You are here

Rudolf Brázdil

K životnímu jubileu profesora Rudolfa Brázdila

V letošním roce (10. 4. 2011) se dožívá šedesáti let prof. RNDr. Rudolf Brázdil, DrSc. Při této příležitosti bychom chtěli alespoň stručně shrnout dosavadní odborné aktivity jubilanta, protože v řadě aspektů jsou skutečně výjimečné a to nejen v našich domácích poměrech.

Rudolf Brázdil absolvoval v letech 1969 až 1974 kombinaci matematika – zeměpis na Katedře geografie Přírodovědecké fakulty tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (nynější Masarykova univerzita) v Brně. S tímto pracovištěm (nyní Geografický ústav) je spjato jeho vědecké i pedagogické působení až do současnosti. Vědeckou hodnost kandidáta věd získal v roce 1980 a v roce 1983 byl po úspěšné habilitaci na Komenského univerzitě v Bratislavě jmenován docentem v oboru meteorologie a klimatologie. V roce 1990 získal titul doktora věd na Karlově univerzitě v oboru fyzická geografie a roku 1991 byl na Masarykově univerzitě jmenován profesorem fyzické geografie.

Na počátku své vědecké kariéry se prof. Brázdil věnoval především analýze atmosférických srážek a také problematice statistického zpracování časových řad. Pro jeho odborné směřování měl velký význam pobyt na Meteorologickém ústavu Univerzity v Bonnu v letech 1983–84 u prof. Hermanna Flohna. Z tohoto období je možné zmínit také jeho expediční činnost. V roce 1985 se zúčastnil polsko-české expedice na Špicberky, kam se následně vrátil s dalšími expedicemi v letech 1988 a 1990.

Z přelomu 80. a 90. let se datují jeho první kontakty s profesorem Christianem Pfisterem z Univerzity v Bernu. Tato setkání měla pro další směřování vědecké kariéry prof. Brázdila velký význam. Jedním z hlavních objektů jeho zájmu se postupně stala historická klimatologie, analýza dokumentárních pramenů o počasí a podnebí, analýza časných přístrojových pozorování, problematika hydrometeorologických extrémů a jejich dopadů na přírodu a společnost. V průběhu 90. let prof. Brázdil postupně zformoval výzkumný tým, který začal se systematickým výzkumem archivních pramenů. Postupně vybudoval rozsáhlou databázi historických zpráv o počasí a příbuzných jevech. Excerpcí pramenů, jejich interpretací a analýzou, navázáním intenzivní spolupráce s řadou odborníků u nás i v zahraničí postupně konstituoval výzkumný směr, který je především jeho zásluhou špičkou ve svém oboru v evropském ale i světovém měřítku. V roce 1999 byl společně s prof. Pfisterem a prof. Glaserem editorem speciálního čísla časopisu Climatic Change s názvem „Climatic Variability in Sixteenth-Century Europe and its Social Dimension.“ Z bohaté publikační činnosti v oblasti historické klimatologie je nutné dále zmínit volnou řadu monografií s názvem „History of Weather and Climate in the Czech Lands“, která od vydání prvního dílu v r. 1995 již čítá sedm svazků a která mimo jiné zpřístupňuje edice archivních dokumentárních zdrojů a přináší jejich meteorologickou a klimatologickou interpretaci.

V mezinárodním měřítku se stal prof. Brázdil postupně vedle prof. Pfistera vůdčí osobností historické klimatologie. V letech 2006 až 2010 vedl jednu z pěti pracovních skupin projektu 6. rámcového programu EU s názvem Millennium. Tento projekt se zabýval kvantitativní rekonstrukcí klimatu posledního milénia na základě různých nepřímých (tzv. proxy) údajů. Především díky iniciativě prof. Brázdila publikovala tato pracovní skupina v roce 2010 speciální číslo časopisu Climatic Change, které shrnuje základní poznatky o klimatu posledních 500 roků v Evropě získané studiem dokumentárních pramenů a instrumentálních měření. Rudolf Brázdil v posledních letech publikoval – ve většině případů jako hlavní autor – několik zásadních příspěvků, které z hlediska použité metodologie či dosažených výsledků staví historickou klimatologii po bok jiných disciplín, které se zabývali rekonstrukcí klimatu v předinstrumentálním období na základě nepřímých údajů.

Prof. Brázdil je dlouhodobě úspěšným řešitelem řady domácích i zahraničních grantů věnovaných vedle historické klimatologie také analýze klimatu v období instrumentálního měření, problematice homogenizace, studiu frekvence a intenzity vybraných hydrometeorologických extrémů či jejich dopadům na přírodu a společnost. Rozsáhlá je především jeho publikační činnost s velkým domácím i mezinárodním ohlasem. Uveřejnil již více než 280 původních odborných prací. Jeho práce mají přes 500 citací v domácí literatuře a přes 1000 citačních ohlasů v zahraničí. Z velkého počtu prací je možné uvést více než dvě desítky monografií, účast v autorském kolektivu Atlasu podnebí Česka a Atlasu krajiny České republiky.

Vedle již zmíněných expedicí na Špicberky absolvoval několik dlouhodobých zahraničních stáží, jako například pobyt hostujícího profesora na Geografickém ústavu Federální technické univerzity (ETH) v Curychu na přelomu let 1992 a 1993, či měsíční pobyt u prof. Raymonda S. Bradleyho na Katedře geologie a geografie University Massachusetts v Amherstu (USA) v r. 1994.

Odborná činnost profesora Brázdila je úzce spjata s výchovou studentů geografie na Geografickém ústavu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. V současné době je garantem studia a předsedou oborové rady. Vedle vedení přednášek se věnuje vědecké výchově doktorandů a jako školitel dovedl k úspěšné obhajobě deset doktorandů.

V oblasti historické klimatologie je profesor Brázdil světově uznávanou a respektovanou osobností. Výše uvedené řádky jsou jen stručným shrnutím jeho dosavadní vědecké a pedagogické práce u příležitosti životního jubilea. Jménem řady spolupracovníků přeji jubilantovi do dalších let především pevné zdraví.

Petr Dobrovolný, MZ 2011/2, ročník 64, str. 63–64