě v plenkách, tak se první produkty ve formě mapek přenášely pomocí satelitního programu RETIM.

V pozvánce ke spolupráci je též zmíněno, že v budoucnu získáme přístup k výkonným počítačům. Z tohoto pohledu je důležité zmínit vědeckou a technologickou iniciativu rakouské národní meteorologické služby (ZAMG), která započala též na podzim roku 1990 a která později dala zrod středoevropskému programu spolupráce RC LACE (Regional Cooperation for Limited Area modeling in Central Europe), ve kterém je nyní sdruženo sedm zemí (Česká republika, Chorvatsko, Maďarsko, Rakousko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko). RC LACE významně napomohlo strukturovat úsilí zúčastněných zemi a vzájemně se doplňovalo s programem ALADIN. V jeho rámci vznikl první tým starající se o operativní konfiguraci modelu ALADIN pro země středoevropského regionu. Tato aplikace dostala název ALADIN/LACE a zpočátku se na základě vzájemné smlouvy počítala stále v Toulouse na počítači Cray J90, v letech 1996 až 1998.

Mezitím se RC LACE rozhodlo přemístit svoji centrální aplikaci do střední Evropy, a to konkrétně do Českého hydrometeorologického ústavu, kde byl ALADIN/LACE počítán pro všechny členské země na superpočítači NEC SX4 až do konce roku 2002. Přesun aplikací modelu ALADIN do členských států pak pokračoval, a nyní je provozován ve všech šestnácti členských zemích.

Současně s technologickým pokrokem nabíral v programu ALADIN na obrátkách výzkum a vývoj, ať již šlo o dizertační práce, řadu vědeckých publikací, nebo projekty financované evropskou komisí. ALADIN získal svoje pevné místo na evropské a světové scéně numerické předpovědi počasí. Bezesporu pomohl pozvednout vědeckou a technologickou úroveň všech zúčastněných členských institucí. Stále více výzkumu a vývoje dnes probíhá na pracovištích národních meteorologických služeb, zatímco Météo-France i nadále zajišťuje hlavní koordinaci programu a údržbu zdrojových knihoven modelu.

ALADIN je od svého počátku založen na principu vědecké spolupráce, která umožňuje každému členovi aktivně přispívat k rozvoji společného systému a sdílet moderní vědecké postupy a technologie. V současné době kapacita společného mezinárodního týmu odpovídá sedmdesáti špičkovým odborníkům pracujícím na plný úvazek, a takový tým by si těžko mohly dovolit jednotlivé stáry, obzvláště ty malé. Pro český tým a pro českou meteorologii obecně je velmi potěšitelné, že se z hlediska příspěvku do vývoje společného systému nachází hned na druhém místě za Météo-France.

Výše zmíněný princip účasti na vědeckém a technickém vývoji byl nepochybně atraktivní pro konsorcium HIRLAM, které podepsalo smlouvu o spolupráci s konsorciem ALADIN v roce 2005. Obě konsorcia nyní představují sílu celkem dvaceti šesti zemi, a to spolu s logistickou podporou ECMWF, znamená vynikající základ pro další budoucí rozvoj tohoto systému. Společné úsilí obou konsorcií získalo název HARMONIE (Hirlam Aladin Regional Meso-scale Operational NWP In Euromed).

Před numerickou předpovědí počasí stojí v budoucnu značně náročné úkoly. Se zvyšujícím se rozlišením modelů vstupujeme do málo prozkoumaného prostoru částečně, ale nikoliv plně rozlišených procesů, jako jsou konvekce a turbulence. Současně úžasným způsobem narůstá množství nekonvenčních pozorování z radaru a družic, které je potřeba asimilovat pro získání co nejlepší počáteční podmínky pro předpověď. Dále logicky narůstá tlak veřejnosti na zlepšování předpovědí a konstrukce probabilistických scénářů, kde je numerický předpovědní systém jedním z důležitých článků celého řetězce nezbytných kroků.

Přejme si tedy společně, aby rozvoj systému ALADIN pokračoval i nadále podle dobrých principů, na kterých vznikl, a abychom tak společnou investicí zajistili vysokou úroveň kvality našeho operačního systému a tvorby produktu pro mnohostranné využití ve všech činnostech moderní společnosti, s cílem co možná nejvíce zmírnit rizika spojená s počasím a podnebím.

Foto: Představitelé šestnácti meteorologických služeb při podpisu memoranda konsorcia ALADIN. Foto O. Šuvarinová.

Radmila Brožková, MZ 2011/1, ročník 64, str. 30–31


 

Meteorologie, média a společnost

Na jaře tohoto roku (2010) byli mnozí meteorologové poněkud znepokojeni obrazem meteorologie ve sdělovacích prostředcích. Dlužno uvést, že se jednalo spíše o média bulvárnějšího zaměření, která jistě nejsou ve středu zájmů odborníků, ale která nicméně zasahují značnou a možná i dominantní část veřejnosti. České veřejnosti se např. předkládaly různé neověřené a nepravděpodobné hypotézy o významném vlivu výbuchu sopky Eyjafjallajökull na chladnější a deštivější jaro, přičemž tyto hypotézy byly prokládané různými odbornými "perlami", které dosud slouží k pobavení, ale provázené poněkud kyselým úsměvem. Mnozí kolegové a kolegyně z Českého hydrometeorologického ústavu i dalších institucí zabývající se meteorologií a klimatologií nelibě nesli a nesou takovou "reprezentaci" meteorologie. V současné době se navíc jako houby po dešti rozšiřují různé webové stránky nabízející zdarma nebo i za úplatu meteorologické analýzy i předpovědi, avšak často velmi proměnlivé úrovně.

Jak je možné, že meteorologické předpovědi dnes může vydávat v podstatě každý trochu schopnější programátor či soukromá firma? K zodpovězení této otázky je vhodné se nedříve podívat trochu do minulosti. Ještě před dvěma desítkami let byly meteorologické informace v podstatě monopolní záležitostí národních meteorologických služeb, dostupnost meteorologických dat, zejména aktuálních, byla z dnešního pohledu velmi silně omezena. Numerické předpovědní modely, na jejichž vývoji se mj. podílel i doc. Zikmunda, byly sice již používány, ale jejich výsledky měli k dispozici téměř výhradně pouze profesně aktivní meteorologové národních meteorologických institucí.

S nástupem Internetu v posledních 10–15 letech se však situace velmi radikálně změnila. Většina národních meteorologických služeb poskytuje mnoho aktuálních informací přes celosvětovou digitální pavučinu jako veřejnou službu. Asi nejvíce otevřenou je v tomto smyslu zřejmě Národní povětrnostní služba USA. Jejich globální model GFS patří k poměrně kvalitním a jeho výstupy je možné získat  relativně snadno pro jakoukoliv oblast. To, o čem snili "otcové zakladatelé" numerických metod, se nyní stává v podstatě veřejným statkem a stačí již jen podprůměrné, někdy i téměř laické, znalosti meteorologie k základní interpretaci mnohých výstupů numerických modelů. Přidáme-li k bohatému celosvětovému servisu placenému lidem USA (ovšem také využívajícímu naměřené údaje z celého světa) nemalé zdroje informací národních meteorologických služeb či mezinárodních agentur jako EUMETSAT nebo částečně i ECMWF, má dnes v podstatě každý člověk s přístupem k Internetu bezprecedentně bohatý servis meteorologických informací. Velkou roli v jejich interpretaci či pak hraje i "zabalení" do atraktivních animací prezentovaných veřejnosti, v čemž soukromé subjekty podnikající v meteorologii určitě nemají nějaké velké rezervy. Národní meteorologické služby, zaměstnány navíc vlastním měřením, archivací či zpracováním dat s celou nemalou agendou, často nemají atraktivní prezentaci informací jako svou prioritu.

Rostoucí konkurence soukromých agentur, ať už jakkoliv odborně (ne)kvalitních, však musí vést k přehodnocení postoje meteorologických služeb k veřejnosti. Asi nemá smysl soupeřit v oblasti barevnějších a "úžasnějších" obrázků či animací, ale národní meteorologická služba musí více a efektivněji ukazovat svoji roli jako odborně fundovaného institutu. Nestačí se takto prezentovat jenom vůči státní správě a samosprávě, ale je nutné více ukazovat tuto roli před veřejností.

Mediální aktivity soukromých firem proměnlivé úrovně v oblasti meteorologie byly jedním z impulzů zavedení webových stránek www.infomet.cz, jejichž autorem je RNDr. Petr Dvořák, od jara 2010 tiskový mluvčí meteorologicko-klimatologického úseku ČHMÚ. Tyto stránky mají sloužit jako hlavní a pružné komunikační pojítko mezi meteorology a klimatology ČHMÚ na straně jedné a novináři i veřejností na straně druhé, přičemž by se měla zajistit maximální odborná úroveň informací. Při prezentaci zajímavostí, vysvětlovaní odborných problémů apod. hrají hlavní roli pracovníci ČHMÚ. Vítána je i aktivita členů a příznivců České meteorologické společnosti a v podstatě celé veřejnosti. Stránky "Infomet" umožňují přidávat podněty či psát příspěvky, které ale na rozdíl od autorů z ČHMÚ musejí čekat na případné schválení pověřeným moderátorem a správcem, schválení však netrvá dlouho. První zkušenosti ukazují, že si mediální sféra v České republice rychle zvykla na nové aktivity ČHMÚ a novináři nové tiskové služby aktivně využívají.

Další z využívaných možností mediální prezentace meteorologických informací či zajímavých informací je vedení osobních blogů. V této oblasti jsou jistě velmi zajímavé a přínosné stránky R. Tolasze a L. Metelky na adrese www.aktualne.cz.

Milan Šálek s přispěním R. Tolasze, Věstník ČMeS 2010/1, říjen 2010


 

www.infomet.cz

Dne 20. května 2010 byl na Infometu zveřejněn první příspěvek:

Český hydrometeorologický ústav se vydává na nelehkou cestu směrem k mediální práci. Zatím v úseku meteorologie a klimatologie. Informační portál www.infomet.cz je malým krůčkem pro nás, ale věřme, že velkým přínosem pro Vás. Najdete zde informace o počasí a klimatu, o měření a předpovídání, o vědě a popularizaci. Nejedná se pouze o další server v řadě, kterou již dobře znáte (www.chmi.cz, portal.chmi.cz, hydro.chmi.cz, biblio.chmi.cz) — jde o novou kvalitu, kterou však budete rozvíjet hlavně Vy. Očekáváme Vaše připomínky a návrhy — media@infomet.cz, popište zajímavé počasí ve vašem okolí —  formulář vlevo nebo pošlete "počasovou" fotografii, kterou zveřejníme. Jsme tady pro Vás.

Radim Tolasz, Infomet, 20.5.2010


 

Nový superpočítač v Českém hydrometeorologickém ústavu

Při příležitosti zprovoznění nového superpočítače NEC SX-9 uspořádal Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) 26. 1. 2010 tiskovou konferenci, na které představitelé ústavu (I. Obrusník – ředitel ústavu, R. Tolasz – náměstek pro meteorologii a klimatologii) i specializovaní odborní pracovníci (R. Brožková – vedoucí oddělení numerických předpovědí počasí, J. Daňhelka – vedoucí oddělení hydrologických předpovědí) seznámili novináře nejen s novým technologickým zařízením a jeho očekávanými přínosy, ale také s postavením a významem ČHMÚ v rámci Integrovaného záchranného systému ČR. S prezentacemi vystoupili také zástupci dodavatelských firem – Bull, s. r. o. a NEC Corporation. Kromě médií, která o superpočítači poměrně obsáhle informovala (např. Mladá Fronta Dnes s předstihem již 23. 1. s titulkem Revoluce v předvídání počasí), se konference zúčastnili také zástupci MŽP ČR (náměstkyně ministra R. Bízková), Státního fondu životního prostředí ČR a jato milý host i bývalý ministr Životního prostředí P. Kalaš. Součástí tiskové konference byla exkurze na pracoviště informačních technologií spojená s prohlídkou superpočítače a výkladem.

Po ničivých následcích povodní v letech 1997, 2002, 2006 a 2009, které způsobily obrovské materiální škody i ztráty na lidských životech, našlo volání ČHMÚ po výkonnějším počítači příznivou odezvu u nadřízeného rezortu vyústěnou v pořízení počítače. Nový superpočítač byl pořízený za 70 milionů korun v rámci projektu 3MP – Modernizace systému Měření, Modelování a Předpovědí povodňové služby České republiky. Financování bylo z 85 % saturováno z evropských fondů zahrnutých do operačního programu Životní prostředí. ČHMÚ tak může na kvalitativně vyšší úrovni pokračovat ve výzkumu a zejména aplikacích meteorologického předpovědního modelu ALADIN, který vznikl z iniciativy Météo-France v roce 1991 a na němž se ústav podílí jako zakládající člen. V současné době konsorcium ALADIN zahrnuje již 16 států a je evropským projektem pro vývoj modelů předpovědi počasí. Jak uvedla R. Brožková „nový superpočítač umožní zdvojnásobit rozlišení modelu ALADIN a také využít jeho novou verzi, která explicitně modeluje velké srážkové systémy a zároveň konzistentně parametrizuje srážkové systémy malých měřítek, jako jsou např. bouřky. Zdokonalení provozní verze předpovědního modelu ALADIN umožní kvalitnější zabezpečeni systému včasného varování a tím posílení preventivní složky ochrany zdraví a majetku obyvatel Česka.“

V hierarchii Integrovaného záchranného systému tvoří předpovědní služba ČHMÚ prvotní důležitou součást přenosu informací reagujících na extrémní hydrometeorologické jevy. Celková efektivita bude i nadále odvislá od součinnosti a výkonnosti všech složek tohoto systému.

Zdeněk Horký, MZ 2010/1, ročník 63, str. 31–32


 

Podpis smlouvy o plném členství ČR v EUMETSAT

EUMETSAT (European Organisation for the Exploitation of Meteorological Satellites) je mezivládní evropskou organizací, s hlavním sídlem v německém Darmstadtu, která se zabývá vývojem a provozem meteorologických družic. Její počátky jsou úzce spojeny s Evropskou kosmickou agenturou (ESA), která roku 1977 vypustila na oběžnou dráhu první evropskou geostacionární meteorologickou družici, Meteosat 1. Po tomto úspěchu se objevily první myšlenky zřídit evropskou organizaci starající se výhradně o meteorologické družice. Tak byla v roce 1984 nejprve vyčleněna sekce EUMETSAT uvnitř ESA, od roku 1986 je již samostatnou organizací. Odpovědnost za systém Meteosat převzala formálně v lednu 1987.

Generální ředitel EUMETSAT Lars Prahm a ministr životního prostředí Ladislav Miko při podpisu smlouvy

V roce 1991 začal EUMETSAT vyvíjet nový program MSG – Meteosat druhé generace, v současnosti je již druhá družice z této série v operativním provozu s názvem Meteosat 9. Zároveň je zálohována družicí Meteosat 8, což je první Meteosat druhé generace.

Kromě družic geostacionárních vypustil EUMETSAT na oběžnou dráhu také první družici na polární dráze MetOp 19. října 2006. Na tomto projektu úzce spolupracuje s americkou organizací NOAA (National Oceanic and Atmospheric Administration). Zároveň společně provozují další družice na polární dráze, Jason a Jason - 2.

První spolupráce EUMETSAT a ČHMÚ se datuje již od roku 1992, kdy EUMETSAT vůbec poprvé podepsal smlouvu o využití dat s nečlenskou zemí. Československo bylo první ze středoevropských států, jehož meteorologické služby (ČHMÚ a SHMÚ) podepsaly v únoru 1992 dvoustrannou dohodu o využití dat z družic Meteosat. Od října 1991 může široká veřejnost pravidelně sledovat družicové snímky na televizních obrazovkách; zpočátku na televizním kanále OK3 v rámci relace "Každá sudá počasí", v současné době jsou uváděny v relacích České televize. Dvoustranná dohoda o využívání dat z družic Meteosat byla několikrát prodloužena a platila až do konce roku 2004.

Na přelomu května a června 2004 se v Praze konala výroční konference EUMETSAT (zcela výjimečně v jiném než členském státě), na níž byla 31. května 2004 podepsána smlouva o přistoupení České republiky k EUMETSAT formou přidruženého členství. Tato forma členství na přechodnou dobu trvá 3–5 let, kdy spolupracující členský stát má při nižších poplatcích stejný přístup k datům jako státy s plným členstvím, ale nemá rozhodovací práva, ani jeho firmy se nemohou účastnit výběrových řízení vyhlášených EUMETSAT.

V lednu 2008 byly zahájeny přístupové rozhovory o plném členství České republiky v organizaci EUMETSAT. 2. února letošního roku rozhodla vláda ČR o plném členství od 1. ledna 2010. Dohodu podepsali 22. června 2009 ministr životního prostředí Ladislav Miko a generální ředitel EUMETSAT Lars Prahm. Smlouva by nyní měla být ratifikována Parlamentem ČR a podepsána prezidentem republiky. Teprve poté oficiálně vstoupí v platnost.

Martina Francová, MZ 2009/5, ročník 62, str. 164


 

90 let československé meteorologické služby

K připomenutí výročí 90. let československé meteorologické služby bylo vydáno speciální číslo Meteorologických Zpráv (2009/5).

Obsah výtisku Meteorologických Zpráv 2009/5:

  • 90 let československé meteorologické služby
  • Doufám, že se nám podaří udržet a dále zlepšovat dobré postavení mezi národními meteorologickými službami v Evropě. Rozhovor s ředitelem Českého hydrometeorologického ústavu Ing. Ivanem Obrusníkem, DrSc.
  • Milan Lapin – Vladimír Pastirčák: 90. výročie československej meteorologickej služby na Slovensku
  • Radim Tolasz: Meteorologie a klimatologie tvoří v Českém hydrometeorologickém ústavu nedělitelný systém
  • Josef Hladný: Vývojové trendy české hydrologické služby
  • Jan Macoun: Historie, současnost a perspektivy ochrany čistoty ovzduší v Českém hydrometeorologickém ústavu
  • Zdeněk Horký – Luboš Němec: Pobočky Českého hydrometeorologického ústavu
  • Karel Krška: 50. výročí založení Československé meteorologické společnosti

Příspěvky 90 let československé meteorologické služby a Rozhovor s ředitelem Českého hydrometeorologického ústavu Ing. Ivanem Obrusníkem, DrSc. z tohoto čísla jsou uvedeny na samostatné záložce

MZ 2009/5, ročník 62, str. 129–164


 

Cena „Soecial Achievments in GIS“ pro Atlas podnebí Česka

Otcové našich otců a dědové našich dědů jezdívali do Ameriky za prací a na zkušenou. Cestovat však do Ameriky pro ocenění za práci je určitě příjemnější. Jsem rád, že jsem mohl v USA zastupovat rozsáhlý tým odborníků, kteří se podíleli na přípravě Atlasu podnebí Česka a převzít Special Achievement in GIS na uživatelské konferenci ESRI User Conference 2008.

Atlas podnebí Česka [1] vydal v roce 2007 Český hydrometeorologický ústav v koedici s Univerzitou Palackého Olomouc. Výsledek se nerodil zcela snadno a více než 50 klimatologů, kartografů, grafiků a dalších specialistů věnovalo jeho přípravě od roku 2003 hodně času i nervů. A málokdo si uvědomuje, že bez desetiletí trvajících pozorování základních klimatologických prvků na stovkách míst bychom žádný Atlas vytvořit nemohli. Tisíce dobrovolných pozorovatelů a stovky profesionálů se za zpracovávané období 1961–2000 vystřídalo na srážkoměrných, klimatologických i profesionálních stanicích, aby každý den, každou hodinu, ale i každou minutu věnovali svou pozornost projevům počasí a záznamům různých přístrojů. Bez jejich práce by Atlas nebyl. Ohromný pokrok ve zpracování dat za posledních deset, patnáct let nám rovněž usnadnil práci. V české klimatologii máme už od roku 2000 k dispozici klimatologickou databázovou aplikaci CLIDATA [2], jejíž součástí je i aplikace pro geografické zpracování dat navržená s využitím software ESRI (CLIDATA-GIS). Na jedné straně jsme tak získali nástroj pro „snadné vytváření různých produktů (včetně map), ale zároveň nám je umožněno se na klimatologická data podívat jiným pohledem, který ukazuje nové souvislosti. Postupně i v klimatologii přecházíme od sledování ročních chodů na základě měsíčních průměrů a úhrnů k objevování denních chodů na základě hodinových, patnáctiminutových i minutových dat. Pokrok od tužky, papíru a kalkulačky k databázím a „gisovskému“ zpracování dat je obrovskou výzvou. I Atlas podnebí je odpovědí klimatologů na tuto výzvu.

Po vydání Atlasu se objevily i kritické připomínky k jeho obsahu nebo k jeho formálnímu zpracování. Nebylo jich málo. Pokud budu ještě jednou dělat Atlas, pokusím se k různým připomínkám přihlížet. Některé skutečnosti jsou však mimo dosah klimatologa. Nejzávažnější připomínkou k Atlasu totiž je nezveřejnění datových tabulek, na základě kterých byl Atlas vytvořen. Podle některých kritiků měla být data součástí Atlasu. Rovněž zpřístupnění map v některém ze standardních GIS formátů by odborná veřejnost jistě uvítala. Bohužel, ekonomické postavení Českého hydrometeorologického ústavu nás nutí chovat se jinak. To je objektivní realita a Atlas je tak určen hlavně široké veřejnosti, žákům, studentům a nadšencům. Odborná veřejnost potřebuje jiné výstupy z naší klimatologické databáze, než je „pouhá“ kniha.

Přesto se Atlas dostal do širokého povědomí nejen v Česku, ale i v zahraničí. Atlas si objednalo mnoho univerzitních pracovišť z celého světa, různé specializované knihovny, a po návštěvách v ČHMÚ si ho odvážejí představitelé meteorologických a hydrologických služeb. Česká klimatologie je dnes ve světě uznávaná a Atlas, společně s aplikací CLIDATA, k tomu jistě přispívá. Atlas se dostal do rukou i prezidentu firmy ESRI, který takto komplexní mapové dílo ocenil nejen v osobních rozhovorech s představitelů firmy ArcData Praha, ale i osobním dopisem řediteli ČHMÚ. Přesto jsem byl překvapen jeho pozváním na uživatelskou konferenci, která proběhla v americkém San Diegu. Dne 6. srpna 2008 jsem v zastoupení širokého autorského kolektivu převzal z jeho rukou společně s ředitelem ArcData „Special Achievement in GIS“ (obr. 1). Měl jsem možnost na této uživatelské konferenci vidět hodně skvělých kartografických děl z různých oboru, oblastí lidského konání i z různých koutů Světa. Určitě bych pro toto významné ocenění našel jiné adepty. Neskromně však musím konstatovat, že se Atlas v této konkurenci neztratil. Dík a tato cena patří všem, kdo se na vzniku Atlasu jakkoliv podíleli.

Uživatelská ESRI konference je obrovská akce. Podle údajů organizátorů se letos zúčastnilo téměř 14 000 uživatelů. Je málo míst na světě, kde lze zajistit dostatečnou konferenční kapacitu pro akce takového rozsahu. San Diego Convention Center tímto místem je (obr. 2). Výstavní, přednáškové, diskusní i stravovací kapacity jsou natolik rozsáhlé, že akce působí mnohem menším, skoro bych řekl rodinným dojmem. Zájemci o GIS v energetice se nemusí, ale mohou, potkat s odborníky na lesní hospodářství, klimatolog s politiky. Každý si najde uplatnění pro svůj zájem a všechny zájmy zastřešuje GIS. Na této konferenci a v posledních letech i v odborném životě. San Diego jistě stojí za návštěvu.

(Psáno společně pro Meteorologické Zprávy a ArcReview.)

Literatura

[1] TOLASZ, R. (ed.), 2007. Atlas podnebí Česka. 1. vyd. Praha – Olomouc: ČHMÚ, Univerzita Palackého. 256 s. ISBN 978-80-86690-26-1.

[2] TOLASZ, R., 2008. Databázové zpracování klimatologických dat. 1. vyd. Praha: ČHMÚ. 68 s. Sborník prací ČHMÚ, sv. 52. ISBN 978-80-86690-50-6.

Obr. 1 Předání ceny. Zleva P. Seidl, prezident ESRI J. Dangermand, R. Tolasz.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Obr. 2 Konferenční centrum

Radim Tolasz, MZ 2008/5, ročník 61, str. 157–158


 

Cena Josefa Hlávky za rok 2007: Fyzika oblaků a srážek

Na zámku v Lužanech udělil Český literární fond Cenu Josefa Hlávky za rok 2007 v oblasti věd o neživé přírodě knize Fyzika oblaků a srážek (viz recenze J. Bednáře v MZ č. 3/2008, s. 94–95). Redakce Meteorologických Zpráv blahopřeje autorům Daniele Řezáčové, Marku Kašparovi (Ustav fyziky atmosféry AV ČR), Petru Novákovi a Martinu Setvákovi (Český hydrometeorologický ústav) k tomuto významnému vědeckému a společenskému ocenění.

Foto: Zámek Lužany, 23. 6. 2008, slavnostní předání ceny Josefa Hlávky, v popředí zleva: Petr Novák, Marek Kašpar, Daniela Řezáčová, Martin Setvák. Foto R. Tolasz.

Zdeněk Horký, MZ 2008/4, ročník 61, str. 112


 

Konvekční i konvektivní

Od 1. čísla Meteorologických Zpráv v roce 2008 bude termín konvekční a konvektivní používán v rovnovážném postavení. V jednotlivých člávcích však musí být dikce jednotná, tj. buď konvekční nebo konvektivní.

Redakce, MZ 2007/6, ročník 60, str. 197


 

Atlas podnebí Česka u prezidenta

Představitelé Českého hydrometeorologického ústavu, ředitel Ivan Obrusník a náměstek pro meteorologii a klimatologii Radim Tolasz, předali dne 29. března 2007 prezidentu republiky Václavu Klausovi Atlas podnebí Česka. Tato publikace navazuje na Atlas podnebí Československé republiky (1958) a doplňující díla, tj. na Podnebí Československé socialistické republiky. Tabulky (1961), obsahující podkladový materiál ke všem mapám publikovaným v Atlase i další prvky a statistické hodnoty, i na publikaci Podnebí Československé socialistické republiky – Souborná studie (1969), která syntetizovala poznatky o klimatických poměrech státu v době vydání. Jestliže předchozí studie shrnovaly data a údaje za období do roku 1960 (většinou referenční období 1901–1950, 1901–1960, 1931–1960), pak současný Atlas zahrnuje poznání vesměs z období 1961–2000 a ve formě komentářů a mapového i grafického vyjádření je prezentuje. Tato speciální encyklopedická publikace by měla relevantním způsobem odrážet proměnlivost a dynamiku vývoje podnebí na našem území podle znalostí dostupných na počátku 21. století.

Podle dojmu Radima Tolasze ze čtyřicetiminutové audience se Atlas panu prezidentovi patrně líbil, o čemž svědčilo i jeho konstatování, že si ho prostuduje.

Foto: Představitelé ČHMÚ na Hradě, zleva Radim Tolasz, prezident Václav Klaus a Ivan Obrusník. Foto M. Krumphanzl, ČTK.

Zdeněk Horký, MZ 2007/2, ročník 1960, str. 42


 

Vychází Atlas podnebí Česka

Hledáte místo s nejdelším slunečním svitem? Zajímá vás kolik tropických dnů můžete ročně čekat ve vašem městě? Potřebujete vědět, jak často u vás prší? Odpověď na tyto a další podobné otázky dává právě vycházející Atlas podnebí Česka.

Atlas je podobný encyklopedii a patří k nejkomplexnějším publikacím o klimatu České republiky. Na 260 stranách najdete více než 300 map, 150 grafů a množství názorných fotografií s vysvětlujícím textovým doprovodem v češtině i angličtině. Kapitoly jsou přehledně uspořádané podle jednotlivých prvků, např. teploty, srážek, sněhu, vlhkosti, slunečního svitu nebo větru, a obsahují většinou mapy za období let 1961–2000. Dlouhodobý pohled je doplněn zpracováním vybraných výjimečných situací v uplynulém období, mezi které patří i povodně z posledního desetiletí.

Na nejnovější zpracování charakteristik už netrpělivě čekají nejen meteorologové a klimatologové, ale také experti z oborů více či méně spjatých s podnebím a závislých na rozmarech počasí – např. zemědělství, stavebnictví, dopravy, územního plánování nebo třeba pojišťovnictví. Mezi těmi, kdo mají publikaci už několik měsíců objednanou, jsou ale také laici, kteří pro srovnání s extrémy počasí, chtějí mít po ruce dlouhodobé hodnoty klimatických prvků.

Příprava knihy trvala více než padesátičlennému autorskému týmu čtyři roky a objevuje se téměř po 50 letech od vydání předchozí podobné publikace. Tentokrát ale při zpracovávání jednotlivých map nahradily tužku a papír počítače a geografický informační systém, který znají např. dnešní uživatelé GPS. Publikaci vydává Český hydrometeorologický ústav ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci. Na přípravě se podílel také Národní klimatický program ČR a projekt podpořilo i Ministerstvo životního prostředí ČR. Prodejní cena při osobním odběru 700,- Kč.

MZ 2007/2, ročník 60


 

Jak se zrodilo jméno cyklony Kyrill

Pojmenovávání cyklon příliš dlouhou tradici nemá. Tento zvyk se ujal během 2. světové války v Pacifiku, kde byly americkou meteorologickou službou pojmenovávány tajfuny, u nás se však nevyskytující. Pojmenovávání tropických cyklon má od 50. let 20. století oficiální charakter, bylo vytvořeno na základě podkladů národní povětrnostní služby USA, ale zodpovídá za něj Světová meteorologická organizace.

V Evropě se jedná o zvyk o něco novější, postrádající však punc oficiality. Začali s tím v 50. letech meteorologové na Ústavu meteorologie Svobodné univerzity v Berlíně z iniciativy meteoroložky Karly Wege. Na rozdíl od tropických cyklon pojmenovávají všechny tlakové útvary, tedy tlakové níže i tlakové výše, ovlivňující počasí v Evropě. Není bez zajímavosti, že původně byly tlakové níže pojmenovávány ženskými jmény, zatímco tlakové výše, většinou spojené s klidným a hezkým počasím, jmény mužskými. Toto rozdělení se některým meteorologům či spíše meteoroložkám zdálo být diskriminačním, a tak se rozdělení mužských a ženských jmen podle charakteru tlakových útvarů od roku 1998 každoročně střídá.

Pojmenovávání mělo spíše regionální dosah, bylo známé spíše v okolí Berlína, nicméně v poslední době jeho popularita vzrůstá a jména významných tlakových útvarů se stále častěji objevují ve zprávách velkých mediálních agentur. Nicméně j e nutné připomenout, že tento zvyk nemá žádnou oficiální podporu ze strany meteorologických služeb.

od roku 2002 je pojmenovávání tlakových útvarů využíváno jako významný zdroj financí pro udržení nepřetržitého pozorování na meteorologické stanici Berlin-Dahlem, jež zaznamenává meteorologické jevy od roku 1701 a která měla přejít z důvodů rozpočtových škrtů na automatický provoz s pozorováním omezeným pouze na ranní směnu. Po složení částky v řádu několika stovek eur, neboli „adopci“, může každý požádat o jméno vybraného tlakového útvaru. Takto se zrodilo označení Kyrill pro výraznou tlakovou níži, která se během své cesty z Atlantiku dále prohloubila a svými větrnými proudy ničivě zasáhla 18. a 19. ledna velkou část Evropy. Nadja, Boris a Rumen původně zakoupili jméno tlakové výše jako originální dárek k 65. narozeninám otce rodiny Kyrilla již v roce 2006, ale s přechodem roku a změnou zadávání mužských a ženských jmen pro cyklony a anticyklony se uvedené jméno užilo pro cyklonu (viz obrázek z družice MSG), jejíž jméno od 18. ledna skloňovala půlka Evropy, i když před necelými deseti lety (1999) byla ničivá síla cykIony Lothar mnohonásobně vyšší (škody vyčíslené pojišťovnami tehdy dosáhly 8,9 mld eur, zatímco u Kyrilla prozatím přes 1 mld eur). Na závěr připomínáme, že uvedené jméno se do češtiny překládá jako Cyril.

Milan Šálek, MZ 2007/1, ročník 60, str. 32


 

Vycházíme barevně (Meteorologické Zprávy)

Když téměř před šedesáti lety, 30. dubna 1947, spatřilo světlo světa první číslo časopisu Meteorologické Zprávy, označil přednosta Státního meteorologického ústavu dr. Alois Gregor jako hlavní důvod vydávání zveřejňování dříve separátně vydávaných zpráv. A tak první ročníky naplňovaly převážně přehledy o průběhu počasí, tabulky s klimatickými údaji, informace o počasí určené zemědělcům apod. Postupem času se ukázalo, že toto zpravodajské zaměření dává časopisu pouze technicko-zprostředkovatelskou úroveň. Proto byla zpravodajská část vyčleněna do samostatně vydávaných bulletinů a v časopisu začal převažovat obsah odpovídající nárokům kladeným na odborné časopisy.

Meteorologické Zprávy prošly za dobu své existence celou řadou provozních peripetií, např. ročník 1951 nevyšel, protože se nepodařilo zajistit tiskárnu a velké problémy se zajišťováním tisku byly i v 70. letech minulého století.

Časopis vycházel v černobílém provedení, protože jiné možnosti ani nebyly. Vliv technologického pokroku na rozvoj barevného tisku však způsobil, že většina grafických výstupů (grafy, mapy, fotodokumentace)je dnes vytvářena v barevné podobě. Proměna z barvy do černobílého tisku je velmi obtížná a neobejde se často bezvýrazného snížení vypovídací schopnosti. Proto jsme zařadili v posledních letech pro větší názornost alespoň některé obrázky do barevných příloh.

Díky pochopení vedení Českého hydrometeorologického ústavu proto, stejně jako jiné odborné časopisy, začínají Meteorologické Zprávy vycházet od letošního roku barevně! Autoři si již nemusí lámat hlavu, jak vyřešit odlišení čar na složitějších grafech nebo překonat úskalí valérů barev na mapách. A ještě jedna příjemná zpráva na konec: cena časopisu zůstává v roce 2006 nezměněna.

Redakce, MZ 2006/1, ročník 59, str. 32


 

100 let meteorologické observatoře na Milešovce

V roce 2005 jsme oslavili sté výročí zahájení klimatologických měření a pozorování na meteorologické observatoři Milešovka. Je to příležitost k ocenění práce celé řady pracovníků observatoře, kteří v průběhu sta let vytvářeli datový soubor výsledků meteorologických měření a pozorování. Je to i důvod zamyslet se nad prací meteorologů a klimatologů, kteří s využitím dat z Milešovky vytvořili řadu odborných studií a je to i možnost zamyslet se nad budoucností observatoře.

Meteorologická pozorování na Milešovce bylo zahájeno 1. ledna 1905 a stanice Milešovka je tedy nejstarší horskou stanicí v ČR. Historie meteorologické observatoře Milešovka je zachycena v řadě publikací. Je shrnuta v článku publikovaném v MZ při příležitosti 90. výročí práce stanice [1] a je jí věnována rozsáhlá kapitola v monografii [2] vydané v roce 1999 v souvislosti s 95. výročím činnosti observatoře. Zajímavá publikace vyšla i letošním roce [3]. Na rozdíl od monografie [2] je nová knížka určena pro širší veřejnost, má popularizační ráz a neomezuje se jenom na problematiku meteorologických a klimatologických měření na Milešovce. Knížka pojednává o celém milešovském regionu a kromě historie Milešovky a jejího okolí, obsahuje i části zaměřené na otázky geologické a přírodovědné i na turistické zajímavosti. V uvedených monografiích, za něž patří autorským kolektivům zasloužené poděkování, lze nalézt ucelený soubor poznatků o historii i současnosti práce observatoře. Nelze opomenou, že observatoři je věnován i článek [4] v časopise Bulletin American Meteorological Society, což je jedno ze světově nejprestižnějších meteorologických periodik.

Meteorologická činnost na Milešovce měla vždy dva aspekty. Stanice Milešovka je součástí sítě profesionálních stanic ČHMÚ a v roce 1997 jí Světová meteorologická organizace zařadila do souboru referenčních stanic globálního klimatického pozorovacího systému. V současné době se na observatoři provádějí hodinová měření využívající automatickou meteorologickou stanici. To je jedna a pravděpodobně základní stránka práce observatoře, která se také stala základem datového souboru zpracovaného nebo využitého v desítkách meteorologických a klimatologických studií. Od svého založení však byla meteorologická observatoř také velmi těsně propojena s meteorologickým výzkumem. Probíhala a probíhají zde nestandardní měření, která jsou součástí řady výzkumných projektů. A to je druhá důležitá oblast práce, na níž se podílela řada meteorologů a klimatologů z ČR i ze zahraničí.

V posledních letech podpořila Akademie věd ČR základnu meteorologických přístrojů na Milešovce velmi vydatně. Kromě automatizace meteorologických měření jsou přístroje orientovány hlavně na výzkum depozice usazených srážek. Studie z poslední doby, které se týkají této oblasti výzkumu, jsou shrnuty např. v práci [5]. Podaří-li se nám prosadit a dokončit i výstavbu nové budovy observatoře v Kopistech u Mostu, vzroste odborná hodnota této dvojice meteorologických observatoří ještě více.

Veřejnost najde základní údaje o observatoři Milešovka na internetové stránce: http://www.ufa.cas.cz/struktura-ustavu/oddeleni-meteorologie/observatore-iar/milesovka.html. Již tradicí se na Milešovce staly i dny otevřených dveří, které se konají dvakrát ročně u příležitosti Meteorologického dne na jaře a na podzim, kdy Akademie věd pořádá tzv. Dny vědy. V těchto dnech zajišťují pracovníci ÚFA AV ČR prohlídku observatoře doprovázenou výkladem o práci ústavu a tyto akce přilákají každoročně překvapivě vysoký počet zájemců. Ve spolupráci s Obecně prospěšnou společností Milešovka umožňujeme turistům návštěvu vyhlídkové věže observatoře také v průběhu roku. I to je součást činností observatoře.

Tento článek vznikl na podnět redakce časopisu Meteorologické Zprávy u příležitosti stého výročí práce observatoře. Řada meteorologů u nás i v zahraničí ocenila i vydání kalendáře pro rok 2005 věnovaného tomuto jubileu, k jehož kvalitě přispěly rozhodujícím způsobem fotografie V. Lahovského. Česká meteorologická společnost věnovala tomuto výročí i svůj každoroční seminář, který se konal v Teplicích a jehož účastníky jsme na Milešovce uvítali. V Ústavu fyziky atmosféry AV ČR letos dokončujeme pokračování ročenky stanice Milešovka v elektronické podobě, což znamená zpracování datových souborů z období 1989–2004 a každoroční pokračování. Zda je to málo nebo dost při tak významném výročí, není snad ani tak podstatné. Důležité je aby meteorologie a klimatologie našla na Milešovce i vbudoucnu stejně kvalitní zázemí jako v uplynulých 100 letech.

V úplné závěru tohoto článku nechť mi čtenáři dovolí i osobní poznámku. Jako studentka meteorologie a klimatologie MFF UK jsem v letech 1964–1965 připravovala svou diplomovou práci o sněhových krystalech právě na Milešovce. V pozici vedoucího Oddělení meteorologie ÚFA AV ČR, do kterého observatoř Milešovka organizačně spadá, jsem se v posledních letech musela podílet na řešení řady problémů, které souvisejí s prací observatoře. Obě tato životní období ve mě vyvolala stejný převažujicí pocit. Je to obdiv ke kráse této lokality a úcta k práci všech, kteří byli nebo jsou s Milešovkou odborně spjati. Neumím si vymyslet lepší závěr, než je poděkování za práci uplynulých let a přání uchovat kvalitu práce na Milešovce i do dalších let.

Poděkování: Práci na tomto sdělení mi usnadnila pomoc několika kolegů. Považuji za svou povinnost poděkovat jmenovitě ing. J. Fišákovi, CSc., který v současné době řídí činnost observatoří ÚFA AV ČR na Milešovce a v Kopistech a prof. R. Brázdilovi, DrSc., který mi poskytl elektronickou verzi přehledu publikací z monografie [2]. Poděkování za zajímavé historické materiály týkající se činnosti Milešovky, které budou součástí archivu observatoře, náleží také RNDr. J. Munzarovi, CSc.

Literatura

[1] ŠTEKL, J., 1995. 90 let činnosti meteorologické observatoře Milešovka. Meteorologické Zprávy, roč. 48, s. 181–183. ISSN 0026–1173.

[2] BRÁZDIL, R.–ŠTEKL, J. a kol., 1999. Klimatické poměry Milešovky. Praha: Academia. 433 s. ISBN 80-200-0744-X.

[3] ŠTEKL, J. a kol., 2005. Milešovka a milešovský region. Praha: Academia. 182 s. ISBN 80-200-1376-8.

[4] PODZIMEK, J.–ŠTEKL, J., 1993. Old Mountain Meteorological Station Milesovka (Donnesberg) in Central Europe. Bulletin American Meteorological Society, Vol. 74, No. 5, pp. 831–834.

[5] FIŠÁK, J., 2004. Výzkum usazených srážek v Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd České republiky. Meteorologické Zprávy, roč. 57, s. 78–85. ISSN 0026–1173.

Daniela Řezáčová, MZ 2005, ročník 58, str. 183–185 (bez grafu a obrázků)


 

EUMETSAT – konference a podpis smlouvy o vstupu České republiky

Ve dnech 31. 5. až 4. 6. 2004 se v Praze v konferenčním centru hotelu Diplomat uskutečnila konference The 2004 Eumetsat Meteorological Satellite Conference, o níž již předem informovaly Meteorologické Zprávy (2004, ročník 57, č. 1, str. 27). Tyto konference se doposud každoročně konaly v některém z členských států organizace EUMETSAT (podrobně k této organizaci viz článek věnovaný MSG – Meteosatu druhé generace – v témže čísle MZ, str. 15–20). Poslední z nich v roce 2002 v Irském Dublinu a v roce 2003 v německém Výmaru. Česká republika byla první pořádající zemí, která v době zahájení konference ještě neměla žádnou formu členství v organizaci EUMETSAT.

Hlavními tématy konference byly současné a budoucí družicové systémy a přístroje, chemismus atmosféry, MSG – první výsledky, nowcasting a pozorování silných bouří, monitorování hydrologického cyklu, asimilace družicových dat, výuka a vzdělávání, virtuální laboratoře, globální pozorování oceánů a klimatologie oceánů a atmosféry. Konference se zúčastnilo 236 řádně registrovaných posluchačů, což byla doposud nejvyšší zaznamenaná účast na těchto konferencích. Konferenční služby pro ČHMÚ a pro EUMETSAT byly smluvně zajištěny agenturou Guarant. Sborníky příspěvků, CD s přednesenými přednáškami (ve formátu Power Point), program přednášek a seznam účastníků budou k dispozici k zapůjčení u účastníků konference. Jako všechny odborné akce, i tato konference byla doprovázena společenskými akcemi: „Icebreaker Coctail“ se uskutečnil první den konference na Žofíně, večeře VIP (na pozvání generálního ředitele organizace EUMETSAT) druhý den v restauraci Petřínské terasy, a konečně hlavní společenská akce, „Gala Dinner“ v Břevnovském klášteře.

Kromě samotné konference došlo ale i k jiné, pro ČR a ČHMÚ patrně daleko důležitější události, a sice k podpisu smlouvy o přistoupení České republiky k organizaci EUMETSAT formou spolupracujícího členství. ČVR byla posledním státem střední Evropy, který doposud nebyl ani plným, ani spolupracujícím členem organizace EUMETSAT (podrobnosti k formám členství viz MZ 2004, ročník 57, č. 1, str. 15–20). Za Českou republiku smlouvu podepsal ministr životního prostředí Liubor Ambrozek, za organizaci EUMETSAT její generální ředitel, Dr. Tillmann Mohr. Smlouva nyní musí být ratifikována parlamentem ČR, jednak koncilem organizace EUMETSAT. Po schválení oběma subjekty se ČR stane spolupracujícím členem (někdy též nepřesně označované jako přidružené členství) organizace EUMETSAT k 1. lednu 2005.

Spolupracující členství je přechodnou formou k plnému členství, přičemž toto přechodné stádium by nemělo trvat déle než 5 let. Členský poplatek spolupracujícího člena činí 50 % sumy, kterou by dotyčný stát platil při plném členství, přičemž základ této sumy se odvíjí od aktuálního národního hrubého důchodu. Suma poplatků, kterou spolupracující stát zaplatí za celou dobu svého spolupracujícího členství, se následně odečte od vstupního poplatku (čítajícím trojnásobek ročního poplatku plného člena), standardně hrazeném při vstupu formou plného členství. Spolupracující členství zajišťuje plný přístup k veškerým datům, produktům a službám organizace EUMETSAT a zároveň z tohoto vyplývajících povinností. Neumožňuje však podílet se na řízení organice a na přijímání různých rozhodnutí, dále neumožňuje národním firmám spolupracujícího státu uzavírat kontrakty s organizace EUMETSAT a jeho občanům zakazuje stát se zaměstnancem organice. Tyto jisté restrikce jsou zcela zrušeny až při vstupu formou plného členství.

Martin Setvák, Věstník ČMeS 2004/1, červen 2004 (připraveno pro Meteorologické Zprávy)


 

Katastrofální povodeň v České republice v srpnu 2002

Koncem roku 1997 jsme vydali (ČHMÚ) zvláštní číslo Meteorologických Zpráv s tematikou povodně v červenci 1997. Prostřednictvím přímých účastníků povodňové předpovědní služby jsme chtěli ukázat a vysvětlit, jak k tehdejší katastrofální povodni došlo. Články v tomto čísle proto zachytily tuto významnou událost jak z pohledu meteorologů a klimatologů, tak z hlediska hydrologů. Zároveň jsme chtěli zhodnotit organizaci a úspěšnost naší předpovědní služby. Samozřejmě jsme se domnívali, že tato událost byla tak mimořádná, že už nikdo z nás, členů vedení Českého hydrometeorologického ústavu nebo meteorologů a hydrologů, kteří během povodně sloužili, nic takového nezažije. Proto jsme se snažili shromáždit veškeré informace zkušenosti s co nejmenším odstupem od katastrofické povodně, abychom je uchovali pro budoucí generace pro případ, že se s povodní podobného katastrofického rozměru setkají. Myslím, že se nám to tehdy vydáním specializovaného čísla (MZ 1997/6, ročník 50) podařilo. Na druhé straně jsme se chtěli z podrobné analýzy příčin povodně a fungování naší předpovědní služby poučit a učinit opatření ke zlepšení této služby po odborné i organizační stránce.

Příroda si však s námi zahrála a nová, a zřejmě ještě katastrofálnější, povodeň nás postihla již po pěti letech a my sami jsme mohli prokázat, jak jsme se z předcházející povodně v roce 1997 poučili. Myslím si, že celkové zlepšení bylo výrazné, a to nejen díky opatřením v předpovědní službě ČHMÚ uskutečněným od roku 1997, ale také díky jejímu důslednému napojení na nově vzniklý celostátní systém krizového řízení a integrovaného záchranného systému (IZS). Plně se osvědčila nová organizační struktura Předpovědní a výstražné služby (PVS) ČHMÚ, soustředěné do šesti regionálních předpovědních center (RPP) na pobočkách propojených s centrálním předpovědním pracovištěm v Praze.

Při srovnání povodně v Čechách v srpnu 2002 s povodní v roce 1997 nelze opomenout tato významnější fakta. Spolupráce s americkou povětrnostní službou (NWS) v posledních čtyřech letech iniciovala několik změn v činnosti ČHMÚ, především mnohem lepší propojení meteorologické a hydrologické části PVS, důslednější využívání radarů, kvalitnější a také početnější data z postupně automatizovaných srážkoměrných a vodoměrných sítí apod. Zlepšil se též sběr a přenosy dat po technické stránce. PVS se také více opírala o kvalitnější radarovou síť – oproti roku 1997 byl v provozu nový radar v Brdech, který ukazoval okamžité srážky mnohem lépe než jeho „předchůdce“ v Praze-Libuši, právě v Čechách, které byly katastrofickou povodní zasaženy tentokrát. Významný pokrok byl učiněn i v numerickém modelování počasí, kde se předpověď srážek z modelu ALADIN, počítaného na superpočítači přímo v ČHMÚ Praze-Komořanech, stala základem pro hydrologickou předpověď. Ta je postavena na využití hydrologických srážkoodtokových modelů (které nám v roce 1997 chyběly) pro hlavní toky v oblastech zasažených povodní. Snažili jsme se i co největší prodloužení intervalu předpovědí. Kromě modelu ALADIN jsme využívali i řadu dalších modelů počasí na dobu 3–5 dní a pro dobu až do 8–10 dnů jsme poprvé rutinně využili i model z Evropského centra pro střednědobou předpověď v Readingu (ECMWF), který sloužil spíše k určení trendu vývoje počasí – pro důležitá rozhodnutí krizových štábů byly rozhodující výstupy z modelu ALADIN (avšak pouze do 48 hodin dopředu).

Srovnáme-li povodně z roku 1997 a z letošního roku (2002) z hlediska povodňové služby, pak mezi největší klady patří dobré fungování napojení PVS ČHMÚ na systém krizového řízení a integrovaný záchranný systém (IZS) v souladu se souborem nových krizových zákonů platných od začátku roku 2000. Hlavní tok výstrah, předpovědí a dalších informací směřoval z Centrálního předpovědního pracoviště ČHMÚ (CPP) na operační a informační středisko (OPIS) generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru (HZS) v Praze a odtud dále na OPIS krajských ředitelství HZS a pak dále na okresy (OPIS IZS) a v konečné fázi k obcím a jednotlivým občanům. Regionální předpovědní pracoviště (RPP) ČHMÚ byly obdobně přímo spojeny s příslušnými operačními a informačními středisky na krajských či okresních úřadech. Paralelně probíhala i nepřetržitá výměna informací mezi PVS ČHMˇU a příslušnými dispečinky podniků Povodí, s.p. a potřebné informace dostávaly i povodňové komise (PK). Ty však velice brzy, po vyhlášení krizového stavu, přešly do příslušných krizových štábů (KŠ), řízených na úrovni kraje hejtmany a na úrovni státu (ústřední krizový štáb) ministrem vnitra. Nový systém krizového řízení se při tak velké katastrofě uplatnil v ČR poprvé a dá se jednoznačně říci, že úspěšně.

Pro zlepšení přímého informování veřejnosti zavedl ČHMÚ prezentaci všech upozornění, výstrah a informací na své internetové stránce včetně prezentace aktuálních stavů na vybraných vodoměrných stanicích. Dále po dohodě s ČT zavedl zveřejňování dosažených stavů pro stupně povodňové aktivity na teletextu a do vybraných hlásných profilů instaloval stanice podávající fonickou informaci aktuálního stavu na telefonické zavolání (tzv. mluvící stanice). Všechna tato opatření napomohla ke zlepšení informačních funkcí ČHMÚ i při povodni v srpnu 2002. Činnost ČHMÚ při srpnové povodni, důsledné napojení na systém krizového řízení a zejména dobrá spolupráce meteorologů a hydrologů, mají značný ohlas i v zahraničí. Dobrá byla i zkušenost se zapojením zástupců ČHMÚ do činnosti krizových štábů.

V tomto čísle MZ jsou shrnuty zkušenosti ze srpnové povodně spíše odborného rázu, ke kterým se budeme stále vracet i s větším odstupem. Předpokládám, že po dokončení projektu Vyhodnocení katastrofální povodně v srpnu 2002, schváleného vládou, jistě přibude řada dalších informací a poznatků jak z meteorologické, tak i hydrologické části předpovědní služby, které budeme moci využít pro praxi PVS. Zároveň však bude třeba vyhodnotit i druhou část řešení povodňových situací – napojení na celostátní systém krizového řízení a spolupráci ČHMÚ s dalšími složkami tohoto systému. Podobně jako u odborných otázek PVS, i v této spolupráci bude možné řadu činností zlepšit. To však nic nemění na tom, že mohu dne s v závěru tohoto úvodu ke zvláštnímu číslu MZ konstatovat, že ČHMÚ při této extrémní zkoušce „ohněm“ jako celek obstál, a proto bych rád poděkoval nejen pracovníkům ústavu, ale i dobrovolným pozorovatelům i pracovníkům spolupracujících organizací, bez jejichž přispění bychom srpnové pohromě čelili mnohem hůře. Myslí, že si to plně zaslouží.

Ing. Ivan Obrusník, DrSc., ředitel ČHMÚ, MZ 2002/6, ročník 55, str. 163–165 (zvláštní číslo MZ věnované povodni v srpnu 2002 a památce zesnulého RNDr. Mariána Woleka)


 

Prezentace knihy Dějiny meteorologie v českých zemích a na Slovensku

V recepčních prostorech Karolina se dne 23. října 2001 uskutečnila prezentace knihy Karla Kršky a Ferdinanda Šamaje Dějiny meteorologie v českých zemích a na Slovensku, kterou vydalo nakladatelství Karolinum s finančním přispěním Českého hydrometeorologického ústavu.

Prezentace se kromě autorů a tvůrců podílejících se na vzniku publikace zúčastnilo okolo sedmdesáti hostů, zastupujících zejména akademickou obec, spolupracující vědecké instituce, armádu ČR, Český hydrometeorologický ústav a sdělovací prostředky.

V úvodním vystoupení vyjádřil ředitel Karolina PhDr. Jaroslav Jirsa osobní uspokojení nad tím, že tato monografická knížka vyšla právě v nakladatelství Univerzity Karlovy. V hlavním projevu, který je připojen, poukázal profesor RNDr. Jan Bednář, CSc., vedou Katedry meteorologie a ochrany prostředí MFF UK, na dlouholetou spolupráci mezi univerzitními pracovišti a meteorologií. Za zakladatele moderní české meteorologie je právem pokládán Antonín Strnad, mimořádný profesor a rektor pražské univerzity, který 1. ledna 1775 zahájil pravidelné měření meteorologických prvků v Klementinu a řada měření jím započatá pokračuje dodnes. Karlova univerzita vychovala celou řadu významných odborníků, kteří vedli a rozvíjeli obor meteorologie a klimatologie. Tato spolupráce pokračuje i v současnosti na nejrůznějších úrovních v národním i mezinárodním měřítku. Ředitel Českého hydrometeorologického ústavu Ing. Ivan Obrusník, DrSc. Předal při této příležitosti rektorátu Univerzity Karlovy pamětní medaili Antonína Strnada, kterou převzal prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc., prorektor pro vědu a výzkum. Medaile Antonína Strnada byla též udělena doc. Dr. Ferdinandu Šamajovi, DrSc. K 70. narozeninám.

Jak zdůraznili v krátkých projevech autoři, idea vytvoření knihy vznikla před více než čtvrtstoletím, původní autoři svůj záměr nedokončili, a tak se úkolu ujala dvojice K + Š. Zároveň tvůrci konstatovali, že bez knuty otiskování první verze „dějin“ v Meteorologických Zprávách (od roku 1994 do roku 2000) by možná i oni „utekli z boje“. Naštěstí se tak nestalo, a tak se široká obec příznivců meteorologie v Česku i na Slovensku může právem těšit na krásně vypravenou a odborně vysoce fundovanou knihu

Zdeněk Horký, MZ 2001/6, ročník 54, str. 191–192


 

Projev profesora Bednáře na prezentaci Dějin meteorologie

Vaše Magnifiscence, pane prorektore, dámy a pánové, vážení přátelé, kolegové,

scházíme se u příležitosti prezentace knížky Dějiny meteorologie v českých zemích a na Slovensku, která vychází ve spolupráci nakladatelství Karolinum a Českého hydrometeorologického ústavu. V této souvislosti bych chtěl pronést kratičkou poznámku k obecným dějinám meteorologie jako vědního oboru a o málo více než kratičkou připomínku o spolupráci akademické sféry, jejímž reprezentantem je Univerzita Karlova, s institucemi praktické meteorologie, jejich reprezentativním zástupcem je Český hydrometeorologický ústav.

V dějinách některých věd se vyskytují dramatické zlomy, které ve své době radikálně měnily myšlení celé lidské civilizace. Typickým příkladem mohou být často zmiňovaná tři velká pokoření novověkého člověka:

  • koperníkovský heliocentrický systém, jenž člověku ukázal, že není středem vesmíru
  • Darwinova vývojová teorie šokující představou, že lidský tělesný život se neliší od života živočichů
  • Freudova psychoanalýza připomínající člověku, že není absolutním pánem ani svého vědomí a podvědomí.

Jiné okamžiky v různých přírodních vědách sice neznamenaly totální změny ve společenském myšlení své doby, ale přesto měly charakter tzv. změny paradigmatu, představovaly striktní rozchod s dřívějšími teoriemi a výraznou změnu směru na vývojové cestě určitého vědního oboru.

Pokud však jde o meteorologii, dovolím si vyslovit názor, s nímž ovšem nemusí nutně všichni souhlasit, že její historický vývoj byl zatím spíše kontinuální, ubíral se cestou ani ne tak dramatických vyvracení starých přestav jako spíše konzumace dřívějších poznatků a jejich vplynutí a rozplynutí se do nitra nových dokonalejších a širších vědeckých koncepcí.

Ilustrativním školským příkladem v tomto směru mohou být z dnešního pohledu již prastaré teorie cyklogeneze, např. teorie termická, divergenční apod. Tyto dnes již dávno překonané teorie však nebyly vyvráceny, pouze ztratily jim neprávem přisuzovaný obecný rozměr a vplynuly jako dílčí, podružné mechanizmy do moderní teorie tlakových změn v atmosféře.

Právě proto, že v dějinách meteorologického poznání se jen málo ztratilo, bylo beze zbytku principiálně zavrženo či beze stopy zmizelo, jsou tyto dějiny velmi zajímavé a poučné, přičemž plným právem lze říci, že představují opravdový klíč k současnosti.

Pokud jde o druhou poznámku, začnu od slavné tradice klementinských meteorologických pozorování. Již jejich zakladatelé, Strnad a Stepling, spojují akademickou dráhu s intenzivními snahami o praktické aplikace meteorologie zejména pro zemědělce.

V právě uplynulých týdnech jsme vzpomínali 150 let existence meteorologické služby ve střední Evropě. Jde především o pro nás historicky významnou podunajskou část střední Evropy a zde můžeme uvézt řadu vynikajících osobností, např. K. Kreil, K. Fritsch atd., kteří vyšli z okruhu pražského Klementina a staly se posléze klíčovými postavami meteorologické a fenologické služby v někdejším Rakousku-Uhersku.

Postupme nyní dále do období formování a budování mladého československého státu, kdy někdejší Státní ústav meteorologický, předchůdce dnešního ČHMÚ, nalézá své dočasné útočiště v univerzitní budově Ke Karlovu3, Praha 2, kde posléze sídlí až do roku 1978 meteorologické pracoviště Univerzity Karlovy, původně Meteorologický ústav UK, později katedra, v některých oddělení začleněné do struktury širších geovědních kateder. Období, kdy univerzitní a státně organizační meteorologická pracoviště mají společnou střechu nad hlavou, je blízké době vrcholné vědecké a pedagogické aktivity Stanislava Hanzlíka, profesora meteorologie na UK, jenž byl i významným souputníkem slavné Norské školy, která představovala základ pro meteorologické služby po velkou část 20. století.

Je zajímavé, že významné postavy naší meteorologie se většinou výrazně zapisovaly do historie jak univerzitní meteorologie na UK, tak historie linie institucí vedoucí k dnešnímu ČHMÚ. Jako významný příklad jmenujme profesora Aloise Gregora, kterému se dostalo cti podepisovat roku 1947 za Československo zakládací listinu Světové meteorologické organizace. Mohli bychom pokračovat ještě dlouho, ale není naším úkolem zde podat vyčerpávající výčet, ten by měl čtenář získat četbou prezentované knížky. Připomeňme proto ještě jen posledních několik desítek let, kdy řada pracovníků ČHMÚ působí na Univerzitě Karlově jako externí učitelé, vedoucí diplomových, kandidátských a nyní doktorských prací, kdy studenti meteorologie docházejí na praxe do ČHMÚ, kdy naopak univerzitní meteorologové působí na ČHMÚ v různých komisích a odborných grémiích, kdy se řeší řada společných výzkumných úkolů, v poslední době grantů a úloh VaV.

Dokladem dobré spolupráce je nakonec i dnes prezentovaná knížka a naše setkání. Přejme proto „Dějinám meteorologie“ šťastnou cestu ke čtenářům a poděkujme autorům za nezměrné úsilí, s nímž dílo dovedli ke zdárnému konci, poděkujme i všem, kdo se výtvarně, redakčně či organizačně podíleli na jeho vydání. A především mějme naději a důvěru v další plodnou spolupráci.

Jan Bednář, MZ 2001/6, ročník 54, str. 191–192


 

www.chmi.cz

V polovině roku 1997 byly zprovozněny webové stránky Českého hydrometeorologického ústavu

Radim Tolasz, ústní sdělení, 25.1.2017


 

Katastrofální povodeň v České republice v červenci 1997

Červencová povodeň v roce 1997 byla výjimečnou událostí, která v českých zemích nebyla v tomto století zaznamenána. Dokumentují to i obrovské materiální škody odhadované na šedesát miliard korun a 50 lidských obětí. Proto je velmi důležité vysvětlení vzniku této povodně nejen z pohledu hydrologů, ale i na základě meteorologických a klimatologických znalostí. Povodeň ve svých mnohostranných důsledcích zasáhla nejen obyvatelstvo v postižených oblastech, ale také důkladně prověřila systém protipovodňové ochrany ČR a odhalila některé jeho nedostatky, zejména v součinnosti organizací a institucí z různých resortů.

Je třeba co nejdůkladněji posoudit všechny příčiny, které k červencové povodni vedly, a proto inicioval Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) spolu s redakční radou vydání tematického čísla časopisu Meteorologické Zprávy, které poměrně rychle, a přitom v dostatečné šíři, problematiku červencové povodně 1997 obsáhne.

Ivan Obrusník, úvodní text tematického čísla MZ k povodni v červenci 1997, MZ 1997/6, ročník 50


 

Stoleté výročí pozorování na Lysé hoře

K připomenutí zahájení pravidelných meteorologických pozorování před sto lety, dne 15. července 1897, byl na Lysé hoře (1 323 m n. m.) v Beskydech uspořádán ve dnech 28. až 29. května 1997 krátký odborný seminář s exkurzí na meteorologickou stanici. Oslavy významného výročí této dlouhé řady horského meteorologického pozorování (bohužel i s několika přerušeními) byly ukončeny přátelským posezením účastníků, ke kterým patřili zástupci vedení ČHMÚ, SHMÚ, podniku Povodí Odry, pobočky ČHMÚ Ostrava, starostka obce Krásná, vedoucí stanic severomoravského kraje a pozvaní bývalí pracovníci MS Lysá hora.

Odborný seminář zahájil náměstek ředitele pro meteorologii a klimatologii ČHMÚ RNDr. Marián Wolek. Po přivítacím úvodním projevu pak ředitel ČHMÚ Ing. Ivan Obrusník, DrSc. předal třem bývalým dlouholetým pracovníkům stanice Ladislavu Hrtoňovi, Vladimíru Ondruchovi st. A Dušanu Rodovskému vyznamenání „Vzorný pozorovatel“ a zároveň poděkování za obětavou práci pro ústav s přáním zdraví a pohody na zaslouženém odpočinku.

Na semináři odeznělo celkem pět hlavních referátů, které se zabývaly vesměs historií vzniku a vývoje pozorování a prezentací výsledků zpracování klimatografických charakteristik Lysé hory a nejbližšího okolí. Účastníci semináře měli také možnost sledovat množství zajímavých charakteristik, grafů a čísel ve sborníku referátů "100 let meteorologických pozorování na Lysé hoře“, který ČHMÚ vydal k této slavnostní příležitosti.

Jan Strachota, MZ 1997/3, ročník 50, str. 87


 

Padesát let Meteorologických Zpráv

Na obálce tohoto čísla Meteorologických Zpráv se u ročníku objevuje číslice 50. Toto výročí nám připomíná, že časopis Meteorologické Zprávy byl založen v roce 1947 s cílem zajistit pravidelné publikační možnosti pro progresivně se rozvíjející obor meteorologie. Jako každý úzce zaměřený časopis, byť s významným praktickým posláním, prodělaly Meteorologické Zprávy řadu proměn, způsobených jak technickými a kapacitními problémy, tak i dynamickým rozvojem oboru. Obsah časopisu i způsob zpracování se výrazně měnily, články popularizační a informativní byly postupně nahrazovány syntetickými příspěvky postihujícími nové oblasti oboru (např. radiolokační a družicová meteorologie apod.). Vývoj v tomto směru nejlépe dokumentují dvě bibliografie časopisu z roku 1979 a 1992, které podávají úplný přehled všech publikovaných článků až do roku 1990.

Meteorologické Zprávy byly od svého zrodu časopisem českých a slovenských meteorologů, i když vydavatelem zůstával pouze Český hydrometeorologický ústav. Od roku 1993 se stal spoluvydavatelem i Slovenský hydrometeorologický ústav, který se také podílel nejen na organizačním zajišťování časopisu, ale i na ekonomických nákladech.

Změny politických i ekonomických poměrů v posledních letech měly vliv i na vydávání časopisu. Proto bude od letošního roku po vzájemné dohodě jediným vydavatelem opět Český hydrometeorologický ústav s tím, že časopis zůstane přístupný i pro slovenské autory a jejich články budou publikovány ve slovenském jazyce. Vybrané kvalitní články je možné také publikovat v angličtině. Slovenský hydrometeorologický ústav bude mít i nadále zastoupení v redakční radě.

Padesát let vydávání Meteorologických Zpráv je významným jubileem. Proto si všichni přejeme, aby vydávání časopisu pokračovalo i nadále a to nejen po stránce technického zlepšování jednotlivých čísel, ale především v odborné náplni.

Přeji všem čtenářům Meteorologických Zpráv hodně výborných článků a zároveň doufám, že autoři na náš časopis nebudou zapomínat s kvalitními a zajímavými příspěvky.

Ivan Obrusník, MZ 1997/1, ročník 50, str. 1

 


 

Ad: ROZHOVOR S VEDOUCÍM KATEDRY METEOROLOGIE A OCHRANY PROSTŘEDÍ MATEMATICKO-FYZIKÁLNÍ FAKULTY UK

(Meteorologické Zprávy č. 5/1994)

POZNÁMKY K ODPOVĚDÍM DOC. RNDr. OTAKA­RA ZIKMUNDY, CSc.

Když jsem se zamýšlel nad formulacemi otázek pro ve­doucího katedry meteorologie, klimatologie a životního prostředí MFF UK, byl pro mne dominantní dlouhodobý plán rozvoje oboru (do roku 2005), přijatý letos v dubnu Komisí pro atmosférické vědy Světové meteorologické orga­nizace, doplněný představou, že se z odpovědí čtenář a za­ujatý meteorolog či adept meteorologie dočte o rozvoji a ná­sledné profilaci katedry v důsledku výrazných posunů pro­bíhajících v oboru.

Meteorologie, klimatologie i ochrana životního prostředí zaznamenaly v poslední dekádě výrazné změny, které se netýkají toliko bouřlivého rozvoje objektivních numerických předpovědních metod v důsledku využívání superpočítačů a koncentrace odborníků v několika národních či meziná­rodních centrech, ale též rozvoje a využívání nových pří­strojových technologií. Uveďme namátkou monitorování dy­namických procesů v oblacích pomocí mikrovlnných radiometrů, dopplerovských radarů a leteckého vzorkování. Ke studiu přízemní vrstvy atmosféry se využívají dopplerovské sodary (jen v ČHMÚ A UFA AV ČR jich je nejméně 5), senzory na měření turbulence, laserová technika na měření toků vodní páry. Úmyslně se nezmiňuji o radarových auto­matizovaných systémech či přístrojích na palubách družic s polární drahou letu a geostacionárních družicích.

Profilace katedry vzhledem k vybudovaným tradicím dalších kateder jiných vysokých škol (Přírodovědecká fa­kulta Masarykovy univerzity v Brně či katedry životního prostředí v Praze a Ústí nad Labem) je životně důležitá. V době tržního hospodářství, a s tím souvisejícími kladnými i zápornými důsledky, bude probíhat „boj" o posluchače. Posluchačovy požadavky budou jazýčkem na misce vah existence jednotlivých kateder, a to nejen v našem oboru. Katedry poskytující pouze všeobecně vzdělávací přehled (což všichni považujeme za samozřejmost) budou během několika příštích let bez šancí, nebo budou vzdělávat jen průměrné posluchače.

Není totiž pravdou, že ve velkých mezinárodních centrech pracují na modelech libovolného horizontálního či časového měřítka v hydrostatické či nehydrostatické verzi výhradně specialisté na numerické metody, tedy matematici. Naopak žádoucí jsou meteorologové - specialisté, mající samozřejmě ucelený přehled o oboru, doplněný speciálním zaměřením na soudobou statistiku, numerickou matematiku, fyziku či dokonce i chemii, o přízemní vrstvě ani nemluvě. Poněkud spornější je specializace na technické prostředky pozorování jevů.

Přístrojová technika a její důsledná komputerizace je na MFF UK úplnou popelkou. A to je škoda. Řada dosud „ne­přímo odvozovaných" parametrů a veličin je již nyní přímo měřena. Zatím dostupné výsledky odkrývají nové pohledy na řadu jevů. K jejich analýze jsou nutné nové statistické metody stejně jako u syntetických pohledů na asimilaci dat, post-processing a řadu dalších disciplín.

Je nesporné, a to s panem docentem Zikmundou souhla­sím, že počet hodin je limitujícím faktorem při sestavování učebních plánů a že tento počet hodin, má-li se postihnout celý obor kurzovními přednáškami, v podstatě ani nestačí. Z tohoto faktu je však třeba vyvodit závěry směřující k pro­filaci katedry, k jejímu zaměření na dvě tři disciplíny a ostat­ní přenechat jiným specializujícím se katedrám. Dobře vím, že pokud byla federální republika, konzultovaly katedry v Praze a Bratislavě svoje učební plány, snažily se, aby se ani na jedné nepřednášelo méně disciplín, i když třeba nebyli k dispozici odborníci na dané katedře. Obě katedry si vzá­jemně vypomáhaly a využívaly též externích pracovníků SHMÚ, ČHMÚ a ÚFA AV ČR. Celý problém by bylo možné řešit při zachování současného stavu, pro který horuje do­cent Zikmunda, vypsáním většího počtu seminářů a nepo­vinných přednášek.

Jsem přesvědčen, že během nejbližších let dojde k vý­raznému posunutí myšlení jak v ČHMÚ, tak na Katedře MFF UK, dojde ke konzultacím nejen mezi Prahou a Bra­tislavou, ale i mezi katedrami vysokých škol České republiky tak, aby nedocházelo k úbytku posluchačů nebo k jejich odchodu na studie do zahraničí. Stejně tak doufám, že si pracovníci katedry vychovají svoje nástupce, kteří se budou věnovat nejen vědecké činnosti, ale i promyšlené a cílené pedagogické činnosti.

Domníval jsem se, že vedoucí katedry ve svých odpo­vědích zdůrazní vznik školy numerických předpovědních metod, školy, která vychovala řadu vynikajících odborníků, kteří na svých nových pracovištích dále rozvíjejí tuto prob­lematiku, a to jak v ÚFA AV ČR, ČHMÚ, či v posledních letech i v zahraničí. Profesor Brandejs, využívající svých rozsáhlých znalostí a prozíravé intuice, rozvíjel systematicky tuto školu. Byl hluboce přesvědčen o perspektivě tohoto oboru, jeho prosazování nebylo jednoduché, protože proti němu stála jako monolit hradba klasických synoptiků od Chebu až po Košice. Navíc je pozoruhodné, že to nebyl ani Američan, ani Angličan či Rus, kdo napsal první uce­lenou učebnici numerických předpovědních modelů, ale právě prof. Brandejs, a navíc, listujeme-li v Meteorolo­gických zprávách šedesátých a sedmdesátých let, stěží ob­jevíme ěíslo, ve kterém by nebyl zveřejněn příspěvek Brandejse nebo jeho prvních žáků.

V osmdesátých letech nelze opominout rozsáhlou publi­kační činnost J. Bednáře se zaměřením na tematiku přízemní vrstvy atmosféry. Výsledky vyústily do modelu rozptylu a přenosu antropogenních ingrediencí. Model vypracovaný Vaším kolektivem převzal ČHMÚ. J. Bednář vychoval řadu zdatných následovníků, z nichž někteří se uplatňují v me­zinárodních projektech a R. Bubnová byla zvolena Komisí pro atmosférické vědy SMO reportérkou problematiky pří­zemní vrstvy atmosféry v rámci Pracovní skupiny krátko­dobých numerických předpovědí.

Myslím též, že úloha, kterou sehrává J. Kalvová se svými žáky v rámci Národního klimatického programu není též zanedbatelná. Činnost M. Baťky při formulaci a hlavně realizaci numerického modelu Českého hydrometeorologického ústa­vu je dostatečně známá a není ji třeba zde znovu deklarovat. Domnívám se, že pověstná skromnost vedoucího katedry pana docenta Zikmundy je zbytečná.

Nejpodstatnější však je, že po smrti prof. Brandejse chybí na katedře profesor a jediný doktor věd není původem me­teorolog, ale matematik. Chci věřit, že tento nedostatek bude v brzké době napraven, a to jak v zájmu katedry, tak tradic české meteorologie.

Miroslav Škoda, MZ 1994/6, ročník 1947, str. 191-192


 

ROZHOVOR S VEDOUCÍM KATEDRY METEOROLOGIE A OCHRANY PROSTŘEDÍ MATEMATICKO-FYZIKÁLNÍ FAKULTY UK DOC. RNDr. OTAKAREM ZIKMUNDOU, CSc.

1. Pane docente, jakou tradici má studium meteorologie a klimatologie na Matematicko-fyzikální fakultě UK, jak se měnilo v průběhu let jeho zaměření v návaznos­ti na praktické požadavky?

Tradice na vysokých školách většinou znamená, že delší dobu se věnuje zvýšená pozornost některému směru vědního oboru, která se promítne též do výuky. V meteorologii by to např. mohlo být řešení teoretických otázek, problematika měřících metod, záření, změny klimatu, studium jevů ve vysoké atmosféře atd. V takto nebo podobně úzce vyhra­něných směrech katedra tradici nemá, i když možná v po­vědomí odborné veřejnosti se považují za tradici otázky spojené s řešením objektivizace předpovědi počasí. Osobně se domnívám, že důležitější „tradicí" je poskytování zá­kladních znalostí, které jsou v souladu se současnými poznatky oboru. Proto se nezbytně náplň studia měnila a do značné míry se přizpůsobovala požadavkům, které Světová meteorologická organizace doporučovala pro vysokoškolsky vzdělané pracovníky v oboru.

2. Můžete stanovit na základě obsahového zaměření výuky určité významné dílčí etapy, které charakte­ristickým způsobem ovlivnily nejen způsob výuky, ale i „kvalifikaci" absolventů?

Jak jsem se zmínil, výuka meteorologie na Matematic­ko-fyzikální fakultě UK v Praze se přizpůsobovala novým vědeckým poznatkům a požadavkům praktické služby. Kromě dobrého přehledu přes meteorologii (vyjímaje ná­mořní meteorologii, příp. biometeorologii), myslím, že absolventi mají solidní znalosti např. z otázek týkajících se znečištění atmosféry, antropogenních vlivů na klima a jeho změny, příp. i využití matematických a statistických metod při řešení praktických úloh. Mnohdy se proto mohou uplatnit i mimo obor. Výuka za několik desítek let se po­stupně přizpůsobovala zejména požadavkům praxe. Proto nechci stanovovat určité dílčí etapy ve změnách, ostatně nejsem velkým příznivcem nějakých revolučních změn, ze­jména ne ve výuce.

3. Po roce 1989 došlo v našem oboru k důležitým změ­nám (kvalitní výpočetní technika, zavedení automa­tických pozorovacích systémů aj.). Někteří z absolventů katedry se úspěšně prosadili i v zahraničí, o čemž svědčí např. spolupráce s Météo France na vývoji modelu ALADIN. Jaký je Váš názor na tyto kontakty a na do­sažený posun v odborné přípravě?

Po mnoha letech výrazné izolace je třeba každý mezi­národní kontakt na řešení vědeckých úkolů uvítat a rozumně podporovat. Otázka je ovšem formulována v příliš úzké ná­vaznosti na model ALADIN. Jedná se o jednorázovou akci. i když vzhledem k rozsáhlosti trvá několik let; nemyslím, že nějakým podstatnějším způsobem by se měl měnit obsah výuky posluchačů meteorologie na fakultě. Pokud je mi známo, ale mohu se mýlit, spolupráce spočívala především v matematicko-technických úkolech a nikoliv ve formulo­vání modelu po meteorologické stránce. Domnívám se, že v podobné spolupráci by mohli úspěšně vystupovat i absolventi jiných směrů na Matematicko-fyzikální fakultě UK, např. matematického nebo fyzikálního modelování, příp. i teoretické fyziky. Z tohoto důvodu tedy nepokládám za významné měnit obsah výuky meteorologie.

4. Rozdělení Československa se nijak nedotklo výuky meteorologie a klimatologie v České republice. Do­mníváte se, že výuka na přírodovědeckých fakultách v Brně a Praze a na Vaší fakultě pokrývá potřeby výzkumných a provozních ústavů, nebo si myslíte, že by bylo žádoucí více diferencovat výuku, např. pod­statně intenzivnějším studiem matematiky a kyberne­tiky u Vás?

Požadavky a potřeby výzkumných a provozních ústavů týkající se meteorologie jsou velmi rozsáhlé. Další dife­renciace u tak malého oboru, jakým meteorologie je, není únosná. Nelze přece vychovávat úzce zaměřeného speci­alistu pro nějaké místo, na které možná ani nebude chtít v budoucnosti nastoupit a nenastoupí. Pokud se týká intenzivnějšího studia matematiky a kybernetiky v rámci meteorologie, nemyslím, že je možné a nutné. Pokud ústavy požadují hlubší znalosti v těchto směrech, mohou zaměstná­vat absolventy jiných zaměření, o nichž jsem se zmínil v předcházející otázce.

5. Jaký je zájem o studium meteorologie - má vzestup­nou nebo sestupnou úroveň? Domníváte se v této sou­vislosti, že nový vysokoškolský zákon počítající s pří­spěvky rodičů na studium ovlivní počet zájemců o obor, který rozhodně nelze považovat za finančně atraktivní?

Zájem o studium meteorologie je již řadu let na přibližně stejné úrovni. Výjimkou byl jen rok 1991, kdy po uvolnění tehdejších studijních předpisů se přihlásil „rekordní" počet posluchačů. Odhadnout další vývoj zájmu studentů o me­teorologii není snadné, zejména v souvislosti s předpoklá­daným „školným". Objevuje se totiž tendence, a to nikoliv pouze v meteorologii, že posluchači po úspěšném ukončení studia a získání příslušného vysokoškolského diplomu od­cházejí do finančně atraktivnějších zaměstnání mimo obor. Tato tendence bude zřejmě trvalejšího rázu a na trhu práce bude výrazně ovlivňovat nástup odborníků do specializo­vaných institucí.

6. Jaká je úroveň spolupráce s Českým hydrometeoro­logickým ústavem z hlediska dlouhodobých zkušenos­tí i současného stavu?

Spolupráci s Českým hydrometeorologickým ústavem mohu posuzovat pouze z hlediska katedry. Podle mého ná­zoru byla několik desítek let na velmi dobré úrovni, a to nejenom v rámci vědecké spolupráce, ale i po pedagogické stránce (externí učitelé a členové zkušebních komisí z pra­covníků ČHMÚ, praxe studentů o prázdninách na praco­vištích ČHMÚ apod.). Současný stav jistě lépe posoudí představitelé ČHMÚ, osobně se domnívám, že spolupráce se nezhoršila, případně podstatně nezměnila.

7. V roce 1995 uplyne 90 let od doby, kdy V. Bjerknes zformuloval fyzikálně-matematické podmínky pro nu­merickou předpověď počasí. Po neúspěšném Richardsonově pokusu ve 20. letech došlo sice k zapomnění této metody, ale s rozvojem výpočetní techniky po dru­hé světové válce došlo k bouřlivému rozvoji předpo­vědních metod a výsledky jsou nepopiratelné. Domní­váte se, že je možné i nadále aplikovat klasickou nor­skou synoptickou školu na výsledky numerických me­tod? Jste nakloněn myšlence, že pojem klasické fronty se z numerických předpovědních metod vytrácí?

Zpochybňovat výsledky fyzikálně matematických metod  pro předpověď tlakového a teplotního pole na několik dní dopředu nemůže žádný soudný odborník, protože ve všech směrech vysoce překonávají možnosti klasické norské školy pri předpovědi tzv. synoptické situace. Ovšem využití pojmu „fronta" při předpovědi počasí není ve sporu s objektivními předpovědními výsledky celkové situace. Fronty jsou určitou zvláštností atmosféry a zatím mi není známo, že by byly vhodným způsobem zahrnuty do objektivního předpovědního procesu. Dosavadní zmenšování kroku sítě na několik málo desítek kilometrů při řešení prognostických soustav je totiž spíše matematickou formální otázkou než fyzikálním vyjádřením reality front. Ostatně dosavadní pozorování oblačnosti z družic dokazují, že v převážné většině případů jsou modelová schémata norské školy správná. Bude záležet na prognózním úředníkovi, jak bude schopen využít všech údajů a znalostí k zpřesnění předpovědi počasí. I kdyby v budoucnosti pojem fronty zmizel z předpovědi počasí, myslím, že trvale zůstane ve znalostech meteorologických odborníků. Jinou otázkou je, zda se v současné době pojem fronty zbytečně nezneužívá.

8. Jste spokojen s výsledky katedry, kterou řídíte? Myslíte si, že je uspokojivě zajištěna kontinuita výuky v nejbližších letech s ohledem na věkovou skladbu učitelů?

Spokojenost s výsledky nějakého pracoviště je vždy ne­bezpečná, a to ať se jedná o vědecká, školská nebo jiná pracoviště. Sebeuspokojení nemůže vést k rozumnému po­kroku, pouze k stagnaci nebo úpadku. K druhé části otázky podotýkám pouze to, že jistá kontinuita bude pravděpodobně zajištěna. Svědčí o tom totiž některé shrnující publikace, jejichž autory jsou mladší pracovníci katedry. Skladbu uči­telů bohužel nebylo možné a ani není možné podstatněji ovlivnit. Dříve to byly ideologické zábrany kombinované s umělými představami o perspektivních a ne­perspektivních oborech, v současné době jsou to především málo přitažlivé platy začínajících pracovníků vysokých škol.

Rozhovor připravil Miroslav Škoda, srpen 1994, MZ 1994/5, ročník 47, str. 129-130


 

ROZHOVOR S ŘEDITELEM ÚSTAVU FYZIKY ATMOSFÉRY AKADEMIE VĚD ČESKÉ REPUBLIKY RNDr. JOSEFEM ŠTEKLEM, CSc.

1. Pane řediteli, pro meteorologickou veřejnost je Váš ústav dostatečně známý. Bylo by však účelné, kdybyste pro širší okruh čtenářů blíže charakterizoval Ustav fyziky atmosféry a jeho aktivity.

Náš ústav jako jedno z pracovišť Akademie věd ČR se v souladu se zákonem ČNR č. 283/1992 Sb. zabývá vě­deckým výzkumem. V našem případě se jedná o výzkum­nou činnost v oblasti meteorologie, klimatologie a od mě­síce dubna t. r. i o vědecký výzkum procesů, probíhajících v horní atmosféře. Dovolte mi, abych toto lakonické sdělení poněkud rozvinul.

V polovině roku 1990 se zaměření výzkumu na UFA AV ČR korigovalo s ohledem na tvůrčí výkonnost jednotliv­ců a pracovních týmů, s ohledem na předpokládaný vývoj jednotlivých vědních disciplín a na celospolečenské potřeby. Byly utlumeny výzkumy, které v posledních letech nevy­kazovaly publikační aktivitu, které neměly dostatečné instru­mentální zázemí, dále ty, které neměly zajištěnou generační kontinuitu. Hlavním cílem této korekce byla koncentrace vědeckého úsilí do několika málo hlavních směrů a vytvo­ření podmínek pro práci ve vědeckých týmech vedených nejerudovanějšími vědeckými osobnostmi.

K roku 1990 se váže i orientace ústavu na klimatologický výzkum. Předpokládám, že tato orientace byla v době ra­zantního rozvoje klimatického modelování nezbytná. I když výsledky po založení nového výzkumného směru nepřichá­zejí okamžitě, lze říci, že první plody ve formě kvalitních publikací se již objevily.

Dalším netradičním směrem výzkumu (chápáno z hle­diska ústavu), jehož vznik se datuje k polovině roku 1990, je studium meteorologických procesů mezosynoptického měřítka a metod jejich lokální předpovědi. Jednalo se o kontinuitu s dříve nerealizovanými aktivitami v konci osmdesátých let, které usilovaly o společný výzkum s oběma hydrometeorologickými ústavy v oblasti metod předpovědi nebezpečných meteorologických jevů. Cílem to­hoto výzkumu je zlepšení metod objektivní předpovědi me­teorologických jevů v mezosynoptickém měřítku se zvláštním zřetelem na orografické poměry České republiky.

Dobrou pozici, uznávanou mezinárodně, si vypracoval vědecký tým zkoncipovaný dr. Reinem a zabývající se teo­retickým a experimentálním studiem procesů v mezní vrstvě. Po roce 1990 se nám mimo jiné podařilo terénními expedicemi verifikovat výsledky modelových výpočtů de­formace proudění terénem, které vycházely z řešení trojrozměrným nestacionárním nehydrostatickým modelem mezní vrstvy atmosféry. Až po tomto kroku a zdokonaleních, která z verifikačního experimentu vyplynula, prokázal tento model, označovaný jako „svobodovský", svoji živo­taschopnost. Další teoretické zdokonalování modelu, zlepšo­vání metod parametrizace fyzikálních procesů, ověřování funkčnosti modelu v podmínkách vertikálně členitého te­rénu s postupným zmenšováním kroku sítě, využívání výstu­pů z tohoto modelu při řešení modelového šíření škodlivin Lagrangeovským stochastickým principem; to jsou směry dalšího výzkumu v této oblasti.

Naznačené tři hlavní směry vědeckého výzkumu UFA AV ČR nevylučují možnost výzkumu v příbuzných oblastech. Ta je podmíněna vysokou úrovní výzkumné práce, kde srovnávacím etalonem je evropská úroveň. Vedení ústa­vu podporuje takové vědecké projekty, které uspěly v grantových agenturách (GA AV ČR, GA ČR) nebo mají charakter společných grantů se zahraničními i našimi vě­deckými pracovišti. Pro úplnost musím dodat, že výzkum v naznačených hlavních vědeckých směrech je existenčně spojen s přijatými grantovými projekty. Vědečtí pracovníci ústavu, jejichž počet nedosahoval čísla 20, získali za uply­nulá léta deset projektů GA AV ČR, dva projekty GA ČR a podílejí se na jednom grantovém projektu Evropského spo­lečenství.

A nyní mi dovolte ještě jednu informaci, která má cha­rakter čerstvé informace ze „schvalovací kuchyně" Akade­mické rady. V souladu s principy transformačního procesu AV ČR se připravuje vznik nově koncipovaného vědeckého pracoviště, zaměřeného na výzkum procesů v zemské atmosféře připojením pracovníků Geofyzikálního ústavu AV ČR, kteří se zabývají fyzikou vnější atmosféry (oddělení ionosféry GFÚ) k Ústavu fyziky atmosféry AV ČR. Tato delimitace se připravuje k 1. dubnu 1994. Nově organizo­vaný ústav bude pokrývat výzkum celé atmosféry od zem­ského povrchu až do magnetosféry. Pracovníci GFÚ, kteří delimitací přejdou do ÚFA, se zabývají výzkumem střední a vnější atmosféry Země, zejména její ionizované složky, a účinky sluneční aktivity na různé oblasti zemské atmosfé­ry. Mezinárodně je zvlášť známý a uznávaný tým, který zkonstruoval několik geofyzikálních družic MAGION (jedna z nich by měla být vypuštěna koncem t. r.) a příjmem dat z těchto družic získává jedinečný experimentální ma­teriál.

Takto vytvořené pracoviště se zhruba 75 pracovníky (z toho 50 vysokoškoláků) bude odpovídat současným předsta­vám o velikosti moderního mimouniverzitního vědeckého pracoviště.

2. Důsledkem transformace ČSAV na Akademii věd České republiky byla likvidace nebo redukce celé řady pracovišť. V tisku byly jednotlivé případy široce ko­mentovány, uváděly se účelové argumenty obvyklé v takových případech. Váš ústav, byť malý počtem pracovníků, zůstal zachován. Co podle Vašeho názoru přesvědčilo prezidium Akademie, že rozhodlo tak, jak rozhodlo?

Transformace Akademie věd měla a má mimořádně intenzivní charakter. Z původních 13 900 pracovníků kon­cem roku 1989 v prosinci roku 1993 zbylo 7100 pracovníků, z původních 87 pracovišť pracuje nyní 66. Nezbytná redukce pracovníků, podmíněná i redukcí rozpočtu AV ČR, probíhala selektivně. Nejvýraznější snížení rozpočtu je spojeno s rokem 1992. Tehdy byla vytvořena pro každé ze tří od­dělení věd hodnotitelská komise, která se skládala z 12 interních a 6 externích členů. Tyto komise na základě ob­šírných písemných podkladů, na základě publikačních výsledků, na základě citačních ohlasů, grantové úspěšnosti, popularizační, pedagogické a organizátorské činnosti i tren­du vývoje ústavu zařadily ústavy AV ČR do pěti skupin. Na zařazení ústavů záleželo procento krácení jejich rozpočtu. Ústavy ve skupině 5 byly rušeny, z ústavů ve skupině 4 pouze nejlepší týmy přešly na jiná pracoviště AV nebo na vysoké školy. V této fázi, i když jsme byli vyhodnoceni mezi nejlepšími ústavy 2. skupiny, bylo nezbytné snížit stav pracovníků na polovinu výchozího stavu z roku 1989 (64). Zkráceně odpovězeno, hodnotitelskou komisi mohly pře­svědčit pouze výsledky práce ústavu. Součástí transformace jsou i atestace všech vysokoškolských pracovníků, které v AV ČR a tedy i v našem ústavu v tomto roce proběhly. Hodnocení práce ústavů AV ČR se stává běžnou součástí její činnosti. Bude probíhat za účasti zahraničních vědců pod vedením již ustaveného nezávislého hodnotitelského grémia ve čtyřletém cyklu.

3. Za jakých ekonomických podmínek provozujete svoji činnost? Jste plně dotovanou organizací nebo si na část rozpočtových nákladů můžete (musíte) vydělat?

Použiji slovního obratu předsedy Akademie věd prof. R. Zahradníka. Prostředky, které dostávají ústavy, slouží pouze k jejich bazálnímu metabolizmu. Jinak řečeno, jsou to prostředky na základní režijní náklady ústavů a na pokrytí nárokových platů redukovaného počtu pracovníků. Investice jsou proti původnímu stavu v roce 1989 nižší zhruba o 50 %. Proto příjmy z grantových zdrojů, ze smluv o dílo a podobné příjmy jsou prostředky, z nichž si pracovníci mohou hradit cesty na konference, stáže v zahraničí, nákup přístrojů a počítačů a eventuálně i prostředky na vylepšení tarifních platů. Potřebujeme-]i přijmout nového pracovníka, pak nezbývá než s jiným rozvázat pracovní poměr nebo si vydělat na mzdu nového pracovníka včetně částky na zdra­votní a sociální pojištění. A jistě uznáte, že v meteorologii je taková činnost nesrovnatelně náročnější než u technicky či aplikačně zaměřených ústavů.

4. Domníváte se stále ještě, že Vaše rozhodnutí zrušit synoptická pozorování na Milešovce bylo správné? Jaký je Váš záměr do budoucna s touto historickou observatoří?

Zrušení synoptického provozu na Milešovce nebylo otáz­kou dobrého či špatného rozhodnutí; bylo určeno ekono­mickým tlakem redukovaného rozpočtu ústavu. Žádný ře­ditel by nemohl obhájit propuštění výkonného vědeckého pracovníka za cenu zachování synoptického provozu na Mi­lešovce. S touto skutečností byla vedení meteorologických služeb seznámena, proto bych ani tuto otázku neočekával. Stále však platí naše nabídka: po získání finančních prostřed­ků na mzdy dvou pracovníků bude možno synoptický provoz obnovit. Jen tak na okraj. Překvapila mě malá síla hlasů synoptických a leteckých meteorologů, volajících po ob­nově tohoto pozorování. Jinak Milešovka bude i nadále udržovat klimatickou řadu mimořádné hodnoty.

5. Z vaší participace na projektech větrných elektráren, kterých jsme se dočetli v denním tisku, lze usuzovat, že éra tzv. čisté vědy, zaobalené pod zaštiťujícím ná­zvem „základní výzkum", skončila. Spolupracujete na jiných analogických projektech?

Obávám se, že bychom byli velmi nepřesní, kdybychom formulovali rovnici, kde na jedné straně je účast ÚFA v pro­jektu rozvoj větrné energetiky a po rovnítku na druhé straně rovnice je deklarován konec základního výzkumu. I když z formulace otázky lze vycítit vzpomínku na občasné ka­muflování výzkumu v minulosti nedotknutelným pojmem „základní výzkum". Neřeknu nic nového, když uvedu, že přechod mezi základním a aplikovaným výzkumem je ply­nulý, hranice jsou často nejasné a vzdálenost mezi nimi je překvapivě krátká. Významný moment v mojí odpovědi má ekonomickou podstatu. Žádná společnost není tak bohatá, aby nevyužívala výsledků vědeckého výzkumu pro svoje potřeby. A vypracování podkladů pro kvalifikované zhodno­cení možností větrné energetiky na území ČR vycházející z analýzy pole větru je nejen náročná vědecko-výzkumná činnost, ale činnost přinášející vysoký ekonomický efekt. Přiznejme, že UFA v tomto směru nedrží primát; řadí se pouze k universitním a vědecko-výzkumným pracovištím v Hannoveru, Karlsruhe, Berlíně, Oberpfaffenhofenu u Mnichova, Drážďanech a mnohým dalším.

6. Řešení praktických úkolů není možné realizovat bez potřebných dat. Jak je získáváte, když nemáte k dispozici potřebné údaje z vlastních pozorovacích sítí?

Dovolím si upřesnit Vaše konstatování. Bez dat se ne­obejdou „praktické studie", ale jakýkoliv moderní meteoro­logický výzkum. Dále musím upozornit na data, která jsou vlastnictvím ústavu. Rozdělme Vaši otázku na dvě části. Nejdříve tu jednodušší odpověď. Jedná-li se o data, která slouží ke komerčnímu účelu, pak tato data musíme jako kterýkoliv jiný zákazník zaplatit. Druhá část otázky se váže na data potřebná k řešení grantových projektů. Zde by podle našeho názoru mělo mít řešení dvě větve. Jsou-li v grantu uděleny prostředky na pořízení dat, pak se neobjevuje prob­lém. Není-li v grantu zajištěn obnos na nákup dat (s rostou­cími nároky na finanční prostředky klesá naděje na přijetí grantového projektu i bez ohledu na jeho vědeckou hodno­tu), pak předpokládáme individuální posouzení významu grantu pro celospolečenské zájmy, případně zájmy ČHMU a účelové bezplatné poskytnutí dat. Zpracovatel dat se sa­mozřejmě zaváže k tomu, že využije data pouze pro účely grantové úlohy.

7. Předchozí otázka evokuje další dotaz: Jaká je sou­časná úroveň spolupráce s Českým hydrometeorolo­gickým ústavem?

Možná, že impulz k této otázce dodal všeobecný pocit čehosi skřípajícího v soukolí spolupráce mezi oběma ústavy v začátku devadesátých let. Jsem rád, že již dříve před roz­hovorem s představiteli MZ jsem mohl při několika příle­žitostech prohlásit, že spolupráce mezi ČHMÚ a ÚFA se dostala po nastoupení nového vedení ČHMU na vyšší kva­litativní bázi, kde podle mého dojmu oběma stranám jde o vstřícné racionální řešení otázek spojených s rozvojem meteorologie a klimatologie. Z toho důvodu moje odpověď nemá charakter povinné zdvořilosti a na jejím obsahu ne­hodlám cokoliv měnit. Věřím, že zásady, na nichž jsme se vzájemně dohodli, se podaří plnit.

8. Přes nejrůznější vývojové peripetie si meteorologie upevnila v posledních letech svoje místo i prestiž ve společnosti. Svědčí o tom i skutečnost, jaký ohlas vzbudila změna pojetí televizní relace „Jaké bude po­časí", která z širšího pohledu je asi opravdu nej-frekventovanějším vstupem vědy na televizní obra­zovku. Jaký osud přisuzujete meteorologii a stávají­cím meteorologickým institucím v budoucnosti? Za­jímá nás Váš osobní názor.

Sdílím s Vámi radostný pocit z toho, že synoptická me­teorologie vyrostla z problematického období subjektivních metod do současné doby, kdy dominují metody exaktní. Byly to právě ony, které získaly zmíněnou prestiž ve spo­lečnosti. Zvlášť je povzbudivé, že čeští meteorologové nestá­li v tomto procesu zcela stranou. Pro budoucnost musíme být pamětliví toho, že každá země, která chce čerpat ze světového fondu poznání, musí do něho také podle svých možností přispívat. Vyvarujme se nebezpečí, abychom ztra­tili krok s vývojem, abychom nejen nepřinášeli vlastní obecně platné myšlenky, ale ztratili i schopnost aplikovat obecné myšlenky druhých. Meteorologie má v tomto směru otevře­ný široký prostor. Není důležité, v jakých organizačních di­menzích tento proces bude probíhat. Vše záleží na tom, jak jej budeme schopni řídit v daných ekonomických pod­mínkách a kolik kvalitních „mozků" pro tento proces při­praví vysoké školy. Ale já osobně jsem optimista.

Rozhovor se uskutečnil v březnu 1994, otázky připravili Zdeněk Horký a Miroslav Škoda.

MZ 1994/3, ročník 47, str. 97-99


 

Rozhovor s ředitelem ČHMÚ Ing. Ivanem Obrusníkem, DrSc.

1. Pane řediteli, s jakými pocity jste přijal jmenování do funkce ředitele Českého hydrometeorologického ústavu v lednu letošního roku. Dostal jste nějaká konkrétní zadání a úkoly od Ministerstva životního prostředí ČR s ohledem na situaci, která se v ústavu vytvořila po odvolání předchozího ředitele dr. Koldovského?

■ Jmenování do funkce ředitele ČHMÚ jsem přijal se smí­šenými pocity, neboť na jedné straně to bylo lákavé a na druhé straně jsem věděl, že půjde o nesmírně těžký úkol. Ministerstvo životního prostředí mi žádné konkrétní úkoly nedalo - snad jen v tom smyslu, že je potřeba ústav co nejrychleji konsolidovat a postupně očistit jeho jméno v očích veřejnosti, notně pošramocené ventilová­ním vnitřních problémů ústavu v televizi a jiných sdě­lovacích prostředcích.

2. Z vedení malého pracoviště výzkumného charakteru jste se dostal do čela velkého a složitého ústavu co do počtu personálu (900), náplně odborné činnosti (meteorologie, klimatologie, hydrologie, ochrana čistoty ovzduší), organizační struktury (11 odborů, 50 oddělení, 7 regionálních poboček), technologického vybavení i mezinárodní spolupráce. Do jaké míry jste se stačil zorientovat v této složitosti a k jakým závě­rům jste dospěl?

■ Skutečně ČHMÚ je velmi složitý organizmus, který není výzkumným ústavem v pravém slova smyslu, neboť řada jeho činností má charakter služby pro stát. Právě tyto činnosti musí často běžet nepřetržitě a bez závad. Sa­mozřejmě určitým šokem pro mne byla i velikost ústavu a jeho rozmístění v mnoha místech ČR. Orientace pro mne byla velice obtížná zejména ze začátku, kdy jsem jako člověk „odjinud" měl velmi málo informací o struktuře ústavu a zejména o vztazích mezi lidmi, da­ných často dlouhou historií. Také jsem nevěděl, komu mohu věřit a komu ne. Na druhé straně ministerstvo chtě­lo, aby nový ředitel byl člověk zvenčí, nesvázaný mi­nulostí s ústavem. Dospěl jsem k závěrům, že konsoli­daci ČHMÚ bude nutné provést postupně s pomocí no­vých nejbližších spolupracovníku, zejména náměstků. Rovněž bylo jasné, že s přechodem na příspěvkovou organizaci vzroste úloha ekonomických faktorů.

3. Za jeden z Vašich závěrů lze považovat úpravu orga­nizační struktury k 1. 7. 1993. Na první pohled se dá konstatovat, že „pavouk" ústavu se příliš nezjedno­dušil (kromě poboček existuje stále okolo 50 odborů a oddělení na centrálních pracovištích). Jednou z podstatných změn je začlenění odboru výpočetních a telekomunikačních služeb pod Vaši přímou podří­zenost - jde o systémovou změnu nebo o projev ná­klonnosti k výpočetním médiím?

■ Úprava organizační struktury od 1. 7. byla jen prvním krokem ke konsolidaci a skutečné změny byly menší, než jsem původně chtěl. Tato struktura však není konečná a změny směřující ke zjednodušení organizace a ke sní­žení počtu pracovníků by měly pokračovat. Musím říci, že i když to vypadá, že se struktura ústavu příliš ne­zjednodušila, není to tak docela pravda. Přešli jsme z trojstupňového řízení na řízení dvoustupňové - s vý­jimkou úseku meteorologie a klimatologie, který je pro dvoustupňové řízení příliš velký. Dále jsme „rozbili" obrovskou uměle vytvořenou strukturu PTZ. Už při této první etapě změn klesl počet vedoucích (bez poboček) z 69 na 49! Začlenění OVTS pod přímou podřízenost ředitele bylo logickým krokem, neboř úloha výpočetních a telekomunikačních služeb je v ČHMU nesmírně důle­žitá a musí být koordinována tak, aby sloužila všem od­borným úsekům (meteorologii a klimatologii, hydrologii a čistotě ovzduší). Dosavadní naprosto nekoordinovaný způsob nákupu a využívání výpočetní a telekomunikační techniky v ČHMÚ byl neúnosný a byla při něm utracena zbytečně spousta peněz. Na druhé straně musím přiznat, že mám i určitou náklonnost k výpočetním médiím, ale to bylo v tomto případě druhořadé.

4. S organizační strukturou, založenou na oborovém principu, která funguje od poloviny r. 1990, je spojena značná samostatnost jednotlivých odborných úseků. Kromě nezanedbatelné otázky odborné spolupráce, existuje přinejmenším jeden problematický důsledek této nezávislosti: celoústavní nekoordinovanost technologického vybavení (výpočetní technika). Po­kusíte se tento stav napravit? Jak je z Vašeho pohledu využíván technologický systém ústavu (vstupy, zpra­cování dat, poskytování informací, archivace)?

■ O celoústavní nekoordinovanosti, zejména výpočetní techniky, jsem se zmínil již u předešlé otázky. Hříchy z minulosti jsou v této oblasti obrovské. Jako velký klad a příslib do budoucna vidím zejména to, že se mi (alespoň si to zatím myslím) podařilo vytvořit ze svých nejbližších spolupracovníků - náměstků tým, který je schopen uva­žovat v širších souvislostech a řešit problémy nejen z hle­diska jejich, poměrně samostatných úseků, ale především z hlediska přínosu pro ústav jako celek. Za svůj hlavní úkol považuji právě to, abych plnil funkci koordinátora, a při tom neprotěžoval zájmy jednoho úseku oproti dru­hému.

Technologický systém ústavu (vstupy, zpracování dat, po­skytování informací, archivace) je využíván tak, jak tomu nesprávná koncepce a špatná koordinovanost v minulos­ti dovoluje. Intenzivně však pracujeme na zlepšení tohoto systému, a některé výsledky tohoto úsilí se již začínají projevovat. Byla ustavena investiční komise, která pra­cuje velmi dobře, koordinují se nákupy malé výpočetní techniky, objednali jsme nový telekomunikační počítač a snažíme se sjednocovat i software (např. databázové systémy). Chceme co nejdříve skončit s používáním po­čítače EC 1057 a přesunout vše na počítač ICL, který bude poměrně brzy pro tento účel „posílen". Problémem je zatím převedení některých dat z EC 1057 na ICL, obdobně je tomu i u některých programů. Vedle komu­nikací a výpočetní techniky nelze zapomínat na zasta­ralost přístrojového vybavení našich stanic. I zde bude­me muset investovat a snažit se některá měření auto­matizovat.

5. Za jakých materiálně technických podmínek provo­zuje ústav svoji činnost? Máme na mysli stav budov, přístrojů, spojových služeb apod. Co nového se bu­duje, jak pokračuje restaurace zámku v Komořanech?

■ O některých novinkách z oblasti přístrojového vybavení jsem již mluvil v předešlé otázce. Vzhledem k prostřed­kům, které máme, řešíme spíše jen nejnutnější opravy budov. Restaurace zámku v Komořanech pokračuje a ve­dení ČHMÚ se shoduje v tom, že „Zámeček" bude patřit mezi klíčové budovy ČHMÚ. Brzy uděláme dlouhodobější harmonogram dalších úprav a prací na tomto objektu. Přechod na příspěvkovou organizaci nám ukládá prová­dění odpisů, což se může postupně kladně projevit na investiční činnosti, ať již v oblasti staveb, tak na inovaci měřicí a výpočetní techniky. Samozřejmě na krytí odpisů si musíme částečně „vydělat".

6. Od letošního rokuje CHMU příspěvkovou organizací. Jaký je stávající rozpočet, kolik si ústav vydělává, jaké jsou plánované výdělečné aktivity, kde jsou re­zervy? Jaký je postoj zaměstnanců k „vydělávání peněz"?

■ Rozpočet (lépe řečeno státní příspěvek) ústavu po do­datečném posílení z ministerstva činil letos cca 200 mil. Kč. K tomu jsme přidali 32 mil. Kč, které máme letos získat výdělečnou činností. Rezervy jsou zejména v tom, že se nepodařilo zcela odstranit plýtvání prostředky ve všech oblastech činnosti ústavu. Na druhé straně postoj většiny zaměstnanců k „vydělávání peněz" je kladný. Řada z nich teprve teď vidí, jakou má jejich práce hodno­tu, a že informace je často velmi cenným „zbožím". Sa­mozřejmě, i zde se teprve učíme (zvláště při „prodeji") a myslím si, že v příštím roce bude ČHMU ve výnosech mnohem úspěšnější než v roce 1993.

7. Existuje přímá závislost mezi redukcí zaměstnanců a řešením platových poměrů zejména u odborníků, na jejichž setrvání má ústav zájem?

■ To je ožehavá otázka. Byl bych rád, kdyby to tak bylo. Dělám vše možné, abychom mohli zlepšit platy pro naše odborníky, jejichž práce je pro ústav přínosem. Poněkud tomu brání i nedostatky v zákonech a vyhláškách a je­jich časté změny. Na druhé straně se ČHMÚ musí, a také bude, postupně zbavovat lidí, kteří nemají o práci zájem a zároveň i těch, jejichž práce není pro ústav přínosem. Doufám, že se to projeví alespoň částečně už letos při zlepšování příjmů klíčových zaměstnanců ve formě odměn a dobrého osobního hodnocení a naopak, malým nebo nulovým osobním hodnocením u špatných pra­covníků. Bohužel, vedoucí všech stupňů zatím nemají dostatek odvahy diferenciaci tímto způsobem zvyšovat.

8. Jako instituce působící v rezortu Ministerstva životní­ho prostředí se ústav významně podílí na realizaci ekologické politiky České republiky. Bude ČHMU podle Vaší představy přizpůsobovat svoji dosavadní činnost a strukturu záměrům MZP, zejména pokud jde o vytváření tzv. Agentury životního prostředí?

■ Ústav pochopitelně bude muset do jisté míry přizpůso­bovat svou činnost a strukturu záměrům MZP, zejména v souvislosti s možným vytvářením tzv. Agentury ži­votního prostředí. Navíc struktura ústavu se systémem poboček je pro toto možné začlenění do Agentury po­měrně výhodná. Na druhé straně se však budeme snažit, aby se ústav vyvíjel tak, jak to odpovídá jeho úkolům a významu a aby byly sledovány dlouhodobé cíle jeho rozvoje. Tyto úkoly někdy sahají až za rámec činnosti rezortu MŽP. ČHMU se musí proto vyvíjet do jisté míry samostatně s tím, že se musí přizpůsobit nově vzniklým podmínkám ve státě a svými výsledky dokázat, že je pro plnění řady úkolů v oblasti sledování ZP, meteorologie a klimatologie i hydrologie, nejvhodnější institucí. Statut příspěvkové organizace a možnost ovlivnění vlastního rozpočtu výnosy ze služeb poskytovaných ústavem mohou sehrát při vytváření budoucí pozice ústavu v ČR pozitivní roli.

9. Jaká je spolupráce se Světovou meteorologickou orga­nizací a jak hodnotíte úroveň mezinárodní spolupráce vůbec?

■ Spolupráce se Světovou meteorologickou organizací (WMO) se rozvíjí dobře. Museli jsme formálně do WMO znovu vstoupit jako „nový" stát. Faktem je, že kontakty s WMO, které byly v minulých letech zprostředková­vány přes společného zástupce ze Slovenska, jsou velmi dobré a rychlejší než dříve. Je potřeba znovu postupně budovat naše „pozice" v rámci WMO a snažit se posílat naše odborníky (nejen z CHMU) do různých komisí a dalších orgánů WMO. Zatím největším problémem v této oblasti je nedostatek mladých, jazykově dobře při­pravených odborníků, kteří by se mohli do aktivní spo­lupráce s WMO zapojit. Mezinárodní spolupráce i mimo rámec WMO je v ČHMÚ na dobré úrovni a je to znát na počtu zahraničních cest našich pracovníků i na me­zinárodních akcích, pořádaných letos u nás. Zahraniční spolupráce může citelně přispět ke zvyšování odborné úrovně našich pracovníků a v neposlední řadě přináší i finanční prostředky ve formě grantů. Snad bych se ještě zmínil o velmi dobré spolupráci meteorologických slu­žeb v rámci středoevropské iniciativy, jejímž konkrétním výsledkem by mělo být vybudování společného centra pro lokální modelování ve Vídni.

10. Na závěr delikátní otázka: odpovídají výsledky činnosti ústavu Vašim představám? Co chcete změnit a co změnit nemůžete?

■ Výsledky činnosti ústavu zatím neodpovídají mým představám. Potřebuji hlavně změnit myšlení některých pracovníků ústavu, kteří si snad ani nevšimli, že byl rok 1989 a neuvědomují si, že svým špatným přístupem k práci „neokrádají" stát jako tomu bylo dříve, ale ČHMÚ a ostatní spolupracovníky. K provedení dalších změn (zvláště na vedoucích místech) mi brání nedostatek fundovaných odborníků střední generace v ústavu. Dou­fám, že se situace v této oblasti časem zlepší. Důležité je to, aby lidé sledovali nejen zájmy svého oddělení a úseku, ale především zájmy ČHMÚ jako celku. Myslím si, že „ síla " ústavu je právě ve spojení a dobré spolupráci tří hlavních odborností. Co zatím nemohu změnit, a co mi určitým způsobem vadí, je neznalost dlouhodobější koncepce činnosti MŽP a určitá „nestabilita" a nejasnost ekonomických a legislativních podmínek ve státě. Pak lze jen velmi těžko vypracovat dlouhodobější plán roz­voje ČHMÚ. Závěrem bych chtěl říci, že jsem zatím poměrně potěšen dobrou úrovní činnosti poboček. I zde v Praze je řada pracovníků jak starší, tak i mladší ge­nerace, kteří novému vedení fandí a pomáhají. S tako­vými lidmi by mělo být možné dostat ústav postupně zpět na místo, na které svým významem a tradicí patří.

Rozhovor se uskutečnil v říjnu 1993.

Za redakci se dotazoval Zdeněk Horký, MZ 1993/6, ročník 46, str. 161-163


 

Meteorologický slovník výkladový a terminologický

Sobíšek, B. a kol., 1993. Praha, Academia, Ministerstvo životního prostředí ČR, 594 s.

Začátkem roku 1993 začal Český hydrometeorologický ústav v Praze a Slovenský hydrometeorologický ústav v Bratislavě distribuovat a předávat dlouho očekávaný první meteorologický slovník vydaný na území České a Slovenské republiky. Slovník obsahuje 4 111 hesel v češtině a slovenštině, z toho 3 222 výkladových a 889 odkazových. Hesla jsou seřazena v abecedním pořadí podle podstatných jmen. Cizojazyčné názvy hesel z výkladové části slovníku v pěti jazycích jsou uvedeny hned za výkladem hesla a také v samostatných rejstřících v pořadí jazyk slovenský, anglický, francouzský, německý a ruský. Mimo meteorologických termínů slovník obsahuje také nejvíce používané odborné názvy z fyziky, geografie a dalších vědních disciplín.

Slovník je výsledkem 30letého úsilí několika desítek českých a slovenských meteorologů, ze kterých 37 uvedených na stranách 13 a 14 na něm pracovalo systematicky 10 let. Iniciátorem tohoto záslužného díla byl prof. Dr. A. Gregor, DrSc., který už v roce 1959 zorganizoval a vedl odbornou skupinu pro českou a slovenskou terminologii v rámci Československé meteorologické společnosti. Slovník byl sestavený na základě nejnovější meteorologické literatury, bohatého dokumentačního materiálu Světové meteorologické organizace, početných zahraničních učebnic, atlasů a slovníků. V redakční radě pod vedením dr. B. Sobíška, DrSc., pracovali naši přední odborníci, kteří svým odborným zaměřením pokrývají všechny oblasti meteorologie a jsou tak garanty odborné úrovně této rozsáhlé publikace.

Mimo úvodu, který je věnovaný historii práce na slovníku a seznam členů autorského kolektivu, publikace přináší vysvětlivky jak pracovat se slovníkem, seznam použitých zkratek, seznam použité literatury, jmenný rejstřík autorů citovaných v heslech a abecední rejstříky v uvedených pěti jazycích. Celkově obsahuje 594 stran. Členění slovníku je vhodné a velmi ulehčuje orientaci při hledání hesel a jejich cizojazyčných názvů.

Slovník je koncipovaný jako explikativní a překladový. Uvádí téměř všechny meteorologické názvy s jejich vysvětlením, co je zárukou správného překladu těchto názvů z češtiny a slovenštiny do hlavních světových jazyků a naopak. Vhodný odborný výklad hesel najde odezvu i v pedagogické činnosti při přípravě nových odborníků, při popularizaci a propagaci meteorologie a výsledku práce meteorologů. Bude užitečným pomocníkem nejen pro další rozvoj meteorologie a klimatologie, ale také pro mezioborovou spolupráci, která je potřebná při účelovém uplatňování poznatků vědy v praktických aplikacích. Je chvályhodné, že už v čase přípravy slovníku do tisku byl slovník využívaný při překladech meteorologické literatury do češtiny a slovenštiny, při zpracování meteorologických norem apod.

Vydání rozsáhlého díla, jakým je předmětný slovník, je příkladem lásky k meteorologii, svědomitosti a vytrvalosti. Je napsaný na vysoké profesionální úrovni a poslouží širokému okruhu odborníků, kteří se problematikou meteorologie zabývají. Slovník je pěkně redakčně zpracovaný s vhodnou úpravou obálky. Vyznačuje se vzácně malým počtem překlepů, chyb a nepřesností. Hesla klasifikace atmosférických front, klasifikace instability (stability) ovzduší Normandova, měření záření a potenciální výpar si vyžádají opravu. Větší pozornost měla být věnovaná slovenskému názvosloví (správně: ión, srieň, skupenské (latentní) teplo, turbulentní tok tepla, viskozita, insolační, vznos a úplav nejsou vhodné termíny apod.).

Knižní vydání Meteorologického slovníku výkladového a terminologického pokládám za významný čin obohacující českou a slovenskou meteorologickou literaturu. Autoři slovníku si zaslouží upřímné poděkování za kvalitní práci, která je příkladem vysoce efektivní spolupráce českých a slovenských meteorologů.

Ján Tomlain, MZ 1993/5, ročník 46, str. 156


 

Konec rozhlasových zpráv pro plachtaře

V neděli 14. dubna 1991 v 8.30 letního času odezněla naposled desetiminutová relace Meteorologické zprávy, každodenní nejdelší a nejsoubornější zpravodajství o počasí na stanici Československo. Nové vedení Čs. rozhlasu zdůvodnilo jednostranné zrušení tohoto pravidelného pořadu tím, že se prý „zájem posluchačů o něj blížil nule“.

Pátráme-li po tom, kdy zmíněné zpravodajství vlastně vzniklo a co původně obsahovalo, musíme se vrátit o více než 40 let zpátky. A. Kelnar z Ústředního archivu Čs. rozhlasu v Praze na můj dotaz odpověděl, že „meteorologické zprávy se začaly vysílat od 1. března 1949. Od té doby se denně vysílalo na stanici Praha 1 od 9.58 do 10 hodin, mimo soboty a neděle, pod názvem Zprávy o povětrnostní situaci pro plachtaře… Rozhlasový programový týdeník z té doby nic neuvádí“.

Totéž datum potvrzuje i tehdejší ředitel Státního ústavu meteorologického v Praze – předchůdce Českého hydrometeorologického ústavu – doc. Dr. A. Gregor tímto konstatováním na stránkách Meteorologických Zpráv: „S povděkem uvítaly plachtařské kruhy, že pro ně rozhlas uvolnil od března t.r. denně v 9 hodin 58 minut na vlně Praha 1 relaci o stavu větru a teploty ve volném ovzduší a celkové povětrnostní situace podle výsledků měření radiosondami“.

K poznání struktury tehdejší zprávy nás přibližuje např. článek J. Černocha v Křídlech vlasti z května 1952: „Státní ústav meteorologický zavedl zprávy pro plachtaře, které obsahují povětrnostní mapu ze 4.00 SEČ, výstup Praha, směr a sílu přízemního a výškového větru (v Praze), pásmo námrazy, předpověď a tlakovou tendenci. Zprávy jsou vysílány až v 10.03, zákres mapy a stavové křivky trvá půl hodiny, což znamená, že plachtař se může na přelet vydat až kolem 11. hodiny, a tj. obvykle již pozdě. Kromě toho nejsou vysílány zprávy o nedělích a svátcích, na kteréžto dny je odkázáno 90 % našich plachtařů… Všechny organizace, které mají na plachtění skutečný zájem, by jistě uvítaly, kdyby bylo s Čs. Rozhlasem projednáno vysílání zpráv denně, to je i v neděli a ve svátek v 8.00 ráno. Tím může nám Čs. rozhlas dopomoci k tomu, že po dokonalé přípravě budou následovat výkony, které naše lidové letectví zařadí mezi nejlepší na světě.“

Ještě v první polovině roku 1952 tedy ve zpravodajství chyběla aerologická data z výstupu Poprad. Tuto okolnost spolu s dalšími podněty vyjádřilo usnesení z I. celostátní meteorologické konference v Bratislavě z října téhož roku: „Konference doporučuje, aby zprávy pro plachtaře byly rozšířené tak, že

  • 1. situace bude kromě dosavadního obsahovat slovní popis polohy a očekávaného vývoje tlakových středů
  • 2. zpráva bude obsahovat výstupy obou aerologických stanic pražské i popradské
  • 3. předpověď dalšího vývoje počasí bude rozšířena na celé území ČSR (Československé republiky)
  • 4. aerologickou zprávu bude prostřednictvím bratislavského rozhlasu vysílat i slovenská povětrnostní služba technická, podrobnosti si prostřednictvím Dosletu s bratislavským rozhlasem projedná slovenská povětrnostní služba sama“

Zajímavou otázkou je, jak byly v této době kódovány polohy front a tlakových útvarů. Podle J. Langera se jednalo o čtyřčíslí, složené ze zeměpisné šířky a délky, při poloze západně od nultého poledníku byla skupina doložena slůvkem západ. Např.: tlaková níže 987 mb 6207 západ, podružná tlaková výše 1017 mb 4720… Naopak dle J. Förchtgotta, který uvádí obsah zprávy na příkladu z 29. června 1951, se již v té době jednalo o později běžná pětičíslí. Tlakové pole bylo vyjádřeno sudými izobarami po 2 mb a začátek rozhlasové zprávy byl v 9.05 SEČ.

Definitivní obsah a metodiku vyhodnocení pak vyčerpávajícím způsobem popsal a rozebral J. Förchtgott jednak na stránkách Meteorologických Zpráv (1956/2), jednak v úspěšné příručce plachtařské meteorologie (Naše vojsko, 1956). V této podobě pak zpráva o povětrnostní situaci byla každodenním průvodcem vážným zájemcům o počasí až do svých posledních dnů.

Že se po 42 letech předčasně uzavřela jedna z novodobých tradic, pokud jde o službu veřejnosti na rozhlasových vlnách, není tedy vinou Českého hydrometeorologického ústavu. Je to bezesporu škoda, neboť se jednalo o jednu z prospěšných věcí, které v poválečné totalitní éře vznikly. Věřím proto, že uživatelé zmíněného zpravodajství vyjádří svůj nesouhlas s jednostranným stornem Čs. rozhlasu písemně a to v míře co nejmasovější.

Názor, že v době pestřejších přenosových možností se ranní zpráva stala do jisté míry anachronismem, je totiž možno uznat pouze v rovině teoretické. Totiž vyřazení kódovaného přenosu synoptické mapy a dalších údajů z rozhlasového přenosu by mělo určité opodstatnění jen tehdy, kdyby ho v analogické časové poloze nahradila nějaká nově koncipovaná relace v televizi. Jenže tomu tak bohužel není a navíc zůstávají v terénu rozhlasové informace stále těmi nejdostupnějšími (což se týká nejen plachtařů, nýbrž i zemědělských letadel a vrtulníků).

A jakému pořadu zpráva pro plachtaře vlastně ustoupila? Nahlédnutím do týdeníků Rozhlasu snadno zjistíme, že od 15. dubna t. r. se na stanici Československo od 8.30 vysílá pořad „Čteme ze slovenského tisku“.

Článek je uveden bez literárních pramenů, které naleznete v MZ (viz níže).

Jan Munzar, MZ 1991/4, ročník 44, str. 114


 

Finská firma Vaisala u nás

Nové politické a hospodářské trendy v naší vlasti se projevují i v rostoucím zájmů světových výrobců prosadit se na našem trhu meteorologické techniky.

Po dlouhých letech odmlky včetně tuzemských veletrhů se dne 18. 4. 1990 v Praze a 20. 4. 1990 v Bratislavě představila firma Vaisala na sympoziu o nové přístrojové technice. Akce byla spojena s ukázkami a bližším seznámením s producentem a produkcí, zaměřenou na širší meteorologické aplikace.

Samotná firma představuje moderní výrobní, obchodní a servisní uskupení, prakticky obsahující celý svět. Svědčí o tom několik údajů. Firma má celkem 650 zaměstnanců, roční obrat činí 50 mil. Dolarů. Přímé filiálky má v sedmi zemích, zastoupení v 60 zemích, vlastní vývojové a výzkumné základny ve dvou zemích, ve své produkci uplatňuje přes 300 patentů. Moderní zařízení pro výzkum, vývoj, výrobu, cílevědomý program výchovy svých pracovníků, zaměření na kvalitu, metrologickou a technickou spolehlivost, nejmodernější technologie, pohotový servis, starost o zákazníka a uživatele i dobrá obchodní politika činí firmu ve svém oboru špičkovou.

Seminář vedený týmem sympatických finských specialistů byl zaměřen zejména na nové moderní finální výrobky. Největšímu zájmu se těšil předváděný radiosondážní komplex, který nemá ve světě konkurenci a výsledky radiosondáží složí jako porovnávací normál. O kvalitě svědčí mimo jiné produkce 258 tisíc radiosond ročně. Dále byl představen systém automatického dálkového měření MILOS 200, umožňující v řadě variant provádět, předzpracovávat a předávat měření meteorologických prvků podle zadaných rozsahů a programů, včetně aplikací pro dálniční zabezpečení, využití na letištích aj. Z moderních snímačů byl představen měřič optických parametrů ovzduší (transmissometr), jehož výstupy jsou vhodné pro další výpočty viditelností a optických dosahů, dále detektor mlhy, měřič výšky základny oblaků a další. Účastníkům byl předán dobře zpracovaný propagační materiál a technické popisy. V diskusi byly zodpovězeny všechny dotazy k technice, technologii i k práci firmy.

Z uvedené produkce je dále zajímavý rozvoj oblasti měření profilů větru vertikální sondáží pomocí krátkého radiového impulzu (windprofiler), rozvoj aplikací dalších snímačů, jako např. barometrických (s dobře vymyšlenou garancí za spolehlivost výsledků), parametrů stavu a předpovědí stavu povrchu vozovek, složek solární radiace, měření parametru větru aj.

Obě zúčastněné strany konstatovaly, že rozvoj další spolupráce a kontaktů je více než potřebný. Stojíme u nás před širší automatizací služby a vyřešení problému kvalitních snímačů a moderní techniky je klíčovou otázkou nástupu, přístupu a hodnocení její efektivnosti. Očekáváme proto s nadějí, že se podaří zajistit dostatek deviz na pořízení potřebné techniky a v našich provozech potvrdit mezi odborníky známý fakt, že Vaisala – to je kvalita, záruka a provozní spolehlivost.

Lubomír Hodan, MZ 1990/4, ročník 43, str. 123–124


 

ŘÁD PRÁCE ČESKÉMU HYDROMETEOROLOGICKÉMU ÚSTAVU

V jubilejním roce 40. výročí vyvrcholení národně osvobozeneckého boje československého lidu a osvobození naší vlasti Sovětskou armádou bylo českému hydrometeorologickému ústavu propůjčeno — na návrh ministra lesního a vodního hospodářství a po schválení příslušnými stranickými a odborovými orgány — vysoké státní vyznamenání Řád práce.

Vysoké státní vyznamenání převzali dne 30. dubna 1985 na Pražském hradě zástupci Českého hydrometeoro­logického ústavu.

V návaznosti na udělení Řádu práce se 21. května 1985 v sále Kulturního domu v Praze 4 na Novodvorské uskutečnil Aktiv brigád socialistické práce a komplexních racionalizačních brigád pod heslem „Úkoly XVI. sjez­du plníme". Více než 300 delegátů aktivu z ČHMU přivítalo významné hosty, vedoucího 10. oddělení ÚV KSČ dr. Julia Vargu, ministra LVH ing. Františka Kalinu, zástupce ČSLA generálmajora Otakara Vlacha, náměstka primátora hl. m. Prahy ing. Bohumila Moravce a další zástupce stranických, státních, odborových orgánů i vědeckých institucí. Vedoucí delegací ve svých projevech vysoce zhodnotili dosavadní úspěšnou činnost ústavu, ale zároveň zdůraznili závaznost dosažených výsledků pro splnění dalších ještě náročnějších úkolů. *

Jako velmi vhodné se ukázalo ocenění několika desítek nej lepších pracovníků ČHMU za dosažené pracovní výsledky i za dlouholetou angažovanou činnost v odborovém hnutí právě při této příležitosti. V diskusních vystoupeních zhodnotili zástupci některých BSP dosavadní výsledky, shrnuli kladné zkušenosti a upozornili i na překážky a nedostatky, které je nutné odstranit jako předpoklad k splnění všech úkolů v následujícím období. S pozitivní odezvou se setkal zpevněný socialistický závazek pracujících ČHMÚ i provolání BSP a KRB zúčastněných na aktivu.

V redakční zkratce uvádíme faktografii základních údajů o ČHMÚ tak, jak zazněla v hlavních projevech na aktivu.

Propůjčení Řádu práce Českému hydrometeorologickému ústavu je oceněním jeho dlouholeté práce pro všechna odvětví národního hospodářství, pro správní a politické orgány a především pro veřejnost, kterým poskytuje komplexní předpovědi a informace o stavu atmosféry a hydrosféry, informace o kvalitě vodních zdrojů, o kvalitě ovzduší a vlivu člověka na atmosféru a hydrosféru. Ústav zvýšenou aktivitou a iniciativou pracovního kolektivu úspěšně plnil zejména v posledních letech úkoly vyplývající ze značně vystupňovaných nároků na rozsah a přesnost poskytovaných informací. Zpracovával předpovědi průtoků na tocích, nutné ze­jména v povodňových situacích k ochraně socialistického majetku, při manipulaci na vodních dílech a při udržování splavnosti vodních cest. V letecké dopravě poskytoval informace nutné pro bezpečnost i pro hospo­dárnost letů, v silniční a městské dopravě informace přispívající k včasným opatřením pro sjízdnost vozovek. V energetice sloužily předpovědi větru a námraz k zajištění přenosu elektrické energie. Ústav současně vypra­coval podklady pro využívání netradičních zdrojů energie — slunečního záření a větru. Hydrometeorologické informace stále intenzivněji využívá naše zemědělství, zejména při sklizni obilí, lnu, chmele, sena, brambor, ovoce a hroznového vína a k opatřením proti škůdcům. Ústav vydával i speciální předpovědi pro filmaře, letní kina, divadla a koncerty v přírodě, pro sportovní a společenské akce, zemědělské letectví, montáže apod.

Neméně významné národohospodářské dopady měly hydrometeorologické informace o dlouhodobém režimu atmosféry a hydrosféry na území ČSSR. Pro vodohospodářské stavby to byly hydrologické podklady pro vy­pracování projektové dokumentace, pro výstavbu a provoz jaderných elektráren informace o meteorologických a hydrologických podmínkách, pro spojaře nutné podklady pro stavby rozhlasových a televizních stožárů, pro vývozce strojů a zařízení klimatologické informace o zemích odběratelů, pro zdravotníky údaje nutné pro zkoumání vlivu počasí na psychiku lidí, na zvýšený počet infarktů i na šíření nakažlivých chorob, pro útvary VB, pojišťovny a soudy podklady nutné pro vyšetřování nehod i trestné činnosti atd. Od roku 1983 zabezpe­čuje ústav v Severočeské hnědouhelné pánvi prognózní a signální systém, který umožňuje provádět opatření při nevhodných podmínkách pro rozptyl exhalací. Klimatologické údaje se staly nezbytným podkladem pro projektování sídlišť, průmyslových závodů, komunikací, hospodářských a zdravotnických zařízení i k rozho­dování při vytipování oblastí vhodných pro pěstování plodin a zalesňování.

V rámci plnění současných úkolů i pro další rozvoj a kvalitu poskytovaných služeb řeší ústav závažné vě­deckovýzkumné úkoly. V této pětiletce jsou to zejména čtyři státní výzkumné úkoly a řada podnikových úkolů zaměřených převážně na problematiku životního prostředí.

Zaváděním nových forem hydrometeorologických služeb a zkvalitněním informací prakticky pro všechna odvětví i pro veřejnost se ústavu podařilo pokrýt bez podstatného nárůstu pracovních sil nejdůležitější poža­davky a potřeby. Významným racionalizačním opatřením, které umožnilo užší kontakt s uživateli hydrome­teorologických informací, jakož i zefektivnění práce, je budování krajských komplexních pracovišť ústavu.

Data, která ústav využívá k plnění svých informačních a vědeckých úkolů, vznikají ve složitém a technicky i organizačně náročném technickém systému, ať jde o data z vlastní staniční sítě, která dnes představuje víc než 5000 objektů, nebo z radiosond, z radiolokátoru nebo ze snímků pořízených z meteorologických družic. Přenos dat se uskutečňuje prostřednictvím telekomunikační sítě, přičemž pražské centrum je propojeno s cen­trem v Moskvě a v Offenbachu (NSR) a poskytuje své služby připojeným národním institucím v NDR. PLR, MLR a Rakousku.

Mimořádně významným uznáním práce československé hydrometeorologické služby bylo v roce 1983 jme­nování ředitele ústavu členem výkonné rady Světové meteorologické organizace. Rovněž spolupráce v rámci orgánu představitelů hydrometeorologických a meteorologických služeb socialistických zemí přináší efektivní zdroj informací k sledování celosvětového vývoje a konkrétní výsledky pro rozvoj ústavu i pro celé národní hospodářství. Rada specialistů ústavu úspěšně pomáhala při budování hospodářství rozvojových zemí.

Z rozsáhlé publikační činnosti je nutno zejména upozornit na dvě významná díla oceněná státními cenami. V roce 1960 byla udělena Státní cena Klementa Gottwalda za vydání „Atlasu podnebí ČSR" a v roce 1975 státní vyznamenání „Za zásluhy o výstavbu" za vydání rozsáhlé publikace „Hydrologické poměry ČSSR".

V rámci omezených možností rozpočtové organizace zajišťuje ústav sociální program, podle něhož poskytuje pionýrskou letní a zimní rekreaci ročně pro víc než 200 dětí, zabezpečuje rekreaci svým pracovníkům ve vlast­ním rekreačním zařízení i dražební výměnnou rekreaci s NDR a reciproční rekreaci pro organizace vodního hospodářství v Jugoslávii.

Propůjčení vysokého státního vyznamenání ČHMÚ je výrazem zhodnocení jeho všestranného rozvoje v po­sledním období i naplňování úkolů, které pro jeho činnost stanovil XVI. sjezd KSČ ve svých závěrech. Pro všechny pracovníky ČHMÚ je toto ocenění závazkem nejen k upevnění dosažených výsledků, ale i k ještě usilovnější práci pro rozvoj našeho národního hospodářství a celé socialistické společnosti.

MZ 1985/4, ročník 38, str. 97-99


 

GENERÁLNÍ SEKRETÁŘ SVĚTOVÉ METEOROLOGICKÉ ORGANIZACE PROFESOR GODWIN OLU PATRICK OBASI

Na IX. kongresu Světové meteorologické organizace (SMO) v Ženevě v květnu 1983 byl jmenován generálním sekretářem SMO profesor Godwin Olu Patrick Obasi z Nigérie.

Profesor Obasi se narodil v Nigérii 24. 12. 1933. V roce 1956 zahájil svoji meteorologickou dráhu jako pozorovatel. Studo­val v USA, kde absolvoval Technický institut ve státě Massa­chusetts a získal titul doktora v oboru meteorologie. Je nosi­telem ceny C. Rossbyho za nejlepší rigorózní práci v tomto institutu. Je držitelem čestného titulu v oboru matematiky a fyziky Univerzity Mc Gilla v Montrealu.

V roce 1963 se profesor Obasi vrátil do Nigérie a zastával různé funkce, mimo jiné pracoval jako samostatný meteoro­log a měl na starosti oblast výzkumu a výchovy a Meteorolo­gické předpovědní centrum Nigérie. V roce 1973 se stal exter­ním výzkumným pracovníkem Státní univerzity na Floridě v USA a současně prováděl výzkumnou práci pro Národní centrum výzkumu atmosféry v Boulderu ve státě Colorado. Jako odborník vyslaný SMO v rámci Rozvojového programu OSN (UNDP) zastával funkci odborného asistenta v oboru meteorologie na univerzitě v Nairobi (Keňa), později se staL profesorem meteorologie, vedoucím katedry meteorologie a dě­kanem fakulty věd této univerzity (1967—1976). Po svém návratu do Nigérie koncem roku 1976 se stal poradcem Fede­rální vlády Nigérie pro výzkum a výchovu v meteorologii a ředitelem tamního Ústavu meteorologického výzkumu a vý­chovy. V roce 1978 byl jmenován do sekretariátu SMO v Že­nevě jako vedoucí oddělení pro vzdělání a výcvik.

Profesor Obasi publikoval celou řadu vědeckých a odbor­ných pojednání z různých oblastí meteorologie a hydrometeorologie, zabývá se vědeckou činností na národní i mezinárodní úrovni. V letech 1976—1978 byl předsedou Nigérijského ná­rodního výboru experimentu WAMEX a hlavním nigerijským delegátem v Mezivládním výboru pro První celosvětový ex­periment Programu globálního výzkumu atmosféry (FGGE) pořádaného SMO ve spolupráci s Mezinárodní radou vědec­kých svazů (ICSU), byl koordinátorem pro západní Afriku v přípravném programu Mezinárodní federace vědeckých spo­lečností pro další vzdělání (IFIAS). Byl předsedou pracovní skupiny pro tropickou meteorologii Komise atmosférických věd SMO (1965—1967), v roce 1978 se stal zástupcem prezidenta této komise. V letech 1967—1976 byl členem Mezinárodní ko­mise pro dynamickou meteorologu Mezinárodni společnosti meteorologie a fyziky atmosféry. Je rovněž členem britské Společnosti statistiků jako odborník v oblasti zemědělské statistiky.

Profesor Godwin Olu Patrick Obasi se ujal své funkce od 1. 1. 1984 a vystřídal profesora Aksela C. Wiin-Nielsena z Dánska, který byl generálním sekretářem SMO od roku 1980.

Ing. Václav Richter, ředitel ČHMÚ, člen výkonné rady Světové meteorologické organizace, MZ 1984/3, ročník 37, str. 69


 

OSLAVY VÝROČÍ HYDROMETEOROLOGICKÉHO ÚSTAVU V ROCE 1979

Kromě 25. výročí vzniku Hydrometeorologického ústavu (HMÚ), k němuž se vztahuje úvodní článek v 1. čísle Meteoro­logických zpráv z letošního roku, připadá na rok 1979 i druhé významné výročí ústavu, 60. výročí založení Státního ústavu meteorologického. K založení tohoto předchůdce meteorolo­gické části dnešního HMÚ došlo rozhodnutím ministerské rady CSR dne 9. 12. 1919.

Ústav soustředil oslavy obou výročí v druhé polovině března. V tomto období byla vystupňována popularizace činnosti ústavu zejména ve sdělovacích prostředcích. Do roz­hlasu i televize bylo zařazeno několik pořadů věnovaných propagaci služeb, poskytovaných ústavem národnímu hospo­dářství i veřejnosti. V březnu vyšla rovněž účelová publikace „Hydrometeorologický ústav a národní hospodářství'', za­měřená zejména na přínosy, které vznikají při cílevědomém využívání hydrometeorologických informací v různých obo­rech.

Vyvrcholením oslav bylo uspořádání vědeckotechnické kon­ference, zaměřené na zhodnocení současného stavu a perspek­tiv rozvoje hydrometeorologických ústavů. Na přípravě od­borné části konference se podílely HMÚ v Praze i Bratislavě a konference se pak zúčastnily, kromě představitelů nad­řízených a spolupracujících organizací, početné delegace ve­doucích a zasloužilých pracovníků a dlouholetých dobro­volných pozorovatelů obou ústavů. Konference se konala v Kulturním domě pracujících Dopravních podniků v Praze 7 ve dnech 27. a 28. března.

Referáty konference se dotýkaly dvou tématických okruhů: systému využívaného ústavy pro získávání, přenos a zpraco­vání hydrometeorologických dat a služeb poskytovaných ústavem národnímu hospodářství a společnosti.

V prvním tématickém okruhu, který byl zahájen po vstup­ním referátu ředitelů ústavů, naznačujícím hlavní tendence budoucího vývoje obou ústavů, byly předneseny referáty tý­kající se tzv. technologické linky, tj. systému tvořeného sítí hydrometeorologických stanic, telekomunikační sítí ústavu a jeho výpočetní technikou. Zvláštní pozornost byla věnována aerologickým a ozonometrickým měřením, meteorologické radiolokační technice, využívání údajů meteorologických dru­žic i radioizotopových metod při hydrologických měřeních.

Přechodem k druhému tématickému okruhu byly referáty, hodnotící výsledky činnosti poboček ústavů, výsledky vý­zkumných prací a mezinárodní spolupráce. Referáty hodnotící služby poskytované ústavem byly zaměřeny zejména na vy­užití hydrologických informací, soustředěných v hydrofondu, pro potřeby hydrologického dispečinku i pro další účely, vy­užití klimatologických informací, informací pro zabezpečení činnosti civilního a speciálního letectví a pro účely ochrany čistoty ovzduší; byly rozebrány i perspektivy zvyšování úrovně předpovědí vydávaných HMÚ.

Průřez činnostmi obou ústavů, který byl na konferenci podán, jasně prokázal, že ústavy v zásadě úspěšně v uplynulém období plnily své hlavní poslání a že si do budoucnosti vy­tyčují úkoly, které jsou v souladu s potřebami našeho hos­podářství a společnosti i se silami a prostředky, které ústavy budou mít podle dnešních předpokladů k dispozici.

V rámci konference odezněly také osobní vzpomínky nej-starších pracovníků české a slovenské meteorologie na naše učitele, kolegy a spolupracovníky, kteří se letošních výročí nedožili. Referáty přednesené na vědeckotechnické konferenci vydá HMÚ v Praze ve zvláštním sborníku.

Součástí konference byl slavnostní večer, na němž ministr lesního a vodního hospodářství s. Ing. Ladislav Hruzik předal čestná uznání dlouholetým pracovníkům ústavů i zasloužilým dobrovolným pozorovatelům. Ředitelé ústavu předali při této příležitosti rovněž ocenění nejlepším pracovníkům vyhodno­ceným v socialistické soutěži.

Oslavy byly důstojným zhodnocením minulé společensky významné práce ústavů. Těšily so značné pozornosti nejen pracovníků ústavu, ale i širší veřejnosti.

Bořivoj Sobíšek, MZ 1979/5, ročník 32, str. 159


 

VYZNAMENANÍ PRACOVNÍCI HYDROMETEOROLO­GICKÉHO ÚSTAVU V BRATISLAVĚ

Za dlhoročnú vedeckú a odbornú činnosť, pri příležitosti ži­votného jubilea udělil prezident Československej socialistickej republiky štátne vyznamenanie

„ZA VYNIKAJÚCU PRÁCU", s. RNDr. Margite Kurpelovej, CSc., vedúcej výskumného oddelenia klimatológie.

Minister lesného a vodného hospodárstva Slovenskej socialis­tickej republiky udělil za pracovně zásluhy čestný odznak ministra „Budovatel vodného hospodárstva" týmto pracovníkom:

  1. Juraj Jurkovič, vedúci skupiny v klimat, odbore
  2. Kamila Kadulová, prom. knih., vedúca OBIS-u
  3. Doc. RNDr. Ferdinand Šamaj, CSc, riaditel' HMÚ SSR

 

VYZNAMENANÍ PRACOVNÍCI HYDROMETEOROLO­GICKÉHO ÚSTAVU V PRAZE

Při příležitosti stoletého trvání Hydrologické služby bylo Hydrometeorologickému ústavu v Praze v roce 1975 propůjčeno státní vyznamenání „ZA ZÁSLUHY O VÝSTAVBU"

Ministr lesního a vodního hospodářství propůjčil odznak mi­nistra a ÚV ČOS „Nejlepší pracovník" za pracovní zásluhy těmto pracovníkům:

  1. RNDr. Jiří Barbořík, PHMÚ Ústí nad Labem
  2. Hana Daňková, prom. geogr., HIS Praha 5
  3. Jarmila Chodová, PHMÚ Ústí nad Labem
  4. Alois Jíša, LMS Praha-Ruzyně

Redakce, MZ 1976/3, ročník 29, str. 94


 

Koncentrace evropských meteorologických mozků,

nebo jediná cesta k zvýšení účinnosti meteorologických služeb v národním hospodářství, nebo reakce Evropy na vytvoření světových meteorologických center a jiné podobné otázky se vy­noří při pečlivém čtení preambule Úmluvy o zřízení evropského ústředí pro střednědobou předpověď.

Dne 11. října 1973 podepsaly úmluvu Belgie, NSR, Dánsko, Francie, Irsko, Itálie, Holandsko, Velká Británie, které jsou členy Evropského hospodářského společenství, dále Finsko, Řecko, Portugalsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Jugoslávie. Očekává se podpis Rakouska.

Vznikla nová, samostatná evropská meteorologická instituce, nového typu, která má mezinárodní status, v jejímž čele stojí Rada a ředitel a jejíž úkoly jsou tyto:

  • Výzkum a ověřování vhodných matematických modelů pro střednědobou předpovědi.
  • Pravidelné vydávání střednědobé předpovědi na 4 — 10 dnů.
  • Postgraduální výchova evropských meteorologů v oboru numerické předpovědi.
  • Vybudování banky dat, která bude k disposici národním služ­bám.

Během příštích 5 let uvede v život tuto instituci 120 meteorolo­gů a jiných specialistů, ve vlastní budově, s vlastním počitačem schopným provádět 50 miliónů instrukcí za vteřinu. Zákazníky tohoto ústředí budou předevšim národní služby států, které úmluvu podepsaly a které zřízení a provoz centra financuji. Ústředna bude umístěna ve Shinfield Park, Berkshire v Anglii.

Miloslav Novotný, MZ 1974/3, ročník 27, str. 95


 

Komořanský zámek

Synoptická a letecká povětrnostní služba HMÚ oslavila 28. září 1969 své desetileté výročí činnosti v zámečku Komořany, kam se přestěhovala z ruzyňského letiště. Turista jdoucí po zbraslavské silnici či plující po Vltavě u Modřan upoutá svůj zrak na půvabný zámeček s dvěma věžičkami proti Lahovicím, dnes již na území hl. města Prahy blízko Závisti, známé archeo­logickými objevy.

Tento dříve poměrně málo známý zámeček je dnes u naší veřejnosti velmi populární. Kdo by neměl zájem o předpovědi počasí. Ovšem málokterá povětrnostní služba na světě se může pochlubit tím, že sídlí v historickém objektu, v zámeckém pro­středí, nad jehož některými částmi památková péče drží svou ochrannou ruku. A právě Hydrometeorologickému ústavu může tento zámeček vděčit, že se opět probudil k novému životu, že opět zazářil leskem a že se zpopularizoval, jak o tom svědčí velké množství účastníků exkursí od školní mládeže až po důchodce, kteří s nevšedním zájmem během 10 let tento historický objekt navštívili. Byl to zájem o meteorologii či trochu o historii? Jistě, že obojí. Ovšem těm, které poutal jen historický zájem, nebylo možno mnoho ukázat. Zámeček původně renesanční je jedno-poschoďový s osmihrannou věží, kde je kaple s klenutou valenou klenbou s lunetami, strop i stěny jsou zdobeny štuky a freskami (Svatá Rodina). Fasáda severního průčelí věže je zdobena sgrafitovou rustikou. V kapli je barokní hranolovitý oltář s obra­zem Madony s dítětem. Tedy tato zámecká kaple, dvě věže a zámecká brána - to je to zámecké prostředí. Jaká je jeho historie?

Komořany patřily hejtmanství smíchovskému, okresu a poště zbraslavské a farnosti modřanské, jak zní záznamy z Rakousko-uherské monarchie. Původně zde byly 2 vsi, Komořany a Komořánky, které se připomínaly r. 1088 v zakládací listině vyše­hradské. Komořany patřily kapitule vyšehradské a Komořánky později zbraslavskému klášteru do doby husitské.

Císař Zikmund, který byl přijat za českého krále r. 1436 a těšil se své hodnosti královské jen rok, zapsal tyto pozemky, neb podle tehdejší terminologie „zboži komořanské", panu Matěji Védetovi z Moštěnic, kterého následoval Ojiř z Očelidic za vlády husitského krále Jiřího Poděbradského v druhé pol. 15. st. V době, kdy měl Komořany místosudí Českého království Václav Šturm z Hiršfeldu (r. 1589), byla zde vystavěna tvrz. V Komořanech se připomínají Radničtí ze Zhoře a později od r. 1612 Jáchym Šturm z Hiršfeldu.

Po pobělohorských konfiskacích r. 1622 pro účast na stavov­ském povstání r. 1618 proti Ferdinandovi II. byly Komořany zabrány a dostaly se zbraslavskému klášteru z počátku za nájem a r. 1638 dědičně.

V 18. st. na místě staré tvrze zde byl postaven barokní zá­meček, který byl později mnohokráte upravován.

Počátek vlády Marie Terezie byl poznamenán vpádem cizí soldatesky a jejím dočasným pobytem na našem území. Za hranicemi vystupovali nepřátelé, kteří chtěli získat části habs­burského dědictví a dohodli se na podílu z kořisti. Sašové a Francouzi se zmocnili r. 1741 Prahy a po roce, tedy r. 1742, bylo v komořanském zámku sjednáno příměří mezi vojskem Marie Terezie, které podepsal za Rakousko kníže Eszterhazy a jejími odpůrci, jež podepsali za Francii maršál Belleisle a za Bavory kníže z Bayernu. Tato událost z července 1742 byla zobrazena ve velkém sále koncem 18. st. (není zachováno).

Cisterciácký řád na Zbraslavi měl v držení zámek od doby bělohorské až do doby josefínské, tj. do konce 18. st., kdy byl řád Josefem II. zrušen. Komořany připadly pak královské ko­moře. Roku 1825 je koupil od král. komory kn. Öttingen-Wallerstein z Bavor, roku 1866 se stal novým majitelem zámku rytíř z Albertů, který koupil panství za 100 000 zl. Koncem min. st. se objevuje v knihách pozemkových první nešlechtický majitel r. 1889 velkostatkář Richard Procházka, který prodal Komořany r. 1912 ing. K. Schulzovi. Nový majitel investoval po první svět. válce 2 mil. Kč do veškerých úprav. Vyhlášený konkurs r. 1936 znamenal opět změnu majitele. Posledním předválečným ma­jitelem blízké továrny na výrobu rour, zal. r. 1913 ing. Schulzem, která tvořila část celého panství, byl Fr. Pánek. Politická škola ÚV KSČ, umístěná v zámku po druhé světové válce, byla jen krátkou episodou zámečku.

Komořany vystřídalo v posledních dvou stoletích mnoho držitelů, avšak to vše bylo již bez nějakého většího významu. Odbývalo se zde hodně hodokvasů, bývalo v zámku veselo, kdy se podávalo dobré vínko a bohatá krmě. Zámek se mnohokráte měnil vnitřními i vnějšími úpravami. Zámecký nimbus se po­malu ztrácel a komořanský lid nevšímavě chodil kolem zá­mečku, který již pomalu počínal dožívat. A zde jsme u našeho historického mezníku - dne 28 záři 1959 - kdy se historie zámku v Komořanech pro budoucí generace obohatila. Znamenalo to pro zámek nové držitele, nové osazenstvo, novou tvář a nové poslání XX. st., které jsme v nedávné době právě oslavili.

Vlastimil Bělohlávek, MZ 1970/1, ročník 23, str. 30


 

Vyznamenání pracovníkům Hydrometeorologického ústavu v Praze

president Československé socialistické republiky na návrh ministra lesního a vodního hospodářství propůjčuje za mimořádné pracovní výsledky vyznamenání „Za zásluhy o výstavbu" s. JOSEFU ZÍTKOVI, řediteli Hydrometeorologického ústavu v Praze.

Ministr lesního a vodního hospodářství ČSR propůjčuje za pracovní zásluhy čestný odznak ministra „Budovatel vodního hospodářství" těmto pracovníkům   Ing. Miroslavu SOMMEROVI, ved. střediska Brno, dr. Bedřichu Bohmovi, CSc, vedoucímu laboratoře ochrany ovzduší, Josefu Medunovi, prac. výzkumu Synoptické-laborator. meteorologické služby, Ing. Josefu Hladnému, vedoucímu výzkumu Hydrologické služby, dr. Jaroslavu Píchovi, vedoucímu observatoře Hradec Králové, Josefu Tatýrkovi, ved. odd. let. služeben Synoptické a letecké služby a RNDr. Emilii Trefné, ved. inženýr odd. všeobec. met. a klimat.

Jménem všech zaměstnanců ústavu blahopřejeme vyznamenaným a přejeme jim hodně dalších pracovních a osobních úspěchů.

MZ 1969/2, ročník 22, str. 43


 

Československá federace v meteorologii

Ústavním zákonem ze dne 27. října 1968 byla utvořena federace České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky jako samostatných státních útvarů v rámci Československé socialistické republiky.

V souvislosti s tím se tvoří v ČSSR nové vládní útvary i nové instituce. Také v československé meteorologii dochází k zásadní reorganizaci. Připravuje se nový zákon o Československé akademii věd a zákony o České akademii věd a Slovenské akademii věd. Podobně se připravuje federalizace v Československé meteorologické společnosti. Slovenská meteorologická společnost, která byla dříve součástí Československé meteorologické společnosti, bude samostatnou společností, a připravuje se utvoření České meteorologické společnosti a Československé meteorologické společnosti jako společného orgánu.

Také v meteorologické službě byl dnem 1. ledna 1969 vytvořen samostatný Hydrometeorologický ústav v Bratislavě podléhající ministerstvu lesního a vodního hospodářství Slovenské socialistické republiky; Hydrometeorologický ústav v Praze, podléhající ministerstvu lesního a vodního hospodářství České socialistické republiky, omezuje svou působnost jen na území Čech, Moravy a Slezska. Oba ústavy však nadále navzájem úzce spolupracují a ředitelé obou ústavů uzavřeli proto dohodu o spolupráci. V této dohodě je mimo jiné řešena i otázka dalšího vydávání Meteorologických zpráv. Bylo dohodnuto, že by nebylo v současné době účelné, aby oba Hydrometeorologické ústavy vydávaly vlastní časopis, a proto zůstávají Meteorologické zprávy odborným časopisem obou ústavů. Časopis Meteorologické zprávy bude nadále vydáván v Praze, avšak s paritním zastoupením odborníků Hydrometeorologického ústavu v Bratislavě, v redakčním kruhu. Toto opatření vstupuje v platnost počínaje prvním číslem ročníku XXII - 1969.

J. Zítek, ředitel HMÚ v Praze Doc. dr. F. Šamaj, CSc., ředitel HMÚ v Bratislavě, MZ 1969/2, ročník 22, str. 33


 

Zbierame meteorologické pamiatky . . .

V 17. bode uzneseni IV. celoštátnej meteorologickej konferencie z r. 1957 konanej v Bratislavě je doporučenie, aby Hydro­meteorologický ústav sledoval otázku zriadenia Meteorologického múzea. V uzneseni sa hovoří, že čs. meteorológia má svoju históriu a tradíciu a preto je žiadúce začať už teraz so zbieraním a uschováváním pamiatok pre budúce múzeum.

Vzhladom na stále sa rozširujúce úlohy a povinnosti HMÚ, podujala sa sledovať túto otázku Československá meteorologická spoločnosť, ktorá pre organizovaný zber meteorologických pa­miatok na celom území ČSSR ustanovila osobitnú komisiu so sídlom v Bratislavě.

Komisia začala svoju činnosť 1. VII. 1965 a jej úlohou je zozbierať, sústrediť a opatrovat' písomný, přístrojový a iný do­kumentačný materiál, jednak o vývoji a rozvoji meteorologie u nás a jednak o jej udomácnení v našich širokých ludových ma­sách od najstarších dób.

Výhládový plán činnosti tejto komisie předpokládá, že zo sústredených meteorologických zbierok sa časom naozaj vybu­duje samostatné odborné múzeum tak pre vedeckú potřebu, ako aj pre všeobecné poučenie.

Vdaka porozumeniu riaditelstva pobočky Hydrometeorolo­gického ústavu v Bratislavě má už komisia zaistený priestor pre svoje účely, nutný aspoň pre začiatok svojej činnosti, v budově PHMÚ na Kolibě.

Po predbežnom usporiadaní novozískaných exponátov plá­nuje sa tu trvalá výstavka historických meteorologických zbierok, určená hlavně pre školské exkurzie, ktoré na ústav dochádzajú v hojnom počte a to nielen zo samotnej Bratislavy, ale aj zo širšieho okolia.

Prácu komisie usměrňuje osobitný štátút, schválený hlavným výborom ČSMS. Meteorologické pamiatky získavajú sa zásadné ako dary, bezplatné. Výnimky sú možné iba v osobitných a zvlášť odóvodnených pripadoch.

Komisia sa aj touto cestou obracia na všetky naše meteorolo­gické pracoviská, ako aj na jednotlivých pracovníkov a priaznivcov meteorologie, aby v rámci svojich možností podporovali myšlienku Meteorologického múzea a aby sa zapojiji do akcie zberu meteorologického pamiatkového materiálu.

Všetky zásielky a korešpondenciu týkajúcu sa meteorologic­kých pamiatok adresujte: V. Briedoň, pracovník HMÚ, Bratisla­va-Koliba, Jeseniova 43.

Vojtech Briedoň, MZ 1966/2, ročník 19, str. 62


 

D. A. Davies v Praze

Ve dnech 28. června až 3. července t. r. navštívil Československo generální sekretář Světové meteorologické organisace pan D. A. Davies s chotí. Přijeli do Prahy na pozvání ministra zemědělství, lesního a vodního hospodářství s. inž. J. Buriana.

Účelem návštěvy pana Daviese bylo, aby se seznámil s československou hydrometeorologickou službou, s československou meteorologickou vědou, s organisací práce a dosaženými výsledky v meteorologické praxi i vědě. V souvislosti s tím navštívil pan Davies pracoviště Hydro­meteorologického ústavu v Komořanech u Prahy, kde si prohlédl československé národní ústředí pro předpovědi počasí, mezinárodní centrum pro výměnu základních meteorologických informací (IMTNE), mezinárodní centrum pro výměnu letecko-meteorologických informací (MOTNE) a československé ústředí pro radioaktivitu atmosféry. V besedě s pracovníky Hydrometeorologického ústavu, jíž se zúčastnili i někteří významní pracovníci Ústavu fyziky atmosféry Československé akademie věd a Meteorologického ústavu Karlovy university, byl pan Davies informován zejména o teoretických studiích pro numerické předpovědi počasí, o prováděných experimentálních pokusech a o zkušenostech z denní praxe používání grafického řešení předpovědí: host velmi kladně ocenil dosažené výsledky a zvláště vysoce hodnotil úzkou a účinnou spolupráci mezi meteorologickou službou a vědeckými meteorologickými institucemi.

S širší meteorologickou veřejností se p. Davies seznámil na besedě v Československé akademii věd v rámci Československé meteorologické společnosti. Na této besedě byl p. Davies informován o historii, o vývoji a o výhledech meteorologie v Československu. Pan Davies pak promluvil o mezinárodní meteorologii, o významu mezinárodní spolupráce a jejím historickém vývoji, o úkolech Světové meteoro­logické organisace a o její spolupráci s jinými mezinárodními organisacemi.

Uvedl, že Světová meteorologická organisace se zabývá nejen koordinováním meteorologických služeb, ale i koordinací výzkumu v atmo­sférických vědách a usměrňováním rozvoje meteorologie ve světovém měřítku. K tomu účelu byl v rámci SMO ustaven zvláštní poradní sbor, složený z vynikajících vědců světa, a v sekretariátu SMO byla zřízena plánovací skupina, která rozpracovává návrhy poradního sboru pro aplikaci v praxi. Jako příklad uvedl pan Davies velkorysý plán Světové meteorologické organisace na tzv. „Světovou službu počasí", která má systémem světových, regionálních a národních center podstatně zvýšit efektivnost a ekonomičnost meteorologických služeb světa, jakož i kvalitu a objektivnost poskytovaných služeb: v tomto projektu se počítá i s využitím umělých družic Země pro posky­tování meteorologických informací o rozložení oblačnosti, sněhu a ledu na zeměkouli, o výskytu tropických cyklonů, o slunečním záření aj. V závěru besedy byla pak odborná diskuse, po jejímž zakončení poděkoval pan Davies československým meteorologům za jejich dobrou práci.

Za svého pobytu v Praze byl pan Davies přijat ministrem zemědělství, lesního a vodního hospodářství inž. J. Burianem, ministrem za­hraničních věcí V. Davidem a místopředsedou Československé akademie věd akademikem J. Kožešníkem.

Kromě Prahy navštívil pan Davies s chotí také vltavskou přehradu Orlík, meteorologickou stanici na letišti v Karlových Varech, zá­padočeské lázně Karlovy Vary a Mariánské Lázně a státní zámky Konopiště a Kynžvart. Na závěr svého pobytu v Československu zúčastnili se naši hosté i III. celostátní spartakiády.

Věříme, že návštěva generálního sekretáře Světové meteorologické organisace v československé socialistické republice splnila svůj účel, že poskytla p. Daviesovi reálnou představu nejen o úrovni naší hydrometeorologické služby a naší meteorologické vědy, ale i o životě, práci a úspěších naší společnosti a našeho lidu.

MZ 1965/4, ročník 18, str. 93


 

Ústav pro meteorologii a klimatologii university Karlovy v Praze zahájil právě cyklus přednášek a rozhovorů o meteorologii.

Ústav pro meteorologii a klimatologii university Karlovy v Praze zahájil právě cyklus přednášek a rozhovorů o meteorologii. První v této sérii byla přednáška RNC Jiřího Föerchtgotta: O orograficky podmíněném vlnění atmosféry (dlouhá vlna) dne 14. listopadu 1947.

Přednášející podal výklad k úkazu překážkových mraků t. zv. moazagotlů a t. zv. rotorů, t. j. válcových vírů, které vznikají na závětrných stranách horských masivů. (obrazová příloha tohoho čísla Meteorologických zpráv zachycuje takovou situaci na Tatrách.) Vědecky zkoumal tyto úkazy jmenovitě Joachym Küttner na Krkonoších a popsal je v článku Die Role der Tropopause bei der Zyklogenese (Beiträge zur Physik der fr. Atmosphäre, 26; 1940), kde podal též teoretický výklad, jehož i přednášející převážně použil. Küttner předpokládá existenci přízemní a výškové invere, aby vzniklo vinění atmosféry. Teplý vzduch klouže po inversní ploše, stoupá před hřebenem hor a klesá za nimi. Dynamickým podtlakem nastává před pohořím zvýšení hladiny přízemního chladnějšího vzduchu a opačným účinkem tlakovým nastává na závětrné straně snížení hladiny přízemního vzduchu. Kinetická energie pohybujícího se vzduchu (rychlost proudění vzduchu na Sněžce bývá až 25 m za vteřinu) se zvětšuje na závětrné straně ještě o potencionální energii padající vzdušné hmoty, takže na inversní ploše, na níž vzdušná hmota dopadá, vznikají stojaté gravitační vlny. Rozličná rychlost větru v teplém výškovém proudu a chladném přízemním vzduchu deformuje tvary vln, překlápí sousední vrcholy a tvoří rotory v hladině přízemní inversní plochy. Promícháváním chladného přízemního vzduchu s teplým výškovým vzduchem se zvyšuje teplota pod inversní vrstvou a snižuje se teplota v horní části vírové vrstvy, takže v rotorech vzniká adiabatický gradient. K udržení rotace válcového víru stačí při adiabatickém gradientu jen malé množství energie, které dodává výškový proud. Je-li vzduch dostatečně vlhký, projevují se válcové víry živou a velmi pohyblivou oblačností. Řady rotorů v přízemním závětrném prostoru hor jsou tedy stálým průvodním zjevem föhnové situace a vlnivého proudění vzduchu.

Analogicky podle zákonů hydrodynamických vysvětluje Küttner vznik vlnění na inversi výškové: předpokládáme-li, že v počátečním stadiu měly všechny částice vzduchu mezi oběma inversemi stejnou rychlost pohybu, pak vznik vlny na spodní inversi způsobuje zrychlení částic nad vrcholem vlny a tím dynamický podtlak, který zároveň sníží hladinu výškové inverse. Obdobně pak v místě snížení hladiny přízemní inverse nastává zvednutí inverse výškové. Stojaté vlny na výškové inversi jsou tedy vůči vlnám přízemním horizontálně o půl vlny posunuty. Dosahují-li vrcholy vln v teplém vzdušném proudění kondensační hladiny, dávají vznik protáhlým čočkovitým mrakům (AItocumulus lenticularis).

Föhnové mraky za Krkonošemi tvoří někdy i několik poschodí a horizontálně se členi až v šest rovnoběžných řad přibližně stejně vzdálených.

Vertikální rozsah orograficky podmíněného vlnění atmosféry sahá až do stratosféry. Dokazuje to jednak plachtový let před alpským föhnovým mrakem do výšky 11.400 m, jednak souvislost zjevu t. zv. „perleťových oblaků“' (20–30 km výšky), jak ji uvádí prof. Mohn a prof. Störmer. Podle Störmera i „svítící noční oblaka“', která se vyskytují ve výšce až 80 km, jeví charakteristické znaky föhnových mraků.

Po přednášce p. J. Förchtgotta sledované se zájmem jak našimi meteorology, tak i zájemci z kruhů plachtařských, se rozpředla živá rozprava, která zdůraznila nutnost vzájemné spolupráce a výměny zkušeností. Se strany odborníků (pp. Dřevikovský, dr Jílek, dr Papež, dr Vesecký a dr Veselý) bylo konstatováno, že Küttnerovy předpoklady nebývají vždy splněny a že spolupráce meteorologů s plachtaři mohla by tu ještě mnohé objasnit, případně uvést na pravou míru.

Cyklus přednášek a rozhovorů o meteorologii pokračoval dne 27. XI. 1947 přednáškou doc. dr Aloise Zátopka: Mikroseismy a pohyb tlakových extrémů a dne 11. XII. 1947 přednáškou RNC Jaroslava Píchy: Sluneční činnost a její vliv na počasí. O přednáškách podáme opět zprávu na tomto místě.

V lednu a v únoru 1948 cyklus pokračuje těmito přednáškami: 1. I. 1948 RNC Jan Brádka: Hodnocení kvality krátkodobých prognos. 29. I. 1948 prof. Jiří Antropius: Hodnocení a vyčíslování výškových barogramů pro plachtařské účely. 12. II. 1948 RNDr Pavel Uhlíř: Rosa jako meteorologický faktor.

Začátek přednášek vždy v 17 hod. Přednášky se konají v posluchárně meteorologického ústavu Karlovy university v Praze II, U Karlova 3/II. posch.

Zprávy, MZ 1947/5, ročník 1, str. 127


 

Československý meteorologický rekord středoevropský dosud nepřekonaný

Móda držitelů rekordů nás svádí k tomu, abychom se i v meteorologii pochlubili prvenstvím. Jsou to největší srážky za 24 hodin; rekord nepředstižitelný je velice starého data. Je to déšť v Nové Louce v Jizerských horách dne 29. VII. 1897, který vydal 345 mm za den. Ačkoliv jest ve střední Evropě na tisíce stanic, které měří srážky už po desetiletí, odnikud nebylo ještě hlášeno, pokud je nám známo, číslo vyšší. Je zajímavo, že Nová louka má roční úhrn srážek okolo 1200 mm, kdežto ve střední Evropě jsou místa (v Alpách), kde spadne ročně až 3000 m deště. A přece je nositelem 24hodinového rekordu Nová Louka. Déšť, který se stal takto památným, se vyskytl v souvislosti se známou povodňovou situací poruch na trati Vb, které jdou ze Středozemního moře na severovýchod přes Alpy a jsou u nás známy jako nositelé nejvydatnějších a nejdelších dešťů, t. zv. krajinných. O těchto situacích bude ještě řeč ve vhodné chvíli v těchto zprávách.

Evropský rekord z novější doby spolehlivě ověřený činí podle Hanna 465 mm v Ripostu na Sicílii zaznamenaný dne 17. XI. 1908.

Světový rekord srážek za 24 hodin ovšem nebudeme moci nikdy překonat, neboť činí 1168 mm za den v Baguio na Filipínách dne 14. 7. 1911. Takové hodnoty dosáhne opravdu jen déšť tropický. Vždyť je to číslo rovnající se celoroční dávce srážek např. právě ve zmíněné vlhké horské Nové Louce. Ani si nepřejeme, aby se kdy u nás takový rekord vyskytl, neboť by to byla nepředstavitelná katastrofa. Vždyť i náš rekord v Nové Louce měl tehda vzápětí katastrofální škody.

Meteorologické drobnosti, MZ 1947/2, ročník 1, str. 47


 

Československo ve Světové meteorologické organizaci

Po skončení 2. světové války lidstvo vyvinulo enormní snahu rozšířit mezinárodní spolupráci a zabránit možnosti vzniku další světové války. Ve snaze realizovat tato úsilí vznikla Organizace spojených národů. Jejími výkonnými orgány se stala řada specializovaných organizací, mezi nimi i Světová meteorologická organizace (SMO), anglicky World Meteorological Organization (WMO). Československo podepsalo konvenci WMO v roce 1947 v pořadí jako 17. stát na světě. Tato organizace postupně sdružila téměř všechny státy světa. V roce 1996 bylo jejími členy 179 států a 6 svobodných oblastí (teritorií). Vytvořila široký fungující systém mezinárodní spolupráce meteorologických a hydrologických služeb celého světa, zahrnující činnost od unifikace pozorování, automatizace měření, přenosu a zpracování údajů o počasí, výchovu odborníků až po organizování globálních experimentů a umělé ovlivňování počasí. Její různé programy značně rozšířily meteorologické poznatky a podstatně vzrostlo uplatnění výsledků meteorologických služeb v mnoha odvětvích národního hospodářství.

Karel Krška – Ferdinand Šamaj, Dějiny meteorologie v českých zemích a na Slovensku, 2001, str. 279

Podpis Deklarace Světové meteorologické organizace prof. A. Gregorem 21. března 1950

Miroslav Škoda, Věstník ČMeS 1996/1, duben 1996


 

Nový organizační a jednací řád Státního meteoro­logického ústavu v Praze.

Dne 27. května 1947 ve své 87. schůzi se vláda Česko­slovenské republiky usnesla včleniti Státní meteorologický ústav v Praze do ministerstva dopravy.

Ještě v červnu jsme začali jednati s ministerstvem (hlavně s presidiem) o právním postaveni ústavu k mi­nisterstvu dopravy. Neměli jsme pro to žádné vzory, nýbrž pouze částečně ustálený, avšak nejasný poměr k minister­stvu techniky, kde ústav byl zařazen předtím. Neobyčej­nou ochotou a zájmem ministerstva dopravy o náš ústav jsme docílili, že dne 22. prosince 1947 byly vydány pod čís. Pres 12.500/47:

„Zatímní organizační řád státního meteorologického ústavu",

„Zatímní jednací řád státního meteorologického ústavu",

„Předpis, upravující vztah státního meteorologického ústavu k ministerstvu dopravy".

Všechny tyto důležité dokumenty byly uveřejněny v „Úředním věstníku ministerstva dopravy" čís. 49 ze dne 31. prosince 1947.

V organizačním řádu, který má 9 paragrafů, jsou po­drobně vytyčeny úkoly ústavu, rámcově jest probrán roz­sah služeb ústavu pro státní úřady, soudy, veřejnoprávní korporace, soukromníky apod., je určen poměr k vyso­kým školám a vzájemná spolupráce, dále se zřizuje porad­ní sbor k podpoře činnosti ústavu. Z oddílu o hospodaření, správě ústavu a o zaměstnancích jest patrno, že ústav má rozsáhlou autonomii ve finančních i správních věcech. V odborných záležitostech jest ústav téměř úplně samo­statný. Důležité ustanovení jest uvedeno v § 3: „Ústav jest státním ústavem, přičleněným k ministerstvu dopravy ja­ko jeho samostatná složka". Tento odstavec se prakticky projevuje tak, že ústav jest přičleněn k presidiu minister­stva dopravy.

Jednací řád pojednává v 18 paragrafech o členění ústa­vu, o funkci ředitele ústavu a jeho zástupců, přednostů od­děleni a jich zástupců, o referátech, zpracovatelích, pra­covním postupu v ústavu, o poradách, o styku ústavu na­venek, o služebních cestách, publikační činnosti atd.

Ústav je členěn takto:

1. ředitelství,.

2. odborná oddělení:

    I. odd. — klimatologie,

    II. odd. — zemědělská meteorologie a fenologie,

    III. odd. — bioklimatologie a lázeňská meteorologie,

    IV. odd. — synoptická a letecká povětrnostní služba,

    V. odd. — přístroje, zkušebny a ústřední observa­toř,

    VI. odd. — knihovní, publikační a dokumentační služba,

3. referáty:

    a) personální,

    b) rozpočtový a účtárna,

    c) hospodářská správa.

Konečně byl vydán předpis, upravující vztah státního meteorologického ústavu k ministerstvu dopravy. Tento předpis, jest „prováděcím nařízením" k zmíněným dvěma řádům. Ministerstvo dopravy si vyhrazuje některé správ­ní a administrativní záležitosti pro sebe, vymezuje a speci­fikuje v podrobnostech např. zastupování meteorologické služby na fóru mezinárodním a ukládá ústavu povinnost organisovati leteckou povětrnostní službu podle pokynů a potřeb leteckého odboru ministerstva atd.

Vydáním organizačního a jednacího řádu a služebního předpisu vykonalo ministerstvo záslužnou a velkou práci.

Můžeme už nyní říci, že jest teprve začátkem, neboť veš­kerá meteorologická služba v ČSR dostane v nedlouhé budoucnosti pevnou, jednotnou a celostátní zákonnou zá­kladnu. Tím bude splněna dávná tužba meteorologického ústavu, a proto jsme vděčni ministerstvu dopravy, že vy­dáním jmenovaných řádů byl k tomuto cíli učiněn sice prvý, ale rozhodný krok.

Hš., MZ 1948/1, ročník 2, str. 24


 

První číslo Meteorologických Zpráv vyšlo v Praze 30. dubna 1947

V úvodním článku prvního čísla Meteorologických Zpráv, který napsal přednosta Státního meteorologického ústavu v Praze Dr. Alois Gregor, bylo uvedeno, že nový časopis bude navazovat svým obsahem na pravidelné tzv. měsíční přehledy, které vydával Státní meteorologický ústav za první republiky, a které byly velmi žádané.

Více naleznete na samostatné stránce věnované prvnímu číslo Meteorologických Zpráv.


 

Pokroky československé letecké meteorologie před 80 roky

Nejprve si připomeňme, že československá letecká povětrnostní služba při Státním ústavu meteorologickém v Praze byla zřízena v roce 1921 a že v roce následujícím byla založena zvláštní pozorovací síť pro leteckou dopravu. K meteorologickému zabezpečování tehdy malého počtu letů se začala využívat pozorování některých klimatologických stanic Státního ústavu meteorologického, vojenských stanic a především leteckých povětrnostních hlídek, které se souhlasem ministerstva pošt a telegrafů z roku 1922 byly organizovány při poštovních úřadech, Iežících podél a po obou stranách letových tratí.

Letecké povětrnostní hlídky prováděly pozorování bez přístrojů. Zprávy o aktuálním počasí, nazývané v té době depeše, posílaly do sběrného centra (většinou do Prahy) před každým startem letadlo, pokud mělo letět po trati, pro níž byla hlídka zřízena. Předávání zpráv do ústředí se dělo zásadně telegraficky. Na Slovensku se povětrnostní hlášení shromažďovala přímo v Bratislavě a Košicích, na Moravě mimořádná hlášení směřovala přímo na letiště v Brně [2].

Prudký rozvoj civilní letecké dopravy, který v Evropě nastal v polovině 20. let minulého století, urychloval také u nás vývoj letecké meteorologie, která se stala nejdynamičtějším oborem meteorologického ústavu. Podle úrovně organizace letecké meteorologické služby patřilo Československo k nejvyspělejším evropským státům. Právě před 80 lety, v roce 1926, tedy po pěti letech od jejího založení, nastaly v její praktické činnosti pozoruhodné změny.

1. od července 1926 byly zavedeny tzv. objednávací telegramy, jimiž se povětrnostní hlídky žádaly o zaslání zprávy o počasí v jiném čase, než vyplývalo z letového řádu. V šifrovaném stavu se pozorovatelům sdělovalo datum a čas požadovaného pozorování, obsah zprávy a adresa, na kterou má být jejich zpráva odeslána. Tímto způsobem bylo možno zabezpečovat mimořádné lety, pro které by jiné povětrnostní zprávy již nemusely být aktuální.

2. od června 1926 byly zavedeny tzv. národní depeše letecké, pravidelné hodinové zprávy, vysílané v denní době všem domácím i zahraničním posádkám. Obsahovaly jednak řádné depeše podle letovým řádů, jednak mimořádná letecká pozorování a hlášení o změnách, čili veškerý informační materiál, který byl k dispozici, nikoliv jen zprávy z různých termínů a zasílané na určitou adresu. Toto opatření si vynutila zvyšující se hustota letového provozu.

3. V roce 1926 vydal Státní ústav meteorologický v Praze první návod k povětrnostnímu hlášení pro letecké účely [1] určený leteckým povětrnostním stanicím. Rozuměly se jimi jak letecké povětrnostní hlídky při poštách, tak meteorologické stanice ústavu, které prováděly i jiná pozorování. Návod obsahoval předpisy pro pozorování a klíče šifer používaných v řádných i mimořádných leteckých meteorologických zprávách, opírajících se jen o pozorování bez přístrojů. Tvar hlášení byl normalizován Mezinárodní komisí pro letectví (CINA), subkomisí pro meteorologii. Předtím československé stanice používaly jednoduchého schématu pro meteorologická hlášení již od roku 1922, které bylo inovováno v roce 1924. Jeho dodatkem bylo pozorování oblačnosti v horských oblastech, které navrhl G. Swoboda a které postupně přijaly i zahraniční služby a stalo se i součástí mezinárodních kódů.

Literatura

[1] Návod k povětrnostnímu hlášení pro leteckou dopravu, 1926. Praha: Státní ústav meteorologický, Příručka VIII. Nákl. ministerstva veřejných prací. 39 s., příl.

[2] SWOBODA, G., 1928. Služba pro zajištění leteckého provozu. In: státní ústav meteorologický v prvém desetiletí republiky 1918–1928. Praha: Státní ústav meteorologický publ. řady C, svazek I. s. 48–65.

[3] Padesát let československé meteorologické služby (red. B. Sobíšek), 1969. Praha: Hydrometeoro1ogický ústav. 64 s.

Karel Krška, MZ 2006/6, ročník 59, str. 171


 

Nejstarší zobrazení plošného rozložení srážek na Moravě a ve Slezsku

V dějinách moravské meteorologie zaujímá významné místo zasedání Moravsko-slezského lesnického spolku, sekce Zemědělské společnosti, které se konalo ve Frýdlantu nad Ostravicí v roce 1880. Na něm Johann Jackl, vrchní Iesmistr z Kroměříže, inicioval podle vzoru z Čech rozšíření meteorologických měření a pozorování, zvláště srážek, také na Moravě a ve Slezsku. Pro zakládání stanic získal podporu olomouckého biskupství i šlechty a jeho snahy uvítala také státní administrativa, jež se připravovala na regulaci řek. Proto byla v Přírodozpytném spolku sídlícím v Brně vytvořena meteorologická komise, s níž spolupracoval kromě jiných Moravský zemský stavební úřad. Komise si vytkla za úkol organizovat pozorování a zveřejňovat jeho výsledky. Obsažné ročenky pozorování za roky 1881 až 1911, které vydala s finanční podporou zemského výboru Markrabství moravského v německém, později českém jazyce pod redakcí profesorů brněnské techniky Gustava von Niessla z Mayerdorfu a Artura Szarvassiho, jsou pozoruhodným dílem velké faktografické ceny a širokého využití.

Tabulkovou část ročenek od jejich prvního čísla doplňovaly mapové přílohy, týkající se hlavně geografického rozložení srážek. Nejstarší ročenkové mapy sestavené vždy pro dvě roční období zobrazovaly množství spadlých srážek pomocí obdélníků s různým šrafováním, které byly umístěny v blízkosti příslušné stanice. Na obr. 1 obdélníky orientované vodorovně vyjadřují srážkové úhrny léta 1881, obdélníky orientované svisle podzimní srážky téhož roku. Šipky udávají převládající směr větru, u některých stanic je uvedena i průměrná sezonní teplota vzduchu. Popsané znázorněni srážek, které bylo vynuceno neznalostí závislosti srážek na nadmořské výšce, bylo nepřehledné a nepraktické. Z toho důvodu na přání vodohospodářů začali tvůrci ročenek počínaje svazkem za rok 1890 zobrazovat srážky pomocí izohyet a plochy mezi nimi vyznačovat rozličnou šrafurou (obr. 2), k reliéfu krajiny však nemohlo být ještě dosti přihlíženo. Mapy začaly být sestavovány odděleně pro čtyři roční období a rok.

Ročenek Přírodozpytného spolku z let 1883–1902 využil ke zhodnocení srážkových poměrů Moravy a Slezska Hermann Schindler, který v roce 1904 vyhotovil první klimatologickou mapu srážek uvedených zemí [5]. Závislost srážek na nadmořské výšce podrobněji studoval až F. Říkovský [3, 4].

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Obr. 1 Ukázka mapy srážek (léto a podzim 1881) u první ročenky Přírodozpytného spolku v Brně (vlevo)

Obr. 2 Ukázka mapy izohyet (léto 1890) z ročenky Přirodozpytného spolku v Brně (vpravo)

Literatura

[1] Bericht der meteorologischen Commission des naturforschenden Vereines in Briinn tiber die Ergebnisse der meteorologischen Beobachtungen im Jahre 1881, 1882. Brünn: Verlag des Vereines. 132 s. + příl.

[2] X. Bericht der meteorologischen Commission des naturforschenden Vereines in Brünn. Ergebnisse der meteorologischen Beobachtungen im Jahre 1890, 1892. Brünn: Verlag des Vereines. 176 s. + příl.

[3] ŘÍkovský F., 1925. Vliv tvářnosti půdy na srážkové poměry na Moravě a v našem Slezsku. Sborník čs. společnosti zeměpisné, sv. 31, s. 163.

[4] ŘÍkovský F., 1926. Vztah mezi atmosférickými srážkami a nadmořskou výškou na Moravě a ve Slezsku. Spisy vydávané Přírodovědeckou fakultou Masarykovy university, č. 78. 15 s.

[5] Schindler, H.: Beitrag zur Kenntnis der Niederschlags verhältnisse Mährens und Schlesiens, 1904. Brünn: Verlag des naturforschenden Vereines. 13 s. + příl.

Karel Krška – Václav Vlasák, MZ 2007/4, ročník 60, str. 127–128


 

Největší historická průtrž mračen 25. – 26. května 1872 v Českých zemích s následnými povodněmi v povodí Berounky a vznikem Mladotického hrazeného jezera

(doc. RNDr. Bohumír Jánský, Miloslav Müller, RNDr. Vilibald Kakos), sylabus přednášky konané v Praze 28. 5. 2002)

Bouřkové průtrže mračen v posledních hodinách 25. 5. 1872, trvající místy s bezdeštnými přestávkami až přes půlnoc následujícího dne, postihly neobvykle rozsáhlou oblast asi 500 km2 západně od Prahy vymezenou přibližně městy Plzní, Příbramí, Berounem, Louny a Karlovými Vary. Podle historických pramenů způsobily nejničivější náhlou přírodní pohromu na území ČR za posledních nejméně 500 let s 337 oběťmi na lidských životech při následných katastrofálních povodních na dolní Berounce a jejich přítocích a částečně v povodí Ohře. V důsledku sesuvu svahů vzniklo na Mladotickém potoce u obce Odlezly (okres Plzeň-sever) hrazené jezero jako jediné s dobou vzniku v posledních tisíciletích na našem území. Na dvou lokalitách byly zaznamenány až dosud největší krátkodobé intenzity srážek v ČR, a to v Mladonicích (blízko Odlezelského jezera) 237 mm asi za 1 hodinu a 289 mm asi za 10 až 15 hodin v Měcholupech (6 km jižně od Žatce), které leží v klimaticky nejsušší oblasti našeho státu s malou nadmořskou výškou. Na základě veškerého dostupného archivního materiálu z několika stanic v Čechách (průběh počasí, tlaku, teploty, vlhkosti, směru a rychlosti větru), podrobných klementinských měření z příslušné ročenky, rakouských velmi zjednodušených synoptických map a pozorování počasí mnoha laických pozorovatelů v postižené oblasti dle literárních pramenů bylo zjištěno, že se tato oblast nacházela ve studené části poměrně hluboké cyklony, jejíž střed postupoval pravděpodobně velmi zvolna jižně od Plzně a Prahy dále k severovýchodu až východu. Dle celkové analýzy uvedených materiálů z několika předcházejících dnů před 25. květnem a dne následujícího s uvážením i místy dosti podrobného pozorování tahu oblaků a postupu bouřek až s extrémními projevy (průtrže mračen, silná krupobití, orkánové nárazy větru, úplné setmění za dne, nepřetržité hřmění) převládal v průběhu 25. 5. výrazný vertikální střih větru ve směru (v nižších hladinách směr severovýchodní, ve vyšších hladinách jihozápadní). Analýza tohoto případu naznačuje, že střih větru může neobvykle výrazným frontálním rozhraním (které bylo prokázáno nad územím Čech např. mezi Chebem a Šumavou) v oblasti poblíž středu cyklony působit velice příznivě jako spouštěcí mechanismus pro vznik mohutné organizované konvektivní oblačnosti s opakovaným výskytem silných přívalových dešťů nad určitou lokalitou.

Na přednášce bylo také provedeno srovnání dosažených srážkových intenzit v roce 1872 s příslušnými světovými extrémy ještě s mnohem většími intenzitami, které se vyskytly v některých místech USA, v důsledku rozdílných aerologicko-synoptických podmínek.

Vilibald Kakos, Věstník ČMeS 2002/1, červen 2002

PřílohaVelikost
Image icon EUMETSAT_22.6.2009.JPG49.45 KB
Image icon IMG_0010-001.jpg785.57 KB
Image icon IMG_0034.jpg576.4 KB
Image icon prehled srazek.jpg226.1 KB
Image icon cena.jpg442.61 KB
Image icon IMG_0001.jpg959.14 KB
Image icon San Diego.jpg533.74 KB
Image icon IMG_0036.jpg264.45 KB
Image icon IMG_0010.jpg848.5 KB
Image icon IMG_0011.jpg932.14 KB
Image icon IMG_0005.jpg674.42 KB
Image icon uznání_ozon.jpg830.94 KB
Image icon Hájková_cena za Atlas.jpg821.7 KB
Image icon A. Davies.JPG16.08 KB
Image icon Kurpelová.JPG13.3 KB
Image icon Obasi.JPG19.07 KB