You are here

Meteorologické zprávy

Meteorologické Zprávy vycházejí šedesát let

1. Úvod

Před šedesáti lety, s datací 30. dubna 1947, vyšlo první číslo časopisu Meteorologické Zprávy. Dr. Alois Gregor a Prof. Dr. Mikuláš Konček, ředitelé (tehdy přednostové) Státního meteorologického ústavu v Praze a Štátneho meteorologického ústavu v Bratislave jako představitelé vydavatelů, v úvodním slově oznamují, že „...Zprávy tedy budou obsahovat zhruba všechno to, co dříve přinášely zprávy Státního meteorologického ústavu, zprávy hydrologické a zprávy zemědělské a nadto ještě zvláštní oddíl, který pamatuje i na lázeňství a cizinecký ruch, pro nějž rovněž uvedené ústavy mají své stálé pracovní úkoly... tím také zanikají čtvrtletní zprávy pro zemědělce, které pro přechodnou dobu po válce vydávaly Státní meteorologické ústavy v Praze a v Bratislavě společně a nahrazeny jsou příslušným oddílem v těchto zprávách... Každé číslo bude obsahovat zprávy za dva měsíce… Zprávy totiž nabývají částečně vzhledu časopisu určeného prospěti všem vrstvám čtenářstva.“

I když výročí v Česku jediného vydávaného odborného časopisu s meteorologickým zaměřením bylo již několikrát zmiňováno (viz [3, 4, 5 6, 7]), pokládáme za účelné předložit dosavadní historii Meteorologických Zpráv v ucelenější podobě.

2. První čtyři roky: 1947–1950

Obsahové zaměření s převahou zpravodajské náplně „vydrželo v průběhu prvních čtyř ročníků, až do roku 1950. Časopis vycházel na formátu A4 s podtitulem Bulletin météorologique Tchécoslovaque, k odborným článkům byla nepravidelně přičleňována cizojazyčná resumé, většinou ve francouzštině, ale také v němčině. Součástí každého čísla byla obrazová příloha a mapy ovzdušných srážek

2.1 Ročník 1947

Protože první ročníky Meteorologických Zpráv již patří mezi „vzácné zboží“, bude snad přínosné připomenout jmenovitě publikované články z roku 1947. Od prvního čísla byly postupně publikovány články:

  • A. Gregor P. Hrubeš: Neblahá zima 1946
  • V. Stružka: Ultrafialové záření a opalování na jaře
  • P. Uhlíř: Noční mrazy na jaře
  • S. Hanzlík: Dešťová kapka a sněhová vločka (Úryvek z knihy Základy meteorologie)
  • A. Gregor: Výklad hlášení o žlutém sněhu
  • Š. Petrovič: Srážkové pomery Bratislavy
  • J. Stibor: Význam meteorologických pozorování pro lékařství
  • A. Gregor: Sucho na jižní Moravě
  • V. Pokorný: Vliv teploty venkovního vzduchu na spotřebu paliva k vytápění
  • S. Brandejs: Umělé srážky
  • F. Gel: Reportáž o předpovídání počasí
  • E. Wald: Měření námrazků na elektrovodech
  • J. Jílek: Meteorologie za války
  • Katastrofální lijavce v Praze 1. července 1947
  • Š. Petrovič: Tabulka extrémných klimatických údajov pre meteorologickú stanicu při Štátných výskumných ústavoch v Bratislave
  • A. Žamberský: Radiosondy a jejich vývoj v minulé válce (dvě části)
  • S. Brandejs: O anomálním šíření ultrakrátkých radiovln ovzduším
  • O. Dub: Medze krátkodobých kritických daždov
  • A. Gregor: Cesta čs. meteorologů za oceán
  • A. Zátopek: Mikroseismy a pohyb tlakových depresí
  • Š. Petrovič: Tabulka extrémnych klimatických údajov pre meteorologické observatórium na Lomnickom štíte

Z výčtu článků vyplývá snaha editorů o co nejrozsáhlejší přiblížení oboru meteorologie širší odborné veřejnosti. Zájem o meteorologii byl podnícen mimořádnými požadavky na meteorologickou službu za 2. světové války, kdy její prestiž neobyčejně stoupla. Počasí samozřejmě hrálo důležitou úlohu vždycky, avšak v osudových údobích lidstva byla tato úloha znásobena. Tři kruté zimy, 1939/40, 1940/4 a 1941/42, ovlivnily podstatně vývoj válečných událostí na východní frontě a také průběh počasí v prvních dvou poválečných letech poznamenal politicko-hospodářský vývoj po válce jak u nás, tak i v západní Evropě). Všeobecně je v povědomí fenomén katastrofálního sucha roku 1947, a s ním spojená neúroda obilí. Ta však zasáhla i jiné země – např. válkou zpustošené Německo, Francii, Itálii. A tomu předcházela „neblahá zima“ 1946/47 (viz citovaný článek), která počtem dnů s celodenním mrazem (62) překonala nejen válečné zimy, ale i zimu století 1928/29. Po arktické zimě, která trvala tři měsíce s průměrnou teplotou v Praze-Klementinu –4,7 °C, následovalo jaro s velmi nepříznivými povětrnostními podmínkami pro vegetaci rostlin. Průběh počasí byl podrobně komentován ve zpravodajských bulletinech, které byly součástí časopisu, a květen 1947 byl charakterizován jako mírně teplý, místy až mimořádně suchý, a červen jako suchý s tropickými vedry přerušenými uprostřed měsíce přeháňkovým počasím s bouřkami a lijavci. „Úporné sucho, panující téměř ve všech krajích zemí České a Moravskoslezské, podstatně zhoršilo vývoj zemědělských kulturních rostlin. Na konci května vzbuzoval stav polních kultur vzhledem k trvajícímu suchu obavy o další jejich vývoj.“

3. Období 1952–1957

Po výpadku v roce 1951, kdy časopis z vážných důvodů nevyšel (nedostatek papíru, polygrafické problémy), od roku 1952 začaly vycházet Meteorologické Zprávy jako standardní odborný časopis, obsahově oproštěný od zpravodajských bulletinů. Vedle francouzského názvu přibývá od roku 1952 v azbuce tištěný podtitul Meteorologičeskije izvestija a od roku 1954 jsou resumé článků publikována i v ruštině. Institucionální uspořádání z roku 1954, kdy byl zřízen Hydrometeorologický ústav [2], se také projevilo v zaměření časopisu, a to rozšířením o články s hydrometeorologickou tematikou. Hlavní články lze rozdělit na faktografické (přehledové např. klimatické oblasti Československa), analytické (např. analýza ageostrofické vorticity nebo složky větru), informativní (např. o nových přístrojích), překlady zahraničních článků (sovětské úspěchy ve výzkumu volné atmosféry), přibližující klimatické pozadí historických událostí (počasí a jeho vliv na průběh Napoleonova tažení do Ruska), popularizující (lidová povětrnostní pořekadla ve světle statistiky). Každé číslo obsahovalo rubriku Meteorologické drobnosti, ve které byly často informace ze zahraničního tisku, dvoustránkovou anotovanou bibliografií ze zahraničních odborných periodik a ce1ostránkovorr fotografickou přílohu (meteorologické jevy, živelní katastrofy, objekty). Prvních deset let existence časopisu zhodnotil v roce 1958 A. Gregor [3]. V závěru svého příspěvku konstatoval, že „by bylo záhodno rozhojnit počet článků ze synoptické praxe, specializace, ke které stále upíná pozornost jak ze strany veřejnosti, tak i odborných mezinárodních kruhů, o čemž svědčí četné články téměř ve všech světových meteorologických časopisech. Takových příspěvků bylo u nás napsáno málo..“

4. Období 1958–1996

4.1 Spolupráce se Slovenským hydrometeorologickým ústavem

od 1. čísla 1941 byl členem redakčního kruhu M. Konček, od roku 1958 se členem redakce stává Š. Petrovič z bratislavské pobočky HMÚ (SHMU) a slovenské zastoupení v redakční radě pak posléze v rozšířeném personálním složení trvalo až do roku 1996 včetně. Po čtyři roky (1993–1996) byl SHMÚ spoluvydavatelem časopisu a podílel se i na jeho financování. Padesátiletá úzká součinnost skončila počínaje rokem 1997, od kdy SHMU vydává vlastní odborné periodikum Meteorologický časopis. Od roku 1994 jsou resumé t názvy tabulek a obrázků uváděny pouze v angličtině.

4.2 Obsahové zaměření

Výzva A. Gregora na publikování synopticky zaměřených článků našla odezvu především v článcích J. Brádky († 1913), orientace posouvající časopis k vědečtějšímu pojetí se projevila v sérií příspěvků S. Brandejse († 1975) V. Vítka (dynamická meteorologie, pražská škola numerické meteorologie), M. Škody (numerické metody v předpovědní praxi), J. Bednáře (radiační procesy v atmosféře, aerosoly v atmosféře). Ze slovenských autorů je nutné uvést zejména Š. Petroviče a Š. Valoviče (klimatické charakteristiky jednotlivých míst).

Od 70. let minulého století vyšlo několik tematických čísel nebo dvojčísel věnovaných problematice čistoty ovzduší (1977, 1986, 1989), výpočetní technice v hydrometeorologické službě (již v roce 1976!), biometeorologii a bioklimatologii (1979), radiolokační meteorologii (1981), výzkumu atmosférických procesů v Tatrách (1984, slovensko-polská spolupráce).

Jako téměř povinná úlitba byly publikovány úvodníky podepsané řediteli ústavů k politickým výročím všeho druhu, tj. k osvobození v r. 1945, KSČ (včetně sjezdů), Únoru 1948, VŘSR apod. Jsou to naprosto vyprázdněné texty, působící dnes jako smutná svědectví doby.

Informativní články k dílčím výročím tohoto období lze nalézt v [4, 5, 6].

5. Období od roku 1997 do současnosti

Zněny politických i ekonomických poměrů po roce 1989 měly vliv na vydávání časopisu až od r. 1991. Po vzniku dvou samostatných Státních útvarů v roce 1993 (ČR, SR), ještě čtyři roky vycházely Meteorologické Zprávy jako společný časopis vydávaný ČHMÚ a SHMÚ [7], od roku 1991 je samostatným vydavatelem ČHMÚ.

5.1 Současný stav a orientace

I když se struktura časopisu na první pohled nezměnila, zlepšila se jeho pestrost. Tematické vrstvy jsou rozmnoženy o články, které v dílčích modifikacích přispívají k poznání vlivu automatizace a informačních technologií na meteorologickou předpovědní praxi a varovnou službu, zejména o články věnované aplikaci modelu ALADIN, resp. ALADIN-LACE. Bylo publikováno několik příspěvků zabývajících se radarovými daty ve vztahu k výsledkům srážkoměrných pozorování. Novou tematikou se stala prezentace a hodnocení výskytu tornád. Speciálními tematickými čísly Meteorologické Zprávy téměř bezprostředně reagovaly na katastrofální povodně v letech 1997 a 2002. Vyšla také dvě čísla s tematikou synoptické meteorologie (2001, včetně ankety o předpovídání počasí v blízké budoucnosti) a konvekčních jevů (2007). Redakce připravila řadu rozhovoru s představiteli čs. meteorologie i dalších oborů, zahrnujíce v to i interview s prezidentem SMO J. E. Zillmanem (1991). Ještě před knižním vydáním v roce 2001 [8] vycházely v časopisu jako zvláštní příloha po několik let Kapitoly z dějin meteorologie v českých zemích a na Slovensku.

Toto období také odráží dominanci výpočetní techniky, jejíž využívání umožňuje vytváření informačních databázi a jejich následnou exploataci. Příprava rukopisů se zjednodušuje jak po stránce textové, tak zejména grafické. Zmíněná všeobecná výhoda je však do jisté míry „zneužívána“ snadné vytváření datových a obrazových souborů nenutí autory k hlubší analýze, rozsah rukopisů narůstá, a naopak se snižuje počet publikovaných článků s ohledem na disponibilní kapacitu. V Meteorologických Zprávách poklesl v posledních letech průměr hlavních článků publikovaných v jednom čísle na čtyři příspěvky.

5.2 Rok 2006 – Meteorologické Zprávy v barevném provedení

V posledních letech je stále více grafických výstupů vytvářeno v barevném provedení. Proměna z barvy do černobílého tisku je velmi obtížná a většinou je na úkor kvality. Řešení formou barevných příloh k jednotlivým článkům neřešilo problém systémovým způsobem. Stejně jako jiné odborné časopisy přešly proto Meteorologické Zprávy od roku 2006 k celoplošnému barevnému provedení, což přivítali nejen autoři, ale zejména uživatele časopisu.

5.3 Snaha o získání impaktního hodnocení

Ve snaze zvýšit prestiž časopisu podala v roce 2006 redakce Meteorologických Zpráv žádost o zařazení časopisu do databáze Publication Processing Department ISI, umožňující přidělení impaktního koeficientu. Editoři časopisu dlouhodobě usilují o to, aby Meteorologické Zprávy jakožto jediný odborný časopis se zaměřením na meteorologii vycházející v České republice přinášel původní práce, jež jako produkty výzkumné činnosti budou aplikovatelné a přínosné pro praxi. V daném kontextu byla rozšířena i redakční rada na grémium s mezinárodní účastí. Proces hodnocení časopisu nadále pokračuje a snad dopadne úspěšně.

5.4 Perspektivy

V Meteorologických Zprávách dosud vyšlo téměř 2 000 hlavních článků a několik set informací a recenzí [9, 10, 11]. V době téměř masově rozvinutých elektronických médií podporuje Český hydrometeorologický ústav jako editor vydávání Meteorologických Zpráv. Na rozdíl od internetové prezentace procházejí publikované články náročnou oponenturou i posouzením v redakční radě. I z tohoto hlediska Meteorologické Zprávy, stejně jako jiné odborně specializované časopisy, budou vycházet patrně i nadále, protože v kontinuálních souvislostech představují kvalitní zdroj informací i vědeckého poznáváni širokého spektra meteorologických disciplín v České republice.

6. Odpovědní (vedoucí) redaktoři

Od založení až po současnost řídilo časopis celkem devět vedoucích redaktorů:

RNDr. Pavel Uhlíř 1941–1949

  • RNDr. Emil Veselý 1949–1950
  • Josef Brablec 1950–1954
  • Dr. Zdeněk Dvorný 1954–1960
  • Ing. Miloslav Šťastný 1961–1968
  • PhDr. Štěpán Ulbrich 1969–1983
  • RNDr. Otto Šebek 1983–1989
  • RNDr. Miroslav Škoda, CSc. 1990–1999
  • RNDr. Luboš Němec 1999–dosud

Závěr

Přestože českoslovenští, resp. čeští meteorologové využívali také publikačních možností, které jim skýtala periodika akademie věd, vysokých škol a vědeckých společností, jejich příspěvky uveřejňované v Meteorologických Zprávách podávají dokonalý přehled o vývoji klasických i moderních meteorologických disciplín u nás během celého uplynulého šedesátiletí. Časopis zaznamenal např. nové přístupy v klimatologickém výzkumu užitím metod dynamické klimatologie (od poloviny 50. let minulého století F. Rein), komplexní klimatologie (od 60. let Š. Petrovič) a v 70. letech počátky klimatologie mezní vrstvy ovzduší a znečištění ovzduší (F. Rein, B. Böhm). Ze synoptické klimatologie prezentoval nejdříve postupy norské školy a od 70. let aplikace typizace povětrnostních situací v pojetí F. Baura (J. Brádka) a v posledních desetiletích metody a produkty radiolokační a družicové meteorologie. V Meteorologických Zprávách lze sledovat současný impozantní rozvoj dynamické meteorologie (modelování a numerických předpovědí počasí), jejichž základy položila pražská škola pod vedením S. Brandejse. Časopis se stal kronikou, o kterou bylo možno se spolehlivě opřít i při zpracování Dějin meteorologie v českých zemích a na Slovensku.


1) Po poslední válečné zimě 1944–1915 dovedla „sibiřská zima“ 1946–1947 krizi znovu do kritického bodu. Nejhorší byla situace v Rakousku a západních zónách Německa, kde se denní příděly snížily sotva na 1 000 kalorií, tedy na samou hranici hladové smrti...Podobně tomu bylo v Itálii a Francii. Marshallův plán (1947) pro obnovu Evropy s pomocí USA, zahrnující dodávky, zboží a dlouhodobé úvěry pro 17 států v hodnotě tehdejších 13,5 mld dolarů, byl iniciován i s přihlédnutím k tomuto stavu a s ohledem na nebezpečné „zrevolucionizování“ obyvatelstva po válce. Sovětský svaz „odsoudil americký projekt jako útok proti národní suverenitě, pařížská jednání rozbil...a pak diktoval vládám v závislých zemích obdobný potup“ [1].

Literatura

[1] DURMAN, K., 2004. Popely ještě žhavé. Velká politika 1938–1991. Praha: Univerzita Karlova. Nakladatelství Karolinum. 604 s. ISBN 80-246-0697-6.

[2] Český hydrometeorologický ústav 1954–2004., 2004. Praha: ČHMÚ. 64 s. ISBN 80-86690-11-3.

[3] GREGOR, A., 1958. Deset let Meteorologických Zpráv. Meteorologické Zprávy, roč. 11, č. 1. s. 1.

[4] KONČEK, M., 1967. Dvadsať rokov „Meteorologických Zpráv“. Meteorologické Zprávy, roč. 20, č. 2, s. 30.

[5] VESECKÝ A., I977. 30 let Meteorologických Zpráv. Meteorologické Zprávy, roč. 30, č. 1, s. 1–5.

[6] HORKÝ Z. – ŠEBEK. O., 1987. Čtyřicet let Meteorologických Zpráv. Meteorologické Zprávy, roč. 40, č. 6, s. 161–162.

[7] OBRUSNÍK, I., 1997. Padesát let Meteorologických Zpráv. Meteorologické Zprávy, roč. 50, č. 1, s. 1.

[8] KRŠKA, K. – ŠAMAJ, F., 2001. Dějiny meteorologie v českých zemích a na Slovensku: Praha: Univerzita Karlova v Praze, Nakladatelství Karolinum, 568 s. ISBN 8071-84-951-0.

[9] HORKÝ Z. – ULBRICH. Š., 1979. Bibliografie časopisu Meteorologické zprávy 1947–1977. Praha: Hydrometeorologický ústav. 284 s.

[10] Bibliografie časopisu Meteorologické Zprávy 1978–90., 1992. Praha: Český hydrometeorologický ústav. 318 s. ISBN 801-9002069-8-2.

[11] www.bibliochmi.cz

Lektor RNDr. K. Krška. CSc.

Zdeněk Horký, MZ 2007/6, ročník 60, str. 165–167


 

Vycházíme barevně (Meteorologické Zprávy)

Když téměř před šedesáti lety, 30. dubna 1947, spatřilo světlo světa první číslo časopisu Meteorologické Zprávy, označil přednosta Státního meteorologického ústavu dr. Alois Gregor jako hlavní důvod vydávání zveřejňování dříve separátně vydávaných zpráv. A tak první ročníky naplňovaly převážně přehledy o průběhu počasí, tabulky s klimatickými údaji, informace o počasí určené zemědělcům apod. Postupem času se ukázalo, že toto zpravodajské zaměření dává časopisu pouze technicko-zprostředkovatelskou úroveň. Proto byla zpravodajská část vyčleněna do samostatně vydávaných bulletinů a v časopisu začal převažovat obsah odpovídající nárokům kladeným na odborné časopisy.

Meteorologické Zprávy prošly za dobu své existence celou řadou provozních peripetií, např. ročník 1951 nevyšel, protože se nepodařilo zajistit tiskárnu a velké problémy se zajišťováním tisku byly i v 70. letech minulého století.

Časopis vycházel v černobílém provedení, protože jiné možnosti ani nebyly. Vliv technologického pokroku na rozvoj barevného tisku však způsobil, že většina grafických výstupů (grafy, mapy, fotodokumentace)je dnes vytvářena v barevné podobě. Proměna z barvy do černobílého tisku je velmi obtížná a neobejde se často bezvýrazného snížení vypovídací schopnosti. Proto jsme zařadili v posledních letech pro větší názornost alespoň některé obrázky do barevných příloh.

Díky pochopení vedení Českého hydrometeorologického ústavu proto, stejně jako jiné odborné časopisy, začínají Meteorologické Zprávy vycházet od letošního roku barevně! Autoři si již nemusí lámat hlavu, jak vyřešit odlišení čar na složitějších grafech nebo překonat úskalí valérů barev na mapách. A ještě jedna příjemná zpráva na konec: cena časopisu zůstává v roce 2006 nezměněna.

Redakce, MZ 2006/1, ročník 59, str. 32


 

GLOSSARY OF METEOROLOGY

(Meteorologický slovník.)

Boston, American Meteorological Society 2000. 2 ed. 855 s.

Knihovna ČHMÚ získala do svého fondu pozoruhodnou novinku - druhé vydání Meteorologického slovníku vydaného Americkou meteorologickou společností po 41 letech (první vydání v roce 1959). Zároveň má knihovna k dispozici i verzi v elektronické podobě.

Jestliže první vydání obsahovalo 7 247 hesel, pak nová verze překročila odhadem 10 000 pojmů (přesný počet není uveden), protože jsou zahrnuty nové obory, jako družicová meteorologie, numerická předpověď počasí, chemie atmosféry apod.; naopak byla vypuštěna některá zastaralá hesla. Termíny z hydrologie, oceánografie a podobných oborů jsou zahrnuta jenom, pokud se bezprostředně prolínají s meteorologií.

Řazení hesel je důsledně abecední s tučným zvýrazněním - zdůraznění se týká i odkazovaného termínu. Kromě hesel neobsahuje slovník žádné rejstříky ani seznam literatury. Je přetištěna pouze předmluva z prvního vydání, která pomáhá v historické orientaci, a nově předmluva k vydání současnému. V třístránkovém poděkování je jmenovitě uvedeno několik stovek odborných spolupracovníků; na rozdíl od našeho Meteorologického slovníku výkladového a terminologického nelze autora konkrétního hesla identifikovat.

Výslovně je uvedena celá ediční rada publikace (41členná), vedoucí editor Todd S. Glickman s editory i sedmičlenný poradní sbor v čele s předsedou Ronaldem C. Taylorem.

Publikace si zaslouží podrobnější odborné zrecenzování, o což se redakce Meteorologických zpráv pokusí. Lze však předpokládat, že o ohledem na shrnutí nejnovějších poznatků bude slovník odbornou veřejností hojně využíván. Pro informaci uvádíme i příjemnou cenu knihy 3 344,- Kč, levnou v porovnání s analogickými produkty zahraniční provenience.

Zdeněk Horký, MZ 2001/4, ročník 54, str. 128


 

O ČEM SE PSALO V METEOROLOGICKÝCH ZPRÁVÁCH PŘED PADESÁTI LETY

V Kapitolách z dějin meteorologie v českých zemích a na Slovensku, které již šestý rok otiskujeme v příloze, nebyla prozatím věnována pozornost historii Meteorologických zpráv, vycházejících od roku 1947 jako odborný dvouměsíčník meteorologické služby pro celé území Československé republiky. Pro první ročníky jsou charakteristické dva základ­ní rysy. V prvé řadě časopis přinášel nejen odborné články -ty tvořily zhruba dvě třetiny obsahu - ale ve formě samostat­ně vevázané přílohy uvnitř každého čísla v rozsahu 12 stran čtvrtletní a později měsíční přehledy o průběhu počasí, které později začaly vycházet jako samostatné zpravodajské bulle­tiny. Druhým rysem byly časové skluzy ve vydávání časopi­su, způsobované zejména tíživým nedostatkem polygrafic­kých kapacit (tyto nedostatky přetrvávaly až do 70. let), a později i nedostatkem článků. Tak například poslední číslo z roku 1949 je datováno v březnu 1950. Potíže vyvrcholily v roce 1951, kdy Meteorologické zprávy nevyšly vůbec.

Příjemným překvapením je zjištění, že rok po „Vítězném únoru" odborná integrita časopisu je zachována téměř v plné míře. Dobová politická rétorika časopis nezasáhla vůbec. Pouze v úvodním článku ročníku 1949 nazvaném Pětiletka státních meteorologických ústavů v Praze a v Bratislavě s do­provodným grafickým logem ozubeného kola se srpem a kla­divem konstatuje Alois Gregor: „Tomu, kdo má příležitost sle­dovat praktickou meteorologii a klimatologii, kterou pěstují oba nadepsané ústavy, nepřipadne nijak zvláštním, že práce těchto ústavů je nyní cele zaměřena plánovitě a zapojena na systém pětiletky". Tím veškerá úlitba politickým poměrům končí, protože další obsah článku je striktně odborný - píše se o rozvoji staniční sítě, nutnosti výstavby nových objektů, potřebě vypracování klimatografie ČSR apod. I v dalších článcích bilancujícího charakteru, kde by se dala očekávat alespoň minimální zmínka o dějinotvorném významu Února, jsou pouze odborná fakta.

Pozoruhodné jsou úvodní články každého čísla, kterým redakce věnovala patřičnou pozornost - např. k 100. výročí první synoptické mapy (14. června 1849) článek A. Papeže Synoptická mapa (ě. 2), příspěvek ke klasifikaci mikroklima­tu v článku V. Nováka Mikroklimatické situace (č. 3), k otáz­ce vlnového proudění v atmosféře článek J. Fórchtgotta Apli­kace Kármánovy cesty víru na poměry v atmosféře (č. 4—5) apod.

V době, kdy zejména televize zpřístupňuje ve formě dru­žicových, radiolokačních a numerických výstupů povětrnost­ní situace velmi názorně, se může zdát, že volání po populari­začních článcích, je staromileckým omylem. Ale přesto se odvážím tvrdit, že osvětové výklady pro veřejnost právě v dnešní době (sofistikovaného pojetí meteorologie) chybí. Příspěvky A. Gregora Meteorolog předpovídá počasí nebo E. Veselého Vzdušné moře, otištěné před padesáti lety, jsou nejen dobovým dokladem, ale i příkladem. Neboť: „A tak jako v otázkách týkajících se zdraví chtíce nechtíce musíme dát hlavní slovo lékaři a potom těm ostatním, podobně bychom měli postupovat i v meteorologii. Je to dnes věda tak pokroči­lá, že její studium i vědecká praktika si mnoho nezadají za medicínou, a po ukončení universitních studií se musí kvalifi­kovaný meteorolog dále vzdělávat vědecky i prakticky a nesmí ustrnout". (A. Gregor).

Zdeněk Horký, MZ 1999/4, ročník 52, str. 128


 

PODĚKOVÁNÍ RNDr. M. ŠKODOVI, CSc.

Čas neúprosně běží a člověk se ani nenaděje a náhle odchází do důchodu. Pokud jde o bytost originální, jakou Miroslav Škoda nesporně je, pak lze očekávat i svérázný způ­sob řešení: „Končím, tak s tím něco dělejte, příště už tady nebudu", oznámil na předposledním zasedání redakční rady coby vedoucí redaktor. A tak se i stalo. Aby to loučení neby­lo nadmíru strohé a nepřirozené, přišel ještě obsáhlý dopis, evokující osobní vyznání, vzpomínky, úvahy, náměty a také přání úspěchů, zdraví a opravdové soudružnosti.

Není úkolem této informace bilancovat celistvou profesi­onální dráhu Miroslava Škody - ostatně učinila tak H. Von­dráčková před šesti lety v krásném medailonu k šedesátinám (MZ, 46, 1993, č. 1, s. 32). Chceme jenom při této příležitos­ti svému kolegovi, příteli a šéfovi poděkovat za téměř deseti­letý úděl a úkol ve funkci vedoucího redaktora Meteorolo­gických zpráv. Krušné chvíle prožil zejména v roce 1997, kdy po vzájemné dohodě přestal vycházet náš časopis na „fede­rální" úrovni a jediným vydavatelem se stal Český hydrome­teorologický ústav. V té době se M. Škoda energicky zasadil

O zachování kontinuity Meteorologických zpráv umožňující odbornou sebereflexi a prezentaci českých (ale podle zájmu (slovenských) meteorologů, a tím i rozvoj oboru. Přejeme proto Miroslavu Škodovi upřímně dobré klima, příznivý prů­běh počasí a uspokojující zdraví na cestách mezi Prahou a Maršovém. A také tvůrčí inspiraci promítnutou do tolik potřebných článků pro náš společný časopis.

Redakce a redakční rada, MZ 1999/3, ročník 52, str. 95


 

KNIHOVNA A ARCHIV ČESKÉHO HYDROMETEOROLOGICKÉHO ÚSTAVU NA SKLONKU STOLETÍ

Knihovna Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) je základní součástí Střediska informačních služeb (SIS) a v rámci své informační gesce - meteorologie, klimato­logie, ochrana ovzduší, hydrometeorologie, operativní hydro­logie a informační systémy z oblasti ochrany ovzduší - posky­tuje rozsáhlé informační služby odborné i laické veřejnosti. Vznikla v roce 1919 současně se založením ústavu; v prvních dvou letech zpracovala asi tisíc knihovních jednotek, získa­ných dary, delimitacemi a koupí. Vzhledem k tehdejšímu zaměření ústavu na meteorologii (Státní ústav meteorologic­ký) se podařilo knihovně získat publikace, které dnes mají značný historický význam v daném oboru a jsou unikátní z hle­diska dostupnosti na území naší republiky. Jména jako Hahn, Assmann, Wegener, Koppen, Defant, Augustin, Hanzlík, Gre­gor aj. nejsou v knihovním fondu výjimkou.

V průběhu dalších let se s rozšiřováním působnosti ústa­vu fond knihovny obohacoval o další vědní obory, k meteoro­logii se připojila hydrologie, později ochrana čistoty ovzduší. Přibyla díla přírodovědná, astronomická, geofyzikální, geo­grafická, ekologická a zemědělská. Z hlediska oborové pů­sobnosti knihovny je třeba zmínit zejména díla World Survey of Climatology (Landsberg) - 15 dílů, World Weather Re­cords, World-Climates with tables of climatic data and practical suggestions (Rudlofíj, týkající se světového počasí, dále pak téměř kompletní řady publikací Světové meteorologické organizace, např. Technical Notes, World Climate Program-mes, Operational Hydrology Reports, Speciál Environmental Reports. Rady Berichte des Deutschen Wetterdienstes, Trudy GGO, GNIC, Technical Reports ECMWF, EMEP /CCC Re­ports apod. získávané výměnou od zahraničních partnerů rov­něž přispívají ke komplexnosti složení knihovního fondu. Moudrým rozhodnutím se jeví shromažďování všeobecně vzdělávacích souborů - encyklopedií - namátkou jmenujme Ottův slovník naučný, Masarykův slovník naučný, Technický slovník naučný (Teyssler-Kotyška), Larousse, Encyklopedia Brittanica. Jelikož meteorologie je věda bez hranic a při jejím rozvoji je nutné sledovat světové trendy, je v knihovně samo­zřejmá i slovníková literatura ze světových jazyků včetně výkladových slovníků (Webster, Duden).

Všeobecně platí, že nejnovější poznatky z vědního oboru jsou obsaženy v časopiseckých článcích a statích ze sborníků. Pracovníkům odpovědným za provoz knihovny byla naštěstí tato skutečnost vždy známa, a proto pokud to dovolily politic­ké i ekonomické poměry, snažili se tento fakt respektovat. Vznikl tak jedinečný a poměrně rozsáhlý časopisecký fond, který sleduje kontinuálně již od minulého století vývoj mete­orologie a hydrologie a je unikátním zdrojem informací z těchto oborů (Zeitschschrift für Meteorologie, Annalen der Hydrographie, Quarterly Journal of the Meteorological So­ciety, Beiträge zur Physik der freien Atmosphare, Das Wetter, The Meteorological Magazine). V roce 1999 odebírá knihov­na 137 titulů časopisů.

Údaje o stavu atmosféry a hydrosféry na území našeho státu i okolních zemí od poloviny minulého století až po sou­časnost jsou obsaženy v ročenkách, které jsou významným zdrojem vědeckého bádání. Jejich obsahem jsou nejen zpra­covaná napozorovaná data, ale zaznamenávají i vývoj přístro­jového vybavení, organizaci meteorologických služeb včetně personálního obsazení a lze z nich vysledovat i politicko-geografické uspořádání světa.

Výzkum a vývoj sledovaných oborů je zachycen ve fondu výzkumných zpráv, nově vzniká fond zpráv ze služebních cest pracovníků ČHMÚ do zahraničí.

Doba, kdy knihovníci ručně zpracovávali získanou litera­turu, vytvářeli katalogizační lístky a umožňovali vyhledávat knihy podle jednoho či dvou hledisek, je dávno za námi. Dnešní podoba knihovny ČHMÚ vyjadřuje snahu o moderní pracoviště s využitím všech dostupných informačních techno­logií k dosažení relevantních informací šitých uživateli „přímo na tělo". Roční přírůstek okolo jednoho tisíce svazků, získá­vaných vlastní produkcí nakladatelství ČHMÚ, koupí, výmě­nou se zahraničními i tuzemskými partnery, dary a členstvím v mezinárodních organizacích, zejména ve Světové meteoro­logické organizaci (SMO), je zpracováván v databázovém kni­hovnickém systému KP-sys. Tento systém respektuje standar­dy stanovené Národní knihovnou pro možnosti další spoluprá­ce knihoven a zejména pro vytváření knihovnických sítí. Používaný standard UNIMARC zajišťuje směnitelnost zázna­mů v národním i mezinárodním měřítku. Kromě běžných informací umožňuje vytvářet statistické přehledy, bibliografie, rešerše apod. Uživatel má tedy možnost přímo v knihovně sle­dovat svůj odborný zájem s využitím všech výše uvedených nástrojů KP-sysu, a pokud má přístup na intranet ČHMÚ, nemusí ani opustit své pracoviště. Z celkového počtu 31 000 knihovních jednotek jsou databázově zpracovány již téměř dvě třetiny, retrospektiva je postupně doplňována a s jejím dokon­čením se počítá v průběhu dvou následujících let.

Knihovna ČHMÚ je veřejně přístupná všem uživatelům, má svůj knihovní řád a své služby poskytuje zdarma. Pouze kopie zhotovené na vyžádání pro mimoústavní návštěvníky jsou poskytovány za úhradu. Výpůjční doba je denně od 9 do 14 hodin.

Pracoviště dokumentografických služeb disponuje řadou databází, které umožňují využívat další zdroje informací z celosvětové literární produkce v daných oborech. Jde o komplexní informační podporu uživatelů všech kategorií k zajišťování primárních a sekundárních informačních zdrojů a konzultací při řešení konkrétních uživatelských dotazů.

Pro bližší informaci uvádíme popisy jednotlivých databází.

Vlastní databáze:

  • Bibliografie časopisu Meteorologické zprávy 1947-1999
  • Československá výběrová meteorologická bibliografie 1979-1998
  • Referenční databáze CC-Physical, Chemical and Earth Sciences 1991-1998

Databáze zpracovávané ve spolupráci s Referenčním informačním střediskem Ministerstva životního prostředí:

  • Výběrová biliografie z oblasti životního prostředí
  • Registr časopisů
  • Bibliografická databáze předpisů Evropského společen­ství

Externí databáze:

  • Meteorological and Geoastrophysical Abstracts (CD-ROM) 1974-1998
  • Current Contents - Physical, Chemical and Earth Sciences

Kromě těchto stálých zdrojů využívá dokumentografické pracoviště možnosti široké škály nabídky služeb na internetu. K exkluzivním WWW stránkám patří Národní knihovna ČR.

Vzhledem k výčtu uvedených databází je zřejmé, že bib­liografické a rešeršní služby lze poskytovat operativně a v poměrně velkém rozsahu. Na zvláštní přání je možno sle­dovat i tzv. uživatelský profil odborného pracovníka a posky­tovat mu informace k danému problému průběžně.

Vstup do databází je zajišťován pracovníky SIS, výstupy na objednávku pro externí uživatele jsou poskytovány za úhradu podle ceníku platného v ČHMÚ.

Ačkoliv by se mohlo zdát, že přehled nejdůležitějších čin­ností knihovny a dokumentografie ČHMÚ je ukončen, musí­me se zmínit o pracovišti, které sice organizačně ke knihovně nepatří, ale je její nedílnou organickou součástí. Sloučením roztříštěných pobočkových a oborových archivů začal v roce 1983 v renovované historické budově mlýna v obci Brozany (okres Litoměřice) působit podnikový archiv ČHMÚ.

Je v něm uložen nejen spisový materiál, ale i největší bohatství ústavu - napozorovaná data. Nejstarší archiválie pocházejí z roku 1875. Původní doklady o zřízení, revizi a umístění stanic, všechna jejich pozorování a měření a pri­mární výsledky synoptických analýz tvoří dnes ucelený sou­bor dat z oblasti meteorologie, hydrologie a v poslední době i čistoty ovzduší. Za zmínku stojí i budování archivu publi­kační činnosti ústavu, jejíž vznik se datuje od roku 1920. Je zřejmé, že uvedená množství údajů bylo nutno nějakým způ­sobem evidovat a uchovat.

Tato potřeba vedla k vytvoření pracoviště elektronického archivu. Instalované skenovací zařízení dokáže uložit digitál­ní obraz archiválie na nepřepisovatelný disk. Tak se postupně celý archiv uloží na magnetooptická média; tím se zajistí úpl­né zdvojení všech materiálů, ale především se usnadní a zrychlí přístup k nim.

Veřejnosti je archiv přístupný ve smyslu provozního řádu po předchozí dohodě s vedoucím SIS. Ubytovací prostory umožňují i déletrvající studijní a badatelskou činnost.

Bližší informace o knihovně a archivu včetně kontaktů najdete na internetové stránce ČHMÚ:

http://www.chmi.cz/reditel/sis/sis_main.html

Eva Coufalová - Libuše Kyjovská, MZ 1999/3, ročník 52, str. 91-92


 

Padesát let Meteorologických Zpráv

Na obálce tohoto čísla Meteorologických Zpráv se u ročníku objevuje číslice 50. Toto výročí nám připomíná, že časopis Meteorologické Zprávy byl založen v roce 1947 s cílem zajistit pravidelné publikační možnosti pro progresivně se rozvíjející obor meteorologie. Jako každý úzce zaměřený časopis, byť s významným praktickým posláním, prodělaly Meteorologické Zprávy řadu proměn, způsobených jak technickými a kapacitními problémy, tak i dynamickým rozvojem oboru. Obsah časopisu i způsob zpracování se výrazně měnily, články popularizační a informativní byly postupně nahrazovány syntetickými příspěvky postihujícími nové oblasti oboru (např. radiolokační a družicová meteorologie apod.). Vývoj v tomto směru nejlépe dokumentují dvě bibliografie časopisu z roku 1979 a 1992, které podávají úplný přehled všech publikovaných článků až do roku 1990.

Meteorologické Zprávy byly od svého zrodu časopisem českých a slovenských meteorologů, i když vydavatelem zůstával pouze Český hydrometeorologický ústav. Od roku 1993 se stal spoluvydavatelem i Slovenský hydrometeorologický ústav, který se také podílel nejen na organizačním zajišťování časopisu, ale i na ekonomických nákladech.

Změny politických i ekonomických poměrů v posledních letech měly vliv i na vydávání časopisu. Proto bude od letošního roku po vzájemné dohodě jediným vydavatelem opět Český hydrometeorologický ústav s tím, že časopis zůstane přístupný i pro slovenské autory a jejich články budou publikovány ve slovenském jazyce. Vybrané kvalitní články je možné také publikovat v angličtině. Slovenský hydrometeorologický ústav bude mít i nadále zastoupení v redakční radě.

Padesát let vydávání Meteorologických Zpráv je významným jubileem. Proto si všichni přejeme, aby vydávání časopisu pokračovalo i nadále a to nejen po stránce technického zlepšování jednotlivých čísel, ale především v odborné náplni.

Přeji všem čtenářům Meteorologických Zpráv hodně výborných článků a zároveň doufám, že autoři na náš časopis nebudou zapomínat s kvalitními a zajímavými příspěvky.

Ivan Obrusník, MZ 1997/1, ročník 50, str. 1


 

Vážení čtenáři,

Meteorologické zprávy budou od prvního ročníku 1994 pravidelně otiskovat čtyřstránkovou přílohu „Kapitoly z dějin meteorologie v českých zemích a na území Slovenska". Co vedlo redakční radu k to­muto rozhodnutí?

Mnohaleté úsilí historické komise Českoslo­venské meteorologické společnosti vydat knižně dě­jiny naší meteorologie skončilo nezdarem. Úkol Československé meteorologické společnosti vydat Meteorologický slovník se podařilo splnit v hodině dvanácté, avšak úkol Slovenské meteorologické spo­lečnosti sepsat dějiny meteorologie na území býva­lého Československa se nesplnil z důvodů, kterými se na tomto místě nechceme zabývat.

Aby nepřišlo vniveč úsilí řady odborníků, kteří se připravované publikaci věnovali a u vědomí si závažnosti díla, převzala redakční rada Meteorolo­gických zpráv zodpovědnost za dokončení práce způ­sobem z jejího pohledu jedině možným. Dílo hodlá vydávat postupně podle prvních odhadů přibližně 3 roky. Pečlivý čtenář si z každého čísla přílohu uscho­vá a po skončení edice vloží do desek, které obdrží zdarma. Tím dějiny meteorologie spatří světlo světa.

Název Kapitoly z dějin… byl zvolen ze dvou dů­vodů. Dílo si nebude klást nároky na úplnost, protože v dějinách naší vědy je ještě mnoho míst, která čekají na objektivní zhodnocení, anebo nejsou v podstatě ani známa. Dílo také nebude psáno specialisty z obo­ru historie dějin vědy, nýbrž meteorologickými nad­šenci a zájemci o historickou problematiku.

Při přípravě Meteorologického slovníku výklado­vého a terminologického byl autorský kolektiv veden společnou ideou co nejpřesněji vymezit či objasnit jednotlivé meteorologické pojmy, sjednotit konečně názvosloví a k českým pojmům přiřadit cizojazyčné ekvivalenty. Co však vedlo skupinu meteorologů a klimatologů k sepsání dějin oboru na našem území?

Bylo by zajisté pošetilé vycházet z předpokladu, že většina současných pracovníků v meteorologii, klimatologii, čistotě ovzduší a příbuzných oborech (řádově tedy čtyřicátníci a mladší), neví téměř nic o úporné snaze našich předků povznést naši disciplí­nu v bývalém mocnářství i v období ještě starším. Pojmy jako Klementinum, Stará Ďala či Milešovka mají svou váhu, avšak jejich zakladatelé již upadli do mlhavého zapomnění. To se týká i organizátorů či průkopníků československé povětrnostní služby i kantorů formulujících první osnovy meteorologie na vysokých školách.

Nesporně zajímavé budou pasáže z prvopočátků letecké meteorologie, poučná bude kapitola věnovaná rozvoji všeobecné synoptické meteorologie utvářené přímo protagonisty norské školy. A co proces dife­renciace (vyčleňování) klimatologie z fyzické ge­ografie a její pozvolná přeměna z popisné disciplíny v analytickou a dynamickou? Kdo by se nechtěl do­zvědět o vývoji telekomunikací, bez nichž by byla meteorologie mrtvým oborem? Vzpomene si někdo, kdo dnes s naprostou samozřejmostí předkládá své požadavky Regionálnímu telekomunikačnímu centru, jakou cestu urazilo od radiotelegrafie k po­čítačům přes hlučící dálnopisy?

Budeme dychtivě očekávat, zda se autorskému kolektivu podaří věcně posoudit přednosti i problé­my, které přineslo organizační sloučení meteorologie s hydrologií, které očividně spojují atmosférické srážky.

Zvláštní pozornost si vyžádá úloha osobností při stanovování cílů meteorologie jako vědy, služby i oboru na vysokých školách a jejich podíl na bu­dování mezinárodního postavení meteorologie ve světě (Hanzlík, Hrudička, Pollak, Swoboda, Brandejs, Konček a jiní před nimi a po nich). Bude třeba uvést i pietní vzpomínku na spoluzaměstnance, kteří se stali oběťmi fašismu a jiných bezpráví. Publikace by měla také zachytit vývoj měřící techniky, kterou byla služba vybavována a přehled publikací, kterými zvláště hydrometeorologické ústavy dlouhodobě prospěly naší společnosti.

Příloha bude tištěna sloupcově jako Meteorolo­gické zprávy, protože se na jednu stránku tímto uspo­řádáním vejde více textu. Celé kapitoly z dějin me­teorologie budou ukončeny rokem 1968, tedy vzni­kem československé federace a rozdělením Hydro­meteorologického ústavu na český a slovenský.

Vedoucím české části autorského kolektivu bude dr. Karel Krška, CSc, slovenské částí doc.dr. Ferdi­nand Šamaj, DrSc. Popřejme na závěr oběma auto­rům pevné zdraví a bohatou invenci při psaní jednotlivých kapitol.

Redakční rada Meteorologických zpráv, MZ 1993/6, ročník 46, str. 190-191


 

Čtyřicet let Meteorologických zpráv

Na rok 1987 připadá skromné, ale významné výročí československé meteorologie. Před čtyřiceti lety vyšlo první číslo odborného časopisu Meteorologické zprávy a tím získala československá meteorologická služba veřejné publikační fórum pro pravidelné zveřejňování vědeckých poznatků a výsledků svých prací.

Před druhou světovou válkou neměl obor meteorologie — kromě zpravodajství v rozhlase a novinách — potřebné publikační možnosti. Využívalo se sice časopisů příbuzných oborů, jako např. Říše hvězd, Příroda nebo Vesmír, ovšem jenom v omezené míře. Rostoucí význam meteorologie pro praktické účely, který byl dán významem a specifickým využitím v druhé světové válce a při poválečných rekonstrukcích, akcentoval nutnost pravidelných informací o nejnovějších výsledcích progresivně se rozvíjejícího oboru. Výsledkem těchto společenských potřeb bylo založení celostátního odborného časopisu, s úkolem sloužit potřebám našeho národního hospodářství, zveřejňovat výsledky prací z meteorologie a šířit vědecké poznatky z tohoto oboru.

Meteorologické zprávy byly založeny jako odborný časopis meteorologické služby pro celé území Českoslo­venské republiky. Začaly vycházet jako dvouměsíčník a tak je tomu až do současné doby. Původním posláním nebyly jen odborné články, ale časopis nahrazoval až do r. 1952 zprvu čtvrtletní, později měsíční přehledy o prů­běhu počasí a jeho vlivu na zemědělskou výrobu. Meteorologické zprávy obsahovaly články se zaměřením na meteorologii leteckou, přístrojovou, zemědělskou, lékařskou, lázeňskou, na fenologii, hydrologii, aerologii aj. a dále četné zprávy, informace a recenze publikací.

V průběhu čtyř desetiletí prošel časopis řadou změn, zejména pokud se týká obsahové náplně. Od po­čátečního převážně popularizačně informativního zaměření — byly to např. články jako K vyučování meteorolo­gie ve školách, Meteorologie a lékařství, Meteorologie a hornictví. Ultrafialové záření a opalování na jaře — se postupně počet popularizačních a zpravodajských materiálů zmenšoval a nastával přesun k náročnějším odbor­ným pojednáním syntetického i úzce vyhraněného charakteru. S nástupem nových vysokoškolsky vzdělaných odborníků se rozšiřovala i tematická paleta příspěvků. S rozšířením činností hydrometeorologických ústavů se obohacovala i náplň časopisu o nové oblasti péče o přírodní prostředí. Přistoupilo se k vydávání specializovaných čísel tematicky zaměřených na problematiku životního prostředí, agrometeorologie, bioklimatologie, radiolokač­ní a družicové meteorologie, klimatických změn aj.

Vydavatelem časopisu je sice Český hydrometeorologický ústav, ale Meteorologické zprávy jsou prakticky časopisem všech československých meteorologů. Vždyť časopis nejen reprezentuje a propaguje obor meteoro­logie u nás, ale je významným prostředkem pro mezinárodní výměnu informací a vědeckou spolupráci. Je rozesílán na 150 adres meteorologických služeb a institucí celého světa, odkud pak naše služba recipročně získává bezplatně adekvátní odborné časopisy ze zahraničí.

Snahou každého odborného časopisu je přinášet takové příspěvky, jež by se staly přínosem jak z hlediska obsa­hu, tak i zpracování. V této souvislosti jsme se zamýšleli v posledních letech i nad programovou orientací našeho časopisu a dospěli k závěru, že forma i způsob zpracování některých článků založené na uvádění napozorova­ných prvků s přemírou tabulek neodpovídají současnému stavu poznání, potřebám praxe a kapacitním mož­nostem. Přijali jsme opatření k zlepšení tohoto stavu a k potlačení příspěvků vyznačujících se omezenou využitelností. V současné době jsou preferovány články se závěry a poznatky aplikovatelnými v praxi, tj. s pří­mou vazbou na využití v národním hospodářství. Perspektivně počítáme i s oživením časopisu — budeme pokra­čovat v seznamování se zahraničními meteorologickými službami, v obsahu najde své místo i rozhovor na aktuální téma, budeme se snažit o bezprostřednější seznamování s výsledky výzkumu. Bohužel za stávajícího stavu nejsme zatím schopni řešit otázku kvality obrázků, zejména jejich jednotné úpravy.

V průběhu čtyřiceti let se na vytváření Meteorologických zpráv podílela celá řada pracovníků. Není úče­lem tohoto článku uvádět personální výčet a hodnotit zásluhy. Nad bilancí uplynulého čtyřicetiletí i nad novými úkoly se při příležitosti výročí zamýšleli zainteresovaní pracovníci na slavnostním shromáždění ve Filmovém klubu dne 16. 9. 1987. Za přítomnosti delegací Českého a Slovenského hydrometeorologického ústavu vedených jejich řediteli byli oceněni všichni dřívější a současní členové redakce a redakční rady. Mezi oceněnými nechyběli ani nestor československých meteorologů dr. E. Veselý a J. Blatná, která pracovala v redakci 21 let. K jubileu byl vydán i malý sborník příspěvků.

Závěrem si lze jen přát, aby podněty a programová předsevzetí spočívající v nastolení náročnějších kritérií našly vyjádření v množství kvalitních článků na stránkách našeho časopisu. A v tomto smyslu si zároveň dovolujeme přát čtenářům, aby v Meteorologických zprávách nacházeli dobré, fundované a zajímavé články.

Zdeněk Horký — Otto Šebek, MZ 1987/6, ročník 40, str. 161-162


 

PUBLIKAČNÍ A VĚDECKOTECHNICKÁ ČINNOST V HYDROMETEOROLOGICKÝCH ÚSTAVECH

Je málo oborů tak úzce spojených s publikační sférou vyjádření, jako jsou obory meteorologie a hydro­logie. Vyplývá to již ze skutečnosti, že většina činností provozovaných v ústavech končí ve formě písemných výstupů určených k bezprostřednímu společenskému uplatnění nebo k trvalému využití při plánování a ovlivňování národního hospodářství. K akcentaci těchto souvislostí dochází v nebývalé míře právě v uplynulých 30 letech, kdy po začlenění hydrologie v r. 1954 a posléze i čistoty ovzduší v 60. letech do pracovní náplně se právě Hydrometeorologické ústavy stávají nej komplexnějšími pracovišti péče o přírodní prostředí v Československu. A není jistě náhodou, že publikační poslání je uvedeno jako jeden z hlavních úkolů ústavu ve vládním nařízení č. 96/1954 o vzniku Hydrometeorologického ústavu.

Na základě této výchozí skutečnosti byl vytvořen systém publikační činnosti Hydrometeorologického ústavu ČSSR a od r. 1969 pak i v samostatných národ­ních ústavech — v ČHMÚ a SHMÚ. Tento systém v podstatě sestává ze tří samostatných dílčích částí:

  1. Operativní zpravodajství bilančního a předpověd­ního charakteru v masově-komunikačních prostřed­cích, vydávání periodických odborných bulletinů s účelovým zaměřením, ročenky.
  2. Vydávání časopisu — Meteorologické zprávy — a přispívání do dalších odborných časopisů.
  3. Vydávání neperiodických publikací ve formě úče­lových publikací, event. realizace vybraných titulů v celostátních nakladatelstvích včetně prodeje na knižním trhu.

I když vydavatelská činnost se od r. 1970 realizuje v ČHMÚ a SHMÚ odděleně, můžeme oprávněně konstatovat, že ve své finální podobě tvoří jednotný celek nejen v oblasti titulové diferenciace, ale i ve sféře výpovědi. Základní zpravodajský bulletin je vydáván jednotně pro celou ČSSR, časopis Meteoro­logické zprávy má celostátní charakter a i stěžejní díla na úseku neperiodické produkce, tj. knižní publika­ce, jsou připravována společně.

Na úseku operativního zpravodajství se veřejnost nejvíce setkává s pravidelnými informacemi o předpo­vědi počasí v denním tisku i relacemi v rozhlase a televizi; jsou předmětem pozornosti v jiném článku, a proto je uvádíme jen informativně. Jako základní zpravodajský bulletin určený pro meteorologickou veřejnost i široký okruh zájemců v celé ČSSR je již od r. 1949 vydáván Denní přehled počasí a se stejnou celostátní působností i Měsíční přehled počasí (dříve Synoptický přehled počasí). Perspektivně se připravuje vydávání bulletinu Roční přehled počasí, ve kterém by měl být zhodnocen průběh počasí na území ČSSR v průběhu vždy uply­nulého roku. Specificky zaměřeným bulletinem je Agrometeorologický zpravodaj obsahující vy­brané meteorologické prvky zpracované s přihlédnutím k potřebám zemědělského provozu. Ve vegetačním období (duben až říjen) vychází týdně, v zimním období pak jednou za měsíc. Na Slovensku vychází obdobný měsíční bulletin Agrometeorologické informácie a ve vegetačním období pak Týždenná polnohospodársko-meteorologická správa. Kromě těchto základních bulletinů vydávají oba ústavy (včetně poboček) řadu dílčích specializovaných bulletinů určených pro potřebu resortních a celo­společenských orgánů.

K podstatným změnám došlo ke konci 70. let ve vydávání ročenek. Z účelových i ekonomických důvo­dů bylo vydávání ročenek omezeno na rozmnožení nejnutnějšího počtu výtisků s tím, že zájemci si mohou konkrétní vyhrané údaje vyžádat ve formě xerokopií, event. jiných médií (mikrofiše). V omezeném počtu výtisků jsou vydávány ročenky povětrnostních pozorování meteorologických stanic v ČSSR, jakosti vody v tocích, čistoty ovzduší, i hydrologické — po­vrchové vody, podzemní vody. U všech ročenek se však počítá s převedením dat na mikrografická média.

Odborná publikační činnost nachází své uplatnění v časopisech i knižních publikacích. I když pracovníci ČHMÚ i SHMÚ přispívají do celé řady odborných časopisů, hlavní publikační uplatnění nacházejí v Me­teorologických zprávách, které vycházejí již od r. 1947. Od doby svého založení bylo v časopise publikováno více než 1500 odborných statí (mimo informativní články, recenze apod.). V prvních ročnících plnil časo­pis převážně zpravodajské a popularizační poslání, postupně se přecházelo k odborně náročnějšímu pojetí. V souladu s ideově-tematickým zaměřením jsou v posledních letech preferovány k publicitě odborné články s možnostmi aplikačního využití, které doku­mentují přínos meteorologie pro národní hospodářství. Vyšla i celá řada tematicky koncipovaných čísel věnovaných např. problematice zemědělské meteoro­logie, synoptické meteorologie, bioklimatologie, čistoty ovzduší apod.

V uplynulých 30 letech vydal ústav základní faktografická díla o území státu v oborech své působ­nosti a tak odpověděl na naléhavé požadavky národ­ního hospodářství. Byly to zejména: Atlas podnebí Československé republiky (1958), v němž jsou zahrnuta všechna důležitá data o klimatu našeho území. Za toto dílo bylo ústavu uděleno vysoké státní vyzname­nání — Státní cena Klementa Gottwalda. Na toto dílo organicky navázala dvousvazková publikace Podnebí Československé socialistické republiky (1961 a 1969). Obdobný význam pro národní hospodářství mělo komplexní zpracování údajů o režimu podzem­ních a povrchových vod v třísvazkové publikaci Hydrologické poměry ČSSR (1965 a 1970), za kterou bylo oběma ústavům uděleno státní vyznamenání „Za zásluhy o výstavbu". Mezi společná díla patří i Agroklimatické podmienky ČSSR (1975) a Podnebí a vodní režim v ČSSR (vychází v letošním roce ve Státním zemědělském nakladatelství), kde jsou shrnu­ty dosavadní poznatky o stavu a vývoji meteorolo­gických a hydrologických jevů na území ČSSR se snahou o zachycení tendencí vývoje klimatických činitelů. Autoři se soustřeďují na problematiku ovlivňo­vání podnebí a vodního režimu činností člověka, záro­veň však věnují pozornost i nebezpečným hydrome­teorologickým jevům, které negativně ovlivňují lidskou činnost. Významným počinem na Slovensku bylo vy­dání tří samostatných publikací „Klimatické a feno­logické poměry" jednotlivých slovenských krajů (1966 až 1972), v ČHMÚ pak monografie „Podnebí a počasí v Krušných horách" zpracovaná ve spolupráci s Me­teorologickou službou NDR. V součinnosti s Čs. me­teorologickou společností, matematicko-fyzikální fa­kultou UK a Ústavem fyziky atmosféry ČSAV připra­vují ústavy k vydání na sklonku 80. let Meteorologický slovník terminologický a explikativní.

Kromě těchto děl syntetického charakteru publikují ústavy v základních edicích „Sborník prací" a „Práce a studie" ČHMU (dosud vydáno 29, resp. 7 svazků) a „Zborník prác" a „Práce a štúdie" SHMÚ (vydáno 22, resp. 33 svazků) další práce, které vznikly v souvi­slosti s řešením nejdůležitějších úloh v oblasti základní činnosti, tzn. meteorologie, klimatologie, hydrologie a čistoty ovzduší. Mimo tyto ediční řady jsou vydává­ny i příležitostné publikace, jde zejména o sborníky — např. z technickoekonomických konferencí, ze seminářů, pořádaných obvykle ve spolupráci s dalšími organizacemi a společenskopolitickými složkami.

Specifické poslání pak plní metodické návody a před­pisy vydávané převážně pro provozní a služební potřeby (provoz na meteorologických stanicích, použí­vání kódů apod.), ale využívané i v širším měřítku v rámci celé československé hydrometeorologické služby. Dosud vyšlo kolem 20 návodů, od r. 1980 pak vycházejí v nové podobě.

Vedle publikační činnosti zajišťují v obou ústavech vědeckotechnickou činnost specializovaná pracoviště VTEI. V rámci systému VTEI ve vodním hospodářství jsou tato pracoviště pověřena od r. 1977 funkcí Oboro­vých informačních středisek, a to VTEI při ČHMÚ pro obor meteorologie a klimatologie a VTEI při SHMU pro obor čistoty ovzduší. V působnosti vymezených oborů zajišťují činnost knihovnickou, dokumentační a rešeršní, překladatelskou, bibliografickou a propa­gační. Pro potřebu svých organizací i ostatních článků informační soustavy doplňují, zpracovávají a archívují informační fondy, zpřístupňují je uživatelům, a to jak ve formě primárních dokumentů, tak ve formě sekun­dárních pramenů (speciální bibliografie — viz „Čes­koslovenská meteorologická bibliografie" za léta 1918—1968 a 1969—1973, rešerše, dokumentační přehle­dy — adresní informace, bulletin „čistota ovzdušia" aj.). V současné době se zejména v ČHMÚ analyzuje daný stav a hledají se cesty k zefektivnění celého systému.

Literatura:

[1] Padesát let Československé meteorologické služby. Praha. HMÚ 1969. 63 s.

[2] Horký, Z. — Ulbrich, Š.: Meteorologické zprávy — tribuna československých meteorologů. Meteorol. Zpr., 28, 1975, 6. 2, s. 63 — 64.

[3] Richter, V. — Šamaj,F.: 35. výročí osvobození Českoslo­venska. Meteorol. Zpr., 33, 1980, č. 3, s. 33-35.

Zdeněk Horký (ČHMÚ) - Vladimír Jácoš (SHMÚ), MZ 1984/4, ročník 37, str. 121-123


 

PODĚKOVÁNÍ PhDr. ŠTĚPÁNU ULBRICHOVI

Po patnácti letech ve funkci vedoucího redaktora odchází z redakce Meteorolo­gických zpráv PhDr. Štěpán Ulbrich. Do Meteorologických zpráv přišel jako eru­dovaný pracovník se značnými publikačními zkušenostmi z úseku vědeckotechnic­kých informací a ve své funkci plně osvědčil a prokázal vztah k odborné publikační práci. Po letech nepravidelného vydávání především jeho zásluhou získaly Meteoro­logické zprávy opět status pravidelně vycházejícího časopisu. Jeho nejbližší spolu­pracovníci, členové redakční rady i autorský kolektiv museli vždy ocenit profesionál­ní přístup k plnění daných úkolů a korektní vystupování.

Základní faktografický význam pro meteorologii mají jeho práce bibliografické, zejména dvousvazkový soupis „Československá meteorologická bibliografie 1918—1968" a „Bibliografie časopisu Meteorologické zprávy 1947—1977".

Za dlouholetou činnost chceme dr. Ulbrichovi nejen upřímně poděkovat, ale po­přát i další úspěchy v práci a spokojenost v osobním životě.

Redakční rada Meteorologických zpráv, MZ 1983/4, ročník 36, str. 128


 

UPOZORNĚNÍ AUTORŮM

Od č. 1 1982 budou uváděny ve všech publikovaných článcích údaje o tlaku vzduchu v hektopascalech (zn. hPa). Číselná hodnota zůstává stejná jako při používání milibarů (mbar). Žádáme autory, aby toto rozhodnutí respektovali při přípravě nových článků.

V praxi časopisu Meteorologické zprávy platí nadále ustanovení, že do tisku jsou přijímány pouze články, které v zásadě nepřesahují 12 normostran včet­ně tabulek a obrázků.

Redakce, MZ 1981/6, ročník 34, str. 192


 

30 LET METEOROLOGICKÝCH ZPRÁV

Velká slavná výročí, která jsme nedávno oslavili bilancí úspěchů tvořivé činnosti našeho lidu za 30 let po osvobození Československa Sovětskou armádou, jsou stálým zdrojem dalších jubilejních zastavení následujících podle toho, jak se plnilo tehdejší heslo „roztočit kola".

Tak dochází letos k 30. výročí zrodu prvního československého meteorologického časopisu METEORO­LOGICKÉ ZPRÁVY. První číslo bylo připraveno v roce 1946 a vyšlo tiskem 30. 4. 1947. U jeho zrodu stáli ředitelé tehdejších Státních meteorologických ústavů v Praze a Bratislavě doc. dr. A. Gregor a prof. dr. M. Konček.

Po osvobození Československa bylo prvním úkolem obou ústavů obnovit činnost, která byla za války rozrušena nebo vůbec zastavena. V publikační činnosti šlo o vydávání měsíčních klimatologických údajů a zpráv o vlivu počasí na zemědělskou výrobu. Je zásluhou obou jmenovaných ředitelů, že nově přehodnotili celkové zaměření obou meteorologických ústavů a jejich úkoly v nové osvobozené republice. Vyjadřuje to Úvodní slovo doc. dr. Gregora v 1. čísle časopisu, v němž dává meteorologii za úkol především sloužit potřebám našeho národního hospodářství, propagovat výsledky prací z meteorologických ústavů a šířit vědecké poznatky z oboru meteorologie.

Sloužit národnímu hospodářství a účelně informovat je zároveň posláním časopisu a důvodem jeho zrodu.

Prvé čtyři ročníky Meteorologických zpráv (1947—1950) plnily poslání časopisu v plném rozsahu:

V  přílohách publikovaly za každý měsíc roku tabulky klimatologických údajů povětrnostních stanic, extrémní údaje, tabulky průměrných teplot a gradenů, synoptické přehledy, průběh počasí, dvouměsíční grafikony teploty v půdě, kalendář vzduchových hmot pro Prahu a Bratislavu.

Vlastní autorské články pak byly vybírány hlavně tak, aby informovaly veřejnost o významu a využití meteorologie. Jako příklad uvádíme tyto články:

Konček, Meteorologie v mezinárodním styku; Gregor, K vyučování meteorologie na školách; Stibor, Význam meteorologických pozorování pro lékařství; Brandejs, Anomální šíření ultrakrátkých radiovln v ovzduší; Zátopek, Mikroseismy a pohyb tlakových depresí; Hrudička, Meteorologie v hornictví; Hanzlík, Význam měření letokruhů; Červený, Námraza na letadlech apod.

V  roce 1951 časopis následkem několika organizačních změn a zmatků nevyšel; pro praxi důležité přílohy časopisu byly z důvodu akutní potřeby vydány samostatně po měsících, případně za kratší období (Zemědělské zprávy, Denní přehled počasí).

V  roce 1952 bylo vydávání Meteorologických zpráv obnoveno, ale bez dřívějších příloh, které vycházejí separátně. Jinak se obsah časopisu neodchyluje od původního zaměření.

Tak vychází dodnes. Vychází jako dvouměsíčník 6x do roka; v současné době má náklad 1150 výtisků, z toho 151 se expeduje do zahraničí.

Časopis Meteorologické zprávy řídí redakční rada v čele s vedoucím redaktorem. Prvé dva ročníky řídili doc. dr. A. Gregor a prof. dr. M. Konček se zástupcem listu dr. P. Uhlířem, třetí ročník pak se zástupcem dr. E. Veselým, čtvrtý se zástupcem J. Brablecem. Vedoucím redaktorem ročníků V. a VE (1952—1953) byl J. Brablec, ročníku VIL-XIII. (1954-1960) dr. Zd. Dvorný, ročníku XIV.-XXI. (1961-1968) ing. M. Šťastný; od roku 1969 je vedoucím redaktorem dr. Š. Ulbrich. Technickou redaktorkou byla od roku 1950 do r. 1974 J. Blatná, od r. 1975 vykonává tuto funkci J. Burová. Redakční rada se v současné době skládá z od­borníků zastupujících 4 základní meteorologické disciplíny: synoptickou a fyzikální meteorologii, klimatologii, zemědělskou meteorologii a ochranu čistoty ovzduší, vždy po 1 z českého a slovenského Hydrometeorologického ústavu.

Zaměření časopisu Meteorologické zprávy na další období 1976—1980 stanovila redakce po projednání a rozpracování závěrů XV. sjezdu KSČ. Vytýčila tyto základní úkoly a cíle:

  • dbát o ideovou a vědeckou úroveň časopisu,
  • propagovat vědeckotechnický rozvoj,
  • maximálně přispívat národnímu hospodářství,
  • přispívat k poznávání způsobu práce a výsledků z bratrských socialistických zemí,
  • přispívat k růstu kvalifikace a angažovanosti odborných i vědeckých pracovníků příslušných oborů.

Pro rok 1977 plánujeme zařadit zejména tyto materiály:

  • obsáhlý článek o perspektivách vědeckotechnického rozvoje čs. hydrometeorologické služby po XV. sjezdu KSČ,
  • monotématické číslo věnované ochraně životního prostředí,
  • monotématické číslo věnované bioklimatologii,
  • článek k výročí VŘSR.

Redakce se zavazuje, že časopis čestně splní úkoly, které pro něj vyplývají z XV. sjezdu KSČ.

Antonín Vesecký, MZ 1977/1, ročník 30, str. 4-5


 

Uběhle plných 20 rokov od čias, čo sa připravovalo a realizovalo vydáme prvého československého odborného meteorologického časopisu. Pred druhou světovou vojnou boli publikačně možnosti pre meteorologem v Československu velmi malé. Až na niekolko časopisov určených pre popularizáciu vedy, v ktorých naši meteorolágovia mohli občas uveřejnil článok oboznamujúci širšiu veřejnost o hlavných problémoch meteorologie, bolo tažkou úlohou nájsi možnost publikovat práce, ktoré vychádzáli z rámca všeobecných lahko zrozumitelných informácií. Iba vo fakultných spňsoch Karlovej a Brnenskej univerzity a v Sborníku Československej spoločnosti zemepisnej bolo uveřejněné niekolko prác z odboru meteorologie a najma klimatologie.

Ešte za prvej republiky ponúkla redakcia časopisu „Říše hvězd" meteorológom možnost publikovat kratšie články v osobitnej rubrike spomenutého časopisu. Obmedzený rozsah a vedomie, že nešlo o „vlastný" tlačový orgán předurčili, že táto dobré mienená ponuka sa prakticky velmi málo využívala.

Potom přišla okupácia a vzápátí vojna. To bol čas velmi nevhodný pre založenie nového časopisu a tak všetko ostávalo pri starom, hod každý vedel, že rozvoj a úspěchy meteorologie vo světe počas druhej světověj vojny skór alebo neskór si vynútia uvolnit aj u nás tomuto vědnému odboru patřičné miesto medzi ostatnými.

Skončila sa druhá světová vojna a po oslobodení zavládla u našich odborníkov snaha nielen rýchle odčinit škody spósobené okupá-ciou a vojnou, ale postavit meteorológiu na miesto, ktoré jej právom prislúchalo medzi ostatnými disdplínami. Len čo boli ukončené povojnové rekonstrukčné práce a služby boli opat uvedené do normálneho chodu, nastolili vtedajší riaditelia Štátneho meteorolo­gického ústavu v Prahe prof dr. A. Gregor a Štátneho meteorologického ústavu v Bratislavě prof. dr. M. Konček znovu otázku zriadenia Československej meteorologickej spoločnosti a vydávania odborného časopisu.

Předběžné jednania s vedúcimi meteorológmi viedli napokon k názoru, že by bolo tažké realizovat súčasne obidve podujatia a tak po uvážení všetkých okolností bolo dohodnuté zriadenie Československej meteorologickej spoločnosti předběžné odložit a zintenzívnit úsilie na čím skoršie vydáváme časopisu.

Ako je ešte v dobrej pamati, k založeniu Čsl. meteorologickej spoločnosti došlo až v r. 1959 v rámci Československej, potažné Slovenskej akadémie vied. Naproti tomu přípravné práce spojené s vydáváním časopisu pokračovali poměrné rýchlo a v r. 1947 vyšlo prvé číslo časopisu, ktorý dostal skromný názov „Meteorologické zprávy". Prvý redaktor časopisu doc. P. Uhlíř zotrval v svojej funkcii len poměrné krátký čas; po ňom nastúpil dr. E. Veselý, ktorý sa věnoval plne novej úlohe a až neuvěřitelné pedantne vykonával sám všetky povinnosti spojené s vydáváním nového tlačového orgánu československých meteorologem.

Niektori pochybovači argumentovali v tom čase proti vydávaniu časopisu tým, že ešte nie je zrelá doba pre takéto podujatia, lebo v Československu je ešte příliš málo meteorológov. Každý z nich že je přetažený prácou a tak bude tažké získávat příspěvky. Je pravda, že v prvých rokoch museli základatelia časopisu zháňal příspěvky a sami dodávat materiál, aby bolo čím naplnit stránky „Meteoro­logických zpráv". K tomu sa přidružili aj iné tažkosti, ako nedostatok papieru a malá kapacita tlačiarne a rózne vedlajšie okolnosti. Tak sa stalo, že skoro po rozběhnutí časopisu sa muselo jeho vydávanie na jeden rok přerušit.

No začiatky boli položené, počet prispievatelov rástol, a tým pribúdala aj zásoba článkov v redakcii. Velmi kladným zjavom bolo, že mladší meteorologovia získali publikačně možnosti, čím nielen pribúdal počet autorov, ale aj obsah časopisu sa stával bohatší a rozmanitější. Vedla příspěvkem z klimatologie a synoptickej meteorologie rozšiřovala sa paleta jednotlivých meteorologických disciplín o pojednania teoretického charakteru.

Dnes přestali „Meteorologické zprávy" plnit povodně určenú úlohu zpráv. Časopis sa stal oficiálnym orgánom našej meteorologie, je zasielaný meteorologickým ústavom do zahraničia a výměnou získáváme za to velký rad cudzích odborných časopisov. Obsah Meteorologických zpráv je stále bohatší a dnes redakcia už nemá starosti, aby bolo dost materiálu pre nasledujúce číslo časopisu. Na stránkách Časopisu bol uveřejněný rad cenných póvodných prác citovaných aj v záhramčnej odbornej a vedeckej literatúre.

S potěšením možeme konštatovat, že 20-ročné jestvovanie časopisu, jeho všestranný rozvoj hlavně po obsahovej stránke je velkou vymoženostou pri porovnaní so stavom z prvej republiky. Právom možno povedaí, že „Meteorologické zprávy" sa stali dobrou vizitkou našej meteorologie nielen doma, ale aj daleko za hranicami našej vlasti. Třeba usilovat sa o stály rozvoj časopisu, aby mohol ešte lepšie plnit svoje poslanie v druhom dvudsatroči svojho jestvovania, do ktorého vstupuje s najlepšími nádejami a predpokladmi.

Mikuláš Konček, MZ 1967/2, ročník 20, str. 30


 

DESET LET METEOROLOGICKÝCH ZPRÁV

Když jsem psal před 10 lety předmluvu pro první číslo Me­teorologických zpráv, uvádějící je na jejich cestu k čtenářům, zdůraznil jsem stručně důvod, proč resortní Meteorologický ústav se rozhodl vydávat svůj „věstník". Byla tehdy doba, kdy všechny přírodní vědy hledaly cestu k sblížení s praxí a potře­bami veřejného života. Meteorologie a klimatologie náležejí k ta­kovým vědám, které dokonce slouží celé řadě praktických oborů, a proto se stalo naléhavou potřebou informovat o výsledcích její práce a popularizovat ji.

Do té doby vycházely odděleně klimatické přehledy v různých odborných časopisech nebo jako zvláštní publikace, odborníci meteorologové a klimatologové uveřejňovali svá pojednání i pů­vodní práce ve věstnících společností (zeměpisné, fyziatrické, astronomické apod.), nebo v populárních přírodovědných časo­pisech (Vesmír, Příroda, Naší přírodou atd.).

Proto při zakládání Meteorologických zpráv jsme chtěli odbor­né zpravodajství soustředit a vytvořit orgán pro odborná i popularizační pojednání ve všech odvětvích meteorologie a klimato­logie. Takto jsme doufali, že z věstníku se vyvine základní me­teorologický časopis.

Doufám, že se to podařilo, i když bylo někdy nutno zápasit s těžkostmi anebo i krizemi. Ačkoliv byl časopis psán jen v čes­kém nebo slovenském jazyce a v prvním pětiletí pouze s překlady titulků, rozhodli jsme se zasílat jej do zahraničí. A bylo to správné. Dostali jsme zprávu, že v zemích s německým jazykem si dávali odborníci některé články překládat nebo referovat o nich od Němců ovládajících český jazyk. Známý meteorolog prof. Chromov z SSSR se pochlubil, že se na Meteorologických zprávách učí češtině. Dr. Hesselberg z Oslo, bývalý president Mezinárodní meteorologické organisace, se vyjádřil velmi pochvalně o Meteo­rologických zprávách. Zvlášť se mu líbily názorné a technicky pěkně provedené oddělitelné přílohy na křídovém papíře, mapové vložky o srážkách v ČSR a porovnával naše Meteorologické zprávy s anglickým „Weather". Takto se tedy Meteorologické zprávy přece vyvinuly v časopis.

Často jsme diskutovali, jaký směr mají mít Meteorologické zprávy: popularizační nebo vědecký? Odběrateli jsou jak laikové, milovníci přírody, tak odborníci z meteorologie a z příbuzných oborů. Bylo tedy přirozené dáti každému něco.

Listujeme-li v uplynulých deseti ročnících, nemůžeme nepo­zorovat určitou změnu, která nastala po pěti letech života časo­pisu. V prvém pětiletí skutečně měla převahu podle původní koncepce informativní a popularizační stránka. Pak došlo k obratu. Jednak zvenčí, kdy bylo z technických příčin nutno upustit od měsíčních klimatických, agrometeorologických a synoptických přehledů, jednak ubylo populárních článků a přibylo článků odborných, dokonce původních pojednání na vysoké vědecké úrovni. Úbytek článků populárních vznikl jaksi přirozenou cestou. Postupně vycházely knížky, které začaly vyplňovat citel­nou mezeru o základních pojmech a dějích meteorologických. Vyšly Hanzlíkovy Základy meteorologie a klimatologie, Končekův překlad Averkievovy Meteorologija a klimatologija, několik kní­žek o meteorologických přístrojích, zvlášť originální knížka Ko­courkova, Noskova kniha o metodách klimatického zpracování, bylo vydáno několik překladů z ruštiny z oboru synoptické me­teorologie i česká příručka Förchtgottova, vysokoškolská skripta atd. Proto poklesl význam psáti o základních jevech v Meteoro­logických zprávách a v tomto směru byla nastoupena cesta vyššího stupně, uveřejňovati informační články referující o pokrocích v určitých specializacích.

Kromě toho po padesátém roce začali se chápat pera mladí absolventi meteorologie, kteří byli sice v provozu, ale našli v nově docházející světové literatuře po dlouhé válečné přestávce hodně myšlenek pro vlastní tvůrčí práci, i když vědecky museli praco­vat přes čas. K nim zároveň přibyli pracovníci z kateder vyso­kých škol a z akademií. A tak ve druhém pětiletí vedle referátů čteme odborné články vysoce zajímavé, namnoze světové úrovně z oboru dynamické meteorologie (Brandejsova škola numeric­kých předpovědí počasí), z dynamické klimatologie, která je mostem mezi klimatologií a synoptikou, pojednání z klasické kli­matologie v moderním rouše statistickém zejména ze Slovenska, pozoruhodné články ze zemědělské a lesnické klimatologie a cenné příspěvky z historické meteorologie psané prof. Seydlem.

Rád bych ještě poznamenal, že by bylo záhodno rozhojnit počet článků ze synoptické praxe, specializace, ke které se stále upíná pozornost jak ze strany veřejnosti, tak i odborných mezi­národních kruhů, o čemž svědčí četné články téměř ve všech světových meteorologických časopisech. Takových příspěvků bylo u nás napsáno málo, a mám dojem, že naši synoptikové mají bohaté zkušenosti a mohli by nám leccos zajímavého pověděti.

Na závěr přeji Meteorologickým zprávám na prahu další de­sítky šťastnou cestu za čtenáři a rozšíření jejich okruhu doma i za hranicemi.

Alois Gregor, MZ 1958/1, ročník 11, str. 1


 

VÝSLEDEK SOUTĚŽE O NEJLEPŠÍ METEOROLOGICKOU FOTOGRAFII,

která byla uzavřena koncem června t. r.

Z přihlášených 48 snímků posouzených desítičlennou komisí bylo rozhodnuto: I. cenu získal snímek č. 20 - „Prelievanie sa oblačného mora z Pohronia na Považie". Foto: Dušan Holý, Chopok, Nízké Tatry.

O II. a III. cenu se dělí snímky: č. 3 - „Lavinové nešťastie v Dolnej Lehote, pri ktorom zahynulo 16 ludí. Koryto laviny vytvořilo mantinele až 13 m vysoké." Foto: Dušan Holý, Chopok, Nízké Tatry a^č. 45 - „Houstnoucí a snižující se Ac flocus". Foto: Ladislav Ježek, Milešovka.

Snímky s přidělenými cenami a některé dalši vybrané snímky budou postupně uveřejněny na obrazové příloze v Meteorologických zprávách. Nehodící se snímky budou autorům navráceny.

Redakce, MZ 1956/4, ročník 9, str. 112


 

Soutěž o nejlepší meteorologickou fotografii

Hydrometeorologický ústav vypisuje ke dni 1. května 1955 veřejnou soutěž o nejlepší meteorologickou fotografii. Na snímku mohou být zachyceny oblaky, mlha, závěje, rosa, kroupy, jinovatka, blesk, účinky silného větru - prostě vše, co nějakým zřetelným způsobem zachycuje atmosférické jevy nebo vliv počasí na vegetaci, živočichy či lidskou činnost. Každý snímek musí být původní, na jeho zadní straně se uvede místo, datum, a čas pořízení.

Soutěž bude uzavřena dnem 30. dubna 1956. Nejlepší tři snímky budou odměněny peněžitými cenami, a to: první cena Kčs 150.-, druhá cena Kčs 100.-, třetí cena Kčs 50.-. Snímky s přidělenými cenami a některé další vybrané snímky budou uveřejněny v ěasopise Meteorologické zprávy. Za každý uveřejněný snímek se vyplatí autorský honorář Kčs 40.-. Snímky s udáním své adresy zasílejte na:

Hydrometeorologický ústav, redakce MZ, Holečkova 8, Praha - Smíchov.

Redakce MZ, MZ 1955/2, ročník 8, str. 60 (příloha)


 

Upozornění autorům.

Šestkrát do roka vycházející časopis „Meteorologické zprávy" má dva hlavní úkoly:

  1. prospět práci vědeckých a technických odborníků ze všech odvětví meteorologie a klimatologie rozšiřováním nových poznatků a zkušeností;
  2. popularisovat nauku o počasí a o dolních vrstvách zemského ovzduší vůbec mezi širokou zájmovou veřej­ností.

Za tím účelem se uveřejňují články, obsahující věrohodné a pokud možno dosud nepublikované výsledky a informace o theoretických nebo pokusných odborných pracích, zprávy o výskytu různých jevů, dále k jednotlivým problémům se vztahující diskuse, referáty a kritiky a konečně zprávy všeobecně informativní, přehledy literárních novinek a re­miniscence.

Technická úprava všech zpracovaných a k uveřejnění zasla­ných námětů, za jejichž správnost odpovídají podepsaní autoři, musí souhlasit s běžnou praxí přípravy čistopisů a obrázků pro tisk.

Kromě toho každý článek, který je považován za původní odbornou práci, musí být doplněn:

  1. stručným, ale věcným výtahem, uveřejněným v zá­hlaví;
  2. souhrnem závěrů, které z dané práce pro další úkoly nebo opatření vyplývají;
  3. podle jmen autorů v české abecedě seřazeným a pořa­dově očíslovaným seznamem literatury.

U článků, jejichž význam přesahuje vnitrostátní rámec, bude za účelem udržování mezinárodních vědeckých styků následovat za českým výtahem jeho dvojí překlad (včetně nadpisu) a to do ruštiny a dále do některého libovolného z těchto tří jazyků: angličtiny, francouzštiny nebo němčiny.

Považuje-li to autor za prospěšné, pak podle uvážení výtah v cizím jazyku rozšíří nebo doplní závěry. Takový zkrácený referát obyčejně nepřesahuje počet 70 slov.

Články, u kterých cizojazyčné referáty budou opominuty, se upraví podle rozhodnutí redakční rady v HMU na náklad autorův.

Redakce, 1954/2, ročník 7, str. 56


 

ÚPRAVA RUKOPISU PRO TISK

Výtah z brožury Černé umění ve službách vědy, Prométheus, Praha 1948 (soukromý tisk).

Rukopis je důležitým činitelem v naší práci, a je-li dokonale upraven, má velký vliv na snížení výrobních nákladů. Je proto nutné, aby byl psán strojem na volných listech, po jedné straně papíru, očíslován a dobře pro tiskárnu upraven. Špatně čitelný rukopis projevuje se zvýšením přirážek k ceně sazby, protože obtížné čtení nedovoluje pak sazeči, aby dosáhl tako­vého výkonu, s jakým bylo počítáno. Špatný rukopis se projeví v neposlední řadě i značným počtem nesprávností v sazbě. V rukopise psaném strojem nedoporučujeme však psát strojem i formulky, jde-li o dílo matematické nebo chemické. Ty je lépe vepsati jasně a čitelně perem.

Velmi důležité je vyznačit jasně všechna písmena, která mají být vysazena frakturou nebo řeckou abecedou, a to barev­nou tužkou. Dodatečné vsuvky píšeme na zvláštní listy a zře­telně označíme stejnou značkou, jak v místě původního rukopisu, tak i na vložce, aby bylo zřejmé přesné místo, na které se má příslušná vsuvka zařadit. Číslování je nejlépe provést odlišně od číslování rukopisu, např. použitím abecedních indexů (la, lb, lc) a podobně.

Poznámky je nejlépe psát rovněž na zvláštní listy, protože se pravidelně sázejí menším typem než vlastní text. V rukopise se označí opět každá poznámka odlišně a stejně se označí i místo, kam je určena. Důležité je opět odlišné a přesné označení, aby nemohlo dojiti k záměně. Nejvhodnější by bylo rozlišení barev­nou tužkou, číslicemi v kroužcích nebo čtverečcích. V sazbě vyznačujeme pak poznámky drobnou číslicí jak v textu, tak i u vlastní poznámky. Důležité je také umístění poznámkové číslice v textu, a to u slova, jde-li o vysvětlení jeho významu, nebo za interpunkci vysvětluje-li poznámka smysl věty či celého odstavce. Doporučujeme číslování postupné, abychom se vyva­rovali omylů, které se stávají, číslujeme-li poznámky pro každou stránku od jedničky.

Citáty, jsou-li dlouhé, sázejí se zpravidla odlišným písmem, na příklad kursivou, a doporučuje se rovněž psát je na zvláštní listy. Výpustky v citátech vyznačujeme třemi tečkami, vsuvky uzavíráme do kulatých závorek a vlastní komentáře do hra­natých.

Tabulky jsou nákladným doplněním publikace. Jejich sazba je dosti obtížná, a často lze vyjádřit látku v tabulce jiným, vhodnějším způsobem. Jsou-li pro pochopení uvedeného textu nezbytné, je levnější a pro úpravu celého díla vhodnější, upra­vit je přehledně do textu na šíři textové strany. Je ta výhodnější než jejich otiskování na zvláštních listech vlepovaných nebo skládaných. Často lze je také nahradit grafem (pérovkou) a zhotovit štoček.

Texty k obrázkům píšeme zpravidla rovněž na samostatné listy se souhlasným označením obrázku i jeho podpisu, aby nemohlo dojít k záměně. Zvláště u díla, na kterém se podílí svými příspěvky několik autorů, je přesné rozlišení nezbytné. Texty pod obrázky se sázejí zpravidla jedním zcela odlišným typem, a to ve stejné úpravě v celé publikaci. Není vhodné psát texty přímo k obrázkům, protože obrázky se zhotovují odděleně ve štočkárně, kdežto podpisy se mohou v téže době již sázet.

Téměř žádná vědecká práce se nevyhne odvolání na užitou literaturu. Nejvhodnější je vymýtit všechna odvolání z textu a uspořádat je v abecedním pořádku podle autorů na konci práce. Úplná citace knihy uvádí jméno autora, název knihy, počet svazků, kolikáté vydání, počet stránek v textu, v přílo­hách, formát knihy, místo vydání, nakladatele a rok vydání. V praxi se pravidelně úplné citace neužívá, a vystačujeme se jménem autora, označením díla a s místem a rokem jeho vy­dání. Je však nutné rozlišit knihy vyšlé samostatně od prací otištěných v časopisech. Citace článků z časopisů musí obsaho­vat: jméno autora (se zkratkou křestního jména), titul práce, titul periodického časopisu, sbírky, sborníku, indikaci svazku, ročníku, roku, po případě stránky, a to v tomto ustáleném a normalisovaném pořadu, ročník, rok, stránka: 10 (1942), 35 — 79. Tituly prací nemají být překládány; není-li vyhnutí, je nutné k původnímu názvu připojit překlad v závorce. Názvy časopisů uvádějí se pouze v původním znění.

Leč i v rukopisech takto upravených se projevuje názorová různost autorů na úpravu. Zůstává proto naší snahou přizpů­sobit se i v jednotlivostech takovému uspořádání které vy­hovuje ustáleným mezinárodním zvyklostem. Tato pravidla mají své odůvodnění nejen v požadavku usnadnění práce v tiskárně, nýbrž především chtějí ulehčit studium a přehled­nost těm, kterým je publikace určena. Mnoho chyb by se dalo odstranit, kdyby si autoři uvědomili, že celá řada věcí, které se jim zdají úplně samozřejmé, nejsou a často ani nemohou být tak jasné tiskárně. Sazeč ani korektor nemohou proniknout tak hluboko do obsahu knihy, na které pracují. Proto klademe takový důraz na jasnost a dobrou čitelnost rukopisu. Víme, že zůstanou i v pročteném rukopise četné překlepy a jiné závady. Tiskárna však může opravit pouze ty věci,- které jí jsou na­prosto jasné, jinak je nutný stálý styk s autorem. Ani rukopisy psané na stroji nejsou prosty nezřetelností. U většiny psacích strojů má jednička stejný tvar jako písmeno 1, o jako nula, proto všude tam, kde by mohlo dojít k pochybnostem, je třeba náležitého rozlišení.

Po jazykové stránce se řídí tiskárna zásadně posledními schválenými „Pravidly českého pravopisu". Stává se nám totiž dosti často, že některý autor má svůj vlastní názor na určité jazykové zvyklosti, a sjednocení, provedené takto předem, velmi zjednoduší naši práci.

Vědecké publikace se jen v ojedinělých případech mohou obejít bez obrazového doprovodu, ať už jde o kresby, diagramy nebo fotografie. Lze však zase říci, že zhotovování štočků je nákladné a je nutné omezit je pouze na nezbytný počet. Kromě ceny za vlastní zhotovení je třeba počítat' se zvýšenou režií v ceně přípravy (u pérovek) i tisku (u autotypií). Připravit ilustrace k reprodukci není vždycky tak snadné, jak by se na prvý pohled snad zdálo, a lze je provést několikerým způsobem.

Pérovkou reprodukujeme kresby tuší, bez polotónů, jako jsou např. obrazce v geometriích, diagramy, kresby přístrojů a jednoduché situační náčrtky. Pérovky můžeme reprodukovat i barevně; protože však barevné reprodukce jsou nákladné,a to jak při zhotovení, tak i při tisku, užíváme k vyjádření barevných efektů rozmanitého šrafování (tangíry), které pro­vádí reprodukční ústav fotomechanickou cestou a není třeba je kreslit na předloze.

Autotypie jsou reprodukce fotografií, mikrosnímků a roentgenových snímků. U autotypií jsou možné další variace repro­dukce, a to provedení autotypií vykrývanou, s užitím americké retuše a podobně. Je třeba i připomenout, že korektury v hoto­vých štočcích lze provést jen v ojedinělých případech, jinak je nutno štoček dát zhotovit znovu. U autotypií nelze provést korektury téměř nikdy. V každém případě vznikají zbytečné výlohy a ztrácí se čas, neboť nejde tu jen o čas nutný k zhoto­vení nového štočku, ale zdrží se tím i práce v sazárně.

Předlohy pro zhotovení pérovek musí být kresleny tuší na dobrém papíře. Vysvětlivky nebo jiná označení v kresbě mají býti kreslena jasně (nejlépe šablonkou nebo vlepenými tištěnými písmeny), a to v takové velikosti, aby při případném zvětšení nebo zmenšení nerušila. Nesmí se při tom zapomenout, že se zmenší nejen jednotlivé části obrazce, ale i tloušťka linek, vzdálenosti, velikost mezer, indexy, zkrátka vše. Osové linko­vání pro diagramy, není-li na všech předlohách kresleno stejně, je nutné přizpůsobit zmenšením nebo zvětšením. Rovněž chceme-li reprodukovat diagram i s osnovou, na které je kreslen, je nutné vykreslit ji rovněž tuší. Milimetrové papíry, tištěné zpravidla zelenou nebo modrou barvou, v reprodukci špatně vycházejí, a proto se zpravidla nereprodukují. Jen ve výjimečných případech lze je reprodukovat autotypicky, a tedy dráže. Předlohy zhotovujeme raději větší, protože zmenšením získá kresba na přesnosti. Míry pro zmenšení uvádíme pouze pro jeden rozměr, a to buď šířku, nebo výšku, druhý rozměr je dán úhlopříčnou. Tuto možnost autor velmi často neuváží, a je proto nutné předem si zjistit při určení šířky, jaká vyjde výška, aby nám štoček nevyběhl ze sazebního obrazce.

Nemůže-li štoček být reprodukován na šířku sazby a má-li být oblomen textem, musíme počítat s tím, aby postranní text měl dostatečnou šířku, protože oblomení na příliš úzký formát je obtížné, a někdy je nelze ani provést. Předlohy pro zhotovení autotypií, zpravidla fotografie, mají být černé, jasné a na lesklém papíře. Každé jiné provedení má za následek zmenšení ostrosti reprodukce. Nesmíme zapomínat, že i správ­ná předloha se nám při reprodukci poněkud naruší kopírováním přes rastry.

Pro podrobnou úpravu sazby jsou vytčena již ustálená pravidla, z nichž některá platí mezinárodně a vztahují se k formální stránce rukopisu i k technickému provádění sazby. Chceme připomenout ta nejpodstatnější, v nichž se často chybuje.

Antikvou (stojatě) sázíme všechny znaky, nepředstavující proměnné veličiny nebo t. zv. neurčité, především jednotky a určité konstanty. Jejich rozlišení od proměnných veličin, které se sázejí kursivou, není vždy snadné, např. t může značit jednotku tunu nebo teplotu anebo čas (tempus). Stojatě sázíme také číslice, zkratková označení technických a fysikálních jednotek a matematické konstanty.

Časové míry se označují zkratkami h (hodina), m (minuta), s (sekunda) a sázejí se nejčastěji menším písmem bez teček a vysoko postaveny jako exponent, na př.: 2h03m35s. Složené jednotky spojují se zlomkovou čarou (šikmou) a tedy sázejí se v jedné řádce, na př.: m/s, kg/cm2, neboť pro tiskárnu bylo by pracnější vyjádření normálním zlomkem s vodorovnou zlomkovou čarou. Lze užití také záporných exponentů, na př. místo kg/cm2 psát kg . cm-2.

Antikvou se sázejí také znaky speciálních funkcí a znaky matematických operací, jakož i některá písmena řecké abecedy, mají-li význam zkratek nebo konstant. Znaky ostatních funkcí sázíme však kursivou, rovněž neurčité a proměnné (obecná čísla) v matematických výrazech.

Zásada dobře čitelného rukopisu je zvlášť důležitá u formu­lek, kde korektury se provádějí poměrně obtížně. Vyskytnou-li se ve vzorcích některé vztahy, které je nutno vysvětlit poznámkou, je dobře volit pro označení poznámky hvězdičku. Vyznačení poznámky číslicí, jak je obvyklé v textu, mohlo by vésti k omylu (záměna s exponentem).

Kde to dovoluje vzorec, je vhodnější vyjádřit jej v jedné řádce a místo zlomkové čáry užít dvojtečky jako znaménka dělení. Obyčejné zlomky, na př. 1/2, 1/4 atd. se sázejí zlomkovými číslicemi, kterých se používá i v složitějších výrazech. Na tyto okolnosti je třeba při úpravě rukopisu pro tisk pamatovat a nahradit tedy např. výrazy xy/2, α/2 aj. výrazy ½ xy, ½ α.

Správné provedení sloupcové korektury je velmi důležité a bylo by rozhodně nesprávné spoléhat, že bude předložena ještě korektura stránková a případné změny že mohou být provedeny až ve stránkách. Jakmile je dílo zlomeno, to jest upraveno do stránek, je již velmi obtížné a časově velmi ne-hospodárné provádět změny většího rozsahu, i takové, kde by běželo o jedinou řádku. Víme, že naprosté vyloučení autor­ských korektur je nemyslitelné. Je však možné je snížit na míru nejnutnější. Je stále třeba mít na paměti, že autorské korektury značně zdražují výrobní náklady. Vždyť jen jediné odstranění chyby na straně si vyžádá určitého času. Sazeč musí stránku vzíti na sazebnici, rozvázati ji, vyměniti chybné pís­meno, případně upraviti řádku na původní šířku, znovu za-vázati a zařaditi na prkno mezi ostatní stránky. Neběží tu tedy jen o pouhou výměnu litery, jak by se nezasvěcený mohl snadno domnívat.

Pozn. redakce:

Prosíme autory, aby do předloh pro zhotovení pérovek vpisovali vysvětlivky nebo jiná označení pouze tužkou. Konečnou úpravu předlohy provedeme jednotně sami.

Karel Wick, Oldřich Müller, MZ 1952/6, ročník 5, str. 165-166


 

METEOROLOGICKÉ ZPRÁVY vycházejí šestkrát do roka.

ŘÍDÍ: s redakčním kruhem Josef Brablec jako odpovědný zástupce listu.

REDAKCE: Praha XVI, Holečkova 8.  Státní meteorologický ústav; telefony 401-44, -45, 446-75.

ADMINISTRACE A REDAKCE: Pro české země v místě redakce, pro Slovensko Bratislava, Trnavská čís. 1, Slo­venský meteorologický ústav; telefony 4649 a 4650. — Roční předplatné (6 čísel) 72,— Kčs, do ciziny k před­platnému poštovné. Jednotlivá čísla 12,— Kčs. Účet pošt. spoř. v Praze 3*10*667, název účtu: Státní meteorolo­gický ústav, Praha. Na složence nutno uvést: „Předpl. M. z." a úplnou adresu. — Otiskování článků a zpráv je vítáno a je dovoleno jen s uvedením původu, u článků kromě toho s označením autora. Otisk vyobrazení jen s písemným svolením vydavatele. Za obsah článků a podepsaných referátů odpovídají autoři. — Separáty z původních článků se zhotovují na náklad autorů. — Nevyžádané rukopisy se nevracejí.

NAKLADATEL A VYDAVATEL: Státní meteorologický ústav v Praze a Slovenský meteorologický ústav v Bratislavě.

TISKNE: Státní tiskárna, n. p., závod 03,  Praha II, Ostrovní 30.

 

UPOZORNĚNÍ !

Z celé řady vážných důvodů nemohli jsme vydat ročník 1951 Meteorologických zpráv. Prosíme proto za omluvení. Pokud bylo zaplaceno předplatné na tento ročník 1951, bude převedeno na ročník 1952.

Zároveň si dovolujeme upozornit, že „Měsíční přehledy počasí. . .", dosud uveřejňované v M. z., budou vycházet jako zvláštní publikace.

Redakce, MZ 1952/1, ročník 5, str. 0


 

První číslo Meteorologických Zpráv vyšlo v Praze 30. dubna 1947

V úvodním článku prvního čísla Meteorologických Zpráv, který napsal přednosta Státního meteorologického ústavu v Praze Dr. Alois Gregor, bylo uvedeno, že nový časopis bude navazovat svým obsahem na pravidelné tzv. měsíční přehledy, které vydával Státní meteorologický ústav za první republiky, a které byly velmi žádané.

Úvodní příspěvek 1. čísla Meteorologických Zpráv:

Práce ve státních meteorologických ústavech kteréhokoliv státu na světě se nyní označuje názvem "služba". V minulém století tomu bylo ještě jinak. Tehdy meteorologie veřejnosti málo „sloužila“, někde byla spojena ještě s astronomií a většinou jen “pozorovala“. Veřejnost měla svůj „stoletý kalendář“ a jednotlivci své zkušenosti, podle nichž usuzovali na příští vývoj počasí. O meteorologických ústavech se vědělo málo.

Předešlá válka každého přesvědčila, jaký význam nabyla meteorologie pro vojenské operace. Meteorologie byla zcela zapojena do služeb války. Uplynulá zima naučila posluchače rozhlasu bedlivě sledovat povětrnostní zprávy v kterémkoliv státě Evropy a podle nich se řídila nouzová opatření. To je už zcela jiné pojetí meteorologie. Stává se vědou výhodnou v praxi.

Přečteme-li si americký román „Bouře“ od Stewarta (vyd. v českém překladu) shledáme, že jeho děj rozvržený na 10 dní navazuje na jeden povětrnostní případ barometrické poruchy, která prošla za tu dobu Spojenými státy. Porucha způsobila dramatický spád událostí, které si vyžádaly i lidské životy. Zároveň však děj popisuje, jak meteorologická centrála svojí varovnou službou sloužila veřejnosti a zabrána tak mnohem více tragickým událostem, k nimž by bylo došlo, kdyby jí nebylo a kdyby nebyla na takovém stupni, k němuž dospěla v posledních 20ti letech.

Státní meteorologické služby pražská a bratislavská mají podobné úkoly v měřítku daném našimi poměry. Posluchači rozhlasu znají dobře jeden z těchto úkolů. Jiné poslání si vytkly „zprávy“, které tímto číslem zahajujeme. Je celá řada drobnějších, avšak neméně prakticky důležitých případů, v nichž meteorologie může posloužit. I minulost v povětrnosti, nejen její budoucnost, má praktickou cenu.

Dlouholeté záznamy počasí např. poskytnou možnost posoudit, jak je povětrnost, která právě probíhá, ve srovnání s dřívějškem výjimečná. Tak např. se vyskytlo více dotazů z kruhů průmyslových, jak byla výjimečná zima 1947. Nejde však jen o zachycení zpráv o abnormalitách, nýbrž vůbec o to, statisticky sledovat povětrnost všude tam, kde porovnáváme vedle průběhu počasí v jednotlivých měsících vývoj něčeho jiného, např. zemědělskou práci, její zdar, překážky zaviněné povětrností a pod.

Za první republiky vydával Státní meteorologický ústav v Praze t. zv. měsíční přehledy povětrnostní, v nichž podával popis počasí na hlavní observatoři v Praze a na vybraných stanicích v republice. Jednoduchá publikace měsíční o dvou listech přetrvala 18 ročníků a pak přišla okupace a válka. Zprávy byly zastaveny. Zemědělské výzkumné ústav vydávaly obdobné čtvrtletní zprávy o počasí, přizpůsobené zcela zemědělské práci. Ve Státním ústavu, hydrologickém a hydrotechnickém T. G. M. v Praze vycházely zprávy o srážkách, vodočtech a sněhu rovněž po celou dobu trvání první republiky. Všechny tři druhy zpráv, jejichž podstatnou částí byly tabulky a suchá fakta, jak se počasí utvářelo, měly svůj okruh zájemců.

Státní meteorologické ústavy v Praze a v Bratislavě soustřeďují nyní veškerou meteorologickou práci a proto je přirozené, že přikročily nyní k oživení zpráv dříve vydávaných odděleně. Budou však pohromadě z důvodů praktických a finančních. Zprávy tedy budou obsahovat zhruba všechno to, co dříve přinášely zprávy Státního meteorologického ústavu, zprávy hydrologické a zprávy zemědělské a nadto ještě zvláštní oddíl, který pamatuje i na lázeňství a cizinecký ruch, pro nějž rovněž uvedené ústavy mají své stálé pracovní úkoly.

Tím také zanikají čtvrtletní zprávy pro zemědělce, které pro přechodnou dobu po válce vydávaly státní meteorologické ústavy v Praze a v Bratislavě společně a nahrazeny jsou příslušným oddílem v těchto zprávách.

Každé číslo bude obsahovat zprávy za dva měsíce. Obsah prvního sešitu, jejž předkládáme veřejnosti, prozrazuje, že si představujeme širší okruh čtenářů, nežli byly tři skupiny zájemci uvedených tří publikací přehledů před válkou.

Zprávy totiž nabývají částečně vzhledu časopisu určeného prospěti obsahem všem vrstvám čtenářstva. Vždyť počasí je silný činitel, s nímž musí počítat každý, a je tedy přirozené, že ústavy, které se zabývají jeho vyšetřováním, příp. i výzkumem, mají povinnost veřejnost informovat o lecčems, co by mělo pro ni význam.

S tím vědomím představujeme se prvním číslem naší československé veřejnosti a doufáme, že ona najde prostřednictvím obsahu vztah k této praktické a zajímavé vědě.

Dr. Alois Gregor, přednosta Státního meteorologického ústavu

První číslo obsahovalo dále příspěvky:

  • Československá meteorologie v mezinárodním styku (Prof. Dr. Mikuláš Konček, přednosta Státního meteorologického ústavu v Bratislavě)
  • Neblahá zima 1946 – předběžná zpráva (Dr. A. Gregor a Dr. P. Hrubeš)
  • Leden 1947 – sníh a mrazy přerušené krátkou oblevou (Dr. A. Papež, Kárský, Dr. M. M. a Š. P.)
  • Únor 1947 – tuhá zima pokračuje (Dr. A. Papež, Dr. M. M.)
  • Měsíční tabulka klimatických údajů povětrnostních stanic v Československu (75 stanic, leden a únor 1947, 4 strany)
  • Teploty půdy v lednu a únoru 1947 (P. U.)
  • Ultrafialové záření a opalování na jaře (RNDr. Vladimír Stružka)
  • Noční mrazy na jaře – jejich příčiny a předpovídání (RNDr. Pavel Uhlíř)
  • Dešťová kapka a sněhová vločka (výňatek z knihy univ. Prof. Dr. St. Hanzlíka: „Základy meteorologie“)
  • Výklad hlášení o žlutém sněhu (A. G.)
  • Poznámky k mapám a informace z redakce
  • Mapy ovzdušných srážek za leden a únor 1947 ve formátu A3
  • Sněhová pokrývka na území ČSR dne 31. ledna a 28. února 1947 (A4)
  • Jedna strana reklamních sdělení (pro kancelář, školu a dům, výroba srážkoměrných přístrojů, přesné vlasové vlhkoměry, továrna chemických a fyzikálních přístrojů, hodinářské a zlatnické potřeby, grafický tiskařský závod, dešťoměrné a jiné přístroje, chemické, lékařské a laboratorní sklo a originální sadba brambor.

Meteorologické Zprávy, administrace Praha XVI, Holečkova 8, pro Slovensko Bratislava, Trnavská 1. Novinová sazba povolena ředitelstvím pošt v Praze číslo IA-7-2372-OB-47. Dohlédací poštovní úřad Praha 25.

Stejně jako dnes, i v prvním ročníku, vyšlo 6 čísel za rok a jedno číslo bylo v rozsahu ca 25 stran + nečíslované celostránkové mapové přílohy.